Ani kůń bez hlavy neřehtá (leda by měl řehtačku)

Nástěnku založil dne 20. května 2004, je v sekci Osobní nástěnky a obsahuje 358 příspěvků.

Nový příspěvek:

Přispívat mohou jen přihlášení uživatelé.

Pokud máš účet, , pokud ne, můžeš se zaregistrovat.

Příspěvek z 30. května 2007 v 15:11.
miškahrabalka v něm napsala:
Zátky
Všimli jste si někdy toho, kolik zátek od plechovek se povaluje na ulici?? V poměru mezi, zátkami od plechovek a plechovkami samotnými by měla panovat jakási přímá úměrnost. Například v Praze, když jdu potkám desítky otvíráků, jak se povalují svou osobitou bezstarostností na zemi. Lidé je sbírají po desítkách je dávají na klíče, chrastí jimi a jinak obtěžují zbytek občanů; a na ulici jich se pořád dost a dost pro ty, co s touto šíleností ještě nezačali. Kde se ale pořád berou? Během dne potkám s plechovkou v ruce v průměru tak 2 lidi. (Pokud zrovna nestojím na Václaváku v době velikonočních trhů. Je jasné že tam jich bude víc.) Jasně, můžete si říct, „Plechovku vyhodím, ale víčko na té zemi bude kdovíjak dlouho ležet, aniž by se s ním cokoliv stalo.“ Tuto nerovnost by ale měli vyrovnat ti „sběrači“. Navíc si troufám tvrdit, že nejsem jediný člověk, který plechovku otevře bez toho, aniž by urval víčko a hodil ho na zem. Je nás víc. Tak kde se pořád ty víčka na ulici berou? Rozřešení mi přinesla až jedna paní, která šla s plechovkou v ruce. Byla již prázdná a tato paní čekala jenom na to, až ji bude moct hezky (ne)ekologicky vyhodit do koše se smíšeným odpadem. Jakmile ho našla, utrhla víčko a plechovku vyhodila. Pak jsem ji viděla jak toto víčko o 20 metrů dál hází na zem… Snad proto, aby přineslo radost některému se sběračů. Nebo prostě proto, aby podpořila tuto „nepřímou úměrnost“.
Příspěvek z 22. května 2007 ve 20:49.
Alíška- v něm napsala:
jééé toje krásný :o)
Příspěvek z 2. května 2007 v 15:47.
Sinďa v něm napsal:
Neville> aha promiň!!omlouvám se a mám vysvětlení: ségra mi polila klávesnici šťávou a ona dělá úplně jiný věci než má!napíšu 8 a vypne se mi počítač a tak!ale už mám novou!a ten text jsem kopčila z blogu kterej mám dohromady s tou kámoškou!
Příspěvek z 1. května 2007 ve 23:15.
Neville v něm napsal:
Norka45 > tak, že tam celý ten text máš dvakrát.
Příspěvek z 1. května 2007 v 11:16.
Sinďa v něm napsal:
Neville jak to myslíš?
Příspěvek z 27. dubna 2007 v 15:00.
miškahrabalka v něm napsala:
<b>Vlaky

„Jé a další!“ Stojím a upřeně zírám na vlaky jedoucí kolem. Jen tak. Představuji si, jak za těmi okny sedí lidé. Úplně obyčejní lidé, jako já mající své životní příběhy. Všechny ty příběhy jsou něčím zajímavé, něčím své. Představuji si jak se na tom zvláštním, kouzelném místě sešla ta neuvěřitelně široká vrstva lidí. Všeho věku, životní situace, nemajíc v zásadě nic společného. Kromě vlaku. Kromě tohoto kouzelného vlaku, kde všichni sedí a věnují se nejrůznějším činnostem. Chodím sem ráda. Je to „moje“ místo. „Můj“ kopec. Je těžký ve velkoměstě najít něco, co by se vám zdálo tak blízké. Něco „svého“. Já sem chodím často, když se mám fajn, když je mi smutno, nebo prostě jenom tehdy, chci-li se podívat dolů. Na město. Je to krásné dívat se na to z vrchu. Jen tak sedět a dívat se na tu spoustu lidí pod vámi a přemýšlet nad tím, co si myslí, jací jsou, jaké mají problémy, radosti. Prostě nad nimi. Taky tu jezdí vlaky. Spousta vlaků. Každé to okýnko je jiné. Z každého se line jiné světlo. Z jednoho teplé, přátelské, z dalšího klidné, chladné. Dá se podle toho poznat kdo kde sedí. Mám ráda vlaky. Jako malá jsem strašně ráda jezdila vlakem prostě jen tak. S tátou…
Příspěvek z 25. dubna 2007 v 18:09.
Neville v něm napsal:
Bože, lidstvo, co se pokusit o něco nenáročného. Ale jinak je to pěkné..
Příspěvek z 25. dubna 2007 ve 13:56.
Sinďa v něm napsal:

Tohle prosím necopy psala jsem to s kamarádkou a je to tak trošku o mém westíčkovi!

