Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    CaMiL píše příběhy na přání! – Stačí napsat 5 podstatných jmen! Nově píšu i speciály!

    Ahojky!
    Velice ráda si hraju se slovy a píšu různé příběhy už od svých 11 let. Pokud se ti líbí mé psaní (viz alíkoviny na mé vizitce) nebo prostě jen miluješ příběhy, mile ráda ti napíšu příběh na přání. Ale pozor! Protože už odmala miluju výzvy, tvořím příběhy pouze z 5 podstatných jmen, vámi vybranými! Půjdete do toho se mnou?

    Ukázka, jak to bude vypadat:

    Název příběhu: Soused

    Slova: tradice, motorkář, zahrada, táta a silueta

    Příběh: Znáte tu tradici, když se někam přestěhujete a jako první uděláte to, že sousedy obdarujete nějakou uvítací maličkostí? No můj táta dostal taky něco na oplátku. Pěknou ránu pěstí do oka. Byl to jeden ze sousedů, s šedým, pomalu chátrajícím domem a malou zahrádkou. Kromě oprýskané omítky, nešla však přehlédnout jedna věc. Nová nablýskaná motorka. Podle ostatních to byl starý blázen, co kdysi viděl obraz motorkáře v černém a tak chtěl vypadat jako on. Neměl nikoho rád a kromě vyjížděk na svém pokladu nebo jeho umytí, skoro nevylézal z domu. Jednoho dne, se rozhodl, jen tak něco zasadit na své, už tak dost zanedbané zahradě. O tom dni se ještě dlouho mluvilo. Jedna paní se psem viděla co se stalo. Moje mamka na chvíli odběhla domu si něco zařídit. Mé čtyřleté já toho využilo a rádo porušilo jedno z pravidel, nelézt do bazénu. Pamatuju si, jak jsem viděla černou siluetu, co se vznáší a zachraňuje mě. Vypadal jako černý jezdec, který na svém oři, přeskočil plot. Nakonec se mu i tak přezdívalo. Když mě pak položil na bezpečnou vzdálenost od bazénu, vrátil se, jako by nic, pracovat zpět na zahradu. Moji rodiče mu chtěli poděkovat, ale on se zašil doma a nikoho k sobě nepustil. O pár dní ho tam našli věčně spícího u televize...


    Nově píšu speciály formou příběhů. Speciály jsou pro vás takové překvapení, nemůžete je nijak ovlivnit. Doufám, že vás spestření formou dalších příběhů nezklame. Bavte se! @)->-


    Co mám už hotové?
    Příběhy pro vás - Hledá se bota, Skleněný dárek, Záhadné auto, Hogo a Velký Bochník kují pikle, Hrad Půlnoční.
    Speciály - Dívka v noční košilce, Plevelička, Tajemství

    Pravidla:

    1) Na svůj příběh si budete muset počkat, bohužel nestíhám psát každý den. Ale snažím se!

    2) Příběhy budou psány popořadě dle vašich žádostí. Jakmile bude příběh pro vás hotový, zašlu vám upozornění do pošty.

    3) Pište prosím pouze podstatná jména (např. klíč.) či slovní spojení. Jméno či přezdívka je povoleno jen jedno!

    4) Jakmile dopíšu 4 příběhy. Bude prováděno hlasování těch 4 příběhů, pomocí smajlíků, které se vám nejvíce líbí.

    5) Pokud vám příběh jeden napíšu, můžete si stejnou formou (5 slov) zažádat o nový.

    6) Slova, která napíšete jako žádost, nejdou změnit, proto prosím předem zvažte, jaká slova použijete.

    7) Pokud napíšete víc jak pět slov, mám právo jedno či více slov vyškrtnout. (Ale nebojte, většinou to nedělám, to ale neznamená, že toho někdo bude zneužívat.)

    8) Do nástěnky nepište nic jiného, než 5 slov či názory na již vydané příběhy.

    9) Omluvte prosím mé chyby či překlepy.

    10) Bavte se!

    Nový příspěvek:

    Přispívat mohou jen přihlášení uživatelé.

    Pokud máš účet, přihlas se, pokud ne, můžeš si účet založit.

    Prodleva 3 dny.
    Příspěvek z 2. prosince ve 20:00.
    CaMiL v něm napsala:

    Anež: To už je dávno, bohužel si nepamatuji, ale je fakt, že v době, když jsem byla menší... Chm.... Tak 13let? (Píšu od 11let), mě v bazéně napadl příběh, který si pamatuju dodnes...

    Příspěvek z 2. prosince v 19:55.
    Anež v něm napsala:

    CaMil: jaký spisovatel ti to řekl?

    Příspěvek z 2. prosince v 19:52, upravený vzápětí.
    CaMiL v něm napsala:

    Vysa318: Moc se omlouvám, příběhy psát nestíhám. Nebylo by to ono, kdybych psala příběhy jenom proto, abych vám splnila žádosti. Není to o tom, že bych na to kašlala nebo zapomněla...

    Jednou mi kdysi řekl jeden spisovatel: "No jo, na příběh si je dobré počkat holka, zastihne tě, třeba když to nečekáš... Třeba ve vaně a pak se člověk sakra diví, kde má tužku a papír!"

    Příspěvek z 2. prosince v 19:47.
    Vysa318 v něm napsala:

    A co já? :-(

    Prodleva 12 dní.
    Příspěvek z 20. listopadu v 18:54.
    BananaCherryNaty v něm napsala:

    Ahoj udělej mi prosím příběh který se bude jmenovat Vesmír a slova jsou astronaut, kometa, Mars, MĚSTO, auto děkuji

    Příspěvek z 20. listopadu v 18:51, upravený po 10 minutách.
    CaMiL v něm napsala:

    Další speciál... víte, že si naše Majdujka (Majdula2000) objednala také kdysi ode mě příběh?
    Tehdy jsem si vedla blog, na kterém jste si mohli objednat příběh až s 20ti slovy! Ale příběh trvalo napsat o poznání déle, takže proto nyní po vás chci jen pět slov...

