Česká gramatika - poradna

Nástěnku založil dne 13. listopadu 2017, je nezařazená a obsahuje 209 příspěvků.

Nový příspěvek:

Přispívat mohou jen přihlášení uživatelé.

Pokud máš účet, , pokud ne, můžeš se zaregistrovat.

Příspěvek z 2. prosince ve 12:28.
Mataty8 v něm napsala:

Češtinář: Děkuju za vysvětlení, myslím že to docela chápu :-DO:-)$>
JoJoLady: Promiň že ti to takhle říkám, nemyslím to nijak zle, ale já se ptala na budoucí čas a vejde se je v přítomném

Příspěvek z 29. listopadu ve 13:21.
matisek005 v něm napsal:

Díky, Češtináři. :-)

Příspěvek z 28. listopadu v 16:15.
Češtinář v něm napsal:

matisek005: Infinitiv je jít. Je to taková anomálie, která trošku odporuje tomu, co jsem tu napsal v minulém příspěvku. Pokud vím, týká se celkem dvou sloves, kromě zmíněného jít ještě slovesa jet (v budoucím čase pojedu / pojedeš / pojede / pojedou). Ačkoliv v infinitivu jsou tato slovesa nedokonavá, nelze od nich utvořit složený budoucí čas, ale pouze jednoduchý (a zároveň je tím převést do vidu dokonavého). V prvním případě to děláme pomocí předpony pů-, ve druhém případě pomocí předpony po-. A utvořit od nich takto můžeme pouze určité tvary, žádné infinitivy půjít ani pojet neexistují. Leda tak pojít, ovšem to je sloveso se zcela jiným významem. ;-)

Příspěvek z 25. listopadu ve 20:33.
matisek005 v něm napsal:

Jaký je infinitiv slova půjdu?

Příspěvek z 21. listopadu v 17:34.
Češtinář v něm napsal:

Mataty8: Ano, bude se vejít je skutečně špatně. Pokusím se vysvětlit proč:

Začnu trochu zeširoka, ale je to nutné, abys můj výklad správně pochopila, protože nejspíš budu mluvit o věcech, které jste ještě neprobírali. Určitě už víš, že slovesa v češtině mohou být v různé osobě, čísle, čase a způsobu. Kromě toho ovšem mohou být také v různém vidu. Rozlišujeme dva vidy – nedokonavý a dokonavý (pozor, ne dokonalý, to nemá nic společného s dokonalostí, ale s konáním). Když například řeknu, že něco peču či budu péct, je to stálý nebo opakovaný děj, může se odehrát víckrát než jednou, nedokoná se – a sloveso je tedy ve vidu nedokonavém. Když ale řeknu, že něco upeču, stane se to právě jednou, dokoná se to, takže sloveso je ve vidu dokonavém. Podobně je to i s jinými slovesy, třeba se slovesem učit se, které jsi uvedla. Když řeknu, že se něco budu učit, je to vid nedokonavý, když řeknu, že se něco naučím, je to vid dokonavý. Rozdíl zde tedy ve skutečnosti není jen v tom, že to první vyjádření je ve složeném budoucím čase a to druhé v jednoduchém, ale i v tom, že každé z nich je v jiném vidu. Pro utvoření jednoduchého budoucího času potřebujeme sloveso v dokonavém vidu, zatímco pro utvoření složeného budoucího času potřebujeme sloveso ve vidu nedokonavém.

Tím už se dostáváme k problému se slovesem vejít se. Tohle sloveso je ve vidu dokonavém, takže žádné bude se vejít nepřichází v úvahu. Je to stejné, jako by ses snažila říct budu se naučit nebo budu poběžet – to je všechno špatně. Správně by bylo buď naučím se a poběžím, nebo budu se učit a budu běžet – pro utvoření složeného budoucího času je potřeba ona slovesa převést do nedokonavého vidu. Se slovesem vejít se to však bohužel nejde. Jsou slovesa, která existují jen v jednom z vidů a vidový protějšek od nich nelze utvořit – a právě toto sloveso je jedním z nich. Kdybychom měli jen samotné sloveso vejít (bez se), ve významu „vejít někam“ (třeba do místnosti), tak jeho vidovým protějškem by bylo sloveso vcházet. Můžu říct, že někam (jednou) vejdu (čas budoucí jednoduchý, vid dokonavý) nebo že tam (opakovaně či pořád) budu vcházet (čas budoucí složený, vid nedokonavý). Ovšem se slovesem vejít se ve významu „někam se vlézt“ toto udělat nejde.

