řemeslníci třeba instalatéři nebo elektrikáři co dělají sami bez šéfa, tak si můžou dělat pracovní týden jaký chtějí (nemusí přijímat zakázky) a klidně pracovat jen ty 4 dny v týdnu.
Já bych spíše zvolil 5 dnů v týdnu a odpracoval bych o 53 dnů více než ostatní a pak si udělal celé léto volno.

čtyřdenní pracovní týden a tři dny víkend je dobré, záleží jak by se to ale ukázalo na platech bohužel..

Právě že dvoudenní víkend je moc krátký, měl by být aspoň tři dny, aby se člověk dostal pořádně mezi lidi.

CMARINKA - Mezi lidi můžeš jít i bez školy

4 dny jen do skoly je malo. Doma bych se nudila a potrebuju mezi lidi

No než jsem znal čtyřdenní pracovní víkend tak vždy když bylo volno v pátek tak jsem si říkal to by bylo ideální 4 dny práce/školi 3 dny volna takže mi přijde 4 týdenní pracovní týden fajn ale žiju samozřejmě 5 denním pracovním týdnem chodím totiž do ZŠ

Týnek: To je asi složitější otázka. Těžko předvídat širší důsledky plošného zavedení.
Zlevnilo by vše, kdyby se zavedl šestidenní pracovní týden?

Jak jsem už psal loni, na otázku optimální délky a shlukování pracovní doby nejspíš bude existovat nějaký vzoreček. Je jasné, že extrémní stavy fungovat nemůžou, ale není vůbec jisté, že současná zvyklost má blízko k ideálnímu stavu.

Nezdražilo by skoro vše kdyby to zavedli?
V továrně a všude by pracovali o 20 procent méně ale výplatu by měli stejnou. Takže výrobce by to rozpočítal do ceny.
A nebo nějaký instalatér by pracoval o den méně, ale výplatu by měl stejnou, takže by musel zdražit.

Čtyřdenní školní týdny jsou taky moc fajn. A studenti denního studia je na vysokých školách často mají.

Přesně po roce od mé změny režimu musím konstatovat, že jsem se čtyřdenním týdnem spokojený.

Není úplně snadné to popsat, ale on to není jen jeden volný den navíc, jak se na první pohled zdá. Když je pátek už součástí víkendu, celý týden pak funguje trochu jinak. Pracovní dny rychleji utíkají, jde je rozdělit na první a druhou půlku, není žádný prostřední den…

Dovolená snadněji utváří delší volné bloky. Běžně má člověk 9 dní v kuse za 5 dní dovolené (nebo 16 za 10), se čtyřmi dny má 10 dní v kuse za 4 dny dovolené (nebo 17 za 8). (Pochopitelně mi zaměstnavatel dává jen 4/5 z počtu dní, kolik dává ostatním, ale i tak…)

Když státní svátek způsobí prodloužený víkend, je víkend delší než pracovní týden. Třeba když byli v červenci Hus a Cyril a Metoděj, tak pak byl po nich pátek => pět dní volna v kuse. (Nevýhodou samozřejmě zase je, že část svátků vyjde na pátek. V letošním červenci budu mít smůlu.)

Tak to vůbec, to by bylo vykořisťování, měli by přijmout co nejvíc zaměstnanců, aby se jeden nepředřel a taky zvýšit platy a zkrátit pracovní dobu a přidat víc placené dovolené samozřejmě :D o dobrou pracovní sílu se musí starat, protože ti schopní kašlou na něco, co je pro ně nevýhodné :D

Já si spíš myslím, že místo, aby se udělala kratší pracovní doba, kvůli menší nutnosti lidí, by spíše firmy rozhodly vyhodit přebytečné zaměstnance a jejich práci rozdělit mezi zbytek, kterým by zůstala stejná pracovní doba. Protože by mohli platit méně peněz(méně lidí se většinou rovná méně platů co se musí zaplatit) za stejně vykonanou práci by to bylo více než výhodné. Ostatně už se to v minulosti stalo.

panglaq: Asi ano. I když si nejsem jistý, co přesně se chystá zavést. Zkoumal jsem to zatím jen zběžně…

Myslím si, že jakékoliv zprůhlednění výše mzdy bude mít pro zaměstnance spíš pozitivní efekt. I když přičtu to, že to celým systémem otřese a že někdo v důsledku podobných změn může přijít o práci.

