Česká gramatika - poradna

Nástěnku založil dne 13. listopadu 2017, je nezařazená a obsahuje 212 příspěvků.

Nový příspěvek:

Přispívat mohou jen přihlášení uživatelé.

Pokud máš účet, , pokud ne, můžeš se zaregistrovat.

Příspěvek z 29. března 2018 ve 13:31.
žofka10 v něm napsala:

Vysvětlí mi někdo prosím co je to metafora a metonymie?'

Příspěvek z 29. března 2018 v 10:18.
Dana395 v něm napsala:

???

Příspěvek z 29. března 2018 v 9:34.
Češtinář v něm napsal:

Dana395: Zvlášť.

Příspěvek z 29. března 2018 v 9:23.
Dana395 v něm napsala:

Nevíte jestli se píše jakto nebo jak to?

Příspěvek z 26. března 2018 ve 22:31.
žofka10 v něm napsala:

Díky dennisvet a klobásko ;-)@)->-

Příspěvek z 26. března 2018 ve 20:13.
dennisvet v něm napsala:

Tak toho jsem si vážně nevšimla;-D:-D

Příspěvek z 26. března 2018 ve 20:12.
klobáska v něm napsal:
Příspěvek z 26. března 2018 ve 20:08.
dennisvet v něm napsala:

Spoustu jich najdeš tady:
www.ceskaprirovnani.cz/vsechna-prirovnani

;-)

Příspěvek z 26. března 2018 v 16:42.
žofka10 v něm napsala:

Ahoj, nenapadají vás někoho nějaká další česká přirovnání (slušná) jako například Kůl v plotě? Předem díky :)

Příspěvek z 25. března 2018 ve 22:00.
Češtinář v něm napsal:

klobáska: Vida, zajímavé. :-) Český etymologický slovník, který byl v tomto případě zdrojem uvedených informací o původu, bohužel doma nemám, takže jsem byl v tomto případě odkázaný pouze na Akademický slovník cizích slov (Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost slovo mikina neuvádí a Slovník spisovného jazyka českého sice ano, ale neinformuje o jeho původu). Koukat do Wikipedie mě už jaksi z principu nenapadlo... :-> Každopádně jsou to pozoruhodné doplňující informace.

Příspěvek z 25. března 2018 ve 21:57.
dennisvet v něm napsala:

Hmmm ve volném čase? Divné.

Příspěvek z 25. března 2018 ve 21:31.
Češtinář v něm napsal:

Lacko5: Ano, je. Akademický slovník cizích slov (2000) uvádí, že je převzaté z angličtiny.

Příspěvek z 25. března 2018 v 19:44.
Lacko5 v něm napsal:

Je mikina cizí slovo? K je tvrdá souhláska.

Příspěvek z 14. března 2018 v 5:47.
dennisvet v něm napsala:

Dobře, díky moc :))

Příspěvek z 14. března 2018 v 0:14.
Češtinář v něm napsal:

Například případně nebo popřípadě.

Příspěvek z 14. března 2018 v 0:01.
dennisvet v něm napsala:

Aha, a jaká by byla jeho spisovná varianta?

Příspěvek z 13. března 2018 ve 23:38.
Češtinář v něm napsal:

dennisvet: Tento výraz není spisovný, takže není nikde předepsáno, jestli se má psát dohromady, nebo zvlášť.

Příspěvek z 13. března 2018 ve 23:25.
dennisvet v něm napsala:

Ahoj, jak se tohle tedy píše? :->
kdyžtak vs. když tak

Nikdy jsem si tím nebyla jistá ;-D.

Příspěvek z 21. ledna 2018 ve 13:34.
klobáska v něm napsal:

To mi připomíná scénu z filmu Cesta do hlubin študákovy duše: „Ladislav, král český, byl pohrobek“. :-> (Případně mně bližší „věta kosinová“)

Příspěvek z 21. ledna 2018 ve 13:00.
Češtinář v něm napsal:

klobáska: A co teprve třeba taková věta: „Ať žijí protony, elektrony, neutrony i jiné částice.“, v níž je z gramatického hlediska jedinou částicí slovo a i samotné slovo částice je podstatným jménem! :-D

Musíme zkrátka důsledně odlišovat slovní význam od významu gramatického.