    Příběh pro: Majdula2000
    Slova: moře, dobrodružství, záhada, překvapení, podzemí, voda, kůň, delfín, plachetnice, ostrov, duha, radost, postel, oblaka, letadlo, vesmír
    Název: Tajemství

    "Amaro! Neskákej prosím! Mně nevadí, že si jiná!" Křičel blonďatý chlapec, který po celou dobu běžel za svou kamarádkou. Na poslední chvíli se mu podařilo zachytit její ruku a strhnout ji prudce k sobě, než skočila ze srázu do rozbouřeného moře.
    Foukal silný vítr, který čechral oboum vlasy a chlapec těžce oddechoval.
    "Proč si to udělal? Víš moc dobře, že by se mi nic nestalo!" Rozkřikla se na něj Amara a vztekle se vydrápala na nohy. Chlapec s ní, ale dával si velký pozor, aby nepustil její ruku. Byli zhruba stejně staří, dělila je pouze výška a barva vlasů. Chlapec byl vyššího vzrůstu, Amara vynikala svými červenými vlasy.
    "Pořád mi jen utíkáš! Čekám na tebe i měsíce, ale útěkem se nic nevyřeší! Oni nejsou zlí, určitě to všechno pochopí! Prosím, tolik mě bolí pokaždé na tebe čekat! Nebo se jenom dívat, jak ležíš v posteli zavřená a skrytá před lidmi a jediného koho někdy k sobě pustíš, jsem já!"
    "Pochopí? Měli by mě za zrůdu, chtěli by mě někam zavřít! Třeba do podzemí, aby mě nikdo už nikdy nenašel! A pak zkoumat jako nějakou pokusnou krysu!"
    "Ale Amaro-"
    "Ne! Zklamal si mě. Svěřila jsem ti své tajemství a ty ho chceš jen tak všem říct?"
    "Chci ti jen pomoc. Nechci, aby si pokaždé jen utíkala a nebo byla sama někde zavřená! Co je to pak za život?"
    Na chvíli se mezi nimi rozhostilo ticho. Jediné, co jste mohli slyšet byly neklidné vlny oceánu, jak naráží do skal.
    "To nikdy nebude život. Je to prokletí. Nikdy jsem ti to neměla říkat, byla to velká chyba! Prosím, odpusť mi!"
    S posledními slovy ho zatáhla prudce za ruku, kterou jí držel a hodila ho do moře.
    Chlapec s šokem upustil její ruku, spadnul z útesu a už nevyplaval.
    Poslední jeho myšlenky byly, jak moc jí miloval a nezodpovězená otázka, proč to jen udělala...
    Amara se otočila a odcházela se zdviženou hlavou pryč, jako by se nic nestalo.
    Neotočila se, neplakala.
    Moře jí volalo. Mohla ho ještě zachránit, ale ona to odmítala.
    V hlavě jí kolovalo tolik myšlenek.
    Nebyla to první osoba, které ublížila.
    Ale její tajemství muselo zůstat za každou cenu v bezpečí.
    Rozběhla se.
    Bylo jí jedno kam, hlavně, aby byla co nejdál od toho, co se stalo.
    Najednou se v křečích svalila na zem.
    Nemohla se nadechnout...
    Umírá?
    Že by konečně skončilo její utrpení?
    Ne...
    Bohužel.
    Bolest a křeč ustala.
    Otočila se na břicho a dýchala.
    Ležela v trávě na louce.
    Sledovala šedá oblaka a letadlo, které bylo vysoko nad ní.
    Blaženě se usmívala, jako by prožívala nějaké dobrodružství.
    Cítila se najednou šťastná, měla podivnou radost.
    Tohle nikdy nepociťovala.
    Kdyby jí někdo viděl, myslel by si, že ta holka utekla z nějaké psychiatrické léčebny.
    Koukala na oblaka, jako by ho viděla poprvé v životě.
    Dokonce si vzpomněla, jak krásné barvy mívá duha.
    Přemýšlela, jaké záhady může skrývat vesmír.
    Nemohla se vynadívat.
    I když bylo zataženo, viděla v tom cosi zvláštního.
    Nikdy předtím ji tyhle věci nezajímaly.
    Zabolelo jí na hrudi.
    Zkusila se posadit.
    Někde v dáli na louce zařehtal kůň.
    A s těmi zvuky, jakoby se v jejím nitru něco změnilo.
    Tohle nebyla ona.
    Cítila, že něco ztratila nebo o něco přišla.
    Zvednula se a oprášila si, od malinkých broučků, své modro-žluté šaty.
    Co to s ní jen bylo?
    Potřebovala se odreagovat.
    Smazat tyhle pocity a divné myšlenky, které v ní vyvolávaly radost, ale zároveň děsily.
    Když se tak cítila, pomáhalo jí jediné.
    Rozběhla se zpátky ke kraji útesu.
    Neváhala a skočila.
    Poblíž plula plachetnice a bojovala s rozbouřenými vlnami.
    Nebylo na tom nic zvláštního, když bydlela na ostrově.
    Čekalo jí překvapení...
    Spíš šok.
    Při kontaktu s vodou přesněji s mořskou, se měla okamžitě proměnit v delfína.
    V tom spočívalo její tajemství.
    Ale teď...
    Poslední co viděla, byl její kamarád, kterého před chvíli shodila do moře, jak se jí vysmívá.
    Měla halucinaci, než se uhodila o kámen do hlavy a ztratila vědomí.
    Stala se normální osobou.
    Člověkem.
    Moře jí chtělo oprostit od jejího utrpení...
    Kdyby jen chvíli počkala...
    Nyní však bude muset žít s pocitem, že zabila nevinného a úplně zbytečně.
    Naučit se, co je to být lidskou osobou a to i duší.
    Lidem z plachetnice se jí totiž podařilo zachránit...

