WOOHOO! xD

Už zase jsem OT xD xD... nevadí... už máme skoro 300 příspěvků - čí bude ten 300.?

Off Topic, ale četl někdo z vás Divoké kočky (Erin Hunterová, Albatros 2006)? :))

Brčko9: co kecáš xD xD... píšete obě dvě skvěle... musíme naše příběhy ale krapet propojit, to je pak ještě větší sranda :))

Zběsile mávala raněným křídlem a ze všech sil se snažila vzlétnout.
Místo toho ji ochromila palčivá, neustávající bolest. Cítila vítr
vířící kolem jejího klesajícho těla a viděla, jak padá stále blíž
náruči smrti.

"ALE JÁ CHCI ŽÍT!!"

----------

Pomalu otevřela jedno oko.
Podivila se, když neucítila žádné
známky bolesti. Zamrkala, aby se ujistila, že se jí to skutečně nezdá.
V tu chvíli zaslechla tichý, zvonivý smích. Nad hlavou se jí prostírala
nekonečná běloskvoucí planina, po které tančily bledě modré odlesky.

"Tak takhle vypadá nebe...," vydechla šťastně. Založila si zkřehlé
tlapy za hlavu a různobarevnýma očima pozorovala tu podivně překrásnou
choreografii dvou barev. Modrá s bílou spolu tančily, prolínaly se a
tkaly z neviditelných nití podivuhodný příběh v harmonii, kterou na
Zemi nepoznala. Vydechla úžasem, když zahlédla mezi dvěma barvami stín
tančícího koně, který se ale vytratil, jakmile se ho pokusila koutkem
oka zachytit. Stíny se ji pokoušely mást, šálily a klamaly, objevovaly
se, aby v zápětí hned zmizely. Tu zahlédla běžící laň nebo rozbouřenou
hladinu jezera, támhle se rýsoval letící ostříž.

Zaposlouchala se do zvonkohry tónů linoucích se
odnikud. Nebyl to smích, za který melodické zurčení původně považovala.
Něco jí připomínalo, vzpomínky však byly stejně matné a klamavé jako
tančící stíny. Dívala se kolem sebe očima zastřenýma mlhou z té
zvláštní podívané.

Znovu se pokusila zaposlouchat do
podivné všudypřítomné melodie. Znělo to jako tisíc lučních zvonků, jako
měsíční paprsky linoucí se nad půlnoční krajinou. Píseň vyprávěla o
blízkém i vzdáleném, o krajích věčné tmy i o místech, kde slunce nikdy
nezapadá.

Dračice cítila, že se sama stává součástí písně. Tiše zavřela oči a ponořila se do tajů neznámých krajin.

Vy mě štvete! Umím tady nejhůř psát!

Do horských hřebenů se opíral slabý vítr, lesy smíšených stromů vzdorovaly jeho každodením nárazům a hukot horské říčky nikdy neutichal - ani teď ne. Zapadající sluneční kotouč ve mně vyvolával spoustu vzpomínek pokrytých jakoby prachem, myšlenky na minulost a připomínal mi, že nejsem sama.

Bylo to zvláštní. Smíšené dojmy se ve mně prolínaly s pocity, často velmi absurdními, a s myšlenkami na svět, problematiku nesmrtelnosti chrousta, Zemi řítící se vesmírem, existenci života a další šílené veci, o kterých už jsem přemýšlela snad tisíckrát.

Trochu jsem sebou trhla. Není to ztráta času? Na to už jsem sama sebe taky mockrát ptala - NE! Ale stejně bych takových úvah měla nechat. Od toho jsou tu totiž jiní lidé - znám pár učitelů, kteří si pravděpodobně myslí, že právě tohle je jejich práce...

Odrazila jsem se od země na úbočí kopce, kde jsem až dosud seděla a s mocným máchání křídel vystřelila k oblakům. Ladnou křivkou jsem zamířila opět dolů a přelétala nad údolím. Naštěstí zde byla neosídlená oblast, jinak by hrozil parádní průšvih. Jediný, kdo mě mohl vidět, byla horda králíků, pár srn a jelenů, nějaká šelma či pozdní zbloudilý návštěvník - ale turisti tu touhle dobou nemají co pohledávat.

Než slunce úplně zapadne, měla bych si sehnat něco k snědku a mezitím se dostat do svého doupátka...

kinn: Snadná pomoc: něco napiš xD Pokračuje, já bych něco napsala, ale čekám na mindu_. Už si připravím příběh do zásoby.