DRUHÁ ŠANCE




Byla to spíš velkotovárna na psy, něž přívětivá chovná stanice, vonící domovem, bezpečím a láskou ke psím miminkům. Zrezivělé klece 50x50 cm pro jedince, porodní bedny nevydezinfikované, k jídlu zbytky od prasat a krav, mnohdy vůbec nic....
Jako malý West Highland White terier jsem žil v chovné stanici. Ano, výstavní šampioni a nejslavnější westíci historie se většinou narodili tady. Ale kdyby jste jen věděli, v jakých jsme se sestřičkami a bratříčky žili podmínkách. Byla to spíš velkotovárna na psy, něž přívětivá chovná stanice, vonící domovem, bezpečím a láskou ke psím miminkům. Zrezivělé klece 50x50 cm pro jedince, porodní bedny nevydezinfikované, k jídlu zbytky od prasat a krav, mnohdy vůbec nic. Dobře se tu mněl jen ten, kterého si těsně po porodu zamluvil někdo majetný. Já z těch šťastlivců nebyl. PP na mě nevyšlo, a tak jsem byl ta největší spodina. K jídlu jsem jako větší dostal skleněné rozdrcené střepy! Ne, nedělám si legraci, ta ženská byla moje noční můra. A nejen moje. Po té, co do mě ty střepy násilím narvala, ani se neuráčila mě vzít k veterináři.Skončil jsem s pořezaným žaludkem a jinými vnitřnostmi. Už jsem si myslel, že tenhle svět nezvládnu a vtom mi svitla, přece malá naděje. Do naší chovné stanice měl přijet postarší pán, vybrat si štěně. Nadešel posvátný den. Všichni jsme byli vypuštěni z klecí do návštěvních prostor. Vyběhl jsem z klece do stinného rohu. Tam jsem si lehl a koukal, jak se pán rozhoduje mezi sestřičkou a bratrem. Už si skoro vybral, ale najednou se za ním vynořila sympatická, asi 11-letá dívka, s ohromným utrpením v očích. Pomalu se sunula k sestřičce. Ale přešla ji! Nevěřil jsem svým očím! Mířila ke mně! Nemohl jsem se pohnout. Rozřezané vnitřnosti pálily jako čert, jen jsem ji pozoroval. Došla, čupla si ke mně, něžně mě pohladila a začala mi vyprávět, že jí zemřela jezevčička Tlapka. Její děda se rozhodl jí koupit nového pejska, ale ona prý jiného nechce. Smutně jsem sklonil hlavu. Vždyť jsem byl tak blízko! A teď....Zvedla mi hlavu a podívala se mi do očí. V jejích očích bylo ohromné zklamání." Podívej, děda si asi už vybral tvou sestru. Ale já ji nechci." Do očí mi vhrkla slza. Ona mě s mým ohromným údivem opatrně zvedla. Donesla mě k dědovi a podívala

se na něj. " Ale, Wendy, podívej,

vždyť je celý vyhublý, smutný a asi brzo pojde....Podívej, taková krásná fenečka by byla lepší, ne?" "On, mě potřebuje..." U oka se jí utvořila veliká slza."Vždyť jinak nepřežije." A podívala se na mě. Dodala:" Dědečku, já jiného nechci. Všem jsem se dívala do očí. On se dívá jako Tlapka. A já nebudu nikdy mít ráda nikoho jiného než moji Tlapinku ." A beze slova odešla k autu. Se mnou v náručí otevřela dveře a podívala se tázavým, smutným pohledem směrem k pánovi. A ten řekl té noční můře, že si bere mě. Zašklebila se:" A opravdu nechcete nějakého jiného? Tenhle vořech vám bude na nic, nemůžete s ním ani na výstavu..." "Ne." Víc jsem neslyšel. Wendy zabouchla dveře, na klín si dala měkkou deku, položila mě na ni. A šeptala mi, že už to je dobrý atd............... Poprvé v životě jsem jsem ucítil hřejivou lásku, něžné pohlazení a dostal jsem krásné jméno: Kimínek... Wendy je převtělený anděl. A oni mi ji z nebe jistě poslali, jako drahocennou, druhou šanci!..........