    Příspěvek z 20. listopadu v 7:56.
    Vysa318 v něm napsala:

    Ti dám sedm slov! :-E Pche!

    Příspěvek z 19. listopadu ve 22:56.
    VelkýBochník v něm napsal:

    Vysa318: To je ale sedm slov...O:-)

    Příspěvek z 19. listopadu ve 22:26.
    Vysa318 v něm napsala:

    8-D Teď bych měla být já že ano? 8-D

    Příspěvek z 19. listopadu ve 22:23, upravený po 34 minutách.
    CaMiL v něm napsala:

    Příběh pro: Krtek13
    Slova: vlak, krtek, most, hrad, vlk
    Název: Hrad Půlnoční

    Na hradě, jménem Půlnoční, pršelo. Hrad byl nyní zcela opuštěn a chátral. Svůj název dostal kvůli tomu, že se nacházel v místě, které nádherně osvětloval měsíc. Právě kvůli tomu, se nejvíce prazvláštních věcí na hradě událo, právě v půlnoci a při úplňku. Dneska to bylo trochu jiné. Byl obyčejný den, který lezl spíš všem na nervy. Zima, déšť a v lese okolo hradu se nacházelo samé bláto. Budu vám vyprávět příběh jednoho muže, který se i přes to hnusné počasí prodíral lesem a blátem. Měl na sobě sice holínky, ale ty mu k ničemu nebyly, protože jeho oděv spočíval pouze v tom, že měl na sobě plavkové šortky. Takže byl ze své cesty celý špinavý a promoklý až na kost. Mířil k hradu sám, bez zavazadel a docela rychlou chůzí, takže jste nemohli přehlídnout, jak se mu hýbe jeho obří břicho. Když dorazil na hrad, no, nyní už vlastně zříceninu, první co udělal bylo, že si našel místo, kam vykonal svoji potřebu, aby uvolnil svému velikému břichu. Pak sáhl do mokrých plavkových šortek, které měly kapsu a vytáhnul starý kapesník, který však nejenže byl posmrkaný, ale vlivem deště, z něj nic skoro nezůstalo, naopak pozůstatky se lepily muži na ruku. Když se mu podařilo zbavit se jich pohozením na zem, vytáhnul z kapsy malý dětský vláček. Obešel snad celý areál, a dobrou půlhodinu - možná déle, nevím, nepočítala jsem - počítal svoje kroky. Když dospěl k názoru, že došel na správné místo, položil vlak na zem. Místo, kam muž položil vlak se zachvělo a za chvíli se pod vláčkem nahromadila kupa hlíny. Vylezl z ní krtek. Ze začátku jsem nechápala, jak je možné, že by krtek mohl promluvit. Opravdu ne, i když se zeptal pouze na jednu věc: „Heslo?“ Později jsem si však všimla, že má na sobě připevněný nějaký malý přístroj, je tedy možné, že zvuk pocházel odtud. Muž se poškrábal ve vousech a plácnul hned to první co ho napadlo:„Borůvka.“ Krtek se zavrtal se slovy: „Heslo přijato“ zpátky pod zem. Najednou se pod mužem otevřela země a on se s výkřikem propadal po jakési skluzavce pod zem. Skluzavka končila v obřím kotli, co vypadal jako bazén. Muž zřejmě věděl, proč si na sebe bral plavky. Alespoň teď byl čistý. Problém byl, že nevěděl, jak se z toho kotle dostane. Nikde totiž nebyl východ. Tak si sundal svoje holinky a jen tak se chvíli cachtal ve vodě. Najednou, jako by se spustil nějaký mechanismus, kotel se začal pomalu pohybovat a obracet tak, aby se voda a obsah v ní někam vylil. Voda se vylila na podlahu a s ní se tam dostal i muž, který si trochu odřel svoje břicho. Kotel se vrátil do původního stavu, ale holinky zůstaly v kotli. Zjistil, že se nachází v nějaké podivné místnosti, připomínající hrobku. Místnost byla osvětlena loučemi. Kromě kotle, mokré a kluzké podlaze, kde si muž - nyní bez holinek - několikrát namlel, vedla místnost k nějakému mostu. Most byl dřevěný, kterou také osvětlovaly louče a pod ním zela propast. Jak tohle dokázal někdo vybudovat v podzemí jsem nikdy nepochopila. Po mostě, který se strašně houpal se šlo muži velice těžko, ale po velice dlouhé době, kterou jsem raději nepočítala, most překonal. Došel do další místnosti, která ani nepotřebovala moc loučí. Uprostřed místnosti stál na podstavci zlatý vlk a okolo něj byla hromada zlatých mincí, které házely odlesky a osvětlovaly celou místnost. Muž se nadšeně vhrnul do hromady bohatství, jenom bohužel netušil, že se jedná o padělky. Opět netuším kolik času uteklo, ale zem se zachvěla a v podstavci vlka se otevřely dveře. Muži se moc odcházet nechtělo, ale přeci jenom vstal. Z hromady mincí, ve které se válel, si naplnil plné kapsy plavkových trenek a nastoupil do malého prostoru ve vlkovi. Stěží se tam vešel, ale po několika pokusech se mu to podařilo a dveře se zavřely. Ocitl se ve tmě. Čekal několik minut a málem se udusil, kdyby se starý, přepravní výtah pro zboží, nedal do pohybu. K jeho a k mému překvapení, snad troufám si i říct k překvapení všech, se muž opět ocitnul na hradě Půlnoční. Nyní už přestalo pršet a na mužově tváři se objevil úsměv a spokojeně odcházel. Vůbec mu nevadilo, že chodí bos. Byl spokojený. Dostal to, pro co si přišel. Nešlo, ale o peníze. Někde v kostele odbyla půlnoc. Na hradě Půlnoční se opět stal prazvláštní příběh. Navštivte hrad Půlnoční i Vy a já vám slibuju, že nebudete litovat. Pocházím totiž z cestovní kanceláře a pro každého jedince tu mám přesný popis instrukcí co musíte udělat, abyste prožili na hradě Půlnoční ten nejkrásnější zážitek, na který jen tak nezapomenete...

