Česká gramatika - poradna

Nástěnku založil dne 13. listopadu 2017, je nezařazená a obsahuje 134 příspěvků.

Nový příspěvek:

Přispívat mohou jen přihlášení uživatelé.

Pokud máš účet, , pokud ne, můžeš se zaregistrovat.

Příspěvek z 21. ledna ve 13:34.
klobáska v něm napsal:

To mi připomíná scénu z filmu Cesta do hlubin študákovy duše: „Ladislav, král český, byl pohrobek“. :-> (Případně mně bližší „věta kosinová“)

Příspěvek z 21. ledna ve 13:00.
Češtinář v něm napsal:

klobáska: A co teprve třeba taková věta: „Ať žijí protony, elektrony, neutrony i jiné částice.“, v níž je z gramatického hlediska jedinou částicí slovo a i samotné slovo částice je podstatným jménem! :-D

Musíme zkrátka důsledně odlišovat slovní význam od významu gramatického.

Příspěvek z 21. ledna ve 12:45.
klobáska v něm napsal:

Takže věta „Ať žije elektron.“ může být svým způsobem docela zavádějící, pokud jde o určování slovních druhů... ;-)

Příspěvek z 21. ledna ve 12:30.
Češtinář v něm napsal:

aniusia: I když je to částice, z mluvnického hlediska je to podstatné jméno. :->

Podobně jako ve větě Ostrý předmět zranil tetu. je z gramatického hlediska předmětem slovo tetu a slovo předmět je zde nikoliv předmětem, ale podmětem. ;-)

Na šalamounskou otázku šalamounská odpověď. :-)

Příspěvek z 21. ledna ve 12:07.
žofka10 v něm napsala:

Češtinář: ano a moc děkuji! ;-)

Příspěvek z 21. ledna ve 12:05.
aniusia v něm napsala:

Elektron je podstatné jméno nebo částice? :D

Příspěvek z 17. ledna ve 22:29.
Češtinář v něm napsal:

dennisvet: Rádo se stalo. :-) Snad jsem nic důležitého nevynechal, bylo toho kvantum. :->

A ještě odpověď žofce10:
Abychom věděli, jestli zájmeno svůj můžeme použít, musíme si ve větě určit podmět. Zájmenem svůj totiž přivlastňujeme právě podmětu.

Například když si koupím a obleču nový kabát, můžu říct:
Mám na sobě svůj nový kabát.
Podmět je zde sice nevyjádřený, ale je jím zájmeno , takže přivlastňuji sobě. Stejně tak bych mohl říct: Já mám na sobě svůj nový kabát.

Pokud se ale za mnou na ulici někdo otočí, protože mi to v novém kabátu bude slušet, musím říct:
Ten člověk se dívá na můj nový kabát.
Podmětem už totiž nejsem , ale ten člověk. To znamená, že kdybych řekl: Ten člověk se dívá na svůj nový kabát., tak by to znamenalo, že ten kabát nepatří mně, ale tomu člověku.

Stačí?

Příspěvek z 17. ledna ve 22:23.
dennisvet v něm napsala:

Páni! Moc děkuju! To se bude hodit :))

Příspěvek z 17. ledna ve 22:06.
Češtinář v něm napsal:

žofka10: Vysvětlím, jen dokončím odpověď pro dennisvet.

dennisvet:
A teď ještě tedy, jak je to se slovesnými třídami:

Dá se v zásadě říct, že tak, jako například každé podstatné jméno řadíme k nějakému jmennému rodu a jmennému vzoru, podle kterého ho ohýbáme, podobně řadíme každé sloveso do určité slovesné třídy a přiřazujeme jej k určitému slovesnému vzoru.

Slovesných tříd rozlišujeme celkem pět a slovesa do nich řadíme podle jejich zakončení ve 3. osobě jednotného čísla. V rámci každé slovesné třídy řadíme slovesa k různým vzorům, o těch se podrobněji rozepíšu dále:
1. třída: zakončení -e (vzory: nese, bere, maže, peče, tře)
2. třída: zakončení -ne (vzory: tiskne, mine, začne)
3. třída: zakončení -je (vzory: kupuje, kryje)
4. třída: zakončení (vzory: prosí, trpí, sází)
5. třída: zakončení (vzor dělá)

Při přiřazování slovesa ke vzoru se obvykle řídíme podle jeho podoby v příčestí minulém činném, přesněji řečeno podle toho, co se v tomto tvaru vyskytuje před koncovým -l.

Zřejmě nejsložitější je to u 1. třídy, u všech ostatních je přiřazování ke vzorům výrazně jednodušší.

