Bylo to obyčejné, někdy dost otravné a stálo to hodně sil. Ptáte se co? Dělit se o pokoj se sourozencem. Neustálé handrkování a rvačky, věci poházené po pokoji. Asi to každý z vás, kdo má sourozence, moc dobře zná. A možná, že si nad těmito řádky řeknete, že to je přesně váš případ.
Ale pak se něco stane a vy najednou nemáte nic. Ztratíte úplně všechno. Postel, vaši oblíbenou poličku, kam jste si vystavili svoje komiksy, stůl, u kterého jste léta psali domácí úkoly, a možná i první milostná psaníčka. Všechno je pryč. Z toho, co jste znali a měli rádi, jsou najednou jen trosky.
Nastěhujete se do cizího bytu ke známým nebo příbuzným a všechno je najednou jiné. Všechno je půjčené, nemůžete skoro nic. Nejde si v pokojíku zapnout televizi, kdy se vám zachce, připadáte si jako na trní a přejete si jediné. Být zase doma. Mít svoji postel, svůj koutek a vlastně už by vám nevadil ani váš otravný sourozenec. Máte ale smůlu, nic takového už se nestane, protože čas nejde vrátit.
Žijete den po dni v cizím bytě, a i když vám pořád dokola říkají, ať se tam cítíte jako doma, víte, že doma už nikde není. Nejde si přibít obrázek na stěnu, nejde nalepit plakát nebo si jen upravit nábytek podle svého. Dny utíkají a vy jen tiše sedíte a vzpomínáte na to, jaké to bylo být doma.
Ten pocit, bezstarostné večery u televize, poslouchání muziky, kdy se vám jen zlíbilo. Utíkají dny, měsíce a roky a z místa, o kterém vám pořád dokola říkají, že to je teď váš domov, se pomalu stává nenáviděné místo podobné vězení.
Ať se snažíte sebevíc, abyste si zasloužili kousek uznání a tak trochu právo v tom místě být, nakonec zjistíte, že je to zbytečné. Nic vám tam nepatří, nic nemůžete a práce je samozřejmostí. Vždyť jste přece jen na bytě a je třeba si vše zasloužit. Ale jak vysoká je cena za tuhle laskavost?
Nevím, já sama hledám domov už 9 let a tam, kde teď žiju, to není. Není tu útulno, chybí tu láska a teplo domova. Vzpomínám na domov každý den a pořád dokola se ptám, jestli ještě někdy najdu místo, kde si budu konečně připadat doma. Kde bude svoboda, rovnoprávnost a hlavně láska.
Važte si svých domovů, protože stačí jen malá chvíle a všechno, co vám teď připadá obyčejné, možná až otravné a tuctové, se může během okamžiku změnit. Domov je něco úžasného a každý by měl mít šanci ho poznat. A když se mu to poštěstí, měl by se snažit, aby o něj nikdy nepřišel.