    Příspěvek z 19. listopadu v 19:57.
    Hogo v něm napsal:

    mjda, vana, závislost, mobil, nejlepší kamarád O:-)

    Příspěvek z 19. listopadu v 19:40.
    lékařský v něm napsal:

    Taky si nějaká slova zadám... :-)
    růžové tajemství, párek, majdula2000 O:-), anglický trávník, magická knížka

    Příspěvek z 19. listopadu v 19:28.
    janharper124 v něm napsal:

    Hoj, zkus - Honzík, Felicia, Trabant, Domov, Táta :-D

    Příspěvek z 19. listopadu v 19:26, upravený ve 22:57.
    CaMiL v něm napsala:

    Další speciál! Dnes na téma, které by nikoho z vás asi nenapadlo.
    Téma: Plevel!
    Jak jsem si s tím poradila?

    Název: Plevelička

    „Něco se pokazilo.“
    „Děje se něco Velectěná?" Otázala se malá víla, sedící nervózně uprostřed jeskyní místnosti, celé jen z kamene. Jediný přírodní úkaz byl strop zastíněný stromy tak, aby sem nemohlo proniknout sluneční či měsíční svit. Lesní královna, zvaná svými poddanými: „Velectěná“, přešla na zemi nakreslené rituální tvary, směrem k ní.
    „Nic se neděje maličká,“ utěšovala ji pohlazením po hnědých vlasech. „Ale k tomu, aby se z tebe stala dospělá víla, je nutné tě uspat.“
    „Dobře. Ale budu mít pak ta velká křidélka?“
    "Jistěže." Usmála se Velectěná a dotkla se jí jemně svými prsty na spáncích. Objevilo se malé zelené zajiskření a malá víla po chvíli zavřela oči. Malá víla ležela uprostřed místnosti na jediném kameni a okolo malé víly, byly na zemi namalovány obrazce.
    Královna vzala bylinku Devětsil bílý, který měla připevněný na opasku svých bílo-zelených šatů a přistoupila k prvnímu znamení ve tvaru křídel namalovaných na zemi.
    „Musím to ještě víc zvýraznit.“ Prohlásila, když se poblíž objevil její osobní strážce, vílák Nargan, který jako jediný mohl být přítomen.
    „A jste si jistá, že je to dobrý nápad?“ Zeptal se starostlivě.
    „Ano, neměj obavy. Jen zdvojnásobím kouzlo. Nemůže se nic stát.“Snažila se ho uklidnit, ale hlas se jí klepal. Sama totiž věděla, že je něco v nepořádku. Cítila to, jen nemohla přijít na to, co. Nargan si byl sice vědom svého postavení, ale přesto se o ní bál víc, než by se na něj slušelo.
    „Paní, nedělejte to. Jste po minulém útoku oslabená a zesílení rituálu, zvláště po tom co se nedávno stalo, vám-“
    „Já ji to slíbila! Zachránila mi život, musím-“
    „Ale-“
    „Už nechci nic slyšet!“ Okřikla ho a pokračovala v obtahování, jednotlivými rostlinami, obrazců kolem víly na zemi. Teď obtahovala půlměsíc a po ní následovala hvězda. Když byla hotova, požádala Nargana, aby ji zapůjčil svou dýku. Zprvu se mu nechtělo, ale při vážném výrazu Velectěné ji zbraň neochotně dal. Královna přešla k jedné z kamenných stěn. Na první pohled byla obyčejná, ale po důkladném zkoumání, si šlo povšimnout malé puklinky. A právě do ní se vsunula oná dýka s magickými slovy, která znala jen Velectěná. Jakmile tak bylo uskutečněno, znamení na zemi se jasně rozzářila. Stromy na stropě se zachvěly a kamenná stěna, kam byla dýka vložena. se otevřela tak, aby odhalila nejvzácnější a nejtajnější skvost lesního království. Jezírko. Ale tak průhledné, až z něj oči jen přecházeli. Královna si v něm, za doprovodu kouzelných slov, smočila ruce. Poté nabrala do malé lahvičky, kterou měla zavěšenou kolem krku, drahocennou vodu, aby tím mohla polít vlasy malé víly. Když tak učinila, začala tančit starodávný tanec kolem ní. Nargan královnu mezitím tiše v koutě pozoroval. Její vlnící boky a ladné kroky ho k ní přímo přitahovali. Musel si však držet odstup. Nikdo totiž nesměl překročit část pro vymezení rituálu, nebo by tím narušil přeměnu malé víly a mohl by ublížit Velectěné. A to vážně nechtěl. Najednou uslyšel tichý pláč vycházející odněkud za ním. Otočil se a nahlédl na kraj dlouhé, úzké chodby vedoucí ven z jeskyně. Nikoho neviděl. Zavrtěl hlavou. Tam, kde se právě nacházel se mohl dostat kouzlem pouze on s královnou. Určitě se mu jen něco zdálo. Pláč ale zesílil. Velectěná právě polévala vlasy malé víle a odříkávala u toho starodávné formule. Vypadalo to, že si ničeho nevšimnula. Nechtěl ji zbytečně vyrušit, tak se to rozhodl vyřešit sám. Zároveň, ale nechtěl královnu lesa opouštět, jenže si nemohl dovolit nevítané hosty. Rozběhl se proto chodbou za hlasem, ale nikoho nenašel. Dokonce i pláč s jeho pohyby chodbou, jako by se vytratily. V tom se jeskyní proťal Velectěnin výkřik. Nargan ztuhl, ale pak se rychle vzpamatoval. Královna! Běžel rychle zpátky, ale když chtěl vejít do místnosti v místě, kde končila chodba, narazil na tvrdou bariéru.
