Česká gramatika - poradna

Nový příspěvek:

Přispívat mohou jen přihlášení uživatelé.

Pokud máš účet, , pokud ne, můžeš se zaregistrovat.

Příspěvek z 10. listopadu ve 20:51.
Julian v něm napsala:

Já mám zatím samé 1

Příspěvek z 10. listopadu ve 20:36.
Rokio v něm napsal:

Jaké máte obvykle známky z diktátů, školáci a studenti?

U mě to byly jedničky na ZŠ, trojky na SŠ a jedničky na SOU.

Příspěvek z 8. srpna v 19:05.
Češtinář v něm napsal:

–MM–: Podobně jako nesou svůj význam slovní kořeny, nesou jej i předpony a přípony, jež k nim přidáváme, ovšem jelikož často se i jedna přípona užívá ve více různých významech, nemusí to být úplně zřetelné. Přípona -ba patří mezi přípony, pomocí nichž odvozujeme od sloves názvy dějů, jinou funkci podle všeho nemá. A podle akademické Mluvnice češtiny 1 se abstraktní významy, které takto vznikají, mnohdy konkretizují. Druhotně tak slovo, které původně označovalo jen děj, začne označovat také například výsledek děje (tvorba, malba, vazba) nebo prostředek, pomocí nějž je nějakého výsledku dosahováno (Mluvnice češtiny 1 uvádí jako příklad slovo dlažba). V průběhu vývoje jazyka přitom některá takto utvořená slova už ztratila původní dějový význam a označují už jen konkrétní věci (z tvého výčtu ozdoba, jinak třeba také hradba; jiným příkladem je slovo chodba označující konkrétní místo).

Čili určité pravidlo v tom je – že jsou pomocí této přípony odvozena dějová podstatná jména a podstatná jména označující výsledky dějů, není náhoda. V tom, která slova mají pouze dějový význam, která k nim získala i význam konkrétní a která už pod vlivem onoho konkrétního významu ten původní ztratila, ale žádná přímočarost není a tento vývoj podle žádného pravidla neprobíhá.

Kralinda35: Názvy učebních předmětů se píšou s malým počátečním písmenem.

Příspěvek z 8. srpna v 18:34.
Kralinda35 v něm napsala:

Mám prosbu $>
Jak se píše m/Matematika Velké nebo malé? (ÍÍÍ)
Na vysvědčení se píše Matematika(8:°)
Ale na ní to jméno nebo je? Prosim poraďte(8:o)

Příspěvek z 8. srpna v 17:23.
–MM– v něm napsal:

Nedávno si majdula2000 stěžovala, že v koalích tajenkách slovo „tvorba“ nepasuje moc dobře na legendu „výsledek tvoření“. Že je to spíš postup, než výsledek...

Všiml jsem si, že existuje víc podstatných jmen vzoru žena, která končí na „ba“ a vyjadřují nějaký postup, ale někdy i výsledek toho postupu... a někdy jen samotný výsledek. Výroba, tvorba, malba, těžba, vazba, ozdoba... vidím v tom určité spektrum. Je v tom nějaké pravidlo? Nebo je v těchto pojmech lingvisticko-tradiční džungle? :-)

Příspěvek z 28. prosince 2018 ve 12:11.
Lacko5 v něm napsal:

Ano, děkuju.

Příspěvek z 28. prosince 2018 v 8:32.
Pralinka2 v něm napsal:

Ano, je. V češtině je významový rozdíl mezi těmito slovy větší než ve slovenštině.
„Vědět“ znamená většinou vědět určitou konkrétní věc, a to ve smyslu být o ní informován. Tedy vědět se dá například, jak se píše konkrétní slovo, kdy jede vlak, kolik stojí chleba.
„Znát“ znamená většinou znalost většího oboru nebo souboru, například znát pravopis, znát jízdní řád, znát ceny. Ale také se to slovo používá ve smyslu znát nějakou osobu, znát nějaké město nebo místo a podobně.
„Umět“ se do jisté míry dá použít v jednom z významů slova „znát“, tedy dá se říct například „umět pravopis“, „umět jízdní řád“, i když slovo „znát“ je vhodnější. Ale slovo „umět“ se používá zejména pro praktickou schopnost k určité činnosti. Například umět plavat, umět vyřezat dřevěnou figurku, umět chodit po rukou a podobně. Na rozdíl od slovenštiny se dá použít pouze pojem „umět plavat“, nepoužívá se spojení „vědět plavat“.
Stačí ti to tak?