Byla to spíš velkotovárna na psy, něž přívětivá chovná stanice, vonící domovem, bezpečím a láskou ke psím miminkům. Zrezivělé klece 50x50 cm pro jedince, porodní bedny nevydezinfikované, k jídlu zbytky od prasat a krav, mnohdy vůbec nic....
Jako malý West Highland White terier jsem žil v chovné stanici. Ano, výstavní šampioni a nejslavnější westíci historie se většinou narodili tady. Ale kdyby jste jen věděli, v jakých jsme se sestřičkami a bratříčky žili podmínkách. Byla to spíš velkotovárna na psy, něž přívětivá chovná stanice, vonící domovem, bezpečím a láskou ke psím miminkům. Zrezivělé klece 50x50 cm pro jedince, porodní bedny nevydezinfikované, k jídlu zbytky od prasat a krav, mnohdy vůbec nic. Dobře se tu mněl jen ten, kterého si těsně po porodu zamluvil někdo majetný. Já z těch šťastlivců nebyl. PP na mě nevyšlo, a tak jsem byl ta největší spodina. K jídlu jsem jako větší dostal skleněné rozdrcené střepy! Ne, nedělám si legraci, ta ženská byla moje noční můra. A nejen moje. Po té, co do mě ty střepy násilím narvala, ani se neuráčila mě vzít k veterináři.Skončil jsem s pořezaným žaludkem a jinými vnitřnostmi. Už jsem si myslel, že tenhle svět nezvládnu a vtom mi svitla, přece malá naděje. Do naší chovné stanice měl přijet postarší pán, vybrat si štěně. Nadešel posvátný den. Všichni jsme byli vypuštěni z klecí do návštěvních prostor. Vyběhl jsem z klece do stinného rohu. Tam jsem si lehl a koukal, jak se pán rozhoduje mezi sestřičkou a bratrem. Už si skoro vybral, ale najednou se za ním vynořila sympatická, asi 11-letá dívka, s ohromným utrpením v očích. Pomalu se sunula k sestřičce. Ale přešla ji! Nevěřil jsem svým očím! Mířila ke mně! Nemohl jsem se pohnout. Rozřezané vnitřnosti pálily jako čert, jen jsem ji pozoroval. Došla, čupla si ke mně, něžně mě pohladila a začala mi vyprávět, že jí zemřela jezevčička Tlapka. Její děda se rozhodl jí koupit nového pejska, ale ona prý jiného nechce. Smutně jsem sklonil hlavu. Vždyť jsem byl tak blízko! A teď....Zvedla mi hlavu a podívala se mi do očí. V jejích očích bylo ohromné zklamání." Podívej, děda si asi už vybral tvou sestru. Ale já ji nechci." Do očí mi vhrkla slza. Ona mě s mým ohromným údivem opatrně zvedla. Donesla mě k dědovi a podívala

se na něj. " Ale, Wendy, podívej,

vždyť je celý vyhublý, smutný a asi brzo pojde....Podívej, taková krásná fenečka by byla lepší, ne?" "On, mě potřebuje..." U oka se jí utvořila veliká slza."Vždyť jinak nepřežije." A podívala se na mě. Dodala:" Dědečku, já jiného nechci. Všem jsem se dívala do očí. On se dívá jako Tlapka. A já nebudu nikdy mít ráda nikoho jiného než moji Tlapinku ." A beze slova odešla k autu. Se mnou v náručí otevřela dveře a podívala se tázavým, smutným pohledem směrem k pánovi. A ten řekl té noční můře, že si bere mě. Zašklebila se:" A opravdu nechcete nějakého jiného? Tenhle vořech vám bude na nic, nemůžete s ním ani na výstavu..." "Ne." Víc jsem neslyšel. Wendy zabouchla dveře, na klín si dala měkkou deku, položila mě na ni. A šeptala mi, že už to je dobrý atd............... Poprvé v životě jsem jsem ucítil hřejivou lásku, něžné pohlazení a dostal jsem krásné jméno: Kimínek... Wendy je převtělený anděl. A oni mi ji z nebe jistě poslali, jako drahocennou, druhou šanci!..........
Příspěvek z 23. dubna 2007 v 6:09.
Mari1 v něm napsala:
Já se již delší dobu marně pokouším najít příběh, který napsal jeden můj žáček ještě v Dasnicích. Vydávali jsme to tam ve školním časopise.
Příspěvek z 19. dubna 2007 v 18:59.
Neville v něm napsal:
Mí drazí.
Dávejte sem prosím jen texty Vámi, nebo vaším okolím, vytvořené.
Já.
Příspěvek z 12. dubna 2007 v 19:13.
pes_z_pětipes v něm napsal:
Dvě ukázky Žirafina automatického psaní v klubovně..