    "Co to k sakru-"zařval, když ho to srazilo na zem. Rychle se postavil na nohy a osahával si nos. Podíval se na překážku před ním. Hned pochopil, že vrhnout se znovu proti ní, by bylo zbytečný. Byla to totiž kouzelná bariéra, přes kterou se jen tak nikdo neměl šanci dostat. Ale on neměl čas! Musel rychle něco vymyslet a dostat se ke královně a zjistit zda je v pořádku.
    "Lésigvia." Zkusil jedno starodávné kouzlo, které ho naučil otec když byl ještě malý. Kouzlo nezničilo bariéru, ale umožnilo vytvořit něco jako okno, přes které bylo možné něco vidět. Velectěná ležela na zemi, zřejmě v bezvědomí. Obrazce na zemi zčernaly, což znamenalo, že se kouzlo nepovedlo. Kámen na kterém ležela malá víla zmizel a nebyla tam ani ona.
    „To né! Leoswano!“Nargan začal křičet královnino pravé jméno a bušit do překážky před sebou holýma rukama, až je měl zkrvavělý. Jeho hlavní úkol byl chránit za každou cenu vládkyni lesa. Nyní ho, ale pohánělo něco jiného. Láska. Vytáhl meč, zavěšený na zádech a vší silou se vrhnou s ním proti kouzlu, co mu stálo v cestě. Zrovna, ale ve chvíli, kdy se bariéra jako by z ničeho nic ztratila. Nargan klopýt a upadl tvrdě na zem, to mu ale nevadilo. Když zvedal hlavu, aby se rozhlédl, co se vlastně přihodilo, hleděl vstříc do očí nějaké ženě s hnědo-zelenými vlasy. Žena upadla do bezvědomí a Nargan ji jen tak tak stihl zachytit. Co se to u všech všudy dělo? Vůbec nic nechápal. Teď ho zajímalo ale jediné. Položil dívku mimo černé obrazce na zemi, které smrděly spáleninou a přešel k ležící Velectěné.
    „Na...Narga...ne“Tiše vyslovené jméno, že by jste jej stěží slyšely, však Nargan nedokázal neslyšet. Leoswana stěží dýchala. Měla silně popálené ruce a roztrhané šaty.
    "Leoswano..." Vyslovil její jméno s utrápením výrazem a hladil ji po vlasech. Co má jen dělat? Jak ji má pomoci?
    „Vždycky to byla ona! Nikdy né já. Ani v budoucnosti ne!“ ozvalo se najednou. Hlas patřil té ženě s hnědo-zelenými vlasy. Že by omdlení jen hrála?
    „Kdo si? A co chceš?!“ zakřičel na ní, ale Velectěnou přitom nepouštěl z rukou.
    „Copak je to důležité? To, po čemž jsem toužila nejvíc, tahle...“ ukázala na vládkyni lesa. „ona zničila. Udělala ze mě tohle! Pleveličku! Prý pocta! Měla jsem být víla! Víla rozumíš? Ale místo toho jsem ztratila svoje milovaná křídla, vymazala mi paměť a udělala ze mě někoho s důležitou pozicí v jejím království. Pche! Jako by plevel byl něčím prospěšný! Ani si neumíš představit, jaké je to ztratit sám sebe! Žít ve lži! Teď, je tomu, ale konec. Přišla jsem se pomstít! Uvidíme, jak se bude tvářit tvá panička až se probudí.“zasmála se.
    „Cos jí provedla! Odpověz!“
    „Stále stejný. Ale vlastně... pamatuješ si na tu noc, kdy si měl výčitky svědomí a přišel jednoho dne ke mně v noci? Oh! Samozřejmě, že né! Vždyť se to stalo v budoucnosti.“
    „To mě nezajímá, chci věděť, co si jí provedla!“ Nargan vyskočil, samozřejmě tak, aby Velectěné neublížil a chystal se přikročit k neznámé ženě a zacloumat s ní. Sáhnul, ale do prázdna. Dívka se stávala průhlednou.
    „Ubohý Nargane. Zapomněl si, že když někdo přicestuje z budoucnosti do minulosti a potká se svým mladším já, poruší zákony přírody a zaplatí za to životem? Díky, ale mě litovat nemusíš, pokud si teda někdy chtěl. Spíš tebe je mi ze všeho nejvíc líto, ale zasloužíš si to! Nikdy si mi té noci neměl říkat pravdu o tom, že jsem kdysi byla malou vílou, které se podařilo neuvěřitelné. Zachránit život královně. Taková pocta! Měl mě čekat krásný život dospělé víly... pche! Teď! Ách, jak je to sladké. Za to všechno konečně zaplatíš. Vy oba! Určitě totiž víš, co se stane, když se spálený prach špatně provedeného kouzla dostane do jezírka. Království lesa zahyne. Ale to by bylo moc tvrdé. Rozhodla jsem se pro něco jiného. Věděl si, že Leoswana s tebou čeká dítě? Ó chudáčku, nevěděl? Dobře, že jsem jí polila břicho vodou z jezírka smíchané se spálených prachem špatně vykonaného kouzla. Nikdy nebude mít potomka pro království, ale to je teprve začátek, milý Nargane. Vlivem toho kouzla ztratí paměť, tak jako jsem ji kdysi ztratila já. Ale já nejsem hloupá. Můžeš se snažit jak chceš, ale paměť jí nikdy už nevrátíš. V budoucnu jsem objevila jak ji smazat natrvalo. Dále ztratí svoje schopnosti, aby už nikdy nikomu neublížila. Stane se z ní obyčejná poddaná našemu království a tebe Nargane, tebe bude navždy přehlížet, ať se budeš snažit jakkoliv...“
    S těmi slovy zmizela a zanechala Nargana se slzami očích. A výčitkami svědomí, proč jen Leoswaně nezakázal provést to kouzlo. Všechna slova co dívka s hnědo-zelenými vlasy řekla, se totiž stala. I když se Nargan snažil nevzdávat se, puklo mu jednoho dne srdce a proměnil se v plevel. Když totiž víla nebo vílák umře, stane se součástí přírody...

