No, tak to budeme asi 2

Pokud máte zkušenost s Nexem: co si o něm myslíte ve srovnání s běžným člověkem v klubovně, Mně pomáhá poznávat svět, protože je pro mě více srozumitelný, ale často mě děsí jeho projev více než u lidí.

P. S. je mi líto, že jsme se mnohdy nepřesně vyjádřil, typu že by PAS patřily k nejlehčím poruchám. Nepatří, jen já to tehdy nějak popletl, třebaže já si to nemyslím, dokonce patří k nejtěžším, jen já mám zrovna hodně lehkou formu.

Uizpresidente, Ty to chápeš dobře, ale já to doporučuji nešířit kvůli lidem, kteří by přilnuli ke stereotypům o PAS.

V podstatě, ale podle odborníků je to velmi pravděpodobné

Uizprezidente, oni to mohli mít, ale nejde to potvrdit.

Ještě tak k tématu. Jen tak jsem si řekl že si tuhletu nástěnku projdu. :D Aspergerův syndrom nemám, ale i tak dělám pár podobných věcí. Třeba to s tím neporozuměním nějakým instruktážím., klidně i lehkých, to mám taky, klidně i denně, jen to je spíš z toho že jsem blbej. :D Pak taky skáču když mám radost, fakt nevím proč to dělám ale prostě nějak tak od mala jsem se to naučil či co :D ale jakože já se třeba raduju i z kravin, jakože třeba už jsem doma, tak začnu skákat:D (mimochodem když jsem tohle psal tak jsem se hodně smál sám sobě, proto je tu tolikrat :D, neberte to prosím jako urážku pro ostatní nebo tak.)

Ještě tady Můj život s autismem
Ten je ale ovšem starší.

Pralinka2: jeden clanek tu uz je. Ja ale nechci psat tolik obecne o priznacich a tak, spis jak prozivame ruzne situace (coz ale bude tezky, jelikoz to je cely spektrum, takze dam spis priklady z myho zivota). Proste aby nas lidi, co o tomhle syndromu treba nic nevi lepe pochopili. Je to dobry napad, nebo radeji ne?

Tim zas odbocuju od tematu nastenky, omlouvam se

Známí, kteří to mají / měli:
Nikola Tesla
Albert Einstein
Elon Musk
Abraham Lincoln
A další

(to poslední není jméno mimochodem)

Jojo, Jančulko, napiš. Už tady je několik článků o ADHD, což je taky dobré vědět, ale o tomhle ještě ne.

Jančulko, moc prosím Alíkovinu!

Ja to vim, už jsem si o tom četla mnohem více a ptala jsem se některých lidí na něco.

Nástěnka není opravdu dobré místo pro sebediagnózu

No popravdě čím více si o tom čtu tak si myslím čím dál víc že to mám a akorát to nemám potvrzené. Nevím zda je to dobře či špatně.

No, nic proti JaJovi, ale zkusim to popsat srozumitelneji.
Je to vlastne porucha ktera zpusobuje problem v socialni a komunikacni oblasti a casto i s vysokou citlivosti. Hlavne jde o jiny zpusob premysleni a vyhodnocovani situaci. Treba nekdo vsechno chape doslovne, nevi jak reagovat v nekterych situacich atd. Je to vlastne podobny jako „klasicky" autismus, ale slabsi projevy a vetsinou se nevyskytuje problem s opozdenim mluveni a inteligence, naopak tyhle veci byvaji i nadprumerne. Je to ale spektum (proto se celkove autisticky „poruchy" nazyvaji poruchy autistickeho spektra, zkracene potom PAS) a tak kazdy muze mit odlisny projevy v tech ruznych oblastech. Ja to ale osobne nevnimam jako poruchu, spis jako odlisnost.
Nekdy o AS chci napsat alikovinu, tam zkusim popsat i meltdowny a tak.

