Sice to není hotové, ale:

Slunce!
Nevycházej na nebe,
já chci ještě spát.
Slunce!
Je to hnusné od tebe!
Nemám sílu vstát.

Slunce!
Ty to vidíš, co děláš?
Směješ se mi jen.
Slunce!
Prosím, zhasni svoji zář!
Já už nechci den.

Kde jsi mé malé sluníčko?
Zahřej mě prosím maličko!

Sen

To tenkrát
Když jsem šel spát,
zdal se mi sen
popsat ho, nebyl jsem schopen

Byla v něm tůň
to vím jistě
Vše zdálo se být na svém místě
A u té tůně stál tam kůň

Měsíc na nebi byl
Já sám však nelenil
skrýš jsem tam objevil
tuhle věc bych nezměnil

I skřítek se zde ukázal
Jako kdyby mi chtěl něco říct
Nedostal jsem z něj však nic

Když vypadalo, že již promluví
Já probudil se zas
Že prý se pak objeví
Až nastane můj čas

Smutná kytička a sluníčko

Roste jedna kytička, na paloučku u lesa, krásná je jak písnička, vypadá však celá nesvá.

Jen smutek z ní vyzařuje, a v dalekém okolí, nic živého nenajde se, jehož srdce nebolí.

Rostlinka si smutně zpívá, slzy z květu proudem roní, asi není zimomřivá, v zasněženém roste poli.

Zvířátka k ní plakat chodí, ptáčkové ji hlídají, květinka však slzy roní, nakonec ji nechají.

Jeden ptáček však se našel, odvaha z něj sršila, se sluníčkem se hned sešel, všechno mu hned povídá.

„Sluníčko, Ty velké si, prosím pomoz kytičce, zabraň tomu neštěstí, brečí dnů již tisíce.“

Sluníčko snad neváhalo ani malou chviličku, honem rychle pospíchalo rozveselit kytičku.

Krásně voníš kytičko, řeklo zlaté sluníčko, proto na Tě posvítím, barvičku mnou získáš tím.

Když sluníčko posvítilo na rozmilou kytičku, tak se také pousmálo na povadlou travičku.

Slabě dýchlo na travičku, vánek listy ovanul, zazpívalo ji písničku, smutek kvítka roztanul.

Radost slunce přinášelo, až tam, kam jen dohlédlo, jaro s sebou donášelo, teplo, světlo pomohlo.

Kytička se rozesmála, smutek slunce zahnalo, louka zase zelenala, ano, jaro nastalo!

To jsem napsala v době, kdy většina z vás ještě asi nebyla ani na světě

Fantazie

Půlnoc se blíží,
Vesmír Anežka, FanUnikitty přemýšlí.
Bude zítra pátek poslední,
bude však i kompletní?

Co když bude hořet škola?
Nebo do školy si pořídí vola?
Tyhle otázky v mé hlavě se rojí,
jděte do háje s fantazii mojí.

Avšak vše, co vymýšlím,
slyším, vidím a o nich dobře vím.
Kdyby někdo poznal můj svět,
vyrostl by mu u srdce květ.

Když se do něho podíváš,
divné věci zaslýcháš.
Sirotčinec kouzelná školka,
tam vystupuje hlavní postava.... budeme ji říkat motorka.

Uspávání dvouhlavé příšery,
to jsou úžasné skautské tábory.
A dimenze mezi životem a smrtí,
jen vyvolení ze světa mizí.

Všechno, co v hlavě mám,
možná v jiné básní, popíšu vám.
Můj svět je fakt veliký,
teď tuhle báseň pověsíme na kolíky.

