Lexa: Jsi momentálně anthro, nebo nonanthro?

kinn: Nevím, jak ostatní, ale já zůstávám v dračí anthro podobě - nechce se mi tam míchat moje pitomé lidské já :P

Malá technická - proměňujou se vůbec v téhle RP draci na lidi a zase zpátky?
(Jo, jasně potřebuju to vědět ;)

Ty nesmysly na začátku mě teda nejdřív dost vyděsily O_o

Blbne mi alík..

xD Koukám, že Lexa mě předběhla xD

Tak, a my ti pořád oxidujeme v jeskyni, Kaï xDDD Technicky vzato vlastně neoxidujeme, ale tak trochu se nemůžeme dostat ven - tedy, mohli bychom, kdyby Aceon mohl kouzlit... grrrr. Mimochodem, vím, že tady se stalo velký nic, ale to příště napravím o:)
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Když jsem se ujistila, že ta dračice už odešla, vylezla jsem ze svého "dokonalého" úkrytu v rohu - kde jsem byla stejně díky žlutému tričku s Benderem dost vidět - a prohlédla jsem si jeskyni. Zjistila jsem, že je příšerně vysoko, což mi ale mohlo stejně být jedno. Dostala jsem nápad, že splachtím dolů a uteču. Koneckonců, mně by se taky moc nelíbilo, kdyby mi někdo vlezl do pokoje. "Aceone?" zavolala jsem do kouta, kde jsem matně rozpoznávala Aceona. (Byla ještě trochu tma.) "Mám nápad!"
"Oslovuješ prázdnej roh," ozvalo se přesně z opačné strany, "ale stejně mě ten tvůj nápad zajímá."
"Doufám, že můžeš kouzlit, protože tě tady nehodlám nechávat!" zahlaholila jsem tentokrát správným směrem. Z rohu se ozvalo nějaké praskání, zaklení a vyletělo pár jisker. "Ksakru!" zařval Aceon. "To musí bejt tím portálem, kterým jsme proletěli!"
"Nechceš tím říct, že nemůžeš kouzlit, že ne?" zděsila jsem se. "Asi jo..." Aceon konečně vylezl z rohu jeskyně. "Ten průlet portálem mi musel poškodit -"
Málem to teda se mnou seklo, to už je poněkolikáté, co Aceon nemůže kouzlit a jako na potvoru zrovna, když je to potřeba! "Jenomže to znamená, že nemůžeme pryč!" zařvala jsem. Aceon vypadal ještě bledší, než je obvykle, a to už je co říct. "A sakra..."
Podívala jsem se ven z jeskyně. "Do háje!" zařvala jsem. "Rychle! Ústup do rohu!" Cosi zářícího se blížilo k jeskyni. Nikdy jsem tak rychle neklouzala po kameni. Asi po dvou vteřinách jsem se schovala zpátky do kouta jeskyně, kde se se mnou ještě po chvíli srazil Aceon. "Co to bylo?" vydechla jsem.

Jinak, už budeme mít brzo 350 příspěvků... víte, co to znamená? :))

Já moc dlouhý části nepíšu... zatím se to nerozběhlo, nechci kazit děj, takže to rozvíjím postupně xD xD... zatím se pokusím dostat do reálného světa, abych se mohla zapojit mezi vás dvě...

-------------------------------

V zákoutí své mysli se ukryla před vším okolním světem a cítila, jak
její duše pomalu nabývá na síle. Byl to zvláštní pocit - jako kdyby
její vlastní Já neustále sílilo a rostlo, čím víc se zaposlouchala do
melodie. Začala tiše zpívat. Její hlas stále nabíral na síle, byl stále
jistější.

Znala každý tón, píseň se stávala součástí
jí samé. Rozechvěle roztančila hlasivky ve směsi zvláštních tónů.
Viděla hejno motýlů, které se po jejím nitru rozlétlo, bořící se skálu,
mořský příboj. Viděla jasně před sebou tu tesknou i radostnou Píseň,
jako kdyby ji sama kdysi prožila.

Sama prožila.

Píseň náhle ztichla. Iluze zmizely, modré odlesky
byly pryč. Po harmonické a klidné melodii bylo ticho najednou bezútěšné
a prázdné. Cítila se slepá a okradená. Okradená o Píseň, o vidiny, o
všechno. Ale i tak moc bolestně živá jako nikdy předtím. Sametový klam
byl pryč.