Příspěvek z 21. ledna 2018 ve 12:45.
klobáska v něm napsal:

Takže věta „Ať žije elektron.“ může být svým způsobem docela zavádějící, pokud jde o určování slovních druhů... ;-)

Příspěvek z 21. ledna 2018 ve 12:30.
Češtinář v něm napsal:

aniusia: I když je to částice, z mluvnického hlediska je to podstatné jméno. :->

Podobně jako ve větě Ostrý předmět zranil tetu. je z gramatického hlediska předmětem slovo tetu a slovo předmět je zde nikoliv předmětem, ale podmětem. ;-)

Na šalamounskou otázku šalamounská odpověď. :-)

Příspěvek z 21. ledna 2018 ve 12:07.
žofka10 v něm napsala:

Češtinář: ano a moc děkuji! ;-)

Příspěvek z 21. ledna 2018 ve 12:05.
aniusia v něm napsala:

Elektron je podstatné jméno nebo částice? :D

Příspěvek z 17. ledna 2018 ve 22:29.
Češtinář v něm napsal:

dennisvet: Rádo se stalo. :-) Snad jsem nic důležitého nevynechal, bylo toho kvantum. :->

A ještě odpověď žofce10:
Abychom věděli, jestli zájmeno svůj můžeme použít, musíme si ve větě určit podmět. Zájmenem svůj totiž přivlastňujeme právě podmětu.

Například když si koupím a obleču nový kabát, můžu říct:
Mám na sobě svůj nový kabát.
Podmět je zde sice nevyjádřený, ale je jím zájmeno , takže přivlastňuji sobě. Stejně tak bych mohl říct: Já mám na sobě svůj nový kabát.

Pokud se ale za mnou na ulici někdo otočí, protože mi to v novém kabátu bude slušet, musím říct:
Ten člověk se dívá na můj nový kabát.
Podmětem už totiž nejsem , ale ten člověk. To znamená, že kdybych řekl: Ten člověk se dívá na svůj nový kabát., tak by to znamenalo, že ten kabát nepatří mně, ale tomu člověku.

Stačí?

Příspěvek z 17. ledna 2018 ve 22:23.
dennisvet v něm napsala:

Páni! Moc děkuju! To se bude hodit :))

Příspěvek z 17. ledna 2018 ve 22:06.
Češtinář v něm napsal:

žofka10: Vysvětlím, jen dokončím odpověď pro dennisvet.

dennisvet:
A teď ještě tedy, jak je to se slovesnými třídami:

Dá se v zásadě říct, že tak, jako například každé podstatné jméno řadíme k nějakému jmennému rodu a jmennému vzoru, podle kterého ho ohýbáme, podobně řadíme každé sloveso do určité slovesné třídy a přiřazujeme jej k určitému slovesnému vzoru.

Slovesných tříd rozlišujeme celkem pět a slovesa do nich řadíme podle jejich zakončení ve 3. osobě jednotného čísla. V rámci každé slovesné třídy řadíme slovesa k různým vzorům, o těch se podrobněji rozepíšu dále:
1. třída: zakončení -e (vzory: nese, bere, maže, peče, tře)
2. třída: zakončení -ne (vzory: tiskne, mine, začne)
3. třída: zakončení -je (vzory: kupuje, kryje)
4. třída: zakončení (vzory: prosí, trpí, sází)
5. třída: zakončení (vzor dělá)

Při přiřazování slovesa ke vzoru se obvykle řídíme podle jeho podoby v příčestí minulém činném, přesněji řečeno podle toho, co se v tomto tvaru vyskytuje před koncovým -l.

Zřejmě nejsložitější je to u 1. třídy, u všech ostatních je přiřazování ke vzorům výrazně jednodušší.

  • Ke vzoru nese patří slovesa, která před koncovým -l mají souhlásku (např. vedl jako nesl).
  • Ke vzorům bere i maže patří slovesa, která před koncovým -l mají -a- . Rozdíl mezi těmito vzory je nutné hledat v přítomném čase - zatímco bere je vzor tvrdý a před e zde nestojí měkká souhláska, vzor maže je měkký a před e má měkkou souhlásku. (Takže např. hrabe, hrabal jako bere, bral, ale pláče, plakal jako maže, mazal).
  • Ke vzoru peče podobně jako ke vzoru nese patří slovesa, která před koncovým -l mají souhlásku, která je však (na rozdíl od sloves vzoru nese) v přítomném čase měkká (např. že, mohl jako peče, pekl).
  • Ke vzoru tře patří slovesa, která před koncovým -l mají -e (např. umřel jako el).

Přiřadit slovesa ke vzorům 2. třídy je už o dost lehčí.

  • Rozdíl mezi vzory tiskne a mine je takový, že slovesa řadící se ke vzoru mine mají v příčestí minulém činném před koncovým -l vždy skupinu -nu- (např. hnul jako minul). U sloves vzoru tiskne lze skupinu -nu- vypustit (např. zbledl jako tiskl) a je to dokonce správnější, podoba s -nu- je u nich totiž stylově nižší.
  • Ke vzoru začne řadíme ta slovesa, která před koncovým -l mají -a- (např. zaťal jako začal).

U 3. třídy je to nejjednodušší: Slovesa, která v příčestí minulém činném mají před koncovým -l skupinu -ova-, řadíme ke vzoru kupuje (např. pracoval jako kupoval), všechna ostatní slovesa patří ke vzoru kryje.

