Ty myslíš, že by někdo dorazil na Klínovec? Já o tom moc přesvědčená nejsem. Leda by ten sraz byl ještě v zimě a jako poznávací znamení by bylo "saně s sebou". :) To by možná sněhomily nalákalo. :)

Jáj, to u mě spíš Jižní Morava :P

Hele a není Klínovec taky v západních Čechách?

Co třeba v Lokti? Může se to spojit i s návštěvou hradu nebo projížďkou po Ohři (pokud bude pěkné počasí).

Věřím, že časem bude nějaký sraz i tady. :) Ať už v Plzni, Chebu či jinde. :) A kde by to vyhovoval tobě, Briane?

Časem.

Uvidíme.

Ahoj, tak co ty západní Čechy? ;)

To bude, protože přijede nejen ona.

To by bylo bezva.

No pokud vím, tak Týnulínka do Prahy jet chce. :) Tak doufám, že pojede.

Tak co?

Ahoj Týnulínko!

Jéééé ahoj! Přijdeš na sraz v Praze?

Ahojky

To není.

No tak většinu těch mladších účastníků jsem si hlídala sama. :) Jo a článek o srazu v Alíkovinách je. Ale už není mezi prvními články. ;)

Taky znám, jen už je to ohraný :o) A počet, neliším se v desítkách. Ještě k tomu jsem vás nehlídal O:-)

Pěkný odhad :) To mi připomíná hlášku, kterou rád používal jeden učitel ze střední školy: "Plus mínus autobus." :)

No to je jednoduchý, bral jsem to rychlým odhadem =D
A pravda, škoda, že to nevyšlo... Snad příště ;)

jo a Ahojky, kolikže to máš na rukách prstů? Já tam napočítal minimálně třináct lidí. :)

Ahoj, děkuju všem zúčastněným za pohled, jsem rád, že jste si to užili/y. :) Děkuju Ahojkymu za zhodnocení, škoda jenom, že nebyl článek v Alíkovinách. A děkuju i Pralinkovi za fotky, jste tam všichni krásní

To asi dřív bude ten v Praze.

Tam bych se také mohl podívat, není to daleko od Prahy :)

Tam už byl a chystá se další.

no nikdy sraz není v Sedlčanech :-(( no ale mě to je jedno :-)

Tak nějaké fotky ze srazu jsou tady.

Zhodnocení setkání „alíkáčů“ v Karlových Varech pohledem ahojkyho009…

<b>Tak a je to, škola již začala, setkání je již minulostí a já mohu jen doufat, že se na nějakém tom příštím srazu opět setkáme.

<b>Na srazu „alíkáčů“ jsem byl poprvé v životě.. Při odjezdu jsem měl obavy z toho, jaká bude účast. Za hodinu jsem už byl klidný. Počet nebyl závratný, mohl bych vás spočítat na prstech dvou rukou. Myslím si, že už kvůli tomu byl sraz povedený. Nejdříve jsme si skočili na malou svačinku, pro někoho to byl oběd. Zastavili jsme se v „mekáči“. Tam jsem také pomalu začal všechny poznávat. Bylo to teprve pár minut po setkání u vlaku a už jsem si říkal, že se nudit rozhodně nebudeme.

<b>Když už jsme všichni dojedli a zúčastnili se „autogramiády“, následovala cesta na lanovku. Ta vedla městem a hlavně kolem pramenů. Našli se tací, kteří s nadšením ochutnávali všechny prameny. Pravda, občas se dostavilo pěkné zašklebení, ale konec konců platí: „Co je zdravé, nemusí být i dobré“. Cestou jsem si také potvrdil jak málo stačí k záchvatu smíchu. Tak třeba neustálé padání kšiltovky z hlavy tu dotyčnou pořádně rozesmálo. Ani nevím, čemu se vlastně smála, když jí nedržela kšiltovka na hlavě =D Lanovka na konci naší procházky městem nás měla dopravit na rozhlednu a také dopravila.

<b>Na vrcholu rozhledny se nám naskytl nádherný pohled na Karlovy Vary, okolní hory i kopce. Bylo krásně vidět. Také to byl zasloužený pohled, po tom výstupu po schodech. Nejvíce však asi děcka upoutal výtah. Skoro všichni se s ním pak svezli dolu, aby nemuseli po schodech. Ale abych to neměl tak jednoduché, závodil jsem ve sbíhání schodů. Prohrál jsem, ale co se dá dělat :o)

<b>U rozhledny bylo i miniZOO. Co však neušlo pozornosti všech byly houpačky. Na těch jsme se všichni vrátili do dětských let – let členů srazu. Vůbec se neřešil věk, prostě jsme na nich blbli. Musím uznat, že na to, jak houpačky byli staré a pod útokem turistů, vydrží hodně. Pravda, jedna trochu křupala, když jsme se pořádně odráželi od země, ale zvládla to.

<b>Zpět do města už jsme šli pěkně po svých. Možná si teď říkáš, že to bude nuda, jelikož se asi už nic nestalo, ale opak je pravdou. Při malé přestávce nás překvapilo pěvecké vystoupení. Nešlo o žádnou známou skupinu, nýbrž o část z našeho setkání. Bylo to pěkné a kdo ví, třeba zveřejním i nahrávku, tedy se souhlasem našich zpěvaček =o)

<b>Blíží se nám konec, ale ještě mám jednu příhodu. Nejdříve však jdeme na návštěvu karlovarského vřídla. To už sice nestříká tak vysoko, jako dříve, ale pro turisty to není nic odpuzujícího. A uvnitř jsme se i ohřáli, venku byla celkem zima a tak to přišlo vhod. Poslední zajímavá příhoda je starý nápojový automat. Většina lidí by si řekla, že to je normální věc. Do jisté míry mají pravdu, ale tento byl extra starý, a stále funkční. Tedy… Holky ho nutně museli prozkoumat. Na poprvé zjistili, že nejsou kelímky, tudíž jim pití vesele proteklo a peníze byly nenávratně pryč. Následoval výbuch smíchu. Ale to ještě nic nebylo proti druhému pokusu. Dali si tam vlastní kelímek a namačkali číselný kód Coca Coly. Něco se začalo dít, pak jen byl slyšet záchvat smíchu. Místo Coly v kelímku bylo něco, co se podobalo obyčejné vody. Automat tam jistě stál řadu let bez obsluhy a požíral od zvědavců peníze.

<b>Tak to je konec a tím končí i můj příspěvek. Loučí se s vámi všemi ahojky009 a někdy se třeba i potkáme. Třeba zrovna s tebou, na nějakém z dalších srazů „alíkáčů“.

Hm, slyšel jsem. Co budeme dělat?

Já sem bohužel nemohl