Nedoslýchavost. Co to vlastně je?

Nedoslýchavý člověk má pochopitelně problém se sluchem. Vezměme to takhle – člověk, který špatně vidí, používá brýle. A každý vidí jinak. Někdo má půl dioptrie, jiný třeba dvě. U uší to je podobně. Někdo slyší víc, někdo míň. A někteří se obejdou bez pomůcek, jiní už je potřebují.

Druhy pomůcek

Nic

Ano, někdo nepoužívá nic. Jako například většina z vás. Každý slyšíme jinak, takže většina lidí i přes to, že neslyší nejvíce, nepotřebuje nic.

Avšak znám také pár lidí, kteří i přes to, že slyší méně, nepoužívají nic. Mezi ně patří hlavně ti starší. Například moje babička. Ta už v dospělosti měla problém se sluchem, ale i když je vynalezena spousta pomůcek, nebylo jí nic předepsáno. Proto, když byste šli k mým prarodičům domů, setkáte se s televizí puštěnou o trošku víc nahlas, než je obvyklé (a nejen s televizí ).

Sluchadla

Sluchadlo můžete vidět na úvodním obrázku tohoto článku. Ale samozřejmě je spousta různých druhů a modelů. Například si pamatuji, že když mi vyráběli tato sluchadla, mohla jsem si vybrat barvu (a byla jsem docela hloupá, protože teď červenou nesnáším ).

Co se týče jiných modelů, je mi známo, že existují i sluchadla, která jsou hodně podobná obyčejným sluchátkům na hudbu. (Samozřejmě těm v uších, bezdrátovým.) A opět jsou různé druhy podle toho, jak moc slyšíte.

Možná se ptáte, jestli když to vypadá stejně jako sluchátko, tak se tam dá pustit i hudba. Ano, moje sluchadla tuto funkci nemají, ale ta lepší, která vyrobili třeba před rokem, už můžou sloužit i jako přehrávač hudby. Pokud je mi známo, v novějších modelech hraje roli umělá inteligence. Sice já osobně nechápu jak, ale dokáže ztlumit zvuk, který podle ní slyšet nepotřebujete (blbé je, když vám ztlumí něco, co zrovna slyšet potřebujete).

Někdy se můžete setkat i s výrazem naslouchátka. Rozdíl mezi nimi a sluchadly vlastně ani není. Někdo tomu říká sluchadla, jiný zase naslouchátka. Odbornější je ale slovo sluchadla.

Implantát

Používá se, když už vám sluchadla nepomůžou. Od sluchadel se liší tím, že sluchadlo si můžete sundat, zatímco implantát vám dají během operace a už si ho sami nesundáte. Neptejte se mě, jak to během té operace dělají, protože já sama s tím zkušenost nemám.

Znaková řeč

A jako poslední pomůcku máme znakovou řeč. Pokud už slyšíte hodně špatně, nebo vůbec, nezbývá vám, než se ji naučit. Já osobně jsem toho názoru, že i slyšící člověk by měl ovládat alespoň část tzv. prstové abecedy, protože to může hodně usnadnit komunikaci, nejen s úplně neslyšícími, ale i mně se párkrát hodila, proto přikládám YouTube video:

A teď už se můžeme vrhnout na ty slíbené otázky!

Jak se ráno budíš?

Budí mě rodiče. Ale samozřejmě, když jsem někde mimo domov, bývá tam budíček (tábory, lyžák, …), který je nejčastěji formou hodně hlasité hudby, která mě vzbudí. Taky mi dost pomáhá, že jsem naučená na pravidelné vstávání (když se jde do školy, tak vstávám v 6:00), takže i bez buzení kolem 6. hodiny už moc nespím.

Existují ale také různé vibrační budíky a tak podobně. Trochu ale pochybuji, že by mě to vzbudilo, protože když já spím, tak prostě spím.

Od kdy špatně slyšíš?

Já od narození, ale někteří lidé to můžou mít i po úrazu, nebo stářím. Také ráda vzpomínám na vyprávění o tom, jak doma kdysi zjišťovali, kolik toho vlastně slyším…

Existuje nějaký zvuk, který kvůli sluchadlům neslyšíš?

Jo. Moc bych si přála někdy slyšet cvrčka. Asi to zní hloupě, když si na YouTube můžu najít, jak dělá cvrček, ale z videa to není ono.

Dělá ti problém, když lidem nevidíš na pusu?

Jak kdy. Když někdo mumlá, tak ano. Ale naopak když někdo mluví zřetelně, tak na něj vidět nepotřebuju. Jsem ale samozřejmě radši, když na pusu vidím.

Pár tipů, jak lépe mluvit s nedoslýchavým člověkem, se můžete dozvědět v tomto videu:

Využíváš někdy, že můžeš říct, že neslyšíš, i když slyšíš?

