Když tě vidím,

jsi tak krásná.

U tebe rád sedím,

jsi tak odhodlaná!

Nemůžu ti nic vytknout,

jen chci k tobě usednout.

Jenže ty jsi dokonalá

a já ne.

Proto mě asi nechceš

a já jsem ztracen.

Nemohu bez tebe žít,

jsi ta nejlepší.

Jak se asi bez tebe budu mít?

A já jsem asi nejslabší,

proto mě asi nechceš, viď?

Určitě si to uvědomíš,

až mě ztratíš.

Že jsi udělala chybu,

to asi už víš.

A já chudák,

budu radši držet hubu!

Smutně odejdu pryč,

ze světa.

A tohle je zřejmě má poslední věta.

Tak já jdu

a ty nebreč.

Nemá to cenu,

truchlit nade mnou.

Čas se vrátit nedá

a já,

já půjdu do nebe a dál.

Tak se měj,

anděl se ze mě stává.

Asi si to už uvědomila

a ona mi mává!

„Sbohem!“ zařval jsem

a, a vznáším se!

Je konec mého života

a moje milá

truchlí nade mnou

a lituje,

že mě nepolíbila

a nechodila se mnou.