Co jídlo?
Je pravda že lidem s PAS často vadí třeba kousky v polévce a musí ji mít přecezenou cedníkem? Nebo že často jí to samé a mají omezený výběr toho co vlastně mají rádi?

Týnek: Což ne všichni autisté mají problém s komunikací, někteří jsou v ní vážně dobří, jen jim stále unikají některé společenské normy, náznaky, řeč těla...
A ten problém s chápáním emocí taky neplatí pro každého. Někteří mají hyperempatii, hlavně pokud třeba vyrůstali v rodině kde si museli hodně dávat pozor na to jak se cítí ostatní, aby nebyli seřváni. Hodně autistů mají empatii i k neživým věcem, plyšákům, figurkám a tak. Do té míry, že třeba ani nedokážou oddělit od sebe dva plyšáky, protože v jejich hlavě to jsou kamarádi, co chtějí být spolu. Jakože racionálně ví, že to tak není, ale pocitově to nedokážou udělat.

Kdo má Vodafone TV tak je to ve videotéce.

Týnek a kde se na to dá kouknout?

Díky za vysvětlení.
A škoda že tu nikdo neviděl film Víkendoví rebelové. Ten kluk měl celý balíček příznaků a bylo by zajímavé vědět co si o tom myslíte.
Na různých zpravodajských webech jako idnes a tak se Aspergeruv syndrom popisuje hlavně jako potíže s komunikací a chápáním emocí ostatních, ale o těch doprovodných příznacích většinou moc napíšou.

Hodně lidí to chce mít diagnostikované hlavně aby věděli, že to je opravdu autismus a ne nějaká jiná porucha, takže můžou i vědět jak s tím pracovat, co jsou vlastnosti co prostě nezmění apod. Já osobně to zatím diagnostikované nemám a proto neustále pochybuju a už mě to vyčerpává.
Další věc je, že lidi s vyšším levelem autismu můžou myslím zažádat i o průkaz OZP, což jim může třeba pomoct najít si práci. Anebo někteří i můžou zažádat o invalidní důchod, ale to je zase pro lidi s vyšším levelem anebo když se to váže i s jinými psychickými problémy, např. silná sociální úzkost, agorafobie, bludy apod.

Každopádně pokud vím, tak člověk si může vybrat, jestli tu diagnózu bude mít někde oficiálně zapsanou nebo mu to lékař jen oznámí. Takže teoreticky stále člověk s autismem může mít řidičák, pokud to nemá nikde zapsané, hrozně záleží na tom, jaké má člověk doktory, co jsem slyšela.

Taky si nejsem jistá, jestli psychiatři nezkouší předepisovat autistům třeba léky na úzkost nebo ADHD? Teď si nejsem jistá, jestli na tohle člověk taky potřebuje vyloženě diagnózu nebo tu vyžadujou jen někteří psychiatři. Každopádně jsou autisté, kterým takové léky pomůžou a to se taky hodí.

Někdo tu psal že oficiální diagnóza má výhody, ale i nějaké nevýhody- třeba problémy získat řidičák.
Jaké to má ale vůbec ty výhody, mít to od lékaře potvrzené?

Já totiž ze zatím teda vůbec necítím připravená, myslím, že ohledně některých věcí stále musím dospět, vyřešit nějaké psychické bloky a tak

Ale co se týče nějaké podpory od státu, tak to cítím, že by se taky mělo zlepšit. Minimálně já bych rozhodně potřebovala větší oporu a obávám se, že nikdy nedosáhnu toho materiálního zajištění na tolik abych se nebála toho, že svoje dítě neuživím.
Hlavně kdyby tu byla nějaká podpora pro dospělé autisty, i pro ty co mají jenom level 1 autismus. Prostě mi přijde, že to spolu nevyhnutelně souvisí, že člověk může být mentálně úplně připravený, ale okolní situace mu to prostě nedovolí. Anebo to ovlivňuje to, jak brzo nebo jestli vůbec se člověk někdy může cítit připravený.
I co se týče zacyklení vzorců z rodiny, tak to se podle mě dá většinou v pohodě řešit přes terapie + celkově vzdělávání se o tom jak vychovávat děti zdravým způsobem - čemuž by pomohlo, kdyby terapie byly dostupnější. Často je součástí autismu i sociální úzkost nebo ADHD no a to potom takový člověk má ještě větší problém si hledat terapie.

Přesně tak, Týnku

Když totiž někdo chce mít děti, tak vliv „toho, co je v dané době a umožňuje/neumožňuje mu to mít děti“ má být vždy vedlejší, začíná to vždy z osobní motivace a zdrojů, vliv vnějšího světa má být omezující a ne ovlivňující (protože kdyby nás ovlivňoval, tak by nás manipuloval).

