Já jsem tvá samota.
Každý den přicházím,
v hospodách, na svatbě,
všude se nacházím.

Já jsem tvá samota,
mě nesvážeš,
přede mnou utéci
nedokážeš.

Já jsem tvá samota,
veškeré pokusy,
kterými chceš zahnat
mě trhám na kusy.

Já jsem tvá samota.
V domě i vně,
ty jsi mi souzený,
ty patříš mně!

Byl jeden pes,
A ten měl hlad.
Na zem si lech,
Byl plnej blech.
Nikdo mu nic nedal ,
On už všude hledal.
Já jsem mu chtěl něco dát,
Však já velmi nerad krad,
Navíc jsem měl taky hlad.
Tak ten pes vstal,
Pryč se chystal,
Chtěl hledat dál,
já mu to přál.
Ale ten pes
Už neměl sílu
Líp než na kýlu,
Umřel na hlad.

Jsem jen hercem malých rolí.
S vidinou oken žaláře
zase vyměňuji tváře.
Ztráta tváře duši bolí
a s tělem tvým zametá...

Už půjdeme do školy
Budem vstávat v pět
Budou další písemky
Já zas chci svůj svět

Až vyletím ze školy
Placnu sebou do postele
Vykašlu se na úkoly
Snad se třídní nepo****

Omlouvám se za nevhodný rým - tak to dopadá když už tě jiný nenapadá

Do dálek, kam ty sny odchází?
Proč s sebou berou to, čím chci žít?
Svítání, člověku dochází,
co vlastně nemá a co chtěl by mít.

Vánoční balada

Sleduji hvězdy.
Jejich svit mi připomíná,
levná vánoční světélka,
kterými obmotával jsem,
vanoční stromek stejně tak,
jako teď omotávám,
provaz kolem svého hrdla.

A tak jako ty levné
vanoční žarovičky,
popraskala má duše.

Dozvuky dětského smíchu,
vibrují celým mým tělem,
a denně mi připomínají,
o co všechno jsem přišel.

Noční běžec

Měsíc bledý, stíny dlouhé,
v lese běží postava, kroky hluché.
Kdysi viking, dnes jen stín,
co v noci prchá před světlem dnů.

V očích prázdnota, na rtech úsměv,
šílenství v duši, vzpomínky křivé.
Sekera vyměněna za mobilní telefon,
kožešiny za šortky a boty.

Běží nocí, ztracen v čase,
hledá útěchu v temnotě a chladu.
Sám v lese, s duší prázdnou jak jeho lednička,
noční běžec, viking s úsměvem šíleným.

Na louce je tolik květů,
voní vůní úchvatnou.
Když je trhám pro potěchu,
všechny záhy uvadnou.

Překlad anglické říkanky Humpty-Dumpty

Valda Cvalda na zdi seděl,
Valda Cvalda na zem sletěl.
Všichni královi koně a páni
měli z Valdy obrovské zklamání.

Kdo to přeloží líp?

Všichni se ve slunci rozplyneme.
Na prach se rozpadneme.
Do země zapadneme.

Rejprovy věty už opakovat nebudeme.
Smutní z toho ale jistě budeme :(

Beník

Před rokem tu s námi ještě byl náš Beník,
mohli jsme si o něm psáti deník.

Před rokem jsem přestala,
o něm psáti přestala.

Já dostala nápad
a já začala tápat.

A přišla jsem na to,
že Beník hezky vzato.

Tu zůstal s námi,
tu zůstal s námi.

Já začala psát deník,
o tom, že náš Beník.

V našich srdcích žije dál,
to mi táta povídal.

To říkala matička ,
to říkala tetička.

To říkala babička
a také pratetička.

Strejda také přikývl
a bratranec nabídl.

Bráchovi ruku,
že budou v duchu .

Na Beníka vzpomínat,
na Beníka vzpomínat,
na Beníčka vzpomínat.

Že v našich srdcích žije dál,
že Beník v našich srdcích žije dál.

Dělňas Tonda

Náš pracovitý dělník Tonda,
vyrábí auta značky Honda.
Vydělával hodně moc peněz,
byl star, dokud do trablí nelez.

Přišel ale o svou manželku,
vyhodila muže z baráku.
Přitom měl nádherou myšlenku,
chtěl jí koupit půlku sporťáku.

Teď už nemá Tonda vůbec nic,
je mu z toho opravdu nanic.

NA NIC
Můj život je na nic, můžu jít do Prčic.
Prčice jsou daleko, necháme to na léto.
Tak půjdu do Vimperku, dám si jednu Hašlerku.

(Přepsala jsem to aby to bylo hezčíí )

Tanečnice
Tančilo ráno děvče ulicí,
ve větru vlál jí bledý šat.
Však krátký je život kočičí,
když tančí pod podvozky aut.