No, tal tady je ta bláznivá vtipná básen, já vím, že je to bláznivá básen ale snad se vám líbí lol:
mimochodem, Koljaška je taková zdrobnělina ( nebo jak se to říká) pro jméno Kolja

Koljaška a ruský voják - Papoušek_Nfnf
Jednou šel Koljaška na ryby
a v dálce uviděl nějaké lidi
Koljaška se šel podívat
a při tom si začal zpívat

Mezi lidmi potkal Koljaška
vysokého ruského vojáčka
Koljaška se uklonil
Vojáček ho pozdravil

Koljaška si s ním povídal
Ruský vojáček ho poslouchal
Pak ho Koljaška obejmul
Vojáček si na něco vzpomenul

Ale Koljaška omylem před ním prdnul
Ruský vojáček rychle zdrhnul
A tak Koljaška smutně se vrácel domů
a do jeho hlavy uhodilo mnoho hromů

Nad stolem já sedím sám,
proč nespím se sebe ptám.
To všechno kvůli nelidských,
zlých výpočtů chemických.

A ještě další tři :D
https://ctrlv.cz/gXCO
https://ctrlv.cz/k56p
https://ctrlv.cz/qGGW
(Nudím se, tak si čtu staré příspěvky, no :D)

Moje úžasná básnička z roku 2014

Bola babka, mala capka
Doniesol jej kalkulačku
Vyrátali DPHčku
Babku šľahlo o zem
To sú kšefty s kozlem

Prezidenti České republiky:
Václav Havel, první prezident,
byl Český nejlepší prezident,
když v roce 2003 skončila jeho vláda,
nastoupil mnohem horší Václav Klaus a země strádá,
po deseti letech přichází Miloš Zeman,
není to žádný gentleman,
všechny kolem uráží,
následky nikdy neuváží,
i jeho éra brzy skončí a prezidentem nový bude,
Pavel narozdíl od Klause a Zemana si zanechává čest všude.

Bílý průchod pro chodce,
Drtí auto důchodce,
Černé brýle, bílá hůl,
Byl to frajer, neuhnul

pavoukovo rande

pavouk je muž činu
plete pavučinu
moucha letí, nekouka
nevšimá si pavouka
na pasti prý neveří
stane se dnes večeří
pavouk se pak vlese tulí
s nakrmenou tarantulí

Ukrajina
Putin jeden šílený,
zemře snad už za chvíli,
jeho éra skončí,
Ukrajina zvítězí,
dobro zlo porazí,
pravda vyjde najevo,
že v Ukrajině není nacistů plno,
jak by mohl žid,
tedy Ukrajinský prezident,
přece nacistou být.

(Moc se to nerýmuje, ale nevadí. - pokud to bylo moc drsné, tak si myslím, že si už opravdu nic jiného nezaslouží)

Jede, jede mašinka,
nekouří se z komínka.
Nestoupá z ní žádný čmoud,
je na stejnosměrný proud.

Žlutá je sluneční záře,
červená je láska jako sen,
modrá je výraz boží tváře,
černá je nocí smrtí jen,
a bílá je pravda jasná jako den.

Sestra, bratr či kuře,
žijeme si chytře.
Neboť na skautu skvělé lidi potkáš,
a radostí si hopkáš.

Když procházíš lesem hlubokým,
hubeným či širokým,
každý z oddílu tě rozesměje,
vždy veselou mysl přispěje.

U ohně táborového,
najdeš vždycky něco svého,
přání tvého života se splní,
nic hezčího, než skaut není.

Mohla bych vyprávět dál,
ovšem, chci aby se mi o skautu sen zdál.
Možná větší básničku vymyslím,
ovšem teďka už v klidu spím.

Prostě jsem chtěla vymyslet básničku. Možná někdy bude delší. Toto nejsou všechny mé pocity ke skautu.

Kdyby se svět řídil čísly,
vše by bylo vskutku jasné:
žádný prostor pro výmysly.
Pětka vždy poslední zhasne.

Pramínky rozteklého vosku vytvářejí ze svíce působivou sošku.

Chtěl jsem napsat básničku,
alespoň pár veršíčků.
Básničku jsem zapomněl,
co sem napsat... nevěděl.

Jede Sparta z kopečka,
vrzají jí kolečka,
dole čeká Slávie,
že jí pusu nabije.

Neberte si to osobně.

