Děkuji tady za tuhle nástěnku, pochopila jsem že když jsem sama sebou tak toho zvládnu mnohem víc než když se přetvařuji. To co teď napíšu asi moc lidí nepochopí. Ráda se učím do školy. Učím se napřed, chodím do 4. třídy a už se učim učivo 6. třídy. O dějinách ČR, ČSR, ČK vím toho hodně. Jsem odost jiná než všichni v mé třídě ale jsem ráda že jsem sama sebou.

No, řekl bych, že jsem sám sebou, protože nemám důvod to dělat jinak. Sbírám retro elektroniku, což většina lidí nechápe, no mě to baví. Baví mě porovnávat, jak to fungovalo předtím a jak to funguje dnes, co bylo lepší nebo horší oproti dnešku. Neposlouchám hudbu, místo toho radši podcast nebo něco podobného. Mám kamaráda, který to má stejně.

Bylo by fajn, kdyby všichni lidi byli sami sebou, ale nikdy se to nestane, protože tu vždy budou lidi, co chtějí být líbiví, a proto se budou přetvařovat.

To je dobře, taky souhlasím ale s tím, že ne každý dokáže být sám sebou, přitom by to bylo určitě lepší.

MrTheBest: Mám tu podobnou zkušenost... ale kdysi jsem si musel projít celkem tvrdým „střetem názorů“, než jsem se odvážil dát některým lidem najevo, že jim do mě (pokud se tedy chtějí jen posmívat a nejde jim o to mi nějak pomoct) naprosto nic není a že odmítám být s nimi „v jedné škatulce“. Proto tahle nástěnka pro povzbuzení všem

Já jsem sám sebou a spoustu osob to se... tedy štve. :D Být jiný(v mém případě, být nejlepší) není na škodu, aspoň je sranda! :D

No... dlouho jsem přemýšlel, jestli to sem napsat, protože je to opravdu celkem zvláštní a moc se o tom asi nemluví. Ale koneckonců by to někomu mohlo pomoct až bude dělat tu práci, kterou děláme my, vedoucí.
Kdysi jsem sám na sobě pozoroval, že jakmile se mám poslední den tábora loučit s některým „dítětem“, které je na táboře (a v našem dorostu) naposled, tak je to pro mne velmi těžké. Jako kdybych si říkal „bez něj tu bude mnohem smutněji“. A přitom jde „pouze“ o děti, které nám byly svěřené.
Svěřil jsem se s tím jednomu staršímu člověku, o kterém je známé, že je to skutečně taková celočeská „legenda“ mezi námi, vedoucími (s myšlenkou, že jsem přeci „dospělej“ a jestli to v mém věku není divné takhle skoro „obrečet“ jednotlivé odchozí). Prý to tak měl také. Pozná se tak prý člověk, který skutečně tu svou práci dělá „srdcem“.
Takže až někteří z vás budou mít u některých dětí, kteří už jsou moc staří a musejí odejít, ten pocit, že jim odchází část jich samotných, je to prý úplně normální (a to i přes rozdílný věk), pokud je vaše práce s dětmi skutečně „srdeční“ záležitost a máte jí rádi.

Tady se připojím, být sama sebou je docela výzva. Už jen to, jak se já oblékám, přes léto nosím takový černý gotický kabát. Brácha byl z toho tak paf, že odmítal jít v mé blízkosti, dokud nezjistil, že nevzbuzuji žádnou pozornost, až pak to přijal, když zjistil, že se mu nikdo nevysměje, že jde vedle mě.
Horory mám vlastně dost ráda, zvláště i ty duchovní, kde se člověk seznámí s ne vždy dobře chápanou stránkou duchovna, ale i se může poučit z chyb, které dělají ti, co v těch příbězích jsou. Je to zajímavý náhled do lidských duší.

rapper454: Znáš Enveje??? (křesťanský raper, který, podle mne dost umí...)
LillMissAlex: S těmi horory to vidím podobně. Ne, že bych se bál, ale nemusím je. Ono to asi ani není zrovna dobré i když se nebojíš. Myslím, že někteří lidé se taky hororů nebáli ale pak měli psychické potíže.

Prozradím na sebe ještě jednu zvláštnost, která není nijak tajná: Jsem nadšenec do retro-věcí. Na podzim chodím v baloňáku a takové té retro ploché čepici, nebo i v ušance, mám rád starý nábytek, mapy atd. ...
Jo a mým nejoblíbenějším hercem byl vždycky Chuck Norris

Náhodou Lil Ash nie je až tak zlá ako niektorí :D Nie že by som si to išla, ale prišlo mi to skôr vtipné a milé, než aby som to brala vážne.

rapper454 a poznáš Lil Ashley to asi najnamyslenejšia raperka na slovensku

Ja rada sledujem krimi príbehy, ktoré sa naozaj stali (a veľakrát sú dosť nechutné), ale bojím sa hororov a podobných vymyslených vecí, ktoré slúžia na vystrašenie :D Čo je celkom irónia, no.

Od pěti let poslouchám rap... :D

Shrnutí předešlého slohu (jelikož už mi také vypršel čas na úpravu): přečíst si pravidla, napsat svůj názor na stejné chování lidí, nebo napsat nějakou věc, ve které se asi odlišujete, ale která vás baví, dělá vám radost... nebo napsat oboje

Ahojky, tak zase píšu „vážnou nástěnku“
Občas se mi zdá, že cca. 80% lidí poslouchá stejnou hudbu, stejně se obléká, má stejné zájmy, chce stejné auto, koukají na stejné filmy,...
Moje otázka zní: Jsou skutečně všichni stejní, nebo se většina lidí bojí být sama sebou, protože by je okolí přestalo brát vážně? A proč se nepokusit dělat, poslouchat, chtít,... něco, co nás těší skutečně?
Pokud máte nějaké jedinečné zájmy (nebo si to aspoň myslíte), seberte odvahu a zkuste je napsat, nekoukat na to, co si myslí ostatní.

pravidla jsou ale také nutná: Prosím, nevkládejte sem samozřejmě sprostá slova, nechutné věci, nebo příliš brutální, dále věci skutečně důvěrné o sobě, nebo o někom jiném. Nástěnka je určená pro odlišnosti, které se vám líbí a baví vás a ne zpovědi, které byste nechtěli, aby lidi věděli (zkrátka nesplynout úplně s davem).
Pravidlo č. 2: Pokud vás to povede k tomu věnovat se skutečně věcem, které se vám líbí, myslete na to, že že jsme furt v zemi, kde platí zákony, které počínají už autoritou rodičů, učitelů atd., být „svůj“ neznamená neřídit se pravidly.

A tedy něco o mých výjimečnostech: rád poslouchám country, spirituály a soundtracky z filmů, metal nesnáším (což u lidí v mém věku je dost divné), mám rád přírodu, táboření, stolní hokej. Jsem trochu „citlivka“ (snadno se mi z něčeho dostanou slzy do očí, ať už dobrého, nebo zlého... to se dneska „chlapi“ bojí říct, nebo dát najevo a není to nic špatného a myslím, že to ani nebrání „být tvrďák“). Rád kreslím obrázky, mapy a starobylé nápisy (toho často využíváme na táborech), jsem křesťan,...

Tolik o mně a těším se na vaše příspěvky (pokud bude ta odvaha napsat, co si skutečně myslíte...).