"představte si to...byla jednou jedna princezna.
třeťák na gymplu. a jak už to tak bývá údělem princezen, v jejích 17 letech ji unesl drak do věže. no a jak tak čekala.........tři roky ...dva roky... jeden rok....... ahoj pět let štyři roky teda jako nejen že zestárla, ale taky se začla nudit a tak se poohlídla po věži kde bydlela. architektonicky nijak záživné, kamenné schodiště, kamenné zdi...sklo v okně kamenné nebylo, to bylo skleněné pssst nerušit! drevěná velká postel taky kamenná nebyla ani na ní neležel kulihrášek, to je totiž zase jiná pohádka. nic moc... ale byla tam místnost a v ní byla knihovna a v té kno***ě byly knížky papírový a ty knížky obsahovaly písmenka a ty písmenka dávaly dohromady věty a celý to dávalo dohromady skripta na veškerý obory ČVU. drak byl titiž tak trošku nadšenec pro tuhle věc. miloval architekturu, stavebnictví a podobný věci ale byl už starej a oči mu už avšak příliš nesloužily a k očaři byl línej si dojít a tak blbě viděl.. nemohl si teda číst ty skripta, stejně už je znal naspaměť. princezna si z dlouhý chvíle začla číst a brzo se stala odbornicí, akorát o ní nikdo nevěděl což byla škoda, protože byla vopravud dobrá.. a tak teda byly ve věži spolu s princeznou
mezitím se jí vydal hledat princ na hnědým koni. princ byl tak trochu nešika bílej kúň byl totiž hrozně línej
nejenže ztratil meč ale taky sebeúctu když místo meče měl váleček na nudle,který mu věnovala hodná babička. princi trvalo mnohem dýl, než čekal, než se válečkem prosekal skrz houští obklopující hrad. když se tam konečně dostal, měl pocit dobře vykonané práce. jenomže nejtěžší úkol ho teprv čekal. musel se dostat přes hradbu. vysoukal se na svého hnědého koně a s pomocí sěkolika liján se s ladností slona v porcelánu přehoupl...skoro až baletním pohybem.. ((Lachtan1 » žirafa: TADY UŽ JSOU DOSPĚLÍ DĚTI TAK NEPIŠ NÁKOU POHÁDKU O B L B Í M PRINCI Lachtan1 » žirafa: CO TI JE TY TY SKUPINO)) chtěla draka překvapit tiše se k němu přiblížit a praštit ho po hlavě to pak… ale zkuse to, když funíte a nemůžete popadnout dech... o nějaký nenápadnosti nemůže být ani řeč. tek pokračování přístě, jo? :o)"


"pohádku? :o) takže bylo nebylo? :o) sluničko svítilo kytičky kvetly cvrček se učil hrát na housličky
bylo jedno kráslovství takový to klasický s kamenným hradem s králem a taky s hradem a kolem hradu vodní příkop tam plavaly kachničky
taky tam občas plaval malej princ s nafukovaním kruhem když už z toho kruhu jednou vyrostl, bylo na čase mu najít nevěstu to byl takový rodinný zvyk, že když řincovi už byl malej kruh přes bříško, tak podle toho se poznalo, že už je dospělý akorát jednou se to radině jaksi vymklo z ruky, a to když chtěli oženit princova 9 letého bratrance jen pro to, že..že měl něco málo pod sto kilo a kruh na sebe prostě nedostal. král tedy nechal vytisknout letáky s tím, že kdo si vezme jeho syna za muže, dostane nejen jeho, ale taky trůn království a spoustu dalších věcí no o první konkurz na manželku se koná už za měsíc na hradě mno a tak se v den konkurzu začly k hradu hrnout princezny a jakmile se padací most s bouchnutím dostal k zemi, okamžitě vtrhly do hradu některé tam spaly ve spacácích už od od večera před tím první disciplína bylo vaření ale ne jen tak ledajaké nýbrž že každá princezna dostala za úkol uvařitě něco překvapujícího pořadatelé měli co dělat, aby je udržely v klidu no vzhledem k tomu, že princezen tam bylo poždhnaně a hradní kuchyně malá, tak bylo nutno rozjet i druhou disciplínu a tou bylo skákání v pytli. princ totiž původně plánoval dortovou bitvu, ale tu mu rodiče zakázali, prý že by to bylo nemorální ne že by tahle disciplína měla nějak ukázat princezní vlastnosti, to rozhodně ne...spíš to bylo pro pobaví publika. a navíc kdo by to potom uklízle, že? potom už taky byly jen volné disciplíny jako zametání, žehlení, praní a nakonec..promenáda v zástěře. projít mohly opravdu jen ty nejlepší potota bylo tvrdá a nemilosrdná nakonec,z původního počtu 234 princezen zůstalo pouze 10 favoritek. oněm deseti finalistkám nastalo prené období. sice se princovi ani jedna nelíbila, ale to byl jeho problém, protota vybrala skutečně ty nejlepší. musely se připravit najdřv na to, že budou bydlet na hradě po 10 tůdnů byl to neuvěřitelný stras pro všechny zůčastněné a neuvěřitelná nuda pro prince, který ani o jednu z nich nestál. Prineczny měly týden na přípravu. že budou ve dne v noci sledovány, aby se odhalily i skryté kvality nebo neřesti. a proč? Neměl vůbec v úmyslu vládnout nebo cokoliv co by to připomínalo. jemu to bylo úplně ukradený Prince vůbec nezajímalo, která z těch 10 se dostane do toho všemi očekávaného finálě. už od malička horzně rád chodil do hradní kuchyně a pletl se tam pod nohy a do kastrolů chtěl se stát kuchařem. no a to mu zůstalo až do dneška. a... V den kdy se měly princezny nastěhovat do hradu už to nevydržel... sbalil si papiňák, vařečku, már hrnců a kompletní vydání čtyřlístku a odešel do sousedního království, kde se proslavil v tamní královské kuchyni pod pseudonymem Hloupý Honza. :o)"