A tuhle jsem složila sama:

Stříbrná hvězdička dopadla na zem,
a modré nebe ozářilo se jasem.
Prý měla očka zlatá,
to říkal mi můj táta.

Dobrou noc a sladké sny

Nejde mi spát, tak o půl třetí v noci proste náhodně vymýšlím básničky<3

Ptáš se, jak se mám.
Jako cedníkem prosyta.
Jako nenajezená dosyta.
Jako kopytem kopnuta do břicha.
Jako z prasečího koryta vlhká a ušlá.
Takhle se mám.

Imigrant

Jsme jako cizinci,
když spolu mluvíme.
Chceme si tolik říct,
ale jak? Nevíme...

Nejlepší potrava pro krávy

Otázala kráva krávu,
jestli pije ráda šťávu.
Kráva řekla: „nepiju,
vždycky půlku vybliju.“
Kráva se jí podivila.
Ona šťávu ráda pila.
Zeptala se druhé krávy,
jestli pije hodně kávy.
A ta řekla, že prý kávu
nenávidí, a po právu.
„Vždycky z toho dostanu
zácpu, to pak nevstanu,“
odpověděla ta kráva.
A tak z toho vyplývá jedno prosté pravidlo:
K jídlu je nejlepší tráva,
nežli ňáké ředidlo.

To by mě zajímalo, proč nejlepší básničky vznikají v hodině chemie a fyziky.

Papoušek_Nfnf a Pralinka2:

Básně skládat hračka není,
ale části světa mění,
báseň život mění a to sice
někdy rozesměje mnohé líce,
jindy zase dojem udělá,
člověka zamyslí, a to se má.

Rád ale poradím však,
Pralinko a Papoušku
chceš-li báseň složit, tak
vem si do ruky tužku
a sepiš slova, jenž rýmují se zcela,
potom Tvá báseň tak, jako střela
zasáhne obecenstvo naslouchající
a přímo v něm a na každé líci
vytvoří obdiv, věru, je to tak.
A nemusíš mít ani nóbl frak.

Stačí Ti sepsat veršů pár,
napsané rýmy dají tomu zdar.
Někdo rád vymýšlí jen tak hned,
však z jiného by byl dřív děd,
kdyby si rýmy předem nesepsal,
asi by nikdy nevěděl, jak dál...

Dejte na mou radu, vážení
báseň těžká jest,
však nemožná
není.

Já taky neumím. Teda pořádnou báseň. Leda nějakou jednoduchou ptákovinu, například:

Venku vítr fouká,
kdo to na nás kouká?
Kouká na nás pes,
co jede skrz ves.

Jak skladáte ty básničky? Já je neumím skládat. Také bych chtěla složit nějakou báseň ☹️😔

Ztracená píseň
na noční obloze, ve stínu léta
Na křídlech vánku
samotná létá
A z hvězd dolů padá záře
zahřeje duši, pohladí tváře

Pro každou, co na něco čeká- K Valentýnu.

Každý svůj den dát teď mám,
něžným očím nad nebesy.
Zazpívám dík ladným dámám,
ať zahodí podlé stresy.

Číslo Čtrnáct teď tě zajímá,
si krásná jak rosa z rána.
Ať moudrost se o tebe postará,
Jednou budeš senza máma.

Zatím Mysli na lásku zevnitř,
ty se máš mít ráda.
Za to nemusíš platit ani peníz,
zasměj se, procvič záda.

Pravá bytost tě najde a vezme za ruku,
rozesměje tě až k slzám jednoho jasného dne.
Mrkne na tebe, pochvalou otevře pusu,
a ty si řekneš, proč vlastně jde hned ke mně.

Jak na Zimu

Květina spinká, je ještě zima,
ty si taky pospi, ať tělem a duší záříš.
Kolem běhá zákeřná silná rýma,
Možná uvidíš, že rád/ráda kaši vaříš.

Nalij si horký čaj a přečti si knihu v domovském teplu,
Fantazie roste více z vlastní představy.
Televize je fajn a zároveň studené světlo pro metlu,
Projdi se lesem a zlepšuj tělo a postavy.