Příspěvek z 28. prosince 2018 v 8:14.
Lacko5 v něm napsal:

Je nějaký rozdíl mezi slovy vědet, znát a umět?

Příspěvek z 2. prosince 2018 ve 12:28.
Mataty8 v něm napsala:

Češtinář: Děkuju za vysvětlení, myslím že to docela chápu :-DO:-)$>
JoJoLady: Promiň že ti to takhle říkám, nemyslím to nijak zle, ale já se ptala na budoucí čas a vejde se je v přítomném

Příspěvek z 29. listopadu 2018 ve 13:21.
matisek005 v něm napsal:

Díky, Češtináři. :-)

Příspěvek z 28. listopadu 2018 v 16:15.
Češtinář v něm napsal:

matisek005: Infinitiv je jít. Je to taková anomálie, která trošku odporuje tomu, co jsem tu napsal v minulém příspěvku. Pokud vím, týká se celkem dvou sloves, kromě zmíněného jít ještě slovesa jet (v budoucím čase pojedu / pojedeš / pojede / pojedou). Ačkoliv v infinitivu jsou tato slovesa nedokonavá, nelze od nich utvořit složený budoucí čas, ale pouze jednoduchý (a zároveň je tím převést do vidu dokonavého). V prvním případě to děláme pomocí předpony pů-, ve druhém případě pomocí předpony po-. A utvořit od nich takto můžeme pouze určité tvary, žádné infinitivy půjít ani pojet neexistují. Leda tak pojít, ovšem to je sloveso se zcela jiným významem. ;-)

Příspěvek z 25. listopadu 2018 ve 20:33.
matisek005 v něm napsal:

Jaký je infinitiv slova půjdu?

Příspěvek z 21. listopadu 2018 v 17:34.
Češtinář v něm napsal:

Mataty8: Ano, bude se vejít je skutečně špatně. Pokusím se vysvětlit proč:

Začnu trochu zeširoka, ale je to nutné, abys můj výklad správně pochopila, protože nejspíš budu mluvit o věcech, které jste ještě neprobírali. Určitě už víš, že slovesa v češtině mohou být v různé osobě, čísle, čase a způsobu. Kromě toho ovšem mohou být také v různém vidu. Rozlišujeme dva vidy – nedokonavý a dokonavý (pozor, ne dokonalý, to nemá nic společného s dokonalostí, ale s konáním). Když například řeknu, že něco peču či budu péct, je to stálý nebo opakovaný děj, může se odehrát víckrát než jednou, nedokoná se – a sloveso je tedy ve vidu nedokonavém. Když ale řeknu, že něco upeču, stane se to právě jednou, dokoná se to, takže sloveso je ve vidu dokonavém. Podobně je to i s jinými slovesy, třeba se slovesem učit se, které jsi uvedla. Když řeknu, že se něco budu učit, je to vid nedokonavý, když řeknu, že se něco naučím, je to vid dokonavý. Rozdíl zde tedy ve skutečnosti není jen v tom, že to první vyjádření je ve složeném budoucím čase a to druhé v jednoduchém, ale i v tom, že každé z nich je v jiném vidu. Pro utvoření jednoduchého budoucího času potřebujeme sloveso v dokonavém vidu, zatímco pro utvoření složeného budoucího času potřebujeme sloveso ve vidu nedokonavém.