Příspěvek z 19. listopadu ve 21:14.
JojoLady v něm napsala:

Vejde se

Příspěvek z 19. listopadu ve 21:07.
Mataty8 v něm napsala:

Chtěla bych se zeptat, můj táta říká že je špatně výraz bude se vejít, ale já si vůbec nemyslím že je to špatně. Protože jsme se ve škole učili, že slovesa v budoucím čase mají dva... (zapomněla jsem ten výraz) ..... No řekněme něco jako druhy. Takže když je třeba slovo učit, tak budoucí čas jednoduchý bude naučím se a složený budu se učit. Tak kdyby bylo špatně bude se vejít, jak by byl čas budoucí složený?

Příspěvek z 12. září ve 13:13.
Rokio v něm napsal:

Dostali jste tento školní rok nějakou dobrou známku z českého jazyka? Pokud ano, z čeho byla? Z kterého učiva?

Příspěvek z 3. srpna ve 23:04.
–MM– v něm napsal:

Všiml jsem si takového zvláštního jevu... nevím, jestli ho někdo zkoumal, nebo jestli je tato zákonitost vůbec nějak jazykovědně vysvětlitelná, týká se přídavných jmen.
Čím to je, že dvojice přídavných jmen s opačným významem mívají velmi často stejný vzor? O=

Přesněji řečeno tvrdá přídavná jména se vzorem „mladý“ mají antonyma skoro vždy také se vzorem „mladý“ (= tvrdé Ý + mění se koncovka: mladý muž, mladá žena, mladé dítě), zatímco měkká přídavná jména se vzorem „jarní“ mají antonyma skoro vždy také se vzorem „jarní“ (= měkké Í + nemění se koncovka: jarní muž, jarní žena, jarní dítě).

Pár příkladů:

  • mladý / starý
  • cizí / vlastní
  • tlustý / tenký
  • horní / dolní
  • levý / pravý
  • přední / zadní
  • teplý / chladný
  • zimní / letní
  • čiperný / unavený
  • ranní / večerní
  • tmavý / světlý
  • noční / denní
  • malý / velký
  • obří / trpasličí
  • hrubý / hladký
  • předchozí / další
  • vodorovný / svislý
  • první / poslední
  • mrtvý / živý
  • hlavní / vedlejší
  • hranatý / kulatý
  • původní / náhradní
  • lesklý / matný

Neplatí to asi úplně vždycky. Třeba tvrdá slova minulý a předešlý mají spoustu protikladů a všechny jsou měkké – příští, budoucí, následující, další, nastávající – žádný z nich není jednoznačně stoprocentním opakem, samy o sobě mají nějaký svůj lepší (měkký) opak. Napadají vás nějaké další protiklady, které by odporovaly tomuto zdánlivému pravidlu? (U přejatých slov je výjimek víc, ty vynechme.)

Často mívají stejný vzor i synonyma. Možná, že tvrdost/měkkost přídavného jména souvisí s nějakými dávnými ustálenými frázemi, kde naším předkům určitá kombinace přídavného a podstatného jména lépe seděla... a pak by asi platilo, že opačné či podobné přídavné jméno u stejného podstatného jména také vyzní lépe se stejnou koncovkou. Ale to je jen moje domněnka, která, pokud je pravdivá, přináší další otázky. Třeba proč kuřecí a hovězí jsou měkké, ale vepřový tvrdé, nebo proč první a třetí jsou měkké, ale všechny ostatní řadové číslovky tvrdé.

(Tuto záhadu jsem objevil při tvoření slovníku Klokaních tajenek, kde jsem si tvrdá přídavná jména poznačoval, abych strojově sestavil trojici slov i nápověd s koncovkami ý/á/é. Mimochodem, je jich docela zřetelně víc než měkkých.)

Příspěvek z 28. července v 17:52.
lékařský v něm napsal:

Zkuste si tento test: www.mojeanketa.cz/pruzkum/265752549/
Je to test pro na procvičení paměti s textem.
Mimochodem až dokončíte ten test tak nezadávejte ten e-mail. Není to součást dotazníku
Rokio: Myslím že jo

Příspěvek z 9. července ve 23:57.
_kebaba_ v něm napsala:

Jeste si je pamatuju:-3

Příspěvek z 9. července ve 22:34.
Pralinka2 v něm napsal:

Ta vyjmenovaná slova, která se učí dnes, zpaměti neumím. My jsme se je učili jinak.