    Prodleva 2 dny.
    Příspěvek z 17. listopadu v 19:06.
    Veryfr v něm napsala:

    Moc krásný speciál! Líbí se mi, jak je to nápadité a celkově originální :-)

    Jinak jsem si všimla, že jsem tam napsaná 2x O:-)

    Příspěvek z 16. listopadu v 17:03.
    CaMiL v něm napsala:

    Chcete speciály? :-P
    Ano - $>
    Ne - B-)

    Příspěvek z 16. listopadu v 16:17, upravený po 120 minutách.
    CaMiL v něm napsala:

    Velevážené publikum! Dámy, pánové! Chlapci a děvčata!
    Mám pro vás speciál! (a bude jich víc! 8-P)
    Tento příběh je pro všechny, kdo si o příběh zatím požadal!
    Tedy pro: Morell, Papoušek_Nfnf, Hogo, FandaCZ_, MrTheBest, Krtek13, Vysa318, Veryfr, Zuzuška, VelkýBochník, Kateisblack, Skalka, Viki_show, MichP, girl_loser, Mari1, Lvíček, 1v8na, Maty09, Johannes, Stomper, Dáda979797, KoloJM83, KrálíčekSušenka, -Brawl_Stars-, Veryfr, Rokio, Doty5, Anež, PTÁČEKZPĚVÁČEK a tomato_mamba.
    Nebojte, není to tak, že bych tímhle vyřešila vaše žádosti, to ani omylem. Zavádím speciály ve formě příběhů, ale o tom jací budou, to je tajemství...
    Speciály budou mít odlišné hlasování, opět po 4 speciálech. Užívejte! $>

    Název: Dívka v noční košilce

    V hlubokém lese, skrytá před zraky lidí svítila pouliční lampa a osvětlovala malý stůl s psacími potřebami. Na stole byla rozevřená kniha, do které něco zapisovala dívka s blonďatými vlasy a seděla za stolem. Na sobě měla jenom noční košilku. Ničím nerušená a obklopená naprostým tichem dívka najednou přestala psát. Ne z důvodu, že by dokončila své dílo, ale proto, že jí dopsala propiska. Sotva jí však vyměnila, opět pokračovala. Její pravá ruka se zdatně pohybovala a zanechávala na papírech velkolepé dílo. Nejednalo se však o nějaký milostný příběh, ale o smrt lidí, jež tato dívka předurčuje. Ona sama neví proč, ale je si vědoma toho, co píše. Obětí se nyní stává puberťačka, která se utopí v jezeře. Když dopsala poslední řádky, vzhlédnula od své knihy a pohlédla někam do dáli. Nebyla to však ona.
    Její obličej se změnil v podobu její oběti...

    Arnita stála poprvé před starou a popraskanou budovu Márnice. Přešlapovala z místa na místo a přemítala, jestli tam má jít. Její matka, jako doprovod, ji stiskla pevně ruku a potichu řekla:„Nemusíš tam jít, pokud nechceš.“
    Dívka jen pokrčila rameny a potlačila nával slz.
    Kdyby jen její matka věděla...
    „Ona by si to přála, mami.“
    Pak se nadechla a vstoupila dovnitř s mamkou za zády. Tam na ně čekal již domluvený zaměstnanec márnice a jelikož byl obeznámen se situací, která se stala před pár dny, jen přikývl na pozdrav a bez mluvení je zavedl k výtahu. Jeli mlčky o dvě patra níž. Vzduch byl cítit zatuchlinou. Prošli dlouhou chodbou a zastavili se před dveřmi s číslem 286. Anitě se obracel žaludek, ale věděla, že to nejhorší teprve přijde a ona musí být silná.
    „Mám jít s tebou?" zeptala se její matka a stiskla jí pevně rameno. Ale z jejího hlasu bylo znát, že se taky hodně drží.
    Arnita zavrtěla hlavou a kousla se do rtu. "Já to zvládnu."
    Patolog, který po celou dobu neřekl jediné slovo, zasunul klíče do dveří. „Mohu?“
    Arnita přikývla. Její matka zůstala za dveřmi. Kromě zmrazovacích boxů pro mrtvoly, kterých si Arnita všimnula jako první, se uprostřed místnosti nacházelo nemocniční lehátko. Leželo na něm nějaké tělo se štítkem na noze, přikryté zelenou dekou. Pomalu k němu přistoupila, zatímco patolog tu deku odhrnoval. Arnita při pohledu na namodralé tělo strnula. Hleděla na svoji nejlepší kamarádku Sylvii. Na dívku, která měla problém s anorexií, ale v životě by Arnitu nenapadlo, že by se mohlo stát něco takového. Vždyť tolik toho spolu prožily a ještě mohly...
    A teď její tělo bude spáleno.
    „V její krvi se našly známky po drogách a...“ oznamoval Patolog, ale Arnita ho vůbec nevnímala. Myšlenkami se vrátila na den kdy ji viděla naposledy. Na to, kdy se spolu smály a diskutovaly o tom, jaký kluk má hezčí zadek a typické holčičí řeči. A na to ráno, kdy se u ní doma probudila a Sylvia si z ní utahovala, že se bojí nočních můr. A na těch pár vět...
    „Ty noční můry nesmíš brát tak vážně holka. Víš kolika lidem se to zdá.“
    „Ale co když ano? Zdálo se mi, že někdo umřel...“
    „A kdo prosím tě?“
    „Ty...“

    Příspěvek z 16. listopadu ve 12:56.
    CaMiL v něm napsala:

    Zavádím pravidelné hlasování! Jakmile napíšu 4 příběhy, proběhne hlasování těch 4 pomocí smajlíků!