Příspěvek z 10. dubna 2007 v 17:12.
žirafa v něm napsal:
Hodina matematiky dlouhá jako Mimbulus mimbletonia


Do třídy vešel objekt. Objekt se jmenuje magistra Jaroslava Š. (z důvodů ochrany osobnosti, jak své tak i profesorčiny, jsem se rozhodla neuvádět celá jména) Objekt byl pevně rozhodnut naučit nás matematiku. Objekt nám rozdal papíry na písemky, napsal příklady na tabuli a rozporcoval nás na A,B,A,B…Deset minut bylo hrobové ticho. Všichni vraští čelo a procvičují si své mozkové závity. Objekt vydal pokyn, abychom přestali počítat. Objekt začal psát správné výsledky na tabuli. Bylo zajímavé pozorovat, jak s každým dalším napsaným číslem mizí úsměv dvou, třem lidem. Na konci zůstal jediný úsměv – usmíval se objekt. Se škodolibostí se ptal „Kdo ví, že má jedničku???“ a uspokojený výraz, který se mu rozlil po tváři, když se rozhlížel po třídě, kde nebyla zvednutá jediná ruka, mluvil za vše…



poznámka autorky (to jako moje) : psáno ihned po skončení desetiminutovky, takže autentičnost je téměř stoprocentní
Příspěvek z 10. dubna 2007 v 17:10.
žirafa v něm napsal:
Brý odpoledne

slíbila jsem, že sem dál nějaký svoje počiny, které tu sice už někdy byly, ale zmizely v propadlišti dějin. Takže pokud máte pocit, že už jste to někdy četli, věřte, že tomu nejpíš tak bude.

Zapomenutá propiska uprostřed Nikdezvlášť v Naprostém a Všeobecném Mišmaši


Už jste slyšeli, že E=mc2? Ne? A při tom je to tak jednoduché. Ale podle mého v tom vzorečku chybí V, což je vědomí, bez kterého by „é“ a „em“ a „cé“ to celé na druhou byla pouze matematická konstanta a sama o sobě by nedávala mysl. Ono ne, že by to dávalo smysl i kdyby tam bylo to V, ale bylo by to vědecky daleko lépe a více zdůvodnitelné, než je původní vzoreček a je možné, že by to i více lidí pochopilo, aniž by si před tím muselo prostudovat Stručný úvod do všeobecné filozofie a teorie relativity. Že stále ještě nechápete co to má společného se zapomenutou propiskou uprostřed Nikdezvlášť v Naprostém a Všeobecném Mišmaši? Vezmeme si to popořadě: Zapomenutá propiska – všichni víme co je (minimálně každý z nás někdy zapomenul propisku). Uprostřed Nikdezvlášť – to je můj osobní ( a také Douglasův ) název pro utajené místo, kde podle všeho sídlí Vládce vesmíru a nebo také nějaká jiná důležitá osoba, která si přeje být utajena. A nakonec Naprostý a Všeobecný Mišmaš – název pro vesmír, ovšem v nějaké 5 - 8 dimenzi, takže se ani nedivím že nevíte o čem je řeč. A teď si načrtněme situaci: Někdo (je naprosto jedno kdo) zapomene propisku v sídle Vládce vesmíru. Musím ovšem podotknout, že jde o superinteligentní propisku, která má vyšší IQ, než jistá forma života na bázi uhlíku v jakési zapomenuté čtyřrozměrné dimenzi. A co si taková propiska asi o Vesmíru a Smyslu života může myslet? Co myslíte Vy? Nechám to na Vás a pokud Vám to bude bránit v pokojném spánku, tak to učinilo s mým svolením a je mi to upřímně jedno.
Příspěvek z 9. dubna 2007 ve 20:38.
miškahrabalka v něm napsala:
Helejte já vám tady přispěju taky.. Takovým svým vlastním (!) výtvorem. Tak buďte shovívaví.