Ucítila, jak se uprostřed její hrudi
rozbušilo srdce. Buch-buch, buch-buch, buch-buch... Bušení se rozléhalo
ve ztichlé svatyni jako zvuk obrovského kamenného zvonu. Jako kdyby se
její vlastní srdce snažilo naznačit, že je stále živá, navracelo do
jejího těla cit. A s ním i bolest. Neúnavně pracovalo a pumpovalo do
jejích žil nový život. Ži-vot, ži-vot..., bušilo v děsivém, pravidelném rytmu.

Položila dlaň na svůj hrudník a naslouchala na
okamžik svému srdci. Oči měla stále oslepené náhlým prozřením, zírala
do světla a tmy jako znovuzrozená. Zahlédla záři, která osvětlovala
strnulý kámen všude kolem. Natáhla rozbolavělé dlaně za světlem, tápala
mezi ostrými stíny. Pomalu se blížila k jasně zářící kouli čiré energie.

Světlo
ji fascinovalo a neuvěřitelně přitahovalo. Konečky prstů se už téměř
dotkla zářícího okraje. Už jen jeden krok a bude u něj. Váhavě se
předklonila.

Dotyk.

Já se zase vždycky snažím to mít co nejkratší a když se krotím, je to tak na 1800 znaků xD (Když se nekrotím, je to 2000 znaků a víc, jak se můžete přesvědčit v první části s Aceonem xDDD)

Hm, asi zdržuju. Takže jdu na věc ;)
-----------------------------------------------------------------

Už podruhé jsem se za tuhle noc probudila a nechápala, proč je všude tolik světla. Napadlo mě, že bych měla zkontrolovat tu kouli, ale když jsem se rozhlédla a koule nikde, domyslela jsem se, že to v noci byl asi nějaký šílený sen.
A to světo všude okolo...
Svítalo. No nazdar.

Protáhla jsem se a ještě trochu rozespalá se vpotácela do jeskyně. Zdálo se mi, že slyším nějaké hlasy, ale vzhledem k tomu, že mi kromě toho z prudkého vstávání kroužily kolem hlavy hvězdičky, rozhodla jsem se to nebrat v úvahu.

Chvíli jsem se zastavila, a když mi ty hvězdičky před očima konečně zmizely, strčila jsem hlavu do umyvadla a opláchla se studenou vodou.

Pak jsem si vyčistila dost narychlo zuby, popadla müslityčinku (snídani, sním si ji ve škole), tašku a svačinu a zdrhala do školy...

-------------------------------------------------------------------------
Asi to nebude tak dlouhé jako u vás, ale snažila jsem se ;)

Jinak, ten obrázek je super, rozhodně kreslíš líp než já :P Jdu dělat charsheet, taky vám sem dám odkaz xD