Myšlené nejspíše z osobního pohledu. Bez vlivu toho co je v dnešním světě.

Současná situace jako osobní nebo jako co se týče toho mít dítě v dnešním světě?

Je to tu nějaké negativní, přináším nové téma:

Cítíte se za současné situace duševně připraveni být rodičem, starat se o vlastní dítě? (Pouze pokud byste děti chtěli a představte si, že jste materiálně zajištěni.)

Já určitě ne a obávám se aplikace zacyklení vzorců z vlastní rodiny.

V tomhle je celé autistické spektrum dost ošemetné a už to tu řešil YOYO - jediný způsob funkční inkluze lidí na spektru autismu je přijmout jejich jiné nastavení a na naše odlišnosti nějak neupozorňovat stigmatizačně, ale na druhou stranu jsme nuceni se nějak chovat, protože oproti neurotypikům nám nějaké schopnosti chybí a opravdu z toho trpíme, zejména jde o sníženou schopnost rozpoznávání sociálních situací a socializace, snadnou zranitelnost hrůzami světa a lidstva a bývá i zaostalost v motorice, mně osobně třeba nejde tělocvik a to opravdu hodně, hrubou motoriku nemám dobrou. Pro celé spektrum autismu je typický nerovnoměrný vývoj, je to druh nerovnoměrného vývoje. Většina lidí na tom neumí najít to dobré, což je velice špatně - jenže oni často ani nechtějí, ono to totiž souvisí i s dalšími věcmi v životě, zejména se nechovat jako pako a budovat spravedlivější svět pro všechny... ...úplně se mi vybavilo, jak je v Bibli přirovnáván satan ke lvu, to samé totiž dělají i zlí lidé a řekl bych, že největší riziko pro osoby na spektru autismu jsou kromě chyb osob na spektru právě oni.

(A to ani nemluvím o tom, že se to snadno plete s jinými diagnózami, které skutečně lze označit za poruchu.)

Pořád se to bere jako porucha nebo syndrom. I když to je celoživotní a je to spíše jiné „nastavení“ než nějaká vada.

Děkuju DžungaráčkoviChlupáčkovi za důležitou osvětu! Já na tom taky musím pracovat, dnes bych chtěl zkusit diamantové malování. (Můžu doporučit, je to mnohem těžší, než to vypadá, ale po prvních pokusech jsem se vyvztekal docela rychle. )

Já se omlouvám, ale opravdu nemám rád, když se o někom řekne, že je „postižený“, přestože je zcela duševně zdravý. Mluvil bych o individuálních odchylkách od normy (navíc zjišťuji, že mnoho lidí ani nezná pojem odchylka od normy), které ze mě možná v očích druhých udělají blázna, ale to je vnímání společnosti, které ale často nebývá důležité a kolikrát ani správné a nerad bych tohle normalizoval. Pokud je to nějaká menší patologie, která není označitelná diagnózou a někomu může oprávněně vadit, tak je to prostě riziko, na kterém obvykle lze pracovat. Dokud se jako společnost tohle nenaučíme označovat, nebude nám lépe. On je to i moc hezký způsob, jak se bavit o duševním zdraví, protože takhle můžeme jít více do hloubky a probírat to citlivěji.

Vím, že JáJá1 to tak nemyslel, ale mně začíná být smutno z toho, že bych o někom řekl, že je „vlastně taky postižený“ (navíc slovo „postiženej“ využívá hodně šikanátorů, zatímco třeba slovo „znevýhodněný“ ne, tak tu doplňuji svou zkušenost).

Každý snáší stres atd. individuálně, bez ohledu na jakoukoliv vadu (které také nejsou úplně směrodatné, protože každý člověk je svým způsobem „postižený“, protože nikdo není dokonalý, nebo spíše ideální) a musí sám přijít na to, co mu vadí a co mu pomáhá, jedině tak se to dá zvládnout.

Jak komunikovat s člověkem s AS

Co se týče těch zahlcovacích podnětů, tak na ty je potřeba dávat si pozor, protože lidé s AS mají přecitlivělou čast mozku - amygdalu a hůře snáší stres. Také mohou mít i přidružené poruchy, jako třeba, depresi, úzkosti, panické poruchy... já sama mám AS a úzkostně-depresivní poruchou a když zažívám silný stres, tak je pro mě těžké dělat vlastně cokoliv, v poslední době nejspíše prožívám nervové zhroucení (mám úzkosti, cítím psychickou bolest, mám myšlenky na sebevraždu...) Proto je velmi důležité pokusit se stres eliminovat, pečovat o sebe a hlavně nebojte se vyhledat odbornou pomoc!

