Divadlo EsEl - Návrhy, nápady a objednávky

Já bych si přála něco... Něco hezkého třeba... Že jsou dvě nejlepší kámošky a nikdy se nerozdělí

Ráda bych něco o princezně která se bojí všeho.

Slíbený scénář, co jsem kdysi psala pro děti.
Tohle je úplně první verze, bohužel tu zpracovanou verzi nemůžu najít...
(Chybí tam popis postav, popis prostředí apod...)
Prosím, vezmi na vědomí, že mi bylo tak 13 - 14 let, co jsem to psala.
Omlouvám se za chyby a překlepy.
Název: Anička z kouzelného lesa
1) Scéna: Chaloupka.
Vypravěč: V jedné chaloupce žila babička a dědeček. Měli se dobře. I když širookoo daaleeko nikdo nebyl. Přece jim to nevadilo.
Dědeček: Hm, babi, uvař mi něco dobrého. Mám strááášnýý hlad.
Babička: Ále, ty máš hlad, hned ti něco dám, ty náš hladovče!
Dědeček: Hm, ty ale umíš dobře vařit! Po obědě si zdřímnu a potom půjdu pracovat na pole.
Babička: To jsem ráda, že ti chutná!
Dědeček: (Zvedne se ze židle, chytí se za záda.)
Áá! To je bolest!
Babička: Spráskne ruce.
Co se ti proboha živého stalo?
Dědeček: Mo-je záda!
Babička: Sedni si na lavičku, ven. Čerstvý vzduch dělá dobře.
Dědeček: (Odchází za scénu, při každém kroku:)
Au, jau, …
Babička: A co teď? Doktor tu široko daleko není! Půjdu se podívat za dědečkem (odchází za scénu)
2) Změna pozadí - z chaloupky na les, zatímco vypravěč povídá.
Vypravěč: V lese žili tři skřítkové. Malý, Vodní a Lesní skřítek. Zrovna v té době – když se to stalo, viděl a slyšel všechno Malý skřítek. Cestou do lesa přemýšlí, jak by mohl dědečkovi a babičce pomoci. Tu potká Lesního skřítka.
Lesní skřítek: Proč jsi tak zamyšlený? Vždyť ty si vždycky zpíváš?
Malý skřítek: Ále…
Vypravěč: Malý skřítek všechno vypravoval, co právě slyšel a viděl, když v tom…
Vodní skřítek: (Narazí do skřítků.) Černý les, víly v něm, kouzelná studánka! Pomóóóc!!!!!!
Malý s.: Ale jen klid, uklidni se a potom nám řekneš, co se vlastně stalo.
Vodní s.: Byl jsem v Černém lese a viděl jsem tam víly, a kouzelnou studánku, a o ní se prý vypráví strašidelné příběhy!
Lesní s.: Víly? Ti by tam přece nikdy nevkročily! Před chvilkou tančili s námi na paloučku. Čerý les, je přece temný les na druhé straně našeho lesa, do které se neodváží živá duše. A vůbec, co si tam vlastně dělal ty?
Vodní s.: Já... no... zatoulal jsem se.
(Chvíli je ticho, Lesní skřítek hlasitě přemýšlí, říká hmm a dotýká se brady)
Lesní s.: Už to mám! Víla! To je nápad! Myslím, že bychom mohli jít do Černého lesa a zjistit, jak pomoc vílám, pokud do něj zabloudili a nemůžou ven. Pak požádat některou vílu o pomoc a poslat ji za babičkou a dědečkem, aby jim pomohli. Každý ví, že víly dokáží plnit přání! Co vy na to?
Malý s.: No to je ale úžasný nápad! Bláznivý nápad! Chceš jít dobrovolně do Černého lesa? I když bych rád zjistil, proč skřítkové můžou do Černého lesa a ven, ale víly ne. Ale co když narazíme na Kouzelnou studánku? Co se o ní vlastně povídá? (podívá se na vodního skřítka)
Vodní s.: O kouzelné studánce se povídá: „Kdo přijde ke studánce, koukne do ní, uvidí svou budoucnost. Kdo se jí však zalekne, zůstane v Černém lese navěky. Ale kdo ne, tomu se sama objeví cesta a dovede ho tam, kam potřebuje.“
Lesní s.: Dovedeš nás tam? Navíc, musíme přeci pomoci vílám!
Vodní s.: No, já se tak bál, že jsem si nezapamatoval cestu!
Malý s.: Ale, jen klid, my ti věříme!
3) Zatímco vypráví vypravěč, změna obyčejného lesa na temný.
Vypravěč: A tak vyšli. Šli velmi dlouho, nebylo poznat, jak dlouho šli. Lesní skřítek se snažil zapamatovat si cestu, ale ať se snažil sebevíc, nezapamatoval si nic. Všechno vypadalo stejně. Bloudili. K jejich překvapení narazili na vílu.
Víla: Skřítci! Už jsem myslela, že vás nikdy neuvidím!
Malý skřítek: Proč jste tady, v Černém lese?
Víla: No, víte, dozvěděla jsem se, že je to kletba. Přivábila nás sem jakási temná píseň a všechny víly se sem protančili. Nemůžeme najít cestu ven. A vy jste, koukám na tom teď asi stejně, nebo snad můžete ven s Čeného lesa?
Vodní skřítek: My můžeme a přišli jsem vám pomoci!