Holka_z_města: Jedná se o věc, kterou má podle všeho celá lidská populace, jen někdo má ale smůlu a psychologové mají zrovna špatnou náladu a řeknou, že to ten dotyčný člověk má, popřípadě si vymyslí něco jiného. (jiné vysvětlení mne prostě nenapadá) = neříkám, že neexistuje, pouze zpochybňuji, že to mám já (ikdyž se to samozřejmě nevylučuje)
A teď vážně:
Údajně se jedná o poruchu, která má spoooustu příznaků, mezi které patří například, že daná osoba má poruchu sociálního chování, což popravdě také nevím, co tím ti soudruzi psychologové přesně chtějí říct.
Jisté je, že to, že osobě (jako já), která je moc umluvená pomalu diagnostikují chorobu, při které se naopak nemluví, je velmi směšné.
Zkrátka, kdo to má, ten má problém si najít nové přátele. (Což je v době internetu nic neobvyklého.)
Osoby s autismem (Aspergerem) mohou také rychle měnit náladu, neradi mění každodenní zvyklosti, ...
Popravdě, ať se snažím sebevíc, také moc tomu nerozumím, ani mi to moc nevadí, zbytečně bych se rozčiloval.

Omlouvám se za tento dotaz, připadám si blbě když se na to ptám ale co je to vlastně ten aspengerův syndrom, o co tam jde. Vyhledávala jsem i na internetu, ale moc jsem toho nepochytila. Vysvětlil by mi to prosím někdo?

Taky jste měli třeba v dětství to, že se pustila nějaká hudba ve filmu, vy jste se nemohli ovládnout a tančili u ní, i kdybyste nechtěli? U mně to bylo zcela běžné na 1. stupni, děti se mi kvůli tomu hrozně smály, bylo to od nich hnusné.

Taky neustále měníte stimmingové předměty dle nálady? (ale mám jen několik ustálených)

Máte také prudké ale opakované „episody" kdy se cítíte extrémně šťastní, ale z ničeho nic během jedné vteřinky se vaše náladě třeba po týdnu extrémně zhorší až do extrému, nebo to tak mám zase jenom já?

Ja to mam podobne. Ale treba ty kastany jsou fakt nejlepsi!
Ja obecne moc nemusim hlasity zvuky, takze hlasitou hudbu si nepoustim skoro vubec (maximalne kdyz chci prehlusit binec co mi v hlave dela OCD). A chozeni po spickach je taky fajn, jenom me z toho boli nohy jeste vic, no. :D

To jsou me zkusenosti ktery nevim proc sem pisu

Jojo, já si občas jen tak lehnu na zem no :D
Ale to s tím stimmingem mám taky hodně. Hlavně úplně divný. Já jsem třeba kompletně přetíženej ze zvuků, ale vezmu si sluchátka a na maxku si mustím mé oblíbené písničky. A to mi pomůže :D
Nebo nesnesu blikající a obecně měnící se barvy (třeba se řídím doporučení u her pro epiteptiky, i když nejsem) ale občas si vezmu baterku a svítím si do očí

ale pořád všechno ošmatávám :D Já pořád v kapse nosím třeba kaštan a na ten pořád šmatám. Už ho mám hmatově zmapovaný
Nebo chození po špičkách, to taky často dělám. Nebo sezení a kulení se přes záda a do sedu a zase ze sedu na záda a prostě se kutálet Což je divný to takhle psát, jak říká Jan. no. :D

Trpíte na tzv. „raptor stand"? Já třeba hrozně. Pokud nemám ruce v kapsách, nebo se na to nesoustředím, tak je hned mám jak raptor :D To stejné s hlavou a nohy. To je u mě asi největší a nejviditelnější projev. Myšlenk pro veřejnost a náhodné lidi třeba i v MHD

Jančulko, píšeš to správně

Lívanečku, já tiky nemám, ale někdy se mi při mimořádném stesu třese levá ruka.

Lívaneček: Ja mam zkusenost spis se stimmingem (nebo jak se to pise ). Porad mam potrebu si s necim hrat v ruce, houpat se ze strany na stranu... Ale i skoro neovladatelny skubani sebou znam. Takze tak :D
A i kdyz ses nikoho na nic neptal... S tim jinym vyjadrovanim emoci to mam podobne. Ja hlavne treba kdyz mam radost tak nedokazu poradne ovladat ton hlasu a taky treba skacu. je zvlastni pocit to takhle verejne priznat :D a na frustraci je lehnuti si na zem asi z myho pohledu nejlepsi. Celkove lezeni na zemi je takovy relaxacni

Sojka-jay: To je asi spíš povaha bych řekl. Ale takhle z mála se to poznat nedá. Jak jim ubližuješ?