  • Ke vzoru nese patří slovesa, která před koncovým -l mají souhlásku (např. vedl jako nesl).
  • Ke vzorům bere i maže patří slovesa, která před koncovým -l mají -a- . Rozdíl mezi těmito vzory je nutné hledat v přítomném čase - zatímco bere je vzor tvrdý a před e zde nestojí měkká souhláska, vzor maže je měkký a před e má měkkou souhlásku. (Takže např. hrabe, hrabal jako bere, bral, ale pláče, plakal jako maže, mazal).
  • Ke vzoru peče podobně jako ke vzoru nese patří slovesa, která před koncovým -l mají souhlásku, která je však (na rozdíl od sloves vzoru nese) v přítomném čase měkká (např. že, mohl jako peče, pekl).
  • Ke vzoru tře patří slovesa, která před koncovým -l mají -e (např. umřel jako el).

Přiřadit slovesa ke vzorům 2. třídy je už o dost lehčí.

  • Rozdíl mezi vzory tiskne a mine je takový, že slovesa řadící se ke vzoru mine mají v příčestí minulém činném před koncovým -l vždy skupinu -nu- (např. hnul jako minul). U sloves vzoru tiskne lze skupinu -nu- vypustit (např. zbledl jako tiskl) a je to dokonce správnější, podoba s -nu- je u nich totiž stylově nižší.
  • Ke vzoru začne řadíme ta slovesa, která před koncovým -l mají -a- (např. zaťal jako začal).

U 3. třídy je to nejjednodušší: Slovesa, která v příčestí minulém činném mají před koncovým -l skupinu -ova-, řadíme ke vzoru kupuje (např. pracoval jako kupoval), všechna ostatní slovesa patří ke vzoru kryje.

U 4. třídy je to takto:

  • Ke vzoru prosí patří slovesa, která v příčestí minulém činném před koncovým -l mají -i- (např. měřil jako prosil).
  • Ke vzorům trpí a sází patří slovesa, která před koncovým -l mají e nebo ě. Vzory od sebe lze rozlišit například rozkazovacím způsobem: trp! x sázej! Vzor sází také mívá ve 3. osobě čísla množného delší tvar než vzor trpí: oni trpí x oni sázejí. (Dnes už lze spisovně psát a říkat i oni sází, ale tuším, že až od roku 1993.)

5. třída má jediný vzor, takže tam není důvod váhat.

Je třeba zmínit, že kromě toho má čeština i čtyři nepravidelná slovesa, která se neřadí do žádné třídy a k žádnému vzoru: být, chtít, jíst a vědět.

FriedKitten tak trochu nahodila otázku, k čemu to slouží. Slouží to především k tomu, abychom se v případě, že si nejsme jisti, jak má správně vypadat nějaký tvar nějakého slovesa, mohli opřít o to, jakou podobu má v daném tvaru sloveso vzorové, a podle toho se řídit. Zkrátka pokud budeme umět sloveso přiřadit ke správné třídě a vzoru, budeme jednoduše vědět, jakou má mít správnou podobu ve všech svých tvarech.

Ufffff! Doufám, že to bude alespoň trochu užitečné, sepsání obou odpovědí mi dalo dost zabrat.

Příspěvek z 17. ledna ve 22:03.
žofka10 v něm napsala:

Vysvětlíte mi prosím rozdíl a používání zájmen můj a svůj?

Příspěvek z 17. ledna ve 21:55.
Češtinář v něm napsal:

dennisvet:
Takže tedy přechodníky:

Přechodník je neurčitý slovesný tvar (řadí se tedy ke slovesům). Neurčitý je proto, že nevyjadřuje osobu, ale ani mnohé jiné slovesné gramatické kategorie, zato se u něj však dá určit jmenný rod. Přechodníky jsou dnes už silně zastaralé, přesto se občas v textech objevují. Často se v nich však chybuje, málokdo je umí správně používat.

Existují dva typy přechodníku:

Přechodník přítomný se používá častěji a můžeme pomocí něj vyjádřit současnost s jiným dějem, např.: Zalévajíc zahradu, zpívá si maminka svou oblíbenou píseň. (= Zalévá zahradu a při tom si zpívá.) Zloduch klečel na zemi, prose o odpuštění. (= Klečel na zemi a při tom prosil o odpuštění.) Slovesa v přechodníku přítomném končí na -a/-ouc/-ouce, -e/-íc/-íce.
Tvoříme jej od sloves vidu nedokonavého, a to tak, že od jejich 3. osoby čísla množného přítomného času odtrhneme koncovku (-ou nebo ), čímž získáme tzv. kmen prézentní, a místo ní k němu přidáme příponu -a (on nesa) nebo -e (on prose) pro mužský rod, příponu -ouc (ona/ono nesouc) nebo -íc (ona/ono prosíc) pro ženský a střední rod a příponu -ouce (oni/ony/ona nesouce) nebo -íce (oni/ony/ona prosíce) pro množné číslo. První varianta platí pro slovesa, která původně končila na -ou, druhá varianta pro slovesa původně končící na -í.