NOVINKY
Nesu zvláštní novinky, ztratily se hodinky.
Ztratily se v lese, země se tam třese

Voda do sklepa vlezla,
všechna ocel zrezla,
všechno dřevo shnilo
ve sklepě je bílo.

Voda všechno mění,
dlouho se pak suší.
Ve sklepě nic není
stejně jako v duši.

Pracovník Pavel

Ahoj, milý Pavlíku,
svou práci máš v malíku.
Jsi výborný dělník,
nejlepší z města Mělník.

Začíná nám hodina
Teď je to ta čeština
Bereme si papír pero
Ve třídě však bylo šero
Musíme tu rozsvítít
Tmu tu máme vymýtit
Už se zase bude někdo ptát
Co máme do sešitu psát
Hodina nám skončila
Třída to uslyšela
Učitel však nám řekl stát
Nejdřív musíte psát
Dopsat tu těžkou úlohu
Máme se snad postavit na hlavu
Konečně to všichni máme
Do přestávky nespěcháme
Další hodiny nám ubíhají
Žáci už tu hladovějí
Už můžeme do jídelny
Na ulici od kol helmy
Tak nám skončila ta škola
A taky že ubýhala
Jdeme už na domácí úkoly
Co nám tam zase napsali?
Už toho mám dost!
Škola je však povinnost

občas ano občas ne,
jak kdy mně to napadne,
zda má životu vůbec cenu,
když stojí za starou belu,
proč chtěl by někdo s hlučným mozkem žít,
když může v hrobě s chladnou hlavou shnít.

Často bych chtěl být vaším bohem,
ale často jsem jen smutný bohém,
tak vám neřeknu nic než sbohem.

Můj život je na nic, mužu jít do Prčic. Prčice jsou daleko,necháme to na léto. Tak pujdu do Vimperku,dám si jednu haslerku.

Včela- bzzz a uletěla,
předtím bílou lajnu sjela,
sjela však víc než-li měla,
už nebyla to živá včela,
zbarvená celá do běla,
v pohřebním voze si jela

Byl jeden sadista z vazby na Pankráci,
ten po svém puštění zkoušel najít práci:
dnes v sadu pečuje o Zem
a s velmi krutým výrazem
ničí plevelitou vegetaci.

Dokonalý plán
Byla jedna rybička,
domeček byla louzička.
Louzicka vyschla,
rybička uschla.

Byl jeden panáček,
vykopal si hrobeček
Panáček bác,
A hlína plác.

Byl jeden dědeček,
a ten měl hrobeček.
Hrobeček stál,
a dědeček vzplál.

Přišel k nám černý pán,
A ten měl velký plán.
Všude tekla červená,
co to asi znamená?

Moje nevice úspěšná básnička asi.

Zapomenut stojíš v horách
pod polární září.
Není toho, kdo by viděl,
utřel slzy v tváři.

Chci s vámi sdílet rozdělanou baladu z mých poznámek, a napíšu jí sem úplně stejně jako mám v poznámkách.

Růže
Tváře maj' červené
a srdce jim tlukou
když podává jí růže
Do jejích rukou

(Dají se spolu)

(Něco)

(Nějaká tragédie)

To byla, pro muže,
z nejhorších dob
když položil jí růže
na její hrob.

Rokio: Musím uznat, že sestavit omluvnou básničku neúmyslně tak, aby vyzněla skoro jako vyhrožování, je skutečně umění.

Zafungovalo to? Ovinula tě osoba, které se omlouváš?

Omlouvám se

Chtěl bych se ti omluvit
a o odpuštění poprosit.
Říkám ti stokrát promiň,
a tak mé tělo oviň.

Jsem tvůj velký kamarád,
tak si se mnou pojď pohrát.

Každičká vteřina pomalu ubíhá,
naději s ní rychle a jistě umírá.
Když už mi odpustíš, příteli, můj milý jen,
splníš tak můj grandiózní a dávný sen.

Nechci tě šikanovat,
urážet tě,
ani do tebe tvrdě bít,
ale chci přátelství s tebou uzavřít.

Lesy mé,
jste raněné,
krvácíte slzy smolné.
Stromy jsou
tam kde jsou,
neodejdou, nejsou volné.

Neodejdou před hrozbou,
kvůli škůdcům nerostou.
Mizí, no a to mě trápí.
Ne, neznám zlo jediné,
jenž nikdy nepomine.
Budu tady, až se vrátí?

Snad dnes má hvězda vyjde
a navštívit mě přijde,
má poslední naděje.
Z nebe milionu hvězd
po nejkratši z možných cest
a duši mou zahřeje.