Příspěvek z 9. července v 19:09.
matisek005 v něm napsal:

Ne (popořadě), ale stejně ty y/i většinou píšu dobře.

Příspěvek z 9. července v 19:04.
Rokio v něm napsal:

Umíte všichni vyjmenovaná slova?

poznámka: Otázka je určena lidem od deseti let výše.

Příspěvek z 4. července v 16:42.
Češtinář v něm napsal:

lékařský: Když si tuto nástěnku pročteš celou, najdeš tu ještě delší příspěvky. ;-)
A v nástěnce o povinné četbě jsou dokonce ještě delší.

Příspěvek z 4. července v 16:07.
lékařský v něm napsal:

To je ten nejdelší článek v nástěnkách a o češtině :-)

Příspěvek z 4. července v 15:58.
Češtinář v něm napsal:

Rokio: To není až tak úplně pravda. Tebou uváděná slova nejsou výjimky z pravidla, protože v těchto slovech se žádná předpona nenachází; skupina hlásek vi- je zde součástí kořene.

Například slova viděl (příčestí minulé od slovesa vidět – např. viděl jsem film) a vyděl (2. osoba jednotného čísla rozkazovacího způsobu slovesa vydělit – např. vyděl osmičku dvojkou) mají tedy nejen rozličný význam, ale i rozličnou stavbu. V prvním případě je kořenem slova vid-, zatímco ve druhém případě je kořenem slova -děl. Podobně je to u slov visel (byl někde zavěšený) a vysel (zasel do země, např. hrách). V prvním případě je kořenem slova vis-, ve druhém případě je to -s- (část -el už ke kořenu nepatří, z té se totiž už dozvídáme, ke které tzv. slovesné třídě sloveso patří a v jakém je tvaru).

Předpona se obvykle pozná tak, že ji lze od slova odtrhnout a získat tak slovo, které samo o sobě dává smysl a má podobný význam jako slovo předchozí, nebo – pokud to nejde – ji nahradit nějakou jinou předponou, a to opět aniž by vzniklo slovo, které s významem toho původního slova nebude mít nic společného. Například u jmenovaného slova vydělit můžeme předponu vy- odtrhnout – vznikne nám tak slovo dělit, které dává smysl a má téměř stejný význam jako slovo vydělit. Nebo můžeme místo předpony vy- použít předponu po- nebo roz- a dostat tak slova podělit či rozdělit. Všechna tato slova (vydělit, dělit, podělit, rozdělit) mají společný významový základ. Podobně lze nakládat i s dalšími slovy s předponou vy-: již zmíněné vysít (sít, zasít), dále například vybourat (bourat, nabourat), vybalit (balit, sbalit, přebalit, zabalit), vybrat (zabrat, přebrat, pobrat, odebrat), vyhrát (hrát, zahrát, prohrát, obehrát) a tak dále.

Naproti tomu se slovem vidět nic takového udělat nemůžeme – samotné dět nic není a skupinu hlásek vi- zde nemůžeme ani žádnou předponou nahradit. Možná některé z vás napadlo vědět, ovšem vě- není předpona, žádná taková neexistuje (aby to byla předpona, musela by být použitelná i v jiných slovech, což není). To znamená, že ani vi- není předpona. Podobné je to i s dalšími uvedenými slovy viset, vinout a viklat, dále pak třeba vidle, vikýř, vichr, víno nebo také již zmíněný víkend.

Je ovšem pravda, že ne u každého slova je to takto jednoduché. Například ve slově výrobek se rovněž nachází předpona vý-, ovšem samotné robek nic není a jinou předponu bychom sem také nejspíš nedokázali dosadit. Musíme si nejprve uvědomit, že slovo výrobek je odvozeno od slovesa vyrábět – a i nyní je docela obtížné najít nějakou předponu, kterou bychom místo vy- dosadili. Ovšem nalézt se dá – můžeme něco obrábět, tedy „zpracovávat povrch, tvar předmětu postupným ubíráním materiálu“, jak říká Slovník spisovné češtiny.