Jj hezká :)
Taky bych si něco mohla stvořit, ta moje mi připadá dost... černá? Ten drak tam není ani pořádně vidět xD
Hele, pokračuje ta RP? Teď jsem tady šíleně dlouho nebyla a obě jste už něco napsaly, já ještě nic...

Už mám zimní ikonku xD Líbí se?

Mimochodem, rozjíždím blog virtualni-draci.blog.cz, takže kdybyste někdo měl zájem o draka, budete vítáni :)

O_o To je děs, tohle! Teď vidím, kolik jsem toho napsala! O_o

Věděli jste, že mám dvě dračí podoby, které měním podle potřeby - anthro a nonanthro? xD
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Zírala jsem na podlahu koupelny, zacákanou zubní pastou WhiteFang od včerejší pastové bitky s Charisem (ještě jsem nestihla uklidit). Kromě cákanců zubní pasty, rozšlapaného mýdla a prázdné tuby od pasty se asi tři centimetry nad podlahou vznášela světelná koule velikosti fotbalového míče. Nikdy předtím jsem nic takového neviděla. Koule různě měnila tvar a velikost. Trochu retardovaně jsem na ni chrstla vodu z umyvadla a doufala jsem, že třeba zasyčí a zmizí.

Chyba. Koule se zvětšila a ještě víc rozzářila. "Ajaj," řekla jsem si. "Fail." Rychle jsem rozrazila dveře koupelny s úmyslem běžet do pokoje a zatlouct se tam prkny. Další fail. Jak jsem běžela ke dveřím, uklouzla jsem na rozšláplém mýdle a natáhla se na podlahu. Světelná koule se ke mně blížila. Sebrala jsem se ze země, udělala přemet - ne, nevím, jak jsem to udělala - přeskočila jsem kouli a letěla vzduchem.

"Ááááááá!!" zaječela jsem, když jsem zjistila, že letím přímo na zavřené okno. Pokusila jsem se zbrzdit svůj let. Fail. S řinkotem jsem roztřískala okno a vyletěla ven. Pár malých střepů se mi zaseklo do pravého křídla. Bolelo to jako čert. Nic mi ale naštěstí nebylo. Když jsem zjistila, že kromě střepů v křídle jsem v pořádku, vstala jsem a zdrhala směr škola.

Moje chabé hodinky ukazovaly osm hodin. "KSAKRU!" zaječela jsem, že to muselo být slyšet po celé sféře. "Přijdu pozdě! Učitelka mě zabije!" Zkusila jsem vzlétnout i se střepy v křídle. Fail. Křídlo mě rozbolelo ještě víc a složila jsem se uprostřed chodníku. V tu chvíli jsem si všimla něčeho divného. Město bylo nějak prázdné. Normálně by na mě nejmíň dva tvorové šlápli. Tady se něco děje, uvědomila jsem si. A já zjistím, co.
-------------------------
Opět jsem se nechutně rozepsala! Měla bych si to schovávat na blog, nemyslíte? A ano, vím o tom, že strašně často používám slovo "fail", ale to i v reálu xDDD

"Miluju létánííí!" zaječela z plných plic a vychrlila plameny z
čirého světla. S každým máchnutím křídel se dostala výš a výš,
vdechovala mrazivý vzduch a na tvářích ji lechtaly paprsky slunce.

Přitiskla
křídla k tělu a elegantní šipkou se hrozivou rychlostí řítila ze skály
dolů. Prosvištěla vzduchem jako vystřelený šíp, těsně nad zemi roztáhla
křídla a vylétla opět do výše. Kamzíci balancující na skalních římsách
ji zděšeně pozorovali. Slastně zavřela oči a plachtila nad horskými
lukami, naprosto volná a svobodná.

V tu chvíli do ní něco plnou vahou vrazilo. Ozvalo se hlasité křupnutí, v levém křídle ucítila palčivou bolest. Pokusila
se mávat křídly, ale pulzující bolest ji srazila ještě níž. Padala k
zemi, naprosto dezorientovaná a ozbrojená bolestí. S panickou hrůzou se
pokoušela nabrat výšku a cítila, jak se její pád stále více zrychluje.
Ostré výčnělky skal se neuvěřitelnou rychlostí blížily.