Víla: (pokračuje) To jsem ráda! Kdysi dávno tu totiž byl překrásný kouzelný les. Lidé sem rádi chodívali, ale o nás samozřejmě nevěděli. Jednou se tu objevila holčička, která ztratila oba rodiče. Rozhodla se jít k nám a my jsme ji přijali za vlastní. Naučili jsme ji všechno znát, a když dospěla, dali jsme jí na starosti krásný, vzácný kouzelný řetízek, který chránil náš les. Jednou, když šla trhat bylinky, tak ho ztratila a od tohoto dne je tu Černý les. Alespoň takhle tomu lidé říkají. Jen málo lidí se tu ukáže, protože si myslí, že tu straší.
Lesní s.: A dá se ta kletba nějak zrušit? Přece tu nemůžete zůstat na věky! Není to správné, aby ostatní mohli sem a ven, jen víly tu musejí zůstat!
Víla: Dá. Musel by se najít člověk, který má zlaté srdce, a musel by se hlavně najít ten kouzelný řetízek. Stačilo by, aby s ním jen jednou otočil nad hlavou – asi takto (ukáže) – na tom místě, kde se našel, a kletba by se zrušila. Á tady je. Představuji vám Aničku.
Anička: (přitančí a usmívá se, nakonec se ukloní)
Víla: Ráda by vás přivítala, ale nemůže mluvit. To ona ztratila ten kouzelný řetízek.
Vodní s.: To... to, že nemůže mluvit, je to spojení s kletbou?
Víla: Myslím, že ano. Aničku jsem vám nezavolala jen tak. Ona je napůl člověk a napůl víla. Ona jediná z nás víl, dokáže najít cestu z Černého lesa, ale ostatní víly bohužel les nepustí, zkoušeli jsme to. Ráda vám půjčím vílu Aničku, snad se vám podaří najít společně osobu se zlatým srdcem.
Skřítci: Děkujeme!
4) Změna scény z lesa na chaloupku.
Vypravěč: A tak zase šli. Šli velmi dlouho, ale jim to nevadilo, sledovali celou dobu vílu Aničku, jak ladně tančí a pohybuje se. Cesta jím příjemně utíkala. Nakonec přece jen došli přímo k chaloupce. Viděli babičku a dědečka, jak smutně sedí a přemýšlí.
Anička: (roztančí se před babičkou a dědečkem a na závěr se ukloní – to vše proto, aby nebyli smutní)
Malý s.: Babičko a dědečku, děkujeme za dobré buchty, které nám vždycky dáváte.
Lesní s.: Tohle je víla Anička. Bohužel neumí mluvit. Víly postihla obrovská tragédie. Kledba.
Vypravěč: Než stihnuli skřítkové všechno říct, roztančila se Anička před dědečkem tak, že i přes bolavé záda se dědeček zvednul a zcela očarován jejími ladnými pohyby, vydal se za ní. Anička ho zavedla přímo ke kouzelné studánce s ostatními za zády.
5) Scéna - les se studánkou
Anička: Věděla jsem, že mě budete všichni následovat.
Skřítkové, Dědeček, babička: (všichni najednou) Ty mluvíš?
Anička: Ano, mluvím, ale jen u této studánky.
Babička: A proč jde z lesa takový smutek a strach?
Anička: To ta kletba…
Vypravěč: Víla všechno popravdě řeknula. Vyprávěla o tom, odkud pochází, jak jí víly přijali mezi sebe a že se strašně stydí, protože se zamilovala do lidské osoby, která ten den zavítala do bývalého kouzelného lesa a ona moc chtěla vědět, jestli s ním může čekat krásnou budoucnost a tak se podívala do studánky, což bylo přísně zakázáno. Nepozorností ztratila kouzelný řetízek, jako kdyby jí osud chtěl zato vytrestat. Chlapce vícekrát nespatřila.
Vodní s.: Podle mého názoru by ten řetízek mohl být ve studánce. Proč tady můžeš mluvit a jinde ne? Možná není náhoda, že jsme se tu všichni sešli.
Babička: To je pravda! Ale kdo z nás může mít srdce ze zlata?
(Anička se usměje)
Dědeček: Je jen jeden způsob, jak to zjistit. (Zavře oči, sáhne do studánky a vytáhne ten řetízek) Mám ho!
Skřítci: (najednou) Jupí! Parádaaaa!
Anička: Výborně! Teď otoč řetízkem jednou nad hlavou a přej si, aby kledba pomila.
Dědeček: (Udělá, co mu řekne víla)
Víla: (přitančí) Ach! (jako by se probudila) Děkuju ti a děkují ti všichni! Víly jsou opět volné a les se probouzí do své původní podoby. I když, nás čeká ještě spustu práce. Možná nevíš, ale víly dokáží jednou za 100 let splnit komukoliv, jedno přání.
Dědeček: Není zač! Tak jednu věc bych si prosím přál – a to, aby mě nebolela záda!
Víla: (zasmála se) Budiž! Přání splněno.
Dědeček: (narovná se) Děkuji ti, milá vílo, i vám, skřítkové. Ale rád bych se teď vrátil k naší chaloupce. Musím udělat tu práci na poli.
Babička: Ale všechny vás zmeme na buchty!
(odchází za scénu, víly a skřítkové jedním směrem, babička s dědečkem druhým)
Vypraveč: Všechno skončilo nakonec šťastně. Kletba byla zlomena, z Čeného lesa se stal opět Kouzelný les. Skřítkové a víly tančili a dováděli na paloučku. Děděček s babičkou už nikdy neměli žádné bolístky, Anička je pravidelně navštěvovala a skřítkům od nich nikdy nechyběli napečené buchty.
Konec.