U 4. třídy je to takto:

  • Ke vzoru prosí patří slovesa, která v příčestí minulém činném před koncovým -l mají -i- (např. měřil jako prosil).
  • Ke vzorům trpí a sází patří slovesa, která před koncovým -l mají e nebo ě. Vzory od sebe lze rozlišit například rozkazovacím způsobem: trp! x sázej! Vzor sází také mívá ve 3. osobě čísla množného delší tvar než vzor trpí: oni trpí x oni sázejí. (Dnes už lze spisovně psát a říkat i oni sází, ale tuším, že až od roku 1993.)

5. třída má jediný vzor, takže tam není důvod váhat.

Je třeba zmínit, že kromě toho má čeština i čtyři nepravidelná slovesa, která se neřadí do žádné třídy a k žádnému vzoru: být, chtít, jíst a vědět.

FriedKitten tak trochu nahodila otázku, k čemu to slouží. Slouží to především k tomu, abychom se v případě, že si nejsme jisti, jak má správně vypadat nějaký tvar nějakého slovesa, mohli opřít o to, jakou podobu má v daném tvaru sloveso vzorové, a podle toho se řídit. Zkrátka pokud budeme umět sloveso přiřadit ke správné třídě a vzoru, budeme jednoduše vědět, jakou má mít správnou podobu ve všech svých tvarech.

Ufffff! Doufám, že to bude alespoň trochu užitečné, sepsání obou odpovědí mi dalo dost zabrat.

Příspěvek z 17. ledna 2018 ve 22:03.
žofka10 v něm napsala:

Vysvětlíte mi prosím rozdíl a používání zájmen můj a svůj?

Příspěvek z 17. ledna 2018 ve 21:55.
Češtinář v něm napsal:

dennisvet:
Takže tedy přechodníky:

Přechodník je neurčitý slovesný tvar (řadí se tedy ke slovesům). Neurčitý je proto, že nevyjadřuje osobu, ale ani mnohé jiné slovesné gramatické kategorie, zato se u něj však dá určit jmenný rod. Přechodníky jsou dnes už silně zastaralé, přesto se občas v textech objevují. Často se v nich však chybuje, málokdo je umí správně používat.

Existují dva typy přechodníku:

Přechodník přítomný se používá častěji a můžeme pomocí něj vyjádřit současnost s jiným dějem, např.: Zalévajíc zahradu, zpívá si maminka svou oblíbenou píseň. (= Zalévá zahradu a při tom si zpívá.) Zloduch klečel na zemi, prose o odpuštění. (= Klečel na zemi a při tom prosil o odpuštění.) Slovesa v přechodníku přítomném končí na -a/-ouc/-ouce, -e/-íc/-íce.
Tvoříme jej od sloves vidu nedokonavého, a to tak, že od jejich 3. osoby čísla množného přítomného času odtrhneme koncovku (-ou nebo ), čímž získáme tzv. kmen prézentní, a místo ní k němu přidáme příponu -a (on nesa) nebo -e (on prose) pro mužský rod, příponu -ouc (ona/ono nesouc) nebo -íc (ona/ono prosíc) pro ženský a střední rod a příponu -ouce (oni/ony/ona nesouce) nebo -íce (oni/ony/ona prosíce) pro množné číslo. První varianta platí pro slovesa, která původně končila na -ou, druhá varianta pro slovesa původně končící na -í.

Přechodník minulý je ještě o něco archaičtější. Vyjadřujeme pomocí něj předčasnost před jiným dějem, obvykle před minulým, např.: Posadiv se před televizi, otevřel sáček s brambůrky. (= Nejprve se posadil a poté otevřel sáček.) Připravivši si pomůcky, začali se učit. (= Připravili si pomůcky a potom se začali učit.) Slovesa v přechodníku minulém obvykle končí na -ši/-še/-v/-vši/-vše.
Tvoříme jej od sloves vidu dokonavého, a to tak, že od jejich příčestí minulého činného odtrhneme příponu -l/-la/-lo/-li/-ly/-la, čímž získáme tzv. kmen minulý, a místo ní k němu přidáme buď nulovou příponu (on přines) nebo -v (on udělav) pro mužský rod, příponu -ši (ona/ono přinesši) nebo -vši (ona/ono udělavši) pro ženský a střední rod a příponu -še (oni/ony/ona přinesše) nebo -vše (oni/ony/ona udělavše) pro množné číslo. První varianta platí pro slovesa, jejichž kmen minulý končí na souhlásku, druhá varianta pro slovesa s kmenem minulým končícím na samohlásku.

Existuje ještě přechodník budoucí, ale tím tě už vůbec nebudu mást, to se běžně neučí ani nepoužívá. I ty informace o tom tvoření přechodníků jsou vlastně lehce navíc, sama ses vlastně ptala jen na to, jak se poznají.

Nějaké další informace lze najít ještě i zde: prirucka.ujc.cas.cz/?id=590

Slovesné třídy pojednám v samostatném příspěvku, ať je to přehlednější. To bude totiž ještě o něco delší.

Kdo si nástěnku oblíbil?