Přechodník minulý je ještě o něco archaičtější. Vyjadřujeme pomocí něj předčasnost před jiným dějem, obvykle před minulým, např.: Posadiv se před televizi, otevřel sáček s brambůrky. (= Nejprve se posadil a poté otevřel sáček.) Připravivši si pomůcky, začali se učit. (= Připravili si pomůcky a potom se začali učit.) Slovesa v přechodníku minulém obvykle končí na -ši/-še/-v/-vši/-vše.
Tvoříme jej od sloves vidu dokonavého, a to tak, že od jejich příčestí minulého činného odtrhneme příponu -l/-la/-lo/-li/-ly/-la, čímž získáme tzv. kmen minulý, a místo ní k němu přidáme buď nulovou příponu (on přines) nebo -v (on udělav) pro mužský rod, příponu -ši (ona/ono přinesši) nebo -vši (ona/ono udělavši) pro ženský a střední rod a příponu -še (oni/ony/ona přinesše) nebo -vše (oni/ony/ona udělavše) pro množné číslo. První varianta platí pro slovesa, jejichž kmen minulý končí na souhlásku, druhá varianta pro slovesa s kmenem minulým končícím na samohlásku.

Existuje ještě přechodník budoucí, ale tím tě už vůbec nebudu mást, to se běžně neučí ani nepoužívá. I ty informace o tom tvoření přechodníků jsou vlastně lehce navíc, sama ses vlastně ptala jen na to, jak se poznají.

Nějaké další informace lze najít ještě i zde: prirucka.ujc.cas.cz/?id=590

Slovesné třídy pojednám v samostatném příspěvku, ať je to přehlednější. To bude totiž ještě o něco delší.

Příspěvek z 16. ledna v 16:45.
FriedKitten v něm napsala:

Slovesné třídy jsme brali v devítce. Sice jsem nevěděla, k čemu mi to bude, ale šlo mi to :D. Teď už si na to vzpomínám jen matně.

Příspěvek z 16. ledna v 15:54.
SVETLO v něm napsal:

Slovesné třídy jsme brali, je to docela lehké. Určitě to pochopíš :)

Příspěvek z 15. ledna ve 20:55.
dennisvet v něm napsala:

Nene, ani jedno jsme nebrali :(

Příspěvek z 15. ledna ve 20:51.
DžungaráčekChlupáček v něm napsala:

Teď probíráme věty vedlejší a druhy

Příspěvek z 15. ledna ve 20:49.
Češtinář v něm napsal:

A vy jste to ještě neprobírali? U přechodníků se nedivím, ty se dělají až v 9. třídě, ale slovesné třídy jsou, tuším, v osnovách už nějak v sedmičce.

Jinak samozřejmě odpovím, jen to asi pár dní potrvá, tohle bude na delší povídání.

Příspěvek z 15. ledna ve 20:04.
dennisvet v něm napsala:

Ahoj, četla jsem si knížku se cvičeními z češtiny a narazila jsem na dvě věci, na které bych se chtěla poptat.

  1. Přechodník - co to vlastně je? Jak se pozná? A ještě - kam se zařadí (podstatná jména, přídavná jména, zájmena) - slovesa?
  2. Tohle není z té knížky, ale z jednoho cvičení samostatného. Šlo tam o nějaké třídy sloves... Oč jde? :D

Předem moc díky!

Příspěvek z 5. ledna v 11:45.
Češtinář v něm napsal:

klobáska: Obě tyto dvojice slov jsou problémové a na jejich chybná užití narážím velice často.

Slovo standard je odvozeno od slova standard, což znamená nějakou obvyklou podobu nebo úroveň či zkrátka něco normálního, běžného. (např. Nábytek nám byl dodán ve svých standardních barvách. Standardní heslo skautů je Buď připraven!) Mnoho lidí ovšem místo toho píše nesprávně standart. Toto slovo je odvozeno od slova standarta, což je prapor - například prezidentská standarta. Mohli bychom mluvit třeba o standartních barvách nebo standartním heslu, ovšem v tomto případě bychom už neměli na mysli nějaké obvyklé heslo nebo obvyklé barvy, ale heslo a barvy umístěné na (prezidentské) standartě.