To je také nejspíš důvod, proč asi mnohdy učitelé spoléhají na to, že žáci budou umět poznat předponu prostě intuitivně – aby jim nezatěžovali hlavy pravidlem, k jehož správnému uplatnění je stejně potřeba mít i určitou dávku jazykového citu.

PS: Mimochodem, nepíše se vyjímka, ale výjimka, i když je to slovo odvozené od slovesa vyjímat. To ale také není žádná nepravidelnost, podobně říkáme a píšeme třeba výšivka (a ne vyšívka), což je zase slovo odvozené od slovesa vyšívat.

Příspěvek z 14. června v 15:50.
Rokio v něm napsal:

vidět, viset, vinout, viklat - Jedná se o vyjímky, pokud jde o předponu - vy.

Příspěvek z 14. června v 15:26.
Strawberry123 v něm napsala:

Kamarádce na základce říkali, že pokud se nemůže rozhodnout, jestli se ve slově píše i nebo y, tak si to má nějak odůvodnit, aby se jí to lépe pamatovalo... Chytrá poučka, ovšem má kamarádka se takto rozhodovala, jestli má napsat víkend nebo výkend, a protože takhle na konci týdne se právě pracuje úplně nejvíce a nejtvrději, napsala krásný, oku lahodící výkend... :D
Mně osobně nejvíc dělají starosti čárky před a/i a nebo - sice znám ty poučky o poměrech and stuff, ale nějak to nedokážu uplatnit v praxi :D

Příspěvek z 14. června v 15:24.
JáJá1 v něm napsal:

prostě měkké i.

Příspěvek z 14. června v 15:08.
SVETLO v něm napsal:

Takový problém jsem míval ve třetí třídě taky... Ale ve dvaadvaceti letech napsat ve slově vidět tvrdé y, to mi přijde trochu moc :D

Příspěvek z 14. června ve 14:32.
amandamesa v něm napsala:

Podle me je celej cesky jazyk tezkej. Ja vzdy premyslim co se pise u vy/ihodil nebo vydel. Nevim proc ale automaticky v tom vydim predponu vy a tak cpu vsude kde je vy tvrde y :-|

Příspěvek z 14. června ve 12:37.
Rokio v něm napsal:

Jaký je podle vás nejtěžší pravopisný jev v českém jazyce? Která část českého pravopisu je podle vás nejtěžší?

Příspěvek z 20. května ve 13:47.
Strawberry123 v něm napsala:

Každý je jazyk je rozmanitý a něčím výjimečný :)
"Na řece se vytvořil vír, nad kterým poletoval výr. Za chvíli ale po obou v-rech nebylo ani památky." Jaj, miluju češtinu <3 :D

Příspěvek z 20. května ve 13:34.
matisek005 v něm napsal:

Rozmanitých jazyků je víc ;-). Třeba angličtina má 12 časů.
Mimochodem, znám taky podobnou hříčku: „Ptáci měli na bidle své bydlo. Zafoukal vítr a obě b_dla spadla :->.

Příspěvek z 20. května ve 13:22.
Strawberry123 v něm napsala:

Ale celkem zajímavá blbost :D Na češtině se mi líbí právě tahle problematika i/y. Je úžasné, jak rozmanitý náš rodný jazyk je :)

Příspěvek z 20. května ve 13:09.
dennisvet v něm napsala:

Je to blbost, stejně jako s ostatními hříčkami :D
Např. vír a výr, bidlo a bydlo :)

Příspěvek z 20. května ve 13:05.
Strawberry123 v něm napsala:

Už delší dobu si marně lámu hlavu nad jednou jazykovou hříčkou.
"Vískala ho ve vlasech a přitom výskala, dokud ji oboje v-skání neomrzelo."
Napsali byste y nebo i? :D

Příspěvek z 11. května ve 14:02.
Češtinář v něm napsal:

jenisek98: Tady spor nevidím, zde je jasná shoda se slovem ptáci. Podmět tu totiž na rozdíl od té poslední věty není nevyjádřený a tím pádem ani nijak nejednoznačný.

Příspěvek z 11. května ve 13:56.
jenisek98 v něm napsal:

Teď na to koukám, a sporná mi přijde i ta druhá věta. Byly (ty sovy) to krásn? Ptáci.

Kdo si nástěnku oblíbil?