Duch by to mohl říct, jenže to by musely být duše, které ještě nemají pocit duševního naplnění a tudíž se nemohou dostat na druhou stranu. Z ukázek Ducha na Primě mi přijde, jako kdyby tuto teorii měli inspirovanou Casperem.

Já si myslím že něco po smrti je, protože jak že prostě umřeš a prostě nic necítíš? Třeba i tma je furt něco! Já si myslím že se prostě znovuzrodíš do dalšího člověka a nic si nepamatuješ o minulým životě

To jsou úžasné mýty. Já se zabývám severskými mýty a pořád mám co objevovat o tom jak severští pohani chápali svět. Záměrně nepíšu vikingové, protože to slovo by se do „dneštiny“ přeložilo nejlépe jako piráti.
Seveřan, když umřel, tak se s ním taky mohlo stát hodně věcí. Mohl odejít do Valhally, jak se většinou traduje, to se nejvíce říkalo o králích a velkých válečnících. Mohl odejít do Helu, říše bohyně Hely (někteří jí říkají Hel) což bylo prostě místo odpočinku, žádné peklo, až mrazivé „peklo“ pro seveřany taky existovalo a v Nifelu ty nejhorší si dal ke svačině drak Nidhoggr.
Také ale mohli zůstat v zemi a stát se duchy mohyl, nebo nemrtvými ghůly. (ghůl je ale o dost novější slovo, ale pro popis...) Další se stali elfy (ne jako Tolkien, ale jako dobrý mrtvý duch) a nebo jinými dobrými duchy předků, kteří se starali o lidi. Někteří odešli do skrytých říší.
Taky se ví, že ti, co byli popraveni obvěšením, což se vyhrazovalo pro hodně špatné zločince, tak ti musejí otročit pro Ódinna při jeho hledání moudrosti.
Lidé co umřeli na moři, tak ti šli do říše Njorda do hlubin moře.

To by mělo být zhruba vše, co jsem zatím posbírala.

Morell
souhlasím. Je skvělé udržovat povědomí o našich tradicích a zvycích a o tom co naši předci uctívali a co se v okolí tradovalo

nedávno jsem si četla grónské mýty a pověsti
oni rozdělují sebe také na tři části
my na fyzické tělo(dočasnou schránku), astrální tělo a duši a Inuité na fyzické tělo, duši a jméno.
Proto se jména většinou v rodinách dědí a podle jména by měla mít osoba určitou personalitu.
Mohou se převtělit do zvířat a poté žít jako zvíře.
Mají dvě nebe. Jedno je pod mořem a jedno nahoře na nebi.

Nebe pod mořem vzniklo proto že hodně lidí umíralo při lovu na moři a navíc moře je jejich život a jsou tam tuleni, proto se chtějí dostat tam. Kdo nechce pod moře, může se dostat do nebe nahoře ale není tam toho tolik co lovit. Jsou tam jen krkavci a lesní plodiny.

Když člověk zemřel a chtěl se dostat do obou nebí, museli ho pozůstalí položit na příliv tak aby byl částečně ve vodě a částečně na břehu.
Těla nespalovali na rozdíl od nás. Buď je hodili z útesu do moře, položili na břeh nebo udělali kamennou mohylu (tělo zaházeli kameny i s cennými předměty toho člověka a jeho psy zabili a dali je k hrobu)

Ráda se zajímám o kultury a tradice a mýty a jsem hrdá na to býti součástí Slovanů
Ale čím víc vím i o jiných kulturách tím líp.

YakariSioux
a co duch? ten by mohl říct co je po smrti pokud mají právo to sdělovat teda

YakariSioux: já vím, proto musíme čekat my a pak se to dozvíme, to je prostě tajemství

Mrtvý ti to nikdo neřekne. To by musel buďto znovu obživnout a pak popsat, co se s ním během jeho krátké smrti dělo. Ale mrtvou a živou vodu snad nikde nenajdeš, to bylo leda tak v Zlatovlásce. A tam byla taky jedna z dalších možností, jak rozumět řeči zvířat.

YakariSioux: jo, slavný Dante Alighieri
Asi něco po smrti je, ale to se dozvíme až potom...

Morell: Asi jste si během češtiny ještě neříkali o díle Božská komedie, tam bylo peklo, pak očistec a nakonec nebe. Stalo se to základem pro dnešní představu nebe i pekla. Takže skládanka nebe, peklo, ráj by se měla jmenovat spíše nebe, peklo, očistec.

YakariSioux: Tak nám zbývá už jenom…
proč jenom očistec?