Současná neprůhlednost hraje spíš ve prospěch zaměstnavatelů. Někteří šéfové se to snaží všelijak maskovat, že to je pro dobro zaměstnanců, aby si nezáviděli, kolik jim oni platí, ale to rozhodně není hlavní motivace (a věcí, které si zaměstnanci můžou závidět, je víc, třeba lepší pracovní nástroje, lepší oblečení, ale i ten kratší úvazek). Stává se z toho taková zvláštní psychologická hra. Nikdo mě nezkoušel přesvědčit, abych předstíral, že mám pětidenní týden, ale přesvědčení, že svojí mzdu bych neměl kolegům říkat, to do mě nahuštěné bylo…

Když já se tak moc potřeboval vyventilovat.

Myslím, že kdyby si zaměstnanci otevřeně říkali, kolik berou, tak to možná způsobí větší napětí než jinak dlouhé pracovní týdny. Zejména směrem k nadřízeným, kteří o mzdě rozhodují.

No ale teď se (asi) zavede to transparentní odměňování, kdy se to (zaměstnanci) dozví, ne?

Ahoj, je mi to moc líto, psal jsem sem spoustu blbostí.
A internet jak známo nezapomíná...

MrTheBest: To by mě zajímalo, jestli taková práce vůbec existuje, to by se pomalu mohlo pracovat jen 12 dní v roce, ale v tom případě by pomalu bylo výhodnější k takové dobře placené práci mít další práci, aby se člověk celý rok nenudil.

Já jsem pro aby se pracovalo jeden den v měsíci za plat 31 dnů

V některých zaměstnáních jsou lidé placeni za práci, a ne za pobyt. V takových případech je skoro jedno, zda to, co mají udělat, udělají za čtyři dny nebo za pět dní. A pokud nějaká práce trvá 40 hodin a někdo ji zvládne udělat od pondělí do středy za 13 hodin denně, tak je zbytečné ho nutit, aby někam chodil ještě ve čtvrtek a v pátek. Ovšem na druhé straně jsou práce, kde jde skutečně nutné tam být, například noční hlídač, vrátný, dispečer a podobně. Ale i tam může ta pracovní doba být rozložená různě. Asi by nepotěšilo, kdybyste se v pátek nedočkali autobusu s tím, že si to řidič odjezdil od pondělí do čtvrtka.

–MM–: Ano, to je pravda.

panglaq: Opravdu ten nedostatek pracovních sil… - pokud tento příspěvek 0atri sem, tak ho prosím přesuňte, díky.

já momentálně mám teoreticky 4denní pracovní týden (prakticky poloviční úvazek rozložený do 4 dnů a doma tři předškolní děti 24/7)

-MM-: Mamka pracuje v restauraci a tam jsou směny i přes noc, o víkendech a i o svátcích. O víkendech se platí stejně jako ve všední dny, ale když je svátek mají hodinovou mzdu vyšší než obvykle.

panglaq: „Ještě mě napadá, že by mohla vzniknout nebezpečná tenze mezi organizacemi, kde čtyřdenní pracovní týden mít lidé můžou a tam, kde to opravdu možné není, zejména pokud by lidé v jedné organizaci měli čtyřdenní pracovní týden a jiní pětidenní.“
Už i teď máš pracovní pozice, které fungují jinak než většina. Hodně obchodů má otevřeno i o víkendu, což znamená, že tam někdo pracuje i přes víkend a někdo jiný zase ne. Nebo existují různé směnné provozy. Myslím, že tyto tenze jsou vyřešené různým odměňováním.