A ještě ke slovům holt a hold: Slovo holt je částice, která se používá ve významu inu, tedy, zkrátka a podobně (např.: To se holt nedá nic dělat. Holt se s tím musíme smířit.). Naproti tomu slovo hold je podstatné jméno a znamená čest, poctu (např.: Vzdali jsme hold našemu moudrému vládci.).

Příspěvek z 4. ledna ve 23:45.
klobáska v něm napsal:

Když už jsme u toho, možná by bylo dobré zmínit rozdíl mezi slovy standardní a standartní – já sám jsem se ho dozvěděl až nedávno a docela mě to překvapilo!
A samozřejmě, co tu chybí: hold a holt, lidi to neustále pletou.

Příspěvek z 4. ledna ve 22:49.
Češtinář v něm napsal:

Pralinka2: Vida, tak jsem se zase dozvěděl něco nového. O reformě roku 1993 i o jejím zmírnění Dodatkem z roku následujícího sice vím (a původně jsem to chtěl do odpovědi dopsat, ale nakonec se mi i tak zdála až moc dlouhá), ovšem jelikož tuto dobu nepamatuji osobně, mnohé detaily ohledně toho, jak to prakticky vypadalo (například o tom denním tisku), jsem neznal. Děkuji! :-)
Není mimochodem bez zajímavosti, že unáhlenost té reformy kdysi kritizoval i Karel Oliva (donedávna ředitel Ústavu pro jazyk český), že prý zbytečně předběhla praxi.

Příspěvek z 4. ledna ve 22:14.
Pralinka2 v něm napsal:

K té „diskusi“ bych ještě doplnil, že když jsem chodil do školy, tak jediná přípustná varianta byla se „s“, a to jak ve výslovnosti, tak v psaní. Pak v roce 1993 vyšla nová Pravidla českého pravopisu, která přinesla značné změny, a mimo jiné se tam stanovovalo, že přednostní tvar je „diskuze“ se „z“. Těch změn bylo hodně, ale to by bylo na dlouho. Proti těmto Pravidlům se vzápětí objevil značný odpor, mimo jiné část denního tisku vycházela podle nových Pravidel, ale část tisku nová Pravidla ignorovala a psala podle původních. A spousta lidí z různých institucí i řadových občanů proti novým Pravidlům protestovala a prohlašovali, že podle nich psát nebudou.
Ústav pro jazyk český se pokoušel ze situace vykličkovat tím, že veřejně prohlásil, že Pravidla ve skutečnosti vůbec nejsou závazná a že si každý může psát, jak chce, čímž podle mého názoru situaci moc nepomohl.
Po několika měsících se situací začal zabývat sám ministr školství I. P. Poté ministerstvo vydalo stanovisko, že nová Pravidla platí, ale POUZE s Dodatkem Ministerstva školství. A v tom Dodatku bylo v podstatě napsáno, že v konkrétních případech, kdy nová Pravidla zavedla nové tvary, jsou přípustné i tvary původní, nebo že základním tvarem jsou tvary původní a ne ty nové. A právě tento Dodatek mimo jiné stanovil, že u slova „diskuse“ je základním tvarem tvar se „s“, i když je přípustnný o novými Pravidly zavedený tvar „diskuze“.
Ještě řadu let vycházela Pravidla v provedení, že vlastní kniha měla podobu z roku 1993 a k tomu byl připojen Dodatek, který pravil, že tato Pravidla tak úplně neplatí a že leccos je jinak. Ale v průběhu let byl Dodatek zapracován do vlastního textu, aspoň snad u většiny vydavatelů.

Příspěvek z 4. ledna ve 22:05.
dennisvet v něm napsala:

Ahoj, moc děkuju za odpovědi! Bod 2 příště proberu s učitelkou, řekla nám to totiž špatně :)

U bodu 3 nám ale češtinářka řekla, že to je blbost, chtěla jsem se ujistit :P

Ještě jednou díky!