Tak nám zbývá už jenom očistec

Je super, že tu někdo udržuje Slovanské poznání naživu, toho si vážím.
Mrtvé duše opravdu mohou na sebe brát podoby, část duše, co to dělá, to dokáže i když je ještě naživu. My Seveřani částem duše říkáme duše, takže v našem myšlení má člověk vícero duší, ale ne všechno jsou části duše, jak to chápeme dnes. Ta co se umí proměňovat se jmenuje Hugr a nejblíže to odpovídá popisu astrálního těla. Někteří lidé mohou Hugr vidět a tak ho pak popisují podle toho, co vidí. A je možné mu ublížit. Proto si šamani, kteří přenesou vědomí do svého Hugr těla/duše, musejí být na svých cestách opatrní.

Morell
Duše sídlí v srdci, je nesmrtelná a od fyzického těla se po smrti oddělí. Vypadá jako holubička (ale může to být i motýl, havran, netopýr nebo vlaštovka dokonce i vosa což mně překvapilo a dokonce i moucha takže jsem se naučila nic živého nezabíjet a vždycky všechen hmyz chytám do hrníčku a vynesu je na balkón )
Duše se může občas i reinkarnovat. Je spojená s přírodou a vesmírem (příroda nás zrodila a do přírody se navrátíme po smrti aby jsme byli občas její součástí)
Slovanští pohané věří i v duchy a démony a dobré duše se mohou proměnit třeba na vílu. Zlé naopak na upíra.
Něco jako peklo a nebe neznali ale věřili že dobré duše zažívají štěstí a zlé duše trpí na místě kde byly nejčastěji a tam se zdržují (kolem bydliště a nebo v domě)
Věří ale v podsvětí které však není určeno pro duše, nýbrž pro smrtku, která má zapálenou svíci každého živého člověka a lidi uvádí kosou do věčného spánku.
Mrtví se spalovali a až s příchodem křesťanství se pohřbívaly těla. Pohani se však báli že se pohřbené tělo mrtvého vrátí i jako upír a bude živým škodit. Vymýšleli kvůli toho všeljaké způsoby jak tomu zabránit (např. tělu usekli hlavu nebo tělo otočili hlavou do země). Taky proto se kdysi na hřbitovech zadržoval dech. Báli se že cizí duši vdechnou a že se bude snažit do nich dostat.
Slovani vždy tělo spalovali a rozprášili nebo pochovali popel v pytlíčku do země s osobními věcmi. Spálení pomohlo duši tělo dřív opustit.
Na hrobečky a obětní místa byly pro mrtvé přinášeny oběti aby se jim dařilo
Pohřeb býval také veselým obřadem a pilo se pivo, tančilo a hrály se i hry v maskách. Teda po tom co ho pohřbili. Veselili se že se ten člověk dostal do jiné sféry ale křesťanství to vymýtilo. Jde ale vidět že opíjení se na hostině po obřadu se stále dochovalo.
Také se slavily zádušnice a ty byly několikrát do roka a oslavovali opět mrtvé a zase se pilo a byla hostina. Později se z toho staly dušičky zase kvůli kristianizaci. Slovani se však nevzdali a proto to slaví dušičky jiný den než křestané slaví den všech svatých. Dušičky se vlastně odvíjí i od Samhainu ale faktorů je tam více. Slovanští pohané mývali tzv nekropole.
Sice jsem trochu odbočila od tématu ale slované jsou celkem prostí v posmrtném životě
Taky když člověk umře doma, musí se otevřít okno ať může duše odejít. Odchází z mrtvého ústy. Po smrti se taky duše se všemi loučí a chodí na svá za života oblíbená místa klidně si tak chodí po světě i týden a víc. Chodí si po loukách a nebo ochraňuje své potomstvo. Proto se duše předků uctívaly v podobě sošek případně amuletů do kterých se pak duše mohla vtělit a ochraňovat je dál. Duše se po smrti holt mohla převtělit v hodně věcí a stát se hodně existencemi
A teď jsem si vzpomněla že popel mohli dát i do keramické nádobky a do ní, pokud zemřel muž, jejich ženy dávaly své slzičky

@taninkasarinka
Na vizitce máš, že jsi Slovan a pohan, předpokládám, že je to míněno dohromady. Jaký mají vlastně na posmrtný život názor Slovanští pohané?

prosím přečti si pořádně nástěnku tedy pokud to nebylo napsáno ironicky

To je velice dobré. Pro duchovní předměty je důležité nejen je mít, ale také je používat. Jsou jako elektrické stroje. Mají baterii na energii, ale když je nedobíjíš, vybijí se a přestanou fungovat. Pro oltář alespoň jednou denně mu věnovat pozornost, (pokud nejsi na cestách, samozřejmě) magické předměty stačí jednou za měsíc. Využívám na to vždy stejnou měsíční fázi, která náleží mému božstvu.

