Fiktivní světy podle –MM– – svět černého sněhomí
Záhlaví:
Přemýšlíme o fiktivních světech, vysvětlení je v úvodním příspěvku.
- M01: Svět více rychlostí (únor 2024)
- M02: Svět poddajných vůlí (březen 2024)
- M03: Svět nahodilých zmrtvýchvstání (duben 2024)
- M04: Svět dočasné lásky (květen 2024)
- M05: Svět s oknem do minulosti (červen 2024)
- M06: Svět chytřejší přírody (červenec 2024)
- M07: Svět se zbraněmi hromadného zapomenutí (srpen 2024)
- M08: Svět bez budoucnosti (září 2024)
- M09: Svět s univerzálním překladačem (říjen 2024)
- M10: Svět strašidelné odplaty (listopad 2024)
- M11: Svět s portálem do jiných světů (prosinec 2024)
- M12: Svět zrzavého štěstí (leden 2025)
- M13: Svět se Schrödingerovým zrcadlem (září 2025)
- M14: Svět blízkého setkání (říjen 2025)
- M15: Svět černého sněhomí (aktuální)
–MM–: Ježíšek by pak podle barvy…
No prave ze ty ktery by to svedomi meli a snih by jim zcernal tak by aspon vedel ze se za to stydi. Ty ktere sice slibuji ze se polepsi, ale xerne svedomi nemaji, tak to buxe horsi
Cirilla12: Stejně jako v našem světě. Byla by místa, kde je nasněženo pořád, místa, kde nesněží vůbec…
Člověk s černým svědomím by mohl na konec roku odletět do Austrálie, kde je tou dobou zrovna léto, a tím se nasněžení vyhnout.
-MM-: a -MM-e, to by tam sněžilo pořád nebo jenom jako v ČR například? Jenom občas?
Možná bych, i když bych udělala něco špatného ale ne moc závažného, měla z toho mnohem hoorší pocit než normálně, protože bych věděla, že ostatní přijdou na to, že mám černé svědomí
Šalvěj: Je pravda, že v našem světě občas někdo viditelně zčervená… ale většinou z jiných emocí.
R2-d2: Vězení by měla na dvorku černé sněhuláky. Což by asi mohlo pak někomu možná připadat i trošku rasistické.
(Ale těžko říct, jestli vězňové mívají černé svědomí.)
Pralinka2: Ve vládních budovách by se pracovalo tak usilovně, že by z toho vznikalo tak intenzivní teplo, že by všechen sníh v okolí roztál.
Hm, možná by se pak lidi navzájem soudili i podle střech.
Bylo by zajímavé nahlédnout do myšlení lidí. Někdo může mít hodně černé svědomí klidně i z nepoužitého taháku. A zase naopak někdo se nemusí ani podvědomě trápit tím co udělal, byť to bylo jakkoli hnusné...
Ještě mě napadlo, že bych se hrozně bála. Ale spíš kdyby to začalo najednou. Kdybych se v tom už narodila, nepřišlo bi mi to divné. Tak jako jde spousta emocí nebo věcí na lidech někdy poznat, šlo by to i takhle... Zkrátka bych na to byla zvyklá. Ale i v tomhle světě se často bojíme toho, co je na nás vidět...
Možná podle svědomí té vlády jako v politice nebo toho zaměstnavatele jako obchodníka, ne člověka
A jaký sníh tam padá na nikoli obydlí, ale pracoviště? Například na sídlo vlády a podobně?
M15: Svět černého sněhomí
Zima je tady! Čistý bílý sníh poskládaný z milionů jedinečných vloček může někdo vnímat jako symbol dokonalé nevinnosti. V našem světě ho špiní ve městech prach a výfukové plyny, dalo by se říct, že jeho bělost kazí náš špatný vztah k životnímu prostředí.
Ve světě černého sněhomí umí na lidská obydlí napadat i jinak zbarvený sníh – třeba šedý nebo černý – podle svědomí lidí, kteří uvnitř bydlí. Nikdo přesně neví, proč tomu tak je. Možná, že černé svědomí nějak přitahuje prach a sníh v zimě ho jen posbírá…? Mechanismus není zase tak důležitý. Někteří lidé zpochybňují, že toto pravidlo funguje – vesměs ale jen ti, na které padá černý sníh.
Pojďme spekulovat, co se v takovém světě děje…
Mně se při čtení příspěvku vybavil seriál 3 body problem - který jsem sice nedokoukal, ale... (následují spoilery)
Zápletkou tam bylo, že některé lidi na planetě kontaktovala vzdálená civilizace, která byla na cestě k Zemi a měla dorazit za pár let, tuším.
(Nějakým zázrakem dokázali komunikovat v reálném čase, bez omezení daném rychlostí světla... ale spousta věcí byla podána trochu ambivalentně, že nebylo úplně jisté, zda to celé není ve skutečnosti zinscenované jen někým na Zemi. - Možná bych to měl dokoukat.)
Vznikla díky tomu náboženská sekta lidí, kteří vyhlíželi příchod těchto mimozemšťanů a uctívali je jako božstvo.
(konec spoilerů)
Takže si říkám, že by možná došlo k rozdělení společnosti na uctívače a pochybovače.
Uctívači by... vlastně nevím co by dělali :D
Ale asi by vznikla hromada teorií co to vlastně znamená, co z toho plyne a co se stane. Na Filipínách by asi stoupala populace - lidé by očekávali, že k něčemu dojde tam a chtěli by být u toho, takže by se tam stěhovali.