Pokud bych věděl, že nějaký kolega pracuje jen jeden den v týdnu, očekával bych, že bere adekvátně sníženou mzdu oproti mně. Ale je pravda, že lidi si výši své mzdy navzájem většinou neříkají, takže bych vlastně nevěděl, jaká je skutečnost, stejně jako teď nevím, jestli třeba stejně dlouho pracující kolega nebere trojnásobek toho, co beru já.

Myslím, že kdyby si zaměstnanci otevřeně říkali, kolik berou, tak to možná způsobí větší napětí než jinak dlouhé pracovní týdny. Zejména směrem k nadřízeným, kteří o mzdě rozhodují.

YOYO, ano, kvůli spravedlnosti vůči zaměstnancům.

Samozřejmě tady píšu idealistické (s)myšlenky, to je vám ale naštěstí jasné, samozřejmě že realita je někde úplně jinde.

Ještě mě napadá, že by mohla vzniknout nebezpečná tenze mezi organizacemi, kde čtyřdenní pracovní týden mít lidé můžou a tam, kde to opravdu možné není, zejména pokud by lidé v jedné organizaci měli čtyřdenní pracovní týden a jiní pětidenní.

Marku, díky za tip.
Co se týče nahlašování flákajících se zaměstnanců, za to bych se hodně styděl s výjimkou opravdu závažných případů a možná i u těch bych se styděl, takže si nemyslím, že bych to udělal, ale pravdu máš.

panglaq,
proč je to podle tebe žádoucí?
Kvůli nějaké spravedlnosti vůči zaměstnancům, nebo kvůli zefektivnění podniku?
Myslím, že ani pro jedno by to nefungovalo.

To, jakou kdo zvládá velkou zátěž, je jednak velmi individuální,
druhak se to asi nedá úplně exaktně změřit, zvlášť u té psychické
třeťak se to může i u jednoho člověka měnit v čase.

Pak bys to musel neustále kontinuálně přeměřovat a tu zátěž přizpůsobovat, abys zajistil, že každý člověk odvádí nějaké normované kvantum práce.

panglaq: „A co konečně míň platit ty, kteří doopravdy dělají málo užitečného, čímž se o takové pozice i sníží zájem, alespoň by se snižoval v momentě, kdy by jich nebylo moc?“
Lidí, kteří vykonávají převážně zbytečnou nebo neužitečnou práci, je překvapivě hodně. David Graeber o tom napsal docela populární knížku Bullshit Jobs, jde dohledat i nějaké jeho přednášky na YouTubu (všechno jen anglicky). Prapůvodní esej, která ke knize vedla, existuje i přeložená do češtiny.

Pokud bys najednou chtěl zoptimalizovat celou ekonomiku, nabízelo by se proškrtat zbytečné profese, tedy vyházet většinu manažerů, přeposílačů, přikyvovačů a jiných darmožroutů… problém je, že bys tím narušil existující sociální smír a těžko se odhaduje, jestli bys skutečně našel lepší optimum. Pokud polovinu práceschopných lidí pošleš na pracovní úřad, druhá polovina jim musí vydělat na sociální dávky.

Lze namítnout, že tohle je převážně problém u služeb, že v průmyslu pracuje hodně lidí doopravdy. U montážní linky kancelářských židlí může stát poctivý pracovník, ale i on by přišel o práci, když by si tu židli neobjednal korporát plný kancelářských krys, které stráví půlku pracovní doby hraním Solitairu.

Vypadá to, že i bez formálního zkrácení pracovního týdne vznikl stav, kdy se reálně průměrná doba práce zkracuje. Během pandemie mělo zpočátku hodně zaměstnanců strach, že se pozná, jak málo reálně pracují, když nemusejí cestovat do práce a z práce (když nikdo nevidí jejich oběť). Ale on to ve skutečnosti nikdo poznat nechce.

