Následovala dlouhá, emotivní rodičovská řeč, přednesli ji oba společně. A pak to najednou přiletělo jako blesk z čistého nebe. Rozvod.

Věděla jsem, že už nejsme moc spolu a nic spolu neděláme, ale tohle bylo naprosto nečekané. Proč? To byla první otázka, která mě napadla. Je to jenom vtip? Otázky mi vířily hlavou, než mi rodiče začali vysvětlovat, jak to bude po rozvodu.

Ukázalo se, že si musím vybrat, s kým budu chtít bydlet. Variant bylo mnoho. Vybrala jsem si střídavou péči.

Pak si musel rozdělit majetek přesně na půl.

Nejdůležitějším se ukázalo, že musím mít u obou rodičů vlastní pokoj. To by nebylo nic zvláštního, i teď mám vlastní, ale je tu háček. Když ho nebudu mít u obou rodičů, nebudu u nich moct bydlet. A to mi vadí a vím, že táta na tom není zrovna finančně nejlíp. Nejsem přece nejmladší.

Věcí, které se dějí, je spousta. Nechci vám je všechny vykládat. Chci vám jen říct, abyste byli s rodiči zajedno a trávili s oběma co nejvíc času. Může přijít doba, kdy pak už budete žít jen na půl. Život se vám celý otočí během tří měsíců třeba právě tak, jako mně.