    Který se vám líbí nejvíce? Hlasujte!

    Pomsta kocoura - $>
    Skleněný dárek - B-)
    Hledá se bota - :-)
    Hogo a Velký Bochník kují pikle - smajlík s palcem nahoru.

    Příspěvek z 16. listopadu ve 12:21.
    CaMiL v něm napsala:

    Hogo: Jé, to vědět dřív, tak bych použila místo alíka, tvojí webovku do příběhu ;-D

    Příspěvek z 16. listopadu v 6:44.
    Hogo v něm napsal:

    Jistě, příště že mne udělejte vraha, kanibala nebo Voldemorta. ;-D
    Mimochodem ta webová stránka byla strasak.org – Nejlepší a ještě lepší.

    Příspěvek z 16. listopadu v 6:11.
    Vysa318 v něm napsala:

    Ještě jeden příběh a jsem já! 8-D

    Příspěvek z 15. listopadu ve 23:09, upravený po 50 minutách.
    CaMiL v něm napsala:

    Příběh pro: Hoga
    Slova: Strašák, Hogo, Bochňýk, palice, brutální zmasakrování.
    Název: Hogo a Velký Bochník kují pikle

    Začalo to naprosto nečekaně. Zrovna jsem vylejzala z baráku, v ruce mobil a v kapse lísteček s nákupním seznamem. Byl podzim, ale svítilo sluníčko. Byla jsem naštvaná, že zase musím jít nakupovat já a né můj věčně opilý otec. Děti na hřišti dováděly a matky si mezi sebou nahlas povídaly o svých problémech. Chtěla jsem z kapsy své modré bundy vylovit mobil a svá sluchátka, abych si zpříjemnila cestu do obchoďáku, ale zapomněla jsem je doma. Ale kdyby jste viděli, to co právě já, byla by pro vás sluchátka nejmenším problémem. Dítě, které právě klouzalo po skluzavce se najednou proměnilo v něco, co připomínalo hromádku sena nebo slámy s oblečením. Něco jako... panebože! Nehnutého strašáka ležícího na konci skluzavky. Ale nejen to dítě, ale i ostatní děti s matkami se proměnily. Co se to k sakru děje? Najednou jsem slyšela hroznou ránu. Znělo to, jako by nějaké auto mělo autonehodu. Musela jsem se vrátit co nejrychleji domu. Zjistit jestli je můj otec v pořádku. Než jsem, ale našla klíče, vypadnul mi z ruky mobil. Aniž bych cokoliv udělala, spustilo se z něj video. Nejspíš vlivem pádu. Ozval se z něj hlas vystrašeného reportéra, že neví co se stalo, ale lidé se proměňují ve strašáky po celém světě. Nikdo nedokáže vysvětlit co to může způsobit, ale že se všichni utíkají schovat do svých domovů a že to samé máme... Zřejmě chtěl říct, že se máme schovat domů, ale nedořekl to. Snad se taky neproměnil. Propadla jsem hysterii a než jsem se dostala zpátky domů, málem jsem zlomila klíče ve dveří. Vletěla jsem celá udýchaná a vystrašená do obývacího pokoje a ani nevím jestli jsem za sebou zabouchla dveře. Táta seděl jako obvykle roztáhlý na svém gauči. "Už si zpátky? To byla - cože? Kde ses flákala? Snad jsem ti jasně řekl, že máš jít do obchoďáku! Kde je moje pivo?!" Vstal z gauče a chystal se mi, jako obykle dát facku za neposlušnost, ale neudělal to. Stal se z něj, stejně jako z ostatních strašák.
    "Měla bys mi poděkovat." ozvalo se za mnou.
    Nadskočila jsem a prudce se otočila.
    Stál tam nějaký kluk celý v bílém oblečení a přes obličej měl černou masku. Jen oči mu koukali.
    "Ááá... to... jako proč?" vykoktala jsem.
    "Vždyť se choval příšerně! Ach ty lidi, ještě, že za chvíli bude od všech klid." odpověděl.
    "Cože? Jak to myslíš?"
    "Hloupá holko. Copak to nevidíš? Rozhlédni se! Všichni se na celém světě proměňují ve strašáky! A bude od všech konečně pokoj! A já, jen já budu pánem světa! Já se totiž neproměním. Ale neboj se, tobě to už brzy dělat starosti nebude! Za chvíli se proměníš taky!" rozesmál se na celé kolo.
    "Jste blázen! Jděte se léčit! Tohle není možné! Určitě je to jen bláznivý sen." Pomalu jsem od něj couvala jsem od něj a cestou se snažila najít, nějakou věc, kterou bych se mohla případně před ním uchránit. Našla jsem pouze dřevěnou palici.
    "Blázen? To sotva! Já jsem umělec milá dámo! Ale... jakto, že si se ještě neproměnila, tak jako ostatní?" zamyslel se a já toho využila a praštila ho co nejvíc to šlo do hlavy palicí. Skácel se k zemi a já se rozhodla utéct. Utíkala jsem co mi síly stačily kolem dětského hřiště rovně k obchoďáku, ale všude jsem nacházala samé strašáky. Ránu, kterou jsem předtím slyšela, byla opravdu vlivem autonehody, protože se řidič proměnil ve strašáka. Bylo to jako v hororu, ale místo toho, aby došlo k nějakému brutálnímu zmasakrování a viděli jste všude krev, bylo všude ticho. Jen občas jste zaslechnuli nějakou písničku, vyhrávající většinou z nabouraných aut.
    Jak jsem utíkala, do někoho jsem omylem narazila. Myslela jsem, že do strašáka, ale on to byl člověk. A ještě neproměněný!
    "Panebože! Vy jste celý... totiž nejste strašák! Pardon, že jsem... ale jak to... tedy nechtěla jsem, do vás narazit." pletla jsem páté přes deváté, navíc jsem byla ještě celá udýchaná z běhu.
    "Nic se neděje Eliško. Nebojte, budete v pořádku."
    "Co prosím? Odkud znáté mé jméno?"
    "Vysvětlím to, ale né tady. Ten muž s černou maskou by se mohl vrátit. Pojdťe."
    A aniž bych mohla něco udělat, vzal mě nějaký muž silně za ruku a tahal mě do obchoďáku. Čekala jsem, že bude celý obchoďák s plnými strašáky vypadat směšně, ale čekalo mě překvapení. Celý obchoďák byl plný dětí a pár dospělých! To nebylo možné, copak je to všechno jenom bláznivý žert? Ale co táta, toho jsem viděla na vlastní oči proměnit se! A co ten kluk s černou maskou?
    "Dovol, abych se představil. Jsem VelkýBochník. Je to má přezdívka. Všichni co tu jsou mají přezdívky. Tvoje jméno znám, protože jsem tě viděl kdysi v tomhle obchodě a prodavčka tě zřejmě znala a nazvala jménem. Asi se divíš proč se neproměnili. Může za to náš Hogoušek, pardon Hogo. Je to velký programátor a zjistil, že dokáže pomocí speciálního programu poslat do mozku vibraci, která se napojí na nerv v mozku a způsobí, že nedojde k proměně. Nedokázal však zjistit, jak se stalo, že se lidi proměňují ve strašáky a kdo je za to odpovědný. Myslíme si, že ten kluk s maskou v tom prsty vůbec nemá. Je to jen nějaký uprchlík z psychiatrické léčebny a využil situace."
    "Ale... jak zachráníme všechny ty lidi?" zeptala jsem se.
    "To bohužel už nejde. Můžeme zachránit jen ty lidi, kteří se ještě nestihnuli proměnit. Pracujeme na tom, ale je to těžké, protože náš... panebože už to u tebe začíná! Musíš rychle projít programem! Hogoooo!" zakřičel.
    A já si až teprve teď uvědomila, že moje celá levá ruka je celá ze sena!
    "Co jé Bochňýku?"
    "Mám další, honem!"
    Než jsem se nadála, seděla jsem na nějaké židli, vedle obří obrazovky. Vedle seděl mladý, nedospělý kluk a zuřivě ťukal do klávesnice. Moje obě dvě ruce už byly celé ze sena. Nasadili mi něco na hlavu, řekli že to nebude bolet, ale lhali. Ucítila jsem silnou bolest a ztratila vědomí. Když jsem se probudila, zjistila jsem, že jsem doma a usnula jsem za počítačem. Takže to byl všechno jen bláznivý sen! Ale něco mi nedalo spát. Pořád mi něco říkalo, jdi na jednu webovou stránku. Dokud jsem to neudělala, bolela mě šíleně hlava. Jako kdyby se mi někdo naboural do hlavy. Byla to dětská stránka Alík a ani nevím proč, zaregistrovala jsem se. Brzy jsem se spřátelila se spoustu novými lidmi a můj život s opilým otcem už mi nepřipadal najednou tak težký. Zajímavé ale bylo, že mezi těmi lidmi byl i Hogo a VelkýBochník a když jsem jím to vyprávěla, říkali, že mám moc bujnou fantazii...