„upřímně si myslím, že odměňování primárně na základě množství užitečné práce a až sekundárně na základě hodin strávených v práci považuji za nejlepší řešení“
Řekl bych, že takhle nějak fungoval pracovní trh kdysi dávno, pár století zpátky… a že od tohoto domněle ideálního stavu díky rozsáhlejším pracovním hierarchiím samovolně odplul. Do mlhy.

Pokud běžnému manažerovi v korporátu řekneš „támhle Tonda se fláká!“, tak buď dostaneš vynadáno, že nejsi týmový hráč, nebo ti manažer řekne „to je výborný postřeh, zaměstnáme Pepu, aby Tondu hlídal“… a pak se tam flákají dva.
(Případně se zavede důmyslný systém výkazů, který by měl Tondu lépe hlídat a motivovat, ale ve výsledku mu tato byrokracie ještě víc srazí produktivitu.)

Zdá se, že nás opravdu změna odměňování čeká.

Taky bychom měli ustoupit od generační diferenciace, jak je to jen vůbec možné.

Pralinko, myslel jsem nějakou velmi moderní metodu, kterou sám neznám.
YOYO, to asi jedině tak, že tam zohledňuji poměr suma práce/nějaká časová jednotka stejná pro celou organizaci, na druhou stranu stejně souhlasím s tím, že je lepší pracovat pořád stejně dlouho, vzniká tím totiž důležitý návyk a často se snadněji organizuje práce.

A co konečně míň platit ty, kteří doopravdy dělají málo užitečného, čímž se o takové pozice i sníží zájem, alespoň by se snižoval v momentě, kdy by jich nebylo moc?

Ano, je to dost podrobná a často i ťip ťop matematicky založená analýza. (Co ode mě jako milovníka matematizace můžete čekat, že?)
Dejme si příklad. (Čísla dávám úplně náhodně.)
Operátor ve výrobě.
Fyzické síly - zvedání - 0,65 (jakože 65 % maximálního lidsky dosažitelného výkonu pro dané pohlaví, který byl takto i medicínsky zjištěn)
Fyzické síly - obsluha stroje - 0,35
Duševní síly - koncentrace - 0,8
Duševní síly - výkon práce - 0,35
(Součet fyzických sil ani duševních nemusí být vždy 1 nebo 100 %, jde o poměr vyžadovaného ideálu a maximálního dosažitelného vždy v tomto pořadí.)

Součet 2,25 by musel, alespoň s nějakou tolerancí - vždy plusminus konstanta - vycházet všem v organizaci.
Kdyby to nešlo u všech v organizaci, tak alespoň třeba u jedné pracovní pozice v organizaci.
Případně se i bez tolerance dá vymyslet interval, do kterého by se ta hodnota musela vejít - předpokládám, že uzavřený.

Je to reálné? Řekl bych, že jen velmi málo, ale ne úplně nereálné.

Navíc si myslím, že vzhledem k tomu, že 4/5 jsou o hodně menší než 1 a že 4/7 jsou menší než 5/7 i 6/7 jednotlivě, tak se v čím dál tím více zaměstnáních bude odměňovat pomocí skutečně vykonané práce a ne podle počtu odpracovaných hodin, alespoň ne primárně - upřímně si myslím, že odměňování primárně na základě množství užitečné práce a až sekundárně na základě hodin strávených v práci považuji za nejlepší řešení, pokud se to takhle zkombinuje.

Hm. A já si myslel, že to je jeden z důvodu, proč máme rozdílné platy a mzdy - aby různí lidé mohli dělat různé fyzicky/psychicky namáhavou práci, podle toho kdo co zvládne, a pak podle toho byli náležitě ohodnoceni :)

Panglaq možná myslel rovnoměrnost v rámci zaměstnanců pracujících na stejné pozici? Že je třeba lepší pracovat tři osmičky než dvě dvanáctky atd?