Předem díky všem, kdo sem přispějete aspoň jedním návrhem, dnes by se mělo hrát, ale zkrátka chce to náměty na divadlo, takže pokud vás něco napadá, klidně sem s tím.

Ahoj vám všem, kdo sem zavítáte!
Zakládám tuhle nástěnku, protože občas, když bude čas, budu oživovat stůl Divadla EsEl, a když už bude otevřen, mělo by se tam hrát. A jak už tomu u divadel bývá, ne vždy jsou náměty na hry a představení. Proto sem sdílejte různé návrhy, témata, které vám připadají zajímavé a jejich provedení by vás mohlo zaujmout, ať už obecná, či konkrétní situace. Pokud byste chtěli přímo nějaký ten námět vidět hraný, pište mi do pošty, něco dáme dohromady, abyste měli jistotu, že se představení s vaším námětem použije. Tady se také může diskutovat, proč některé návrhy ano, proč ne, případně se tu mohou vymýšlet i různé projekty do budoucna, i nějakého většího rozměru, ovšem to všechno za předpokladu, že vás, uživatele Alíka, tento typ zábavy bude zajímat.
Pokud někdy zavítáte k nám do divadla, nebo sem jen přispějete nápadem nebo názorem na téma, díky, a snad se vám tady a v divadle bude líbit!