S tím snem jsem to pochopila xD... super, naprosto skvělé! Ještě napíšu kousek svého příběhu (radši píšu naprostou fantazii, než míchat osudy mé dvounohé a dračí podoby dohromady  ^ ^)... pamatuje si někdo z vás dobu, kdy tu bývala jedna čistě roleplay nástěnka? to bylo úžasný :))

Fajn, konečně nemám co dělat xD
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Jsem na poušti. Bez vody. Všude písek, písek, písek. Umírám žízní a vedrem. Už nemůžu jít dál. Na mých zelených šupinách už zanikl všechen lesk a křídla vypověděla službu. Mám písek v tlamě, v očích i v nose. Písek strašně pálí do tlapek. Nechápu, proč jsem ve svojí čtyřnohé podobě, ani jak jsem se dostala na poušť.

Najednou mi něco spadlo na hlavu. "JAUVAJS!" zařvala jsem tak, že by to probudilo mrtvého. Pomalu jsem registrovala, kde jsem. Bezpečně v posteli. To se dalo čekat! Ale co mi spadlo na hlavu?

Sáhla jsem si na hlavu. Kromě ostnů se tam skvěla boule velikosti tenisáku. Příšerně mě rozbolela hlava. Vedle mě ležela nějaká kulatá věc. Budík!! No jasně, zase jsem ho shodila. Postavila jsem ho zpátky na noční stolek. Najednou se rozezvonil tak, že mi to trhalo moje neexistující uši. "A já jsem si chtěla ještě přispat!"  zavrněla jsem a šla se trochu zkulturnit.
Jestli se mi teď zrovna něco nechtělo, určitě to bylo vstát a jít do školy. Co se ale dá dělat, půjdu, nebo to nestihnu, pomyslela jsem si. Sešla jsem schody a zalezla do koupelny. To, co jsem uviděla, mi vyrazilo dech. "Co to je?!!"  vyvalila jsem oči na věc, která ležela na podlaze.
---------------------------------------
Moc jsem se rozepsala, že? Začíná mě to bavit xD Jinak pro nechápavé, ta část na poušti byl sen xDDDDDDDDDDD

Fajn, chtěla jsem se ujistit xD Ještě dneska něco sesmolím, teď oběhnu nástěnky, blog atd. a přijdu sem něco smatlat xD

Tak co? Chcete teda RP? Zdá se mi, že to tu zatuhlo :(

Brčko9: že neumíš psát? blbost, horší než já nebudeš xD xD... klidně piš první osobou :)

Nevadí, když budu psát první osobou? Připadá mi to snadnější...

Já ale neumím psááááááát :(((( Proti tomu tvému bude můj vypadat skoro jako slabikář :(

Přišla jsem na to, že psát to jako příběh je prostě jednodušší a zábavnější... pokud nesouhlasíte a chcete vážně radši "hvězdičko-nehvězdičkovou" formu, řekněte mi xD xD Jinak, normálně se zapojte a pište příběh o své dračí podobě, postupně se příběhy budou prolínat atd. ... *začíná psát s pocitem, že všem právě nadiktovala proti jejich vůli, co mají dělat xD xD*

-----------------------------

Chladný vítr se proháněl po skalách a čechral porosty tuhých severských bylin. Z nory u letitých kořenů nízké borovice vykoukl svišť, po chvíli s varovným písknutím zmizel zpátky ve svých chodbičkách. Místo, kde se ještě před chvílí zvědavě rozhlížel, zastínila okřídlená silueta. "Do kelu! Vždyť jsem byla skoro neviditelná," zavřískla nevrle dračice a odhodila na zem hromádku zelených větví. Zklamaně se na ně zahleděla a uhladila si červené blány křídel, díky nimž byla nenápadná asi jako Tyrannosaurus rex. "Tak snad příště," ušklíbla se sama pro sebe a vzlétla vstříc jasnému severnímu slunci.

Dragon Cave znám už nějaký ten pátek, i když sama na něm účet nemám :)... *pečlivě kliká na všechny draky* tak jdeme na roleplay, né? xD *jde vymyslet nějaký úvod*

Mě to tam šíleně baví, jsem tak trochu sběratelský maniak *bwahahaha* xD

Nn *klikne na ten odkaz*
No tak teď už jo :)

Proč ne? *jen ji nic nenapadá*
Mimochodem, znáte Dragon Cave? dragcave.net Můj account tam je zde :)

pojdte nahodit nějakou RP, ať je sranda:D:D... jako na infu - akce mezi hvězdičky, přímou řeč bez ničeho... *zašklebí se*

baetka: Óó, díky :)))

Draci jsou suppppppppppppppppppeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeerrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr

Díky :) Abych se přiznala, draka jsem řezala poprvý