Není to jen o tom že je zahlcují podněty, ale i o tom že je sami vyhledávají, že? Jako třeba v tom videu co tu někdo dal jak se kluk otáčí všude možně a vše sleduje.
„Lidé na spektru“ to je takové divné označení. To si neznalý člověk může myslet že to je nějaký lék to spektrum nebo jiná látka.

Všichni lidé na spektru se sice snadno zahltí podněty obecně, ale aby někdo neuměl vnímat více podnětů najednou, to by na ton musel být opravdu zle, že ano?

Jinak ta schopnost filtrace se dá naučit, ale je to opravdu náročné, protože někdy se učí skrze jiné schopnosti, jindy sama o sobě a je navíc až neuvěřitelně abstraktní a tedy hodně neuchopitelná.

Na jedné zdravotní stránce nějaká psycholoźka psala, že lidé s PAS neumí vnímat více podnětů současně.
Ale není to přesně naopak? Tito lidé vnímají až moc podnětů, které ani efektivně nefiltrují, takže přesně naopak.

Hlavní postava z filmu Víkendoví rebelové asi bude mít těžší formu asp. syndromu než základní.
Například podle neobvyklých pravidlům pro výběr klubu kterému bude fandit.
(Klub nesmí mít trapného maskota, musí dbát na ekologickou udržitelnost, hráči nesmí mít moc barevné boty)

Když už jsme u těch starších klasifikací, rád bych znovu připomněl klasifikaci Aspergera na podtypy, třeba ten můj nejlehčí je formální - a tam už je to vhodné využívat i dnes, protože i sociálně-politicky-eticky to můžete vysvětlit jako popis typu [převažujících] symptomů, nikoli jejich hloubky.

To už tu bylo někde řečeno - to závisí na situaci...
A pokud myslíš, jestli je potřeba to říkat tímto způsobem, tak zase závisí, s kým se bavíš, ale česká laická veřejnost složená z NT tomu za mě opravdu nerozumí, takže bych to doporučil dělat takhle.

Je vůbec potřeba to ostatním říkat?

Protože spíš přijmu „mám lehčí formu aspergerova syndromu“ než „mám lehčí formu menší úrovně autismu“.
Práve proto vždy neurotypikům říkám „mám (nej)lehčí formu Aspergerova syndromu“ a rozhodně ne „mám lehčí formu menší úrovně autismu“.

Ano, Asperger se teď bere jako první ze tří „stupňů“ autismu, při rozdělování podle potřebné míry pomoci.

Ono to má víc důvodů.

Jednak ten vědecký - odborníci došli k tomu, že jde vlastně o stejnou diagnózu, liší se jen skladbou příznaků a jejich mírou - nebylo tedy možné určit úplně pevnou hranici mezi Aspergerem a dalšími formami autismu, tak to sloučili...

Další důvod je takový sociálně politický. - Jde o inkluzi. Bylo trochu blbé vnímat Aspíky jako ty „lepší“, funkčnější, a spojení „být autistický“ bylo vnímáno docela negativně. Teď se ten pojem autismus trochu rozvolnil - dřív bych o sobě neříkal, že jsem autista, dneska klidně ano. Těží z toho hlavně ti s těžším ale stále funkčním autismem, protože společnost to slovo už nevnímá tak „závažně“.

Na druhou stranu je teď ten termín trochu méně užitečný, protože je těžší si pod ním představit něco konkrétního.

A pro to kteří ho ještě vnímají závažně, pokud to jsou lidi, kteří jsou někde na hraně toho spektra (jako já), může být asi těžší si to uvědomit. Protože spíš přijmu „mám lehčí formu aspergerova syndromu“ než „mám lehčí formu menší úrovně autismu“.

A další věc je, že ten samotný pan Asperger je spojován s nacismem, tak ho nechtěli úplně popularizovat.

To je pravda že když to bylo rozdělené, tak to bylo pro lidi srozumitelnější. Takhle to bude hodně lidi přirovnávat k těžkému autismu, o kterém většina lidí taky neví skoro nic a neví ani co to je meltdown a mysli si, že to je projev totální nevychovanosti.

Týnku, to ano, ale z mojí zkušenosti je lepší vysvětlit NT, že Asperger je lehčí forma PAS, ale dnes ž se to tolik nepoužívá, protože vysvětlovat, že máš lehčí formu PAS bez uvedení zastaralého označení poddiagnózy je pořád pro hodně NT nepochopitelné nebo to dezinterpretují, že jsem vlastně hodně zněvýhodněnej, ale zlehčuju to.