Příspěvek z 4. ledna ve 21:58.
jenisek98 v něm napsal:

dennisvet: čeština fakt není má silná stránka ale bod 3. je špatně i po stránce logiky. Protože výr a vír jsou zcela odlišné slova. Je to stejný jak napsat : Na louce se pase kráva na obloze letí letadlo. Oba kráva/letadlo jsem vyfotil.;-)

Příspěvek z 4. ledna ve 21:25.
Češtinář v něm napsal:

dennisvet:

  1. Je to pravda jen tak napůl. Všechna slova, která uvádíš, lze psát se s i se z, ale jednotlivé varianty nejsou stylově rovnocenné. U slov prezident/president a univerzita/universita je základní pravopisná podoba skutečně ta se z, jelikož patří ke slovům cizího původu, ve kterých dle pravidel spisovné výslovnosti vždy vyslovujeme z. Podoby president a universita jsou sice přípustné, ale jsou velmi knižní až archaické, takže i já bych doporučil používat spíše varianty se z. U slova diskuse/diskuze je to jinak: tam je přípustná dvojí výslovnost (se s i se z) - a takováto slova mají základní pravopisnou podobu se s (což, uznávám, moc velkou logiku nemá, ale je to tak). Varianta diskuze je opět rovněž přípustná, ale stylově nižší. Podrobnější informace, včetně seznamu dalších slov, u nichž platí stejná pravidla, lze najít zde: prirucka.ujc.cas.cz/?id=121&dotaz=v%C3%BDslovnost%20p%C5%99ejat%C3%BDch%20slov
  2. Tady se odvolávám opět na Internetovou jazykovou příručku Ústavu pro jazyk český, která ve 3. pádě uvádí jako možnost pouze dlouhou variantu, tedy Pythagorovi. (prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=Pythagoras)
  3. To je docela známá jazyková hříčka. Podobného typu je: Pták si na bidle udělal nové bydlo. Když zafoukal vítr, obě b?dla spadla. Správná odpověď je taková, že správná odpověď v tomto případě neexistuje. :-) Věta je totiž chybně zformulovaná: Slova vír a výr (popřípadě bidlo a bydlo) sice stejně znějí, ale jedná se o rozdílná slova (což ostatně napovídá i jejich rozdílný pravopis), proto je nelze spojit dohromady v jedno. Pokud se chceme správně vyjádřit, musíme to udělat jinak - např. Oboje jsem vyfotil. Oboje spadlo.
Příspěvek z 4. ledna v 19:44.
dennisvet v něm napsala:

Z dnešní hodiny ČJ jsem si přinesla pár otázek:

  1. Bylo nám řečeno, že už jsou povoleny jen slova prezident a univerzita, že už tam nesmí být "s". Je to pravda? Případně - platí to i u dalších slov, například diskuse X diskuze?
  2. Skloňování jmen řeckého a latinského původu - 3.pád u jména Pythagoras - je správně Pythagoru nebo Pythagorovi? Prý se užívá ta kratší verze, ale pak v 6.pádě je "Pythagorovi".
  3. Viděl jsem ve vode vír. Letěl nad ním výr. Oba v?ry jsem vyfotil.

Doufám, že jsou otázky srozumitelné :)

Příspěvek z 1. ledna ve 20:35.
Pralinka2 v něm napsal:

Nebo Nový Rock, Nový Jazz, Nová Dechovka.

Příspěvek z 1. ledna ve 13:46.
VeverkaČiperka123 v něm napsala:

:D

Příspěvek z 1. ledna ve 13:26.
klobáska v něm napsal:

Pralinka2: Myslíš Nový Rok jako Nový York? ;-)

Příspěvek z 1. ledna ve 4:49.
Pralinka2 v něm napsal:

Čistě teoreticky by varianta Nový Rok mohla být správně, kdyby Rok bylo vlastní jméno. Například kdyby si někdo založil hospodu nebo obchod s názvem Rok, a poté, co by hospoda Rok měla úspěch a chodilo tam hodně lidí, tak by si založil novou a větší a lepší hospodu Nový Rok.
Ale to není příliš typické, takže ve většině případů varianta Nový Rok je skutečně nesprávně.

Příspěvek z 1. ledna ve 2:35.
Češtinář v něm napsal:

Jelikož spousta lidí bude dnes po celý den jistě čile rozesílat svá novoroční přání, měl bych si s odpovědí pospíšit.

Varianta Nový Rok (s oběma velkými písmeny) je pravopisně nesprávná. U dalších dvou záleží na situaci, každá z nich má totiž odlišný význam.

Nový rok s velkým N na začátku píšeme v případě, že máme na mysli pouze první den roku, tedy den následující po Silvestru. Přát někomu „šťastný Nový rok“ tak není moc dobré, protože mu tím přejeme jen šťastný 1. leden. Pokud chceme popřát štěstí v celém roce a ne jen v jeho prvním dni, musíme napsat malé počáteční písmeno.

Názorný příklad: „Hned, jak jsem se na Nový rok ráno vzbudil, všem známým jsem popřál šťastný nový rok.“