Tím už se dostáváme k problému se slovesem vejít se. Tohle sloveso je ve vidu dokonavém, takže žádné bude se vejít nepřichází v úvahu. Je to stejné, jako by ses snažila říct budu se naučit nebo budu poběžet – to je všechno špatně. Správně by bylo buď naučím se a poběžím, nebo budu se učit a budu běžet – pro utvoření složeného budoucího času je potřeba ona slovesa převést do nedokonavého vidu. Se slovesem vejít se to však bohužel nejde. Jsou slovesa, která existují jen v jednom z vidů a vidový protějšek od nich nelze utvořit – a právě toto sloveso je jedním z nich. Kdybychom měli jen samotné sloveso vejít (bez se), ve významu „vejít někam“ (třeba do místnosti), tak jeho vidovým protějškem by bylo sloveso vcházet. Můžu říct, že někam (jednou) vejdu (čas budoucí jednoduchý, vid dokonavý) nebo že tam (opakovaně či pořád) budu vcházet (čas budoucí složený, vid nedokonavý). Ovšem se slovesem vejít se ve významu „někam se vlézt“ toto udělat nejde.

Příspěvek z 19. listopadu 2018 ve 21:14.
JojoLady v něm napsala:

Vejde se

Příspěvek z 19. listopadu 2018 ve 21:07.
Mataty8 v něm napsala:

Chtěla bych se zeptat, můj táta říká že je špatně výraz bude se vejít, ale já si vůbec nemyslím že je to špatně. Protože jsme se ve škole učili, že slovesa v budoucím čase mají dva... (zapomněla jsem ten výraz) ..... No řekněme něco jako druhy. Takže když je třeba slovo učit, tak budoucí čas jednoduchý bude naučím se a složený budu se učit. Tak kdyby bylo špatně bude se vejít, jak by byl čas budoucí složený?

Příspěvek z 12. září 2018 ve 13:13.
Rokio v něm napsal:

Dostali jste tento školní rok nějakou dobrou známku z českého jazyka? Pokud ano, z čeho byla? Z kterého učiva?

Příspěvek z 3. srpna 2018 ve 23:04.
–MM– v něm napsal:

Všiml jsem si takového zvláštního jevu... nevím, jestli ho někdo zkoumal, nebo jestli je tato zákonitost vůbec nějak jazykovědně vysvětlitelná, týká se přídavných jmen.
Čím to je, že dvojice přídavných jmen s opačným významem mívají velmi často stejný vzor? O=

Přesněji řečeno tvrdá přídavná jména se vzorem „mladý“ mají antonyma skoro vždy také se vzorem „mladý“ (= tvrdé Ý + mění se koncovka: mladý muž, mladá žena, mladé dítě), zatímco měkká přídavná jména se vzorem „jarní“ mají antonyma skoro vždy také se vzorem „jarní“ (= měkké Í + nemění se koncovka: jarní muž, jarní žena, jarní dítě).

Pár příkladů:

  • mladý / starý
  • cizí / vlastní
  • tlustý / tenký
  • horní / dolní
  • levý / pravý
  • přední / zadní
  • teplý / chladný
  • zimní / letní
  • čiperný / unavený
  • ranní / večerní
  • tmavý / světlý
  • noční / denní
  • malý / velký
  • obří / trpasličí
  • hrubý / hladký
  • předchozí / další
  • vodorovný / svislý
  • první / poslední
  • mrtvý / živý
  • hlavní / vedlejší
  • hranatý / kulatý
  • původní / náhradní
  • lesklý / matný

Neplatí to asi úplně vždycky. Třeba tvrdá slova minulý a předešlý mají spoustu protikladů a všechny jsou měkké – příští, budoucí, následující, další, nastávající – žádný z nich není jednoznačně stoprocentním opakem, samy o sobě mají nějaký svůj lepší (měkký) opak. Napadají vás nějaké další protiklady, které by odporovaly tomuto zdánlivému pravidlu? (U přejatých slov je výjimek víc, ty vynechme.)