I byliny je potřeba modlitbou probudit, aby začaly účinkovat duchovně. Ony teda fungují samy o sobě, ale když se jim vysvětlí, co mají dělat, dokáží se do toho opřít mnohem silněji. Duchové taky nejsou telepati a nebudou „čuchat,“ co od nich chceš.

jinak, když tě duch následuje, často stačí se otočit, podívat se na něj zpříma a pozdravit ho obyčejným „Ahoj, potřebuješ něco?“ Duchové jsou zvyklí na to, že je lidi nevnímají a tak si dovolují, ve chvíli, kdy jim dojde, že je vidíš, se okamžitě začínají chovat jinak. Stejně jako lidi.

-MM-
tak mně napadl lepší název co mně včera nenapadl. Když má tahle nástěnka být vyloženě o duši po smrti a o jejím vzhledu, může být rovnou i o svátku dušičkách?
v aktuálním popisku to je napsané proto že jsem to zapomněla napsat do toho co už nelze změnit no a nelze změnit takž je to v aktuálním dění popisek.
Nevím jak líp vysvětlit co myslím už

Morell
když slyším že jsou někde za mnou v prostoru nebo jen pohyby tak vždycky počítám do deseti a pak hned rožnu světlo v pokoji.
Jednu dobu jsem je měla často skoro každý den asi měsíc a už mi z toho hrabalo tak jsem šla v noci na asi 10 km procházku a pak mi to dalo na určitou dobu pokoj.
Mám na okenním parapetu hřebíček a u postele lapač snů a levanduli. Ve skříni mám taky bylinky a momentálně tvořím oltářek kde chci zapalovat vonné tyčinky (jednu poličku na svíčky už mám ale je to tam strašně na těsno tak chci vytvořit vyloženě oltářek i s fotkami mých blízkých a věcí co si cením co jsem od nich dostala)
Po babičce jsem dostala takovou rybičku která slouží na držení té vonné tyčinky takže si myslím že ten oltářek určitou sílu mít bude. (většina věcí co mám jsou staré či od někoho a tak )

taninkasarinka: Děkuji za vysvětlení teď se…
Musíš se bránit. Mě napadla spánková paralýza jen párkrát, vždy zůstanu v klidu a prohlédnu si toho darebáka a jakmile to přejde (nikdy to netrvá dlouho) tak na něj zaútočím. I ducha můžeš poranit. Pak si to brzy rozmyslí a najdou si bezmocnější oběť. Pak jsou taky způsoby jak bránit tomu aby se k tobě vůbec dostali. Místa, kde se pracuje duchovně, nebo kde bydlí vnímaví lidé, by měla být duchovně chráněná proti nekalým vetřelcům.

Takže existuje posmrtný život bez duše?
Nebo existuje duše po smrti, která se neúčastní života?

„vždyť je to hned za pomlčkou“
To je jen dočasný aktuální popisek, je to u té kolonky napsané. Až ho později vyměníš za jiný, tak to tu bude bez zmínky o nebi a peklu.

vždyť je to hned za pomlčkou
ale posmrtný život zahrnuje všechno co se děje v posmrtném životě pokud nějaký je. Tohle je vyloženě o té duši.

taninkasarinka: Pořád nerozumím rozdílu. Pokud nějaká duše po smrti existuje, tak to je posmrtný život.

„pokud není ani peklo ani nebe“
To v názvu této nástěnky není a není to ani v názvu té druhé.

já se ptám na to co se děje vyloženě s duší pokud není ani peklo ani nebe, ne na to co se obecně děje v posmrtném životě. ne všichni věří na duši a tahle nástěnka je vyloženě o ní. žádné peklo, žádné nebe, žádná nicotná tma či v co věří ateisti.
duše má více forem a po smrti plní různé úkony.
co se děje v posmrtném životě je dost hodně obecný pojem a proto jsem založila tuhle nástěnku vyloženě o té duši jak už jsem vysvětlila.
taky se ptám na to jak duše vypadá.

Vážně není tahle nástěnka opakovaná?
Já bych řekl, že skoro je… jestli zakladatelka nevysvětlí rozdíl (který by měl být nějak patrný v názvu), tak popřesouváme…

Děkuji za vysvětlení teď se spánkové paralýzy bojím ještě víc před spaním slyším jak se tam plazí a šustí tak vždycky radši rožnu a zas nespím než mě dostanou.
Jsem ale ráda že jsem tu nástěnku založila. Tady to téma mě fakt baví a zajímá a pohledy a informace jiných si čtu ráda.