<b>Odlakovač
Přišla ale nikdo si toho nevšiml. Byla nenápadná a nijak zvlášť se nesnažila zapojit. Všichni tam běhali, zpívali, trénovali, učili se text, a nebo se hlasitě bavili s ostatními. Ona ne. Sedla si do kouta, se sluchátky na uších a trpělivě čekala, až ji vyvolají. Z oné místnosti, vyšlo už spousta lidí, jež vypadali na zhroucení. Pak zavolali ji. Vešla tam, nikdo nečekal nic závratného, vypadala tuctově, nic moc, nečekali talent. Určitě ne. Začala, zpívala nádherně, úplně se u toho celá rozzářila. Najednou nebyla tuctová, nebo snad nenadaná. Ne. Byla úžasná. Všichni v sále ztichli a jenom zírali na tu krásu, na tu neuvěřitelnou čistotu jejího hlasu, na to jak září. Postoupila. Bylo by dost divné, kdyby ne. Při jejím odchodu někdo řekl: „Ona je jako odlakovač, vypadá nevinně, ale je neuvěřitelně působivá.“
Příspěvek z 9. března 2007 ve 22:46.
pes_z_pětipes v něm napsal:
Kůń bez hlavy je kůń, jenom je bez hlavy..
Příspěvek z 21. února 2007 ve 23:48.
Mari1 v něm napsala:
klamaššš: A ty jsi co? Inteligent? O tom dost pochybuji. To by tvé vyjadřování muselo být jiné...
A co se toho motýlího efektu týče, tak vystětlení je tady .
Příspěvek z 4. února 2007 ve 22:20.
žirafa v něm napsal:
Můžu sem něco po dlouhý době přišpendlit?
Neukamenujete mě za to, že to je depresivní a divný?
Ne?
Príma...

Proč?
Proč všechno krásné musí vždycky skončit pláčem?
Proč člověk všechno zkazí?
Proč existuje to hloupé lidové rčení že všechno zlé je k nečemu dobré, když člověk v tom to dobré ne a ne objevit?
Proč v pohádkách se říká, že žili spolu šťastně až do smrti, když ve skutečnosti je tomu právě naopak?
Proč pláču, když jsem šťastná a směju se když mám brečet?
Proč pořád nemůžu věřit tomu, co se děje a proč pořád nevěřím na zázraky i když jsou pořád kolem mě a stávají se denně?
Proč mám náladu pod psa, když svítí slunce a a raduju se když prší jako z konve?
Proč pořád přemýšlím o tom, co jsem měla udělat lépe?
Proč pořád chodím kolem lidí a beru je jako samozřejmost a teprve až když zmizí, uvědomím si, co pro mě vlastně znamenali a jak moc mi chybí.
Proč pořád o všem pochybuju?
Proč?
Příspěvek z 1. února 2007 ve 21:11.
Neville v něm napsal:
Další pohádka, přátelé..
<b>Bylo, nebylo
Kdesi daleko za horami stál zámek a v něm žily tři princezny. Jedna byla mladá, druhá mladší a třetí nejmladší. Jejich otec – král z nich měl radost a aby jim dokázal, jak je miluje, posílal je každé ráno do školy. Princezny na to byli jak se patří hrdé a tak svého otce chválily, kde jen to šlo. V parku, na hřišti i v bazénu, kde se každý druhý týden věnovaly vodnímu baletu.
Pozdě večer, když se vraceli domů, koukaly se všechny tři na hvězdy a říkaly si, jaké to asi musí být krásné. Jen tak si viset na nebi a pozorovat lidi. A v tu chvíli si každá z nich přála být hvězdou a z výšky se dívat na Zem.
Jak čas plynul, z princezen se staly aqvabely. Jedna se specializovala na sladkou vodu, druhá na slanou a třetí na vodu destilovanou. Jejich vodoum z nich udělal světové celebrity a jejich vystoupení byla vyprodaná..
Vrcholem jejich představení byl trojsaltový protnut. Ten byl založen na pečlivě načasovaném saltu všech sester, při kterém se trajektorie jejich letu protnuly a vytvořily tak písmeno“Z“.
Jednoho dne se ale trojsaltový protnut nepovedl. Vinu nesla slanovodní sestra. Odmalička se nerada myla a teď, když dospěla, nebylo to o mnoho lepší. Když tedy skončila představení, nesprchovala se a sůl na ní vytvořila tenkou krustu. Po čase se z krusty stal krunýř a o něco později měla už na svém těle slané brnění, několik centimetrů tlusté. A právě ta zapříčinila, že se místo svistotu ozvalo drhnutí slané a destilované sestry. jejich dráha letu se odklonila od plánu a ony s hlasitým pleskotem narazily do železobetonové konstrukce. Byly na místě mrtvé.
Při pitvě se zjistilo, že jedna ze sester má v krvi příliš mnoho soli, zatímco druhá trpěla akutním nedostatkem volných částic. „Co za to může?“ Ptali se patologové, ačkoli si byli jisti odpovědí. „Může za to třetí sestra. Podávala jim špatnou stravu a ony tím celý život trpěly.“
Když to zjistil soud, rozhodl bez otálení. „Třetí sestra bude za úsvitu pověšena na vrcholu nejvyšší hory v kraji. Ať každý vidí, jak dopadne ten, kdo zanedbává rodinu!“
Jak rozhodl, tak se stalo. Při popravě plakali všichni umělci v kraji a s nimi plakal i starý král. Jediný umělec, který neplakal byla sama sestra. S hlavou vztyčenou si nechala navléknout smyčku kolem krku a v očích se jí objevil výraz štěstí.
Jí jediné se splnil její sen. Odsud je do nebe jen kousek..

