Když umíš ty kružnice,

přímky, úhly, těžnice,

rovnoběžkou svíráno

je mé srdce, Johano.

Ano! Ano! Řekni, Johano!

Jsi jak hvězda z Kosmosu,

co mi spadla až k nosu.

Do tmy ať je zvoláno:

Buď mým Sluncem, Světlano.

Ano! Ano! Řekni, Světlano!

Nevím, co je derivát,

myslím si, že je to had.

Upeču ho naslano,

pojď na véču, Zuzano.

Ano! Ano! Řekni, Zuzano!

Přijdu si jak v Bohnicích,

když mám šipky v rovnicích.

Z větší půlky vyhráno,

máš v mé hlavě, Romano.

Ano! Ano! Řekni, Romano!

Pojďme sčítat souhlásky,

pohladím ti tvé vlásky.

Nechme počty na ráno,

vlásků máš moc, Ivano.

Ano! Ano! Řekni, Ivano!

Prý hraješ na abakus,

to máš asi dobrý vkus.

Já se učím piano,

poslechni si, Diano.

Ano! Ano! Řekni, Diano!

Ano! Ano! Řekněte ano!

Aspoň jedna...

Jen sedět mě netěší,

zeměpis je nejtěžší,

Brno, Vídeň, Ohio,

projedem spolu, Májo.

Jo, jo, Májo, jo! Že jo?

Učení mě nebaví,

tvá krása ho napraví,

s tebou je to fakt bájo,

moje úžasná Pájo.

Jo, jo, Pájo, jo! Že jo?

Líbí se mi tvé IQ,

nevejde se do tykve,

do přírodní, do bio,

obdivuji tě, Ájo.

Jo, jo, Ájo, jo! Že jo?

Všechny prvky chemické

znát mi přijde nadlidské,

nechci zkoumat H2O,

na sklenku tě zvu, Kájo.

Jo, jo, Kájo, jo! Že jo?

V každé knize, obrázku,

já se dívám na krásku.

Oči lítaj jak jojo,

když jdeš kolem mě, Jájo.

Jo, jo, Jájo, jo! Že jo?

Jo, jo, jo, jo, jo! Že jo?

Jo, jo, jo, jo, jo...