Často mívají stejný vzor i synonyma. Možná, že tvrdost/měkkost přídavného jména souvisí s nějakými dávnými ustálenými frázemi, kde naším předkům určitá kombinace přídavného a podstatného jména lépe seděla... a pak by asi platilo, že opačné či podobné přídavné jméno u stejného podstatného jména také vyzní lépe se stejnou koncovkou. Ale to je jen moje domněnka, která, pokud je pravdivá, přináší další otázky. Třeba proč kuřecí a hovězí jsou měkké, ale vepřový tvrdé, nebo proč první a třetí jsou měkké, ale všechny ostatní řadové číslovky tvrdé.

(Tuto záhadu jsem objevil při tvoření slovníku Klokaních tajenek, kde jsem si tvrdá přídavná jména poznačoval, abych strojově sestavil trojici slov i nápověd s koncovkami ý/á/é. Mimochodem, je jich docela zřetelně víc než měkkých.)

Příspěvek z 28. července 2018 v 17:52.
lékařský v něm napsal:

Zkuste si tento test: www.mojeanketa.cz/pruzkum/265752549/
Je to test pro na procvičení paměti s textem.
Mimochodem až dokončíte ten test tak nezadávejte ten e-mail. Není to součást dotazníku
Rokio: Myslím že jo

Příspěvek z 9. července 2018 ve 23:57.
_kebaba_ v něm napsala:

Jeste si je pamatuju:-3

Příspěvek z 9. července 2018 ve 22:34.
Pralinka2 v něm napsal:

Ta vyjmenovaná slova, která se učí dnes, zpaměti neumím. My jsme se je učili jinak.

Příspěvek z 9. července 2018 v 19:09.
matisek005 v něm napsal:

Ne (popořadě), ale stejně ty y/i většinou píšu dobře.

Příspěvek z 9. července 2018 v 19:04.
Rokio v něm napsal:

Umíte všichni vyjmenovaná slova?

poznámka: Otázka je určena lidem od deseti let výše.

Příspěvek z 4. července 2018 v 16:42.
Češtinář v něm napsal:

lékařský: Když si tuto nástěnku pročteš celou, najdeš tu ještě delší příspěvky. ;-)
A v nástěnce o povinné četbě jsou dokonce ještě delší.

Příspěvek z 4. července 2018 v 16:07.
lékařský v něm napsal:

To je ten nejdelší článek v nástěnkách a o češtině :-)

Příspěvek z 4. července 2018 v 15:58.
Češtinář v něm napsal:

Rokio: To není až tak úplně pravda. Tebou uváděná slova nejsou výjimky z pravidla, protože v těchto slovech se žádná předpona nenachází; skupina hlásek vi- je zde součástí kořene.

Například slova viděl (příčestí minulé od slovesa vidět – např. viděl jsem film) a vyděl (2. osoba jednotného čísla rozkazovacího způsobu slovesa vydělit – např. vyděl osmičku dvojkou) mají tedy nejen rozličný význam, ale i rozličnou stavbu. V prvním případě je kořenem slova vid-, zatímco ve druhém případě je kořenem slova -děl. Podobně je to u slov visel (byl někde zavěšený) a vysel (zasel do země, např. hrách). V prvním případě je kořenem slova vis-, ve druhém případě je to -s- (část -el už ke kořenu nepatří, z té se totiž už dozvídáme, ke které tzv. slovesné třídě sloveso patří a v jakém je tvaru).

Předpona se obvykle pozná tak, že ji lze od slova odtrhnout a získat tak slovo, které samo o sobě dává smysl a má podobný význam jako slovo předchozí, nebo – pokud to nejde – ji nahradit nějakou jinou předponou, a to opět aniž by vzniklo slovo, které s významem toho původního slova nebude mít nic společného. Například u jmenovaného slova vydělit můžeme předponu vy- odtrhnout – vznikne nám tak slovo dělit, které dává smysl a má téměř stejný význam jako slovo vydělit. Nebo můžeme místo předpony vy- použít předponu po- nebo roz- a dostat tak slova podělit či rozdělit. Všechna tato slova (vydělit, dělit, podělit, rozdělit) mají společný významový základ. Podobně lze nakládat i s dalšími slovy s předponou vy-: již zmíněné vysít (sít, zasít), dále například vybourat (bourat, nabourat), vybalit (balit, sbalit, přebalit, zabalit), vybrat (zabrat, přebrat, pobrat, odebrat), vyhrát (hrát, zahrát, prohrát, obehrát) a tak dále.