... Jen tak si viset na nebi a pozorovat lidi...
Příspěvek z 28. ledna 2007 ve 21:20.
UnUomoBenedetto v něm napsal:
Strašně bych chtěla být stebou,
strašně moc bych tě chtěla mít v náručí a uklinit tě.
strašně moc bych chtěla být tebou
a všechno trápení odnést sebou.

Proč jen chceš být tou kapkou rosy?
proč ?...taky jendou steče až nebude :(
Proč chceš být žihadlem té vosy,
když ji t žihadlo stejně upadne a nic z ní nezbude.
Umře jako každá vosa...
bude ji jedno jestli bude venku mráz a kosa...
Mrtvá bude!!!
a bude navždy spát....
a už si nebude muset nic nalháávat!!!


co an to říkate zdá s emi to hrozně smutný a dvný nebo spíše zvláštní..:(
Příspěvek z 2. ledna 2007 v 7:51.
pes_z_pětipes v něm napsal:
Krásné ráno a neméně krásný Nový rok přeju, vy końové (Jak se mimoběhem čte en s čárkou?).. Jsem si říkal, že bych sem mohl po čase něco přispěti, ale celý ten ženijální nápad ztroskotal na nedostatku čehosi, tak se tu mějte moc hezky a ať vám vydrží dobrá nálada a nástěnka..
Příspěvek z 21. prosince 2006 ve 21:51.
Čoklika v něm napsal:
Pointa nástěnky je v tom, že ani kůń bez hlavy neřehtá (leda by měl řehtačku).
Příspěvek z 24. listopadu 2006 ve 21:25.
žirafa v něm napsal:
...tady jasně vidíte pomíjivost nadšení a prchlivost okamžiku. Jak já se radovala, že mám čtyřstý příspěvek. Jenže ejhle, stačí jeden jediný drobný pohyb myší na ikonku "smazat" a celé mé nadšení je v háji...tak je to ovšem se vším.

"Nechci si stěžovat, ale jen to tak povídám. Je to prostě fakt...ocas mě studí." řekl Ijáček.

Mějte se jak chcete a pokud možno nepropadejte panice.
Příspěvek z 23. listopadu 2006 ve 22:30.
žirafa v něm napsal:
..........a je to tu! Jubilejní čtyřstý příspěvek od Žirafy. Lidičkové, hippiesáci a všichni ostatní...užijte si ho! :o)