Tím „co nejrovnoměrnější rozložení sum práce, kdy každá ze sum vyžaduje vynaložení stejného množství druhů úsilí (fyzického, duševního a jejich druhů) na každého zaměstnance“ myslíš to, že pracovníci z kanceláří by půlku pracovní doby přenášeli krabice se spisy, zatímco hoteloví a nádražní nosiči by půlku pracovní doby vyplňovali výkazy o své práci?

–MM–:
Myslím, že nejsou rozsynchronizované kvůli nějakým důmyslným ekonomickým důvodům, ale spíš kvůli rozdílným tradicím a nedostatečnému federálnímu tlaku k jejich sjednocení.
To sice ano, ale myslím si, že to má přesně ty výhody, které jsem uvedl.

Rozházení prázdnin různě po roce by bylo docela nepříjemné pro lidi na hranicích mezi oblastmi, kde někdo z rodiny má jiná pravidla než ostatní – je to podobný problém, jako když by různí rodinní příslušníci měli jako pracovní/školní různé dny v týdnu.
To ano, ale myslím si, že mnou uvedené výhody převažují nad výhodami, alespoň si lidi přestanou stěžovat, dnes si stěžují až moc, řekl bych, co se týče vyspělých ekonomik.

Tomuto argumentu nerozumím. Vždy by šel navrhnout systém tak, aby všichni zaměstnanci museli pracovat 16 hodin denně 7 dní v týdnů, ale skoro určitě by nebyl efektivní. Proč myslíš, že zrovna 5 dní je optimum z hlediska efektivity?
To si nemyslím, ale u nás a nejen u nás je to nastavené tak, že o víkendu prostě nepracuje nikdo (neptej se mě proč, nevím to, já to nevymýšlel) a taky proto, že já nejsem ten, kdo rozhoduje o tom, co se bude automatizovat, co ne a jak moc a práce je i tak hodně, že si pořád myslím, že i kdyby se zautomatizovalo všechno, co by v našich podmínkách dnes šlo, pořád by bylo práce nad hlavu.
Z toho plyne, že bychom se mnohem více než o automatizaci měli snažit o co nejrovnoměrnější rozložení sum práce, kdy každá ze sum vyžaduje vynaložení stejného množství druhů úsilí (fyzického, duševního a jejich druhů) na každého zaměstnance s výjimkou zaměstnanců, kteří by to např. se zdravotních důvodů nezvládli, čímž se navíc přispěje ke zjištění rizikových faktorů při práci a tedy i ochraně zdraví zaměstnanců. Samozřejmě by se o to měly snažit i jiné organizace, nejen průmyslové. (Samozřejmě nelze opomenout fakt, že by plošné zavádění této myšlenky odhalilo problémy v mnoha organizacích, způsobilo by odpor u mnoha pracovníků, kterým by se naložilo více, než měli naloženo předtím, došlo by ke značné fluktuaci a tvář mnoha organizací by se mnoha změnit až nežádoucím způsobem, proto bych tuto myšlenku zaváděl do praxe jen velmi pozvolna, opatrně a v pozitivním duchu. Když jsme u toho, proč jsme tu vlastně zatím nedali do souvislosti čtyřdenní pracovní týden a fluktuaci zaměstnanců?)
Uvedl jsem tedy náš příklad, neměl jsem ambice generalizovat, aby bylo jasno.

Ono kdyby se pro začátek zavedly 4 pracovní dny po 10 hodinách, tak by se té práce udělalo skoro stejně, a při dalším zvyšování produktivity práce by sde těch 10 hodin dalo postupně zkracovat, třeba i po minutách, bez nutnosti nějaké další revoluční změny.

A co se týče rozhození termínů prázdnin, jak píše –MM–, tak to si už teď mohou užívat při jarních prázdninách rodiny, které bydlí u okresních hranic a každé dítě chodí do školy v jiném okrese.