Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Zrozena v plamenech - Kapitola 1

    vydáno

    Ahojky. Tohle je první kapitola mojí „knihy“ Zrozena v plamenech. Za pravopisné chyby se omlouvám, jsem si vědoma toho, že jsou i v tom prologu.

    (ilustrační snímek), © Profimedia.cz

    O 13 let později

    „Mamí“, zavýskla jsem a seběhla schody. „Mamí“, zavolala jsem znova. Nic. Žádná odezva. Rozhlédla jsem se a oči mi spočinuly na dveřích ložnice. Ha! Mám to! Vběhla jsem do ložnice a uviděla své rodiče. Spali. „Haló, já mám narozeniny!.“ Nic. Oni prostě spí. Pokusila jsem se je vzbudit. Neúspěšně. „Melody!“ zakřičela jsem a zase vyběhla schody nahoru. „Melody! Rodiče nejdou vzbudit a ...“ zarazila jsem se uprostřed věty. Melody ležela na posteli a všude okolo ní byla krev. Krev! A... sesunula jsem se k zemi a rozbrečela se. Slzy mi stékaly po tvářích a jen vzlykala a vzlykala. „Nééé...“ zaječela jsem a spustila se další vlna slz. Běžela jsem se schovat k rodičům do postele. Přikryla jsem se dekou a zavřela oči. Přála jsem si, aby se mi všechno jen zdálo...

    *****************************************

    „Začíná se probírat“, slyšela jsem milý ženský hlas. Nechápala jsem. Takový hlas máma přeci nemá, tak proč ho slyším? Pootevřela jsem oči a hned jsem toho litovala. Do očí mi uhodilo jasné denní světlo a já oči hned zavřela. Bolelo to, strašně moc to bolelo, ale i přesto jsem oči znovu otevřela. Byla jsem v pokoji, který byl vymalován teplou zelenou barvou. Na zdi visely obrázky květin a u okna byl postavený malý stůl. U stolu byla dřevěná židle a na ní seděla taková hezká blondýnka a brýlemi. „Kdo jste?“ zeptala jsem se jí a byla si vědoma toho, že můj hlas se klepal. Usmála se. „Jmenuji se Lena. Jsem psychiatrička a mým úkolem je pomoci ti vyrovnat se se ztrátou své rodiny.“ Jakmile to vyslovila, mou hlavu zaplavily vzpomínky. Jak jsem se probudila na své narozeniny...jak bylo všude ticho...jak rodiče spali...jak jsem našla sestru... Do očí se mi vedraly slzy a já vzlykla. Harleen se na mě podívala a já v jejích očích viděla smutek a lítost. Zvedla se a já čekala, že odejde, ale ona si ke mně přisedla a začala mě utěšovat. Seděla tam se mnou asi půl hodiny, ale pak sáhla do své kabelky a vytáhla fotku. Zarámovanou fotku mě, mámy, táty a Melody. ,,Tohle jsem ti přinesla od Vás. Z tvého pokoje, tak doufám, že nevadí, že jsem tam byla. Dovolili mi ti tu fotku donést, ale nejdříve ji zkontrolovali, prý aby se ti něco nestalo“ řekla, podala mi ji a smutně se usmála. Opustila místnost a já se ponořila sama do sebe. Plakala jsem a plakala...

    Lena přišla ten den ještě jednou. K večeru. Pozdravila mě a posadila se na židli. Usmála jsem se na ni a ona se mě zeptala : „Chceš vědět, co se stalo s tvou rodinou, nebo ti to mám říct někdy jindy?“ Nenaléhala. Pouze se zeptala. Pomalu jsem přikývla. Lena se nadechla a začala mluvit : „Víme jen několik málo faktů, ale stejně mi to přijde jako hromada věcí. Podle rekonstrukce místa činu - to je Váš dům - to vypadá, jako by se k Vám v noci někdo dostal a tvou sestru bodl kuchyňským nožem z Vaší kuchyně. Bodl ji těsně vedle srdce a ona...“ Začala jsem vzlykat a Lena se odmlčela. Slzy jsem si utřela do rukávu a ona jen vyčkávala. „Pokra-kračuj-jte...“ vykoktala jsem a ona se na mě soucitně podívala, nicméně otevřela ústa a spustila: „na místě umřela. Tví rodiče byli uspáni a zabiti ve spánku. A pak policie dostala anonymní hlášení o smrti obyvatel Vašeho domu a tak tam našli tebe. Na tvářích jsi měla zaschlé slzy a ležela jsi u svých mrtvých rodičů. Od tebe potřebuji vědět, co přesně se ráno stalo.“ Mé vzlyky už ustaly a tak jsem Leně převyprávěla všechno, na co jsem si vzpomněla. Ona si vše zapisovala do bloku, a když jsem domluvila, blok odložila a zkoumavě se na mě podívala skrz brýle. „Vím, že bylo těžké mi to všechno říct a znovu oživit ty vzpomínky, ale jsem ráda, že jsi se pokusila na vše vzpomenout. Cením si toho.“ Řekla mi a zvedla se. Došla ke dveřím, otočila se na mě a zašeptala : „Teď si odpočiň, zítra přijde návštěva.“ Pak za sebou zavřela dveře a mě se hlavou honily myšlenky. Jaká návštěva? Kdo by mě chtěl navštívit? Začala jsem očima klouzat po pokoji a můj pohled se zastavil na fotce mě, mámy, táty a Melody. Vzala jsem ji do rukou. Kde se tady vzal? To je jedno... Kéž by jste tu byli...kéž by jste mě teď objímali, kéž by... zastavila jsem se pohledem na takové ozdobné květince na rámu fotky. Takové kytičky lemovaly celý rám, ale tahle byla jiná. Bylo na ní něco vyryto. Dala jsem si rámeček až k očím a ty škrábanečky mi připomínaly písmena. S trochou představivosti jsem je dokázala určit.
    L-U-C-Y
    Co dělalo na tom rámečku moje jméno? Dotkla jsem se té kytky. Byla tam prohlubeň tak akorát na můj prst a já ji lehce stiskla. Ozvalo se cvaknutí a...

    Autorka: (13 let)
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (17)

    Příspěvek z 25. října 2018 v 16:53.
    číča800 v něm napsala:

    je to opravdu mooc nádherné, mohla bys to vydat!!!

    Příspěvek z 6. srpna 2017 v 11:20.
    Verča-22 v něm napsala:

    Aaginka: Nmz. Ok. Az knizku dopisu dam ji sem i s tou druhou kterou uz jsem dopsala. :-)

    Příspěvek z 5. srpna 2017 ve 13:34.
    Aaginka v něm napsala:

    Verča-22: Děkuji, budu se snažit.:-) To chápu že se stydíš to sem napsat ale pokus se o to. Třeba to nebude zase tak hrozné.;-)