Sladká pomsta
Když se dozvěděla, že jí manžel podvádí, tak si sbalila všechny osobní věci do krabic a kufru. Příští den si zavolala stěhováky, aby ji věci odvezli. Třetí den si naposledy sedla ke stolu v krásné jídelně, zapálila si svíčku, pustila si klidnou hudbu a pochutnala si na kupě krevetek, kaviáru a lahvičce vína. Po večeři naposledy navštívila každý pokoj v domě a do každé tyče na záclonu vložila napůl snědenou krevetu namočenou v kaviáru. Pak uklidila kuchyň a s úsměvem odešla.
Krátce nato si manžel nastěhoval do domu svou novou mladou přítelkyní a byli velmi šťastní. Po několika dnech začal dům pomalu, ale nepříjemně páchnout. Vyvětrali, vyčistili koberce, prohlédli otvory jestli tam není mrtvá myš. Nakonec vyměnili koberce, vymalovali, všude rozložili vonné věcičky. Nic nepomohlo, přátelé je přestali navštěvovat, služebná odešla ,opraváři odmítli přijít do domu... Nezbývalo, než dům prodat. Po měsíci o dům stále nikdo neměl zájem a odmítla s nimi spolupracovat i realitní kancelář. Nakonec si museli vzít vysokou půjčku a koupit si jiný dům.
Nevydržela a zatelefonovala mu, ptala se, jak se daří. Soucitně vyslechla ságu o smradlavém domu. Taky podotkla, že se jí po tom domě velmi stýská, a byla by ochotna snížit částku, na kterou má podle rozvodového řízení nárok, výměnou za ten dům. Manžel si uvědomil, že jeho bývalá žena neví, jak moc ten dům smrdí. Vycítil příležitost a svolil prodat jí ho za desetinu toho, jakou měl dům hodnotu, za podmínky, že podepíše veškeré papíry hned ten den. Žena souhlasila, během hodiny manžela navštívil právník s podepsanými papíry.
Po týdnu sledovala, jak bývalý manžel se svou novou přítelkyní s úsměvem na tváři sledují stěhováky, jak jim balí zařízení............včetně těch záclonových tyčí.
A bylo jí hezky.
Příspěvek z 22. listopadu 2006 v 10:16.
Neville v něm napsal:
volnásek> Pes tomu řiká znak míru. To kolečko měli ve znaku Hippies (hipís).
Seznam-enciklopedie praví: hnutí mládeže, zejména v USA, odmítající společenské konvence, obecně uznávané normy a zvyklosti a vedou často tulácký způsob života. Protestovali proti přetechnizované a zbyrokratizované konzumní společnosti kolektivním způsobem života (komuny), odporem proti násilí a často též excentrickým oblékáním a chováním. Jako sociální jev jsou charakterističtí zejména pro 60. léta 20. století. Ve své době v přeneseném smyslu mládež, která se obléká a chová výstředně.
Wikipedia zase: Vlastně se jednalo o neorganizované hnutí, které vycházelo z generace beatníků. Jejich cíle byly nejednotné, za základní lze ale považovat vzpouru proti společnosti, mír, lásku, přátelství, svobodu. K naplnění těchto cílů se sdružovali do skupin či komun , které pak často provozovaly volnou lásku (free love). V těchto skupinách se často šířily drogy - zvláště psychedelické (LSD). Častým cílem byl pouze opak chování většinové společnosti. Hippies propagovali spontánní chování, lásku a prosazovali názor, že si člověk má užít života a nebudovat kariéru, nehonit se za penězi. Příslušníci hippies nosili dlouhé vlasy, volné oblečení a korálky.

Dalším poměrně výrazným projevem spojeným s tímto hnutím bylo tíhnutí k mysticismu, různým druhům východních náboženství a filosofií a jejich propojování se západním způsobem uvažování.
Příspěvek z 20. listopadu 2006 v 18:20.
volnásek v něm napsal:
prosim vás můžete mi někdo vysvětlit proč máte na obrázku to přeškrtané kolečko nejdřív jsem si myslela že to maj jen zprávci ale mají to i jiní co to znamená?
Příspěvek z 17. listopadu 2006 v 16:53.
Čoklika v něm napsal:
Nicneříkající imprese volným veršem

Tma, prach, ticho a chlad, ten muž
bez srdce, jen s omrzlinou, sníh
rafinovaný, jak otrávená čokoláda,
od strýčka ze švýcar. Já, moje kočka,
a nesplněná povinnost...
zůstali jsme tu sami.
A opodál, Jákobův žebřík,
ozářený svíčkami duší,
vede do nebes.
Svět je jen prach,
a já mám domácí vězení.
Peklo, kde jsi...
Příspěvek z 8. října 2006 v 19:40.
žirafa v něm napsal:
Moji drazí lidičkové,
tak jsem takhle jednou jela trolejbusem po Staroměstském náměstí...

...ba ne, jela jsem jenom metrem pod Václavákem. Ale zaujala mě tam jedna básnička, tak jsem si jí opsala a teď se s Vámi o ní podělím...

Bůh belhá, klopýtá,
z komory do kuchyně,
vaří bramboračku,
opláchne starou lžíci,
sedne si u okna,
dívá se udivěně
"To jsem to dopracoval..."

...taky se Vám tak líbí, jako mě?
vaše

žirafa
Příspěvek z 3. října 2006 ve 23:13.
Pralinka2 v něm napsal:
Nebo tady.
Příspěvek z 3. října 2006 ve 23:09.
Pralinka2 v něm napsal:
Například tady, nebo tady, nebo třeba tady, nebo taky tady.
Příspěvek z 29. září 2006 ve 21:53.
Pralinka2 v něm napsal:
Tak se mi podařilo najít v archivu časopisu Neviditelný pes nějaké starší moje články, kdyby to někoho zajímalo, tak se ozvěte.
Kdo si nástěnku oblíbil?