Mno, mysl se dá rozdělit na vědomí, nadvědomí a podvědomí, ale to teď vynechám. Vezmu základ, jak mu nyní rozumím, ono to bude ve finále možná složitější.
Člověk má tři těla, fyzické, astrální a duši. Astrální tělo funguje jako spojení mezi fyzickým tělem a duší, skrze astrální tělo duše ovládá tělo fyzické.
Když člověk fyzicky umře, astrální tělo ztrácí pro duši význam a tak ho taky „svleče.“ Jenže ouha, astrální realita není tak pevná jako fyzická, má trochu jiné zákony. Astrální tělo dobrého člověka, co má dostatek sebekontroly, zůstane spát a pokojně se rozloží, nebo v těch ještě lepších případech ho pohltí duše sama, to je ale vzácné. A proč ouha? Lidé, kteří podléhají pudům, třeba závisláci na drogách, sex. devianti - prostě lidé, kteří podlehli více zvířeti, než božskému, tak v nich zůstává potřeba ukojit pudy a astrální tělo také těmto pudům podléhá. Tak vznikají reveranti, hnusné bytosti, které se rozkládají a snaží se tomu zabránit tím, že se snaží získat energii od živých. Jsou to skuteční živí mrtví, protože už v nich není duše, tak rozhodně nezmoudří a nemají životní sílu, tak hledají sílu živých. To jsou ti tví paraziti, co způsobují spánkovou paralýzu, potřebují tvou emoci strachu. Mohou ti také podstrkovat myšlenky na to, že potřebuješ drogu, atd.

A duše sama? Osudy duší jsou stejně rozmanité, jako osudy fyzických lidí. V dobrém i ve zlém. Většinou se zase reinkarnují.

Duše se vlastně dělí na starou a novou duši a potom takovou střední která už má něco zažité ale ne moc/dostatek.
Stará duše už má prožito dost životů a má nastřádané zkušenosti a nová duše je úplný novozrozený lajk
Stará duše se blíží k naplnění svého poslání (nastřádání všech zkušeností světa) a pak opouští život zde. Není to ale osud! osud je věc kterou musí naplnit v životě a pokud se jí to nepovede musí to naplnit příště ale bude na tom hůř. Bude mít život horší nebo těžší.

Lze si všimnout že hodní lidé většinou opouští život dřív a myslím si že to spolu souvisí. Odevzdat své tělo i za cenu nejvyšší a když je to dostatečné odevzdání tak duše tělo opustí. Hodní lidé mají k vyšším silám blíž a proto se je někdy berou sami pryč.

Mě zaujala reinkarnace - že se ta duše vrátí zpět, ale do jiného těla.
Taky mě zajímalo, co se děje po smrti, jak to vypadá když umřu atd.
Určitě zajímavé téma

Občas nad tím přemýšlím víc a občas míň tak mně zajímá jak to vidíte nebo v co věříte vy.
když jsem byla hodně malá tak jsem si myslela že duše odletí do vesmíru, pak mi ale došlo že nemají kam tam přesně letět. Jedině tak do černé díry která je neprozkoumaná takže jsem si myslela že jsou ve světě za ní kam živé bytosti nesmí a že to ty duše pak nějak transformuje nebo uvězní a už budou pouze v tom posmrtném světě.

Uvědomila jsem si však že některé duše zůstávají na zemi a jsou ochranné, odsouzené a tak podobně. Nevím zda se rády shlukují na hřbitovech či v místnostech kde byly zabity či zemřely, ale v některých místech prostě straší víc. Občas mám dojem že ty které jsou na zemi až moc dlouho a jsou zde za trest že se provinily něčím špatným, tak se časem zblázní a stávají se z nich škodivé duše které dělají problémy a naschvály. Taky mezi ně řadím ty které způsobují spánkovou paralýzu nebo se v noci plazí a škrábou na věci aby udělaly lidi nekomforní. Neumí si už totiž říct ani o pomoc a škodit je jediné co stále zvládají.

Pak jsou tu ochranní andělé a duše které pomáhají a nikomu neubližují, Které se vzdaly života mimo zem na lepším místě dobrovolně a obětovali se pochodu zemi a svým pozůstalým a jiným bytostem. Mezi tyto duše patří i ty duše co musí udělat dobrý skutek aby mohly zemi opustit avšak i duše které neměly tolik energie aby mohly odejít pryč.

Moje matka mi vždy tvrdila že hrdličky na balkoně jsou naši mrtví příbuzní a já jsem jí to věřila. Duše podle mně však většinou nelze vidět pokud nemáme speciální dar, příležitost nebo pokud jim nevěnujeme dostatek času na to aby se nám ukázaly. Neplatí to ale na ty duše co rády škodí. Spánkovou paralýzu jsem měla spousta krát a viděla jsem jak se mi po zemi plazí a jak se mi smějí a škrábou ve skříni. Taky mi rádi berou myšlenky takže dost zapomínám a celkem mi to vadí že se ke mně dokážou dostat tak blízko.