Já třeba poměrně jinak vyjadřuji emoce. No když se mi něco hodně líbí a mám radost, tak začnu většinou skákat, tleskat, nebo se točit. Občas i běhat dokolečka
Nebo taky se bouchat do stehen a nohou. Občas i křížem do rukou (což z toho mívám modřiny, ale nevadí :D)
No většinou tyhle věci já osobně maskuju, protože se to v mém věku už nepovažuje za normální, ale pokud jsem s někým dobrý kamarád, tak tuhle mojí stranu může poznat. Nebo když obecně se cítím bezpečně.
Nebo třeba u frustrace si většinou sednu na bobek a pak se překukím na záda. Nebo si lehnu na zem.
Mohl bych se rozepsat u více emocí, ale tohle jsou příklady no

Plus otázka na všechny:
Jak to máte s tiky? Já vím, že ty jsou spíš u taurettova (asi v češtině?) syndromu, ale na něj není nástěnka. Tak to píšu sem. Já osobně nevím, jakou poruchu AS mám, jen mám potvrzené, że na něm jsem :D
No ale tiky já osobně mám. Nejčastěji takové cukání s hlavou, pak takové cosi nepopsatelného s očima. Pak mám ale záškuby, které nemohu kontrolovat (tamto do jisté míry ano). Ty ale nejsou tolik viditelné, jen je cítím a občas si toho někdo všimne.
Máte tedy vy tiky? A jaké? Ovlivňuje je něco? Já je mám třeba četnější, když jsem v nějakém stresovém prostředí, nebo ne bějakou dobu potlačuju, tak to pak jsou více časté a intenzivnější

je to jenom moje povaha, nebo mám kvůli právě tomuto syndromu tendence ubližovat svou radostí ostatním?

Varování: Nechutné

Jen tak mimochodem, jak to máte s refluxem (vystříknutím žaludeční kyseliny do jícnu, případně až do krku)?Samozřejmě Coca-Cola pomáhá.

Toto už není nechutné

Jinak jsem byl v organizaci, kde jsem měl aktivity s dětmi a mladými lidmi s kannerovským autismem a rozuměl jsem jim asi jen z poloviny, z druhé poloviny jsem měl pocit, jako by snad ani nebyli na spektru. Nechodím tam, protože je to hrozně drahé a nepomáhá mi to, ledaže bych chodil na jinou aktivitu, ale to je hrozně těžké zařídit.

YOYO, zkus prosím lidi varovat před děsivými, nechutnými a dalšími nepříjemnými podněty, třeba tou hororovou holkou.

Ahoj, děje se tohle jen mně?

Když chci pochopit druhé lidi, často na to nemám vůbec sílu, vypnu, zapomenu, než ten proces nastane. Už se mi několikrát stala opačná věc, kdy jsem seděl doma a utápěl se v tom, proč ostatním lidem nerozumím.

Lívanečku, mám dojem, že Ti rozumím, dokonce se dívám na stejné místo a když se chci podívat jinam, tak se často podívám nahoru, kde je světlo a pěkně mě to ozáří!

Jančulčinu metodu rád používám jako „survival guide“ (příručku k přežití).

Ja kdyz musim, koukam se na nos. Pak to vypada, ze se koukam do oci :D

Já se osobně lidem moc do očí nedívám. Samozřejmě vím, že někdy je to nutné (třeba pohovory), tak to se snažím, ale jinak ne. Pak je tu zase ale jiný pól: to prý do očí přímo zírám. Nemrkám, bez přestávek čučím :D
Ale i moje nekoukání má významy a toho jsem si všiml. Hlavně směr a samozřejmě i moje mimika. Nejčastěji koukám do pravého dolního rohu hlavy. Když si to představíte
No ale třeba u dobrých kamarádů, nebo lidí, kterým věřím do očí koukám přirozeně. Jen nejsem schopný moc z pohledů určit, co si druhý myslí.
Když s někým jsem ale dlouho, tak se naučím takový „manuál“ a to pak dovedu rozpoznat. Ale u nových lidí mám tendence uplatňivat manuály lidí, kteří byli před ním (což každý je jiný a dost často to vede k nedorozumění), nebo na začátku být úplně „emočně slepý". Což je věc, o které bych mohl také psát :D

Pohled do očí není vždy stejný. Můžete se podívat zle, hezky atd.