Tak, a jsme u Kaï :)

~~~~~~~~~~~~~~~~~~

"Whaaaaaaaaa!!!" řvali jsme oba během pádu. Najednou jsem spatřila nějaký výstupek ze skály, která tvořila chodbu. "Spása!" pomyslela jsem si a zachytila se ho. Byl nějak moc pevný, očividně nepopraskaný kámen. No jo, docvaklo mi, Aceon musel spadnout dál! I když se mi moc nechtělo, nenechala jsem ho v tom a "odvážně" jsem se pustila výstupku.

Asi jsem se už blížila ke dnu. Něco tam zářilo. Mátlo mě ale, že už jsem neslyšela Aceona. Měla jsem dojem, že ječel víc než já a můj dvojník dohromady, kdybych se rozdvojila. Na přemýšlení ale nebyl čas. Dopadla jsem na tu zářící věc. Pořád jsem nevěděla, co to je, ale o to jsem se nemusela zajímat. Stalo se něco dost divného.

Jakmile jsem na to dopadla, uviděla jsem několik záblesků, světelných spirál a kol. Zatočila se mi hlava. Po chvíli to přestalo a ucítila jsem pod sebou pevnou kamennou zem. "Uff," oddechla jsem si, "asi jsem na dně." Pak jsem se ale začala rozkoukávat a docvaklo mi, že je tam čerstvý vzduch a docela i světlo. Začínalo zrovna svítat. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Aceon seděl kousek ode mě na zemi a taky se rozhlížel. "Nevíš, jak jsme se sem mohli dostat?" zeptala jsem se ho.

"Sorry, ale to teda nevím. Vypadá to tady jako nějaká dračí jeskyně."

Vyvalila jsem oči. "Dračí jeskyně? Jaks na tohle zase přišel?"

"To jseš slepá? Rozhlídni se!"

Rozhlédla jsem se. Měl pravdu; vážně to tam vypadalo jako jeskyně obývaná drakem. Vstala jsem a roztáhla jsem křídla. Trochu jsem nedávala pozor a trochu jsem jimi smetla Aceona. "Jau! Co děláš? Můžeš mě aspoň varovat, než roztáhneš křídla?" zařval na mě. Začala jsem na něj taky řvát, že taky nemusel stát tak blízko mě. Chvíli jsme se takhle hádali. Najednou jsme oba ztichli. Do jeskyně vešla rozespalá fialová dračice. Oba jsme rychle zajeli do rohu jeskyně. Zatím si nás nevšimla. Bylo mi jasné, že když se někdo drakovi dostane do jeskyně (i jiný drak), nebývá z toho nijak extra nadšený.

http://nd03.blog.cz/854/901/b6935c48d7_56875598_o2.jpg
Obrázek :) Asi je vidět, že jsem to kreslila já :P

Jméno: Kaïleen, zkráceno na Kaï nebo Kaïla ;)
Výška anthro: 165 cm
Výška v kohoutku nonanthro: 169,5 cm ;D
Váha: sakra, dračice se nikdy neptejte! xD
Prostředí, kde žije: anthro - město, nonanthro - hory, samé kopce, sem tam skála ;)
Ta jeskyně - asi 30 m čtverečných, dost vysoko (drak tam může vyletět, ale člověk by si s tím asi tu práci nedával :)
Temné já: ne-e
Barva: šupiny: temně fialová; břišní šupiny: trochu tmavší; ostny na krku a ocase: stříbrná; křídelní blány: světlejší fialová než na těle, ale ne nijak extra
Momentálně má na sobě:
• anthro - černé džíny, červenou mikinu Rejoice, tričko s límečkem identické barvy
• nonanthro - tak když se promění, co asi bude mít na sobě? xD
Povaha: žádný názor vám nikomu nenutím (radši) ...

Tak, teď si ještě počkám na údaje od kinn a předvedu vám ten brilantní plán, jak se dostanu do její jeskyně :) Potřebuju od ní hlavně velikost!

Ještě rohy xD: červené, nečekaně

Ok, jdu taky vyplnit :)).. jinak, mám pokračovat v příběhu v trošičku polidštěnější podobě, nebo mám nechat vyloženě čistě dračí Já? Anthro verze se mi moc nelíbí, ale myslím, že nemám na vybranou - takhle bych se do příběhu asi nedostala xD

---------
Jméno: Lexon Damila (zkracováno na "Lexa" nebo poněkud nelogicky sestavenou přezdívku "Lexonda" xD)
Výška anthro: neznámá, anthro podoba se vyskytuje málokdy ^^
Výška v kohoutku nonanthro: SKORO 170 kvh (ale SKORO xD xD... pár cenťáků chybí)
Váha: nechci vědět *evil face*
Prostředí, kde žije: vyloženě lidská část Já žije ve městě, ale ta dračí se vyskytuje všemožně v přírodě... v momentálním příběhu kdesi v horách (něco na styl Alp v létě)
Druhé Já: v příběhu nebude, není důležité x)
Barva:

šupiny: zelená až do smaragdova + červená

břišní pláty: nemá, ale na břiše má jen trošku víc zrohovatělé šupiny, zelené;

ostny na ocase a hřbetě: černá;

křídelní blány: červená
uši: zlatavě žlutá
oči: levé žluté, pravé fialové, kvůli nim má přezdívku Různoočka (na oči je dost háklivá, bacha na to xD)

Momentálně má na sobě: nic extra - lehce hip-hopovou mikinu, neurčité červené tričko s přišitou stylizovanou kytkou xD... oranžovo-hnědé brýle s nápisem "red rose" (červený nejsou ani omylem) a černé džíny, které zažily všechno
Povaha: posuďte sami *evil face* xD xD xD

Samozřejmě, ještě jsem se nezeptala, jestli můžu být tak hrr a hned se k vám cpát :) Mám se do té jeskyně přenášet, nebo ne? Máme být společně, nebo každá zvlášť? Mně je to šumák :)

Moje údaje (hned po nich v dalším příspěvku následuje další část mého příběhu):
~~~~~~~
Jméno: Orlaniss Eleon, ale budu vám zdůrazňovat, abyste mi říkaly Orlan xDD
Výška anthro: 187 cm
Výška v kohoutku nonanthro: 145 cm
Váha: asi 90 kg
Prostředí, kde žije: město
Temné já: člověk Aceon, je též v příběhu
Barva: šupiny: trávově zelená; břišní pláty: zlatá; ostny na zádech, ocase a hřbetě: rudá; křídelní blány: rudá
Momentálně má na sobě:
•Stupidní žluté tričko z Futuramy s obrázkem Bendera, nápisem "BITE MY SHINY METAL ASS!" a flekem od žvýkačky xD
•Džíny - mírně roztrhané dnešním katastrofoidním dnem
•Trochu pochroumaná sluchátka od mp3