Naproti tomu se slovem vidět nic takového udělat nemůžeme – samotné dět nic není a skupinu hlásek vi- zde nemůžeme ani žádnou předponou nahradit. Možná některé z vás napadlo vědět, ovšem vě- není předpona, žádná taková neexistuje (aby to byla předpona, musela by být použitelná i v jiných slovech, což není). To znamená, že ani vi- není předpona. Podobné je to i s dalšími uvedenými slovy viset, vinout a viklat, dále pak třeba vidle, vikýř, vichr, víno nebo také již zmíněný víkend.

Je ovšem pravda, že ne u každého slova je to takto jednoduché. Například ve slově výrobek se rovněž nachází předpona vý-, ovšem samotné robek nic není a jinou předponu bychom sem také nejspíš nedokázali dosadit. Musíme si nejprve uvědomit, že slovo výrobek je odvozeno od slovesa vyrábět – a i nyní je docela obtížné najít nějakou předponu, kterou bychom místo vy- dosadili. Ovšem nalézt se dá – můžeme něco obrábět, tedy „zpracovávat povrch, tvar předmětu postupným ubíráním materiálu“, jak říká Slovník spisovné češtiny.

To je také nejspíš důvod, proč asi mnohdy učitelé spoléhají na to, že žáci budou umět poznat předponu prostě intuitivně – aby jim nezatěžovali hlavy pravidlem, k jehož správnému uplatnění je stejně potřeba mít i určitou dávku jazykového citu.

PS: Mimochodem, nepíše se vyjímka, ale výjimka, i když je to slovo odvozené od slovesa vyjímat. To ale také není žádná nepravidelnost, podobně říkáme a píšeme třeba výšivka (a ne vyšívka), což je zase slovo odvozené od slovesa vyšívat.

Příspěvek z 14. června 2018 v 15:50.
Rokio v něm napsal:

vidět, viset, vinout, viklat - Jedná se o vyjímky, pokud jde o předponu - vy.

Příspěvek z 14. června 2018 v 15:26.
Strawberry123 v něm napsala:

Kamarádce na základce říkali, že pokud se nemůže rozhodnout, jestli se ve slově píše i nebo y, tak si to má nějak odůvodnit, aby se jí to lépe pamatovalo... Chytrá poučka, ovšem má kamarádka se takto rozhodovala, jestli má napsat víkend nebo výkend, a protože takhle na konci týdne se právě pracuje úplně nejvíce a nejtvrději, napsala krásný, oku lahodící výkend... :D
Mně osobně nejvíc dělají starosti čárky před a/i a nebo - sice znám ty poučky o poměrech and stuff, ale nějak to nedokážu uplatnit v praxi :D

Příspěvek z 14. června 2018 v 15:24.
JáJá1 v něm napsal:

prostě měkké i.

Příspěvek z 14. června 2018 v 15:08.
SVETLO v něm napsal:

Takový problém jsem míval ve třetí třídě taky... Ale ve dvaadvaceti letech napsat ve slově vidět tvrdé y, to mi přijde trochu moc :D

Příspěvek z 14. června 2018 ve 14:32.
amandamesa v něm napsala:

Podle me je celej cesky jazyk tezkej. Ja vzdy premyslim co se pise u vy/ihodil nebo vydel. Nevim proc ale automaticky v tom vydim predponu vy a tak cpu vsude kde je vy tvrde y :-|

Kdo si nástěnku oblíbil?