Mentální anorexie je velice vážná psychická nemoc. Není radno si s ní zahrávat. Když do toho spadnete, je cesta zpět velice dlouhá a někdy se ani nenajde. V tom nejhorším případě můžete i zemřít. Ale nikoho nechci strašit a budu psát o mém návratu do normálního života...

Vše začalo naprosto nevině. Skoro každá dívka má někdy pocit, že by měla v určité části těla zhubnout. Někdy jsou to stehna, někdy břicho, pas. U mě to byly nohy.

Na jedenáctileté prohlídce mi doktorka řekla, že má váha je optimální. Ale já nechtěla zhubnout celkově, tedy ze začátku. Trochu jsem omezila sladkosti, sladké nápoje a smažené. Ne úplně, jen tak, abych zhubla tak jedno až dvě kila. To se mi podařilo, ale pak nastal problém - hubnutí se mi zalíbilo.

A tak jsem již zmíněné skupiny potravin přestala jíst úplně. Postupně jsem omezovala i porce ostatních potravin, až jsem přestala jíst úplně. Hlad byl mým přítelem a jedno kousnutí čehokoliv znamenalo obrovské výčitky.

Rodiče to samozřejmě nenechali jen tak. Musela jsem k doktorce na odběry krve, vážili mě, měřili mi tlak atd... Vždy jsem byla velice zdravá, téměř nikdy jsem neonemocněla a tak i ty odběry naštěstí dopadly dobře. A z nich jsem proti své vůli mířila přímo ke psycholožce, kde jsem nakonec měla asi milion sezení.

Už když jsem tam nastupovala, měla jsem podváhu, ale poté se moje hmotnost ještě snížila. A důvod? Schovávala jsem svačiny, ve škole nejedla obědy, sundavala máslo z chlebů a další podobné věci. Měla jsem obrovské výčitky svědomí po každém soustu. A tak jsem se dostala na takovou váhu, že i já jsem si uvědomila, že je něco špatně.

Snažila jsem se přibrat, ale hlavně proto, že jsem chtěla mít z krku všechny ty doktory. Dostala jsem se na určitou váhu, byla sice nižší, než optimální, ale už jsem jedla vše a každý den mimo jídla i něco sladkého.

Tak jsem se sebou byla spokojená, ale pak jsem si byla jednou zaběhat a spadla do toho tak trochu znovu. Nepřestala jsem jíst, ale zase jsem se trochu omezila.

Po tom období bez jídla mám stažený žaludek a moc se mi toho do něj nevejde, ale snažím se jíst vše a dostatečně. Už bych se o to nikdy nepokusila a jsem ráda, že je to za mnou.