Povaha: trochu ujetá až šílenec

Už zas? xD Ty koule jsou všude xDDDDDDDDD
Jinak, už mám plán, jak se dostat ke kinn. Snad mi to nějak nepřekazíš, budu ráda, když mi něco neuděláš xDDD
Jenom potřebuju pár informací o vás a vašem obydlí, když se někde objevím, musím si to tam prohlédnout... :)) Hlavní je vaše velikost a vzhled, detaily jako délku krku (xDD) nepotřebuju, stejně jako nepotřebuju detaily obydlí, stačí jeho okolí a přibližně pár věcí, co se tam nachází. Díky :)

Vztekle jsem zavrčela a schovala si hlavu pod obě křídla. Díky tenkým membránám mi to logicky bylo co platné...
,,Hergot, tma je snad od toho, abych mohla spát, ne?" No nic, už jsem stejně byla dostatečně probuzená. Jako by nebylo dost nepříjemné, když vás uprostřed noci probudí náhlá záře...

Vystrčila jsem hlavu, abych se podívala, co mě to vyrušilo uprostřed krásného snu - zdálo se mi o snídani...
Přimo přede mnou visela ve vzduchu zářící světelná koule průměrné velikosti asi 30 centimetrů. S výkřikem jsem uskočila a stáhla se co nejdál.

Zdálo se mi, že čím déle se na kouli dívám, tím víc se zvětšuje. Mohl to být optický klam, samozřejmě. Ale mně připadalo, že po necelé minutě byla o dvacet centimetrů větší, a pak povyrostla na necelý jeden metr!

Celé se mi to nějak nelíbilo. Radši jsem kouli obešla a lehla si ven, odkud jsem ji dlouhou dobu sledovala. Ani se nehnula.

Byla přece jen noc, a tak jsem po několika hodinách dlouhého čekání znovu usnula...

Hele, pak kdo neumí psát

Brutální xD

TWL, to je dlouhý O_o Zase ale ze života xD Ani nespočítám, kolikrát jsme s Aceonem někomu vlezli do pasti xDDDDD Njn, dva magnety na katastrofy xDDDD

Temné já, nástup na scénu :D
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Za dveřmi stála vysoká lidská postava v plášti. Hned jsem věděla, která bije. "Co TY tady děláš?!!" zařvali jsme oba naráz. Moje temné já, to se dalo čekat. "Co tady šaškuješ?" zeptal se mě Aceon. "Muselo tě bejt slyšet přes celou sféru, nemůžeš dávat pozor?" Vypadal dost naštvaně, tak jsem se radši stáhla a klidně jsem se ho zeptala: "A co tady děláš ty? Chodíš sem snad, nebo co?" Eehm. Ne moc vtipná narážka na to, jak ho odtud vyhodili. Přešel to ale v klidu, jako by mě neslyšel.
"Šel jsem původně hledat tebe, zapomněla sis doma věci, ale tady je něco zajímavějšího," zašklebil se a ukázal někam dozadu. Oba jsme se tam rozběhli. V běhu jsem na něj zařvala: "Nevíš, proč je tady tak prázdno?"
"Myslím, že to má něco společnýho s -" nedořekl. Ani nemusel, mně to došlo hned. Před námi bylo to samé jako v koupelně, jen v "nepatrně" větším provedení. Tohle měřilo na výšku tak pět metrů. Na nic jsem nečekala, otočila se a za patřičného zvukového doprovodu typu "Whaaaaaaaaaiiiiiaaaaaaa" začala zdrhat. Aceon asi o mikrosekundu později udělal to samé. Popravdě jsem ho ještě nikdy neviděla takhle pádit.
 
Když jsme byli bezpečně venku (což při té rychlosti netrvalo dlouho), sedla jsem si na schody a vykřikla jsem: "Co to ksakru bylo?!!" Aceon si sedl vedle mě. "Netuším. Každopádně to ale bylo předtím o dost menší, tak o čtyři metry," ozval se docela znepokojeně. Vykulila jsem bulvy. "Až tak? To roste tak rychle?"
"Obávám se, že jo, a měli bysme s tím něco dělat."
"Ale co?" zařvala jsem. "Co my můžeme nadělat s něčím takovým?"
"Zkusíme se tam ještě podívat, ale teď už žádný ječení a zdrhání," navrhl Aceon.