    Příspěvek z 15. listopadu ve 20:59.
    tomato_mamba v něm napsala:

    Tučňák, policie, kůň, kaktus, beruška

    Příspěvek z 15. listopadu ve 20:10.
    PTÁČEKZPĚVÁČEK v něm napsal:

    má slova princezna Veronika čaj paruka Kytara

    Prodleva 2 dny.
    Příspěvek z 13. listopadu v 19:40.
    Anež v něm napsala:

    Děkuji moc, kvůli mě nemusíš nijak spěchat;-)

    Příspěvek z 13. listopadu v 19:33.
    CaMiL v něm napsala:

    Jasanda Anežko >X<- Akorát uvidím, jak vás budu stíhat :-P Zatím mám jen 3/26 hotové, což je supeeer! $> Asi bych s tím měla začít něco dělat, že? ;-D Zítra sem vložím další příběh :-P Hogo, třes se a těš se! :-P

    Příspěvek z 13. listopadu v 19:19.
    Anež v něm napsala:

    Mohla bys mi prosím napsat příběh? Slova:
    Anež, kůň, kamarádství, příroda, škola

    Příspěvek z 13. listopadu v 17:53.
    Doty5 v něm napsala:

    Kočka, pes, Alík, Dotynka Micka

    Příspěvek z 13. listopadu v 17:38.
    CaMiL v něm napsala:

    Aby nástěnka nespala...
    Který z příběhů se vám zatím líbil nejvíce? Hlasujte pomocí smajlíků.

    Pomsta kocoura - $>
    Skleněný dárek - B-)
    Hledá se bota - :-D

    Jen tak ze zvědavosti, děkuju :))

    Prodleva 4 dny.
    Příspěvek z 9. listopadu ve 21:33.
    CaMiL v něm napsala:

    Samozřejmě! Ráda další osůbce napíšu příběh, jen si na něj musíš počkat $>
    Příběhy jsou psány popořadě dle vašich žádostí.

    Statistika…

    Nástěnka:

    Vznikla:
    28. října v 18:55
    Založila:
    Obsahuje:
    78 příspěvků
    Moderátorka:
    CaMiL
    (panovnice)