Říkáte si, že by vám to rodiče jistě nedovolili? Nám asi taky ne, nebýt taťkova zajímavého koníčku. Už od mala má rád zvířátka, stejně jako jeho mladší bratr, který pracuje v Zoo Plzeň. Doma se nám proto vytvořila také taková malá zoo.

Máme mnoho exotických papoušků, kteří pocházejí hlavně z Afriky. Ti, co máme doma, ale nejsou přímo z Afriky. Jsou vychováni v zajetí - proto je mi jich občas líto. Vezmou je z jejich přirozeného prostředí a pak na nich vydělávají. Papouškům patří asi 1/3 naší zahrady. Mají zde plno klecí, ve kterých jsou s nimi na jaře i jejich mláďata. Mláďata se mi líbí, protože jsou taková neohrabaná.

Jedna místnost ve sklepě je věnována hadům, ještěrkám, želvám, pavoukům a štírům. Želvy máme jak vodní, tak suchozemské. Přes léto jsou většinou venku. Ještěrek máme plno - většina z nich jsou gekoni. Hady nemáme jedovaté - jsou to škrtiči, ale přesto na ně nesahám. Bojím se, že mě kousnou. Když je drží tatík, tak si na ně třeba sáhnu. Ani jeden není slizský, jak si většina lidí mylně myslí.

O pavoucích a štírech moc nevím, protože je nemáme moc dlouho a já se jich docela bojím, takže se k nim ani moc nepřibližuji. Vím o nich jen to, co občas řekna tatík mamce nebo kamarádům. Teď máme ještě nově i křepelky - japonské i čínské. Ty japonské máme na vajíčka (každá slepička snese denně jedno vajíčko). Ty čínské máme jen tak. Teď zrovna se nám narodilo 8 kuřátek.

Zvířátka mám ráda, takže mi nevadí se o ně starat. Ale říkám vám: jestli si chcete pořídit nějaké zvíře, tak si kupte nejprve jednoho, dva jedince a zkuste, jestli se o ně zvládnete sami postarat. Musíte je každý den krmit, čistit jim klece a věnovat se jim. Ten zvěřinec u nás doma dá opravdu pořádnou práci!

Vizitka autorky článku na Alíkovi Bajjaass