 Byl to solidní risk, ale na dálku se s tím bojovat nedalo. Opatrně jsme vešli dovnitř. Normálně by tam byla tma, ale celé to tam osvětlovala ta obří koule světla. Ucítila jsem za sebou něčí pohled. Prudce jsem se ohlédla, připravená zařvat a zdrhat. 'Překvapivě' za mnou nikdo nebyl. "Co zase blázníš?" zeptal se mě Aceon. "Už jseš i paranoidní?"
"Drž mlč, za mnou fakt někdo byl."
"Tss, to sotva..."
Najednou jsem pod packama neměla pevnou půdu. Podlaha někam zmizela. "ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!" zaječela jsem. Padací dveře! O zlomek vteřiny později už kolem mě byla jen tma. Vlezli jsme do nějaké pasti!!

Slunce už téměř zmizelo za obzorem, poslední paprsky ještě prozařovaly skrze mraky, než zmizí docela. Sposta mých známých by to nazvalo večerní romantikou. Já ne. Nazvu to fantasy.

Ležela jsem ve své jeskyni, dožvýkávala večeři a dívala se přes skalní římsu, jak sluneční kotouč pomalu dohasíná. Zítra budu muset zase vstávat do školy, takže půjdu brzo spát - na takovou monotónní nudu je třeba se řádně připravit. Že to ty profesory vůbec baví...

Rychle jsem si vyčistila zuby a schoulila se do klubíčka. Slunce mezitím zalezlo docela a rozhostila se sametově černá až tmavě modrá tma, zabarvená měsíčním svitem. Matka luna z mého pohledu bohužel nebyla vidět, měla jsem ji za zády.

Moc se mi nechtělo spát. Šla jsem ven a dívala se, jak postupně vycházejí hvězdy. Nakonec mě to omrzelo, tak jsem se vrátila zase do jeskyně, schoulila se a počítala nové hvězdičky.
Jedna...
Druhá...
Třetí...

A tak se nakonec stalo, že jsem usnula... :)

Hele, už se vám fakt někdy stalo, že jste narazily do lampy? xD
Mně ještě ne, ale kámošce jo, takže vím, že to možné je :D

Tohle je na mě dost krátké :P Jdu si to napsat do zásoby, baví mě to xDD
Jinak, taky vám připadá, že jsem naprostý blbec? xDDDDDDDDDDD

Tohle je spíš pro srandu. Takhle nějak vypadá můj běžný den x) A ano, opravdu dělám pořád takové kravinky jako žvýkačkový šuriken. (Varianty: úhloměrový šuriken, tužková jedová šipka...) Způsob mluvení mi taky odpovídá xDD
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Zvedla jsem se ze země a zjistila, že jsem si na triko nalepila žvýkačku. Čím dál lepší den, zašklebila jsem se. Odlepila jsem ji. "SHURIKEN!!" zařvala jsem jako dement a hodila ji na nejbližší okno. Parádně to mlasklo. "Zase se zajímám o kraviny!" zařvala jsem. "Házím tady žvejdou po oknech, místo abych zachraňovala svět!"
Trochu jsem se oprášila a běžela na výzvědy do školy. Křídlo mě už přestalo bolet, tak jsem toho využila a vzlétla. 'Bystře' jsem si všimla, že okolo vážně nikdo není. BENG! Zatímco jsem se rozhlížela po prázdném parkingu, parádně jsem to naprala do pouliční lampy. Už mě to moc nebavilo. Moc šťastný den to teda nebyl. Ale už jsem byla skoro u školy.
Konečně! Už jenom pár metrů. Jestli je přežiju bez nehody, můžu otvírat šampáňo. Jeden krok, druhý krok, tře- "U VŠECH ROHATEJCH!!" Uklouzla jsem na kusu viklavé dlaždičky a dobré dva metry jsem odjela po nose. "Whaaaaaheeeiiiaaaheeeiiiiaaaa!!!" zaječela jsem a vrazila čumákem do schodu. Ještě párkrát jsem docela drsně zaklela a vešla dovnitř. I když jsem šla solidně pozdě, dveře byly dokořán. To by nebylo samo o sobě tak divné, školník je flákač - ale to, co bylo uvnitř, mi vyrazilo dech. "Aehm-"