Ne. V podstatě bych jednou nemusela psát půlku diktátu, kdybych řekla, že nerozumím. Ale takové ulívání se za mě moc nevyplácí.

Slyšíš se sluchadly i to, co budu šeptat v druhé místnosti?

Ne. Neuslyším ani to, co mi pošeptáš půl metru ode mě. Občas rozhoduje výška hlasu, takže hrubému mužskému hlasu budu rozumět jinak než pisklavému dívčímu. Když někdo šeptá, prostě mu nerozumím. A to je důvod, proč nemám ráda hru na tichou poštu.

Co děláš, když ti dojde baterka na nějakém nevhodném místě?

Z vlastních zkušeností vím, že baterie se rády vybíjí tam, kde nemají. Abych ale předešla tomu, že se budu pořád dokola ptát „co?“, nosím u sebe náhradní baterie. Když je ale u sebe nemám, není to zrovna komfortní. Obvykle se snažím stoupnout si k člověku tak, aby stál na straně, kde mám sluchadlo s nabitou baterií.

Každé sluchadlo se vybíjí v jinou dobu, nemají společnou baterii. Pokud se ale stane, že už opravdu nerozumím, tak prostě člověku řeknu, že mám vybitou baterii, jestli by nemohl mluvit víc nahlas. To samé platí ve škole, když se mi vybije baterka, nemám náhradní a vím, že příští hodinu píšu diktát, prostě dojdu za učitelkou, jestli si ho nemůžu napsat jindy, že mám vybitou baterku.

Jaké to je mít v každém uchu cenu hodně dobrého Applu?

Pro představu, jedno moje sluchadlo stálo asi 15 000, obě dohromady tedy kolem 30 000. Samozřejmě zdravotní pojišťovny nabízejí různé příspěvky.

A jaký že je to pocit mít v uších tak velkou cenu? No, upřímně to moc neřeším, ale musím se přiznat, že se o svoje sluchadla docela bojím. Často třeba ani ne o ta sluchadla, ale prostě nějaké situace, která by mohla nastat, kdyby byla rozbitá.

Pro představu, když se mi jedno „rozbilo“ těsně před lyžákem, bála jsem se, že tam nebudu moct, nebo tam pojedu s mými starými. Samozřejmě to pak mamka opravila. Kdyby se tak nestalo, museli bychom je poslat poštou k doktorovi a čekat, až je tam opraví (cca kolem 2–3 týdnů).

Když se ti v noci zdá sen, máš v něm sluchadla?

Myslím, že ne. V mých snech sluchadla roli moc nehrají, myslím, že tam slyším normálně. Teda jen když se mi zdá sen, který má hlavu a patu, protože někdy se mi zdají sny, kde ani nejsem člověk.

Kdyby existoval lék / nějaká operace, která by tě zbavila sluchadel, použila bys to?

Ne. Vím, že to asi bude znít jako hodně hloupé rozhodnutí, ale myslím, že ne. Sice často sním o tom, že se nějakým záhadným způsobem sluchadel zbavím, ale kdybych měla možnost, neudělám to. Je to prostě moje součást a nebýt sluchadel, neuvědomila bych si spoustu věcí.

Chtěla bych všem říct, že když má někdo sluchadla, brýle, je na vozíčku nebo tak něco, neznamená to, že je jiný. Neznamená to ani, že je nějak nemocný. Každý z nás má něco jiného. Někdo nosí brýle, jiný špatně vyslovuje „r“, někdo zase špatně čte. Ale není to nemoc. Nemocní jste, když máte angínu, rýmu nebo vás bolí břicho. Chtěla bych taky všem říct, že i když je někdo něčím výjimečný (to jsme samozřejmě všichni), nezaslouží si, aby se mu ostatní smáli.

Pokud někde potkáte někoho, kdo bude mít sluchadla, neptejte se ho hned na různé otázky, jak k tomu přišel a tak. Někdo to nemá úplně rád. Mně osobně to nevadí, je vidět, že když se vás někdo zeptá, tak je zvědavý, jak to funguje a tak. Od některých lidí bych to ale třeba nečekala a ani bych jim nebyla ochotná odpovědět tak rozvitě jako jiným lidem. Nejčastěji za to může nedůvěra nebo prostě strach, že se vám za to budou smát.

Díky, že jste můj článek dočetli až do konce, jestli máte nějaké další otázky, budu ráda, když se podělíte v diskuzi, a třeba vám na ně odpovím. Kdyby jich bylo opravdu hodně, napsala bych další část tohoto článku. Popřípadě bych mohla rozvést nějakou z otázek (ať už tady zmíněných, nebo nových) více dopodrobna.

Pokud znáte někoho, kdo má také něco se sluchem, třeba právě nosí sluchadla, budu ráda, když mu ukážete můj článek, nebo když mi společně napíšete.

Vaše morčátko Matýsek