Možná by se tam začali stavět nějaké chrámy. (Nebo opravovat - ony tam už asi nějaké kostely mají, co)
Skeptici by zpochybňovali ten nález a způsob jakým byl v tom šumu nalezen a dekódován signál, považovali by to za prostou náhodu. Přirovnávali by to k tomu, jak zle v opáleném toastovém chlebu nebo zadku jezevčíka najít podobiznu Ježíše. A zkoušely by tam najít různé jiné zprávy - a však nedařilo by se jim to provést se stejnou hodnověrností.
Na takové lidi by asi bylo pohlíženo jako my koukáme na pomatené plochozemce.
...
Na druhou stranu - deset let mi přijde jako strašně krátká doba. Možná by stihlo dojít k nějakému vědeckému konsensu, ale myslím, že většina lidské populace by to za tu dobu nepřijala jako nějakou obecnou pravdu.
Takže pokud by se něco stalo v tom roce 2027, tak by nejspíš byla spousta lidí dost překvapena protože se k nim třeba ani nedoneslo, že se má něco stát.
Myslíte, že jinak by se v takovém světě nic moc jinak nedělo?
Je pravda, že na běžný život takové odhalení asi nijak velký vliv nemá, rohlíky kvůli tomu levnější nebudou, spory mezilidské i mezinárodní to též nevyřeší. Otázky smyslu existence světa jsou až podivuhodně odtržené od každodenní existence.
Sice mám už sepsaný nápad na další fiktivní svět, ale dám nám ještě jeden měsíc v tomto, třeba něco zajímavého vymyslíme.
P. S. Jinak zajímavé by bylo vytvořit mapu těch světů, o kterých tu píšeš, MMe...
M14: Svět blízkého setkání
V našem světě už dlouhá desetiletí zvídavě koukáme do vesmíru a marně hledáme náznaky, že nejsme jediné inteligentní bytosti. Posloucháme rádiové signály, výkonnými teleskopy pozorujeme vzdálené planety, zkoumáme nerovnoměrné zůstatkové záření z počátků vzniku vesmíru… a jsme trošku smutní, že nic nenacházíme.
Svět blízkého setkání je ve všech ohledech stejný jako náš, akorát v roce 2017 našel určitou pravidelnost v zůstatkovém záření, kterou se vědcům následně podařilo přeložit na docela čistý signál nul a jedniček, které dohromady po standardním počítačovém převodu na řetězec tvoří text „Magkikita tayo sa 2027“, což je po překladu z filipínštiny „setkáme se v roce 2027“. Postup dešifrování této zprávy je neprůstřelně zdokumentovaný, není to důsledek nějakého rozmazaného výkladu, vědecký konsensus je, že to je skutečná zpráva, která musela být něčím/někým vepsaná do prostoru už dávno před tím, než jsme ji poprvé vyfotili. Není jasné, proč je zrovna filipínsky, ani kdo ji tam napsal…
Pojďme spekulovat, co se v takovém světě děje…
MM, ano, to je naprostá pravda. Taky mě napadlo, že zrovna u těch školních úkolů, jejichž cílem je i abych si něco sám osvojil, to narušuje jejich smysl - podobně jako opisování od spolužáka. Nechal sem to jako příklad protože je to dobře pochopitelné.
Ono vlastně i u nějaké té autorské práce lze argumentovat tím, že opakováním se v tom člověk zlepšuje a tím zrcadlováním se tedy možná ochuzuje o nějaké potenciálně lepší výstupy v budoucnu. Ale ten faktor zlepšování se tam už asi není zdaleka tak silný jako ve škole, a časová úspora bude asi často pro lidi důležitější.
Ale možná by šlo to zrcadlo použít k tomu, abych dělal sám sobě doučovatele... myslím, že nějakou látku dokážu rychleji pochopit, když mi jí vysvětlí...m já sám který už ji chápu.
Šlo by vyrobit přístroj, který by obrazem zvládl přenášet zvuk a pak bych si mohl sám se sebou i povídat. - Z toho by jistě mohly plynout všelijaké zajímavé společenské dopady.
YOYO: S těmi domácími úkoly je to zajímavý nápad! Svým způsobem je to trochu podvod, pokud má být úkol samostatná práce. Jestli půlku příkladů matematického zadání spočítá mé druhé já a jen mi řekne výsledek, tak se nenaučím půlku toho, co jsem se tím naučit měl. Neprocvičím si postup, ale zároveň platí, že jsem schopen to spočítat a že mi nepomáhal nikdo cizí.
Vlastně... každou práci, i lidskou, která zabírá nějaký nezanedbatelný čas (ale menší než hodinu) a jejíž výsledek lze přenést obrazem - třeba napsání nějakého článku - by šlo takto optimalizovat pomocí zrcadla.
Bylo by to jako mít dvojče s kterým se dělíme o domácí úkoly - jednou ho udělám já, jednou ho udělá on - a ten druhý z nás si vždycky může dát tu hodinku šlofíka nebo se jít koukat na seriály
Myslím, že tohle by bylo celkem typické využití
Mě napadlo i další využití - asi méně banální ale v principu docela podobné mému předchozímu nápadu - jen místo času herců by se šetřil výpočetní výkon - nebo vlastně čas a energie.
Užitečné to je v případě pokud jde o nějaké početně náročné operace, ve kterých je jedním ze vstupů náhoda - respektive nějaký seed do pseudonáhodného generátoru. (Kromě strojového učení se to týká třeba skládání proteinů v biochemii a podobné věci). Za použití těch zrcadel by šlo by distribuovat výpočetní výkon napříč několika paralelními světy.
Jen by součástí toho zrcadla muselo být nějaké optické rozhraní napojené na ten počítač, kterým by šlo přenášet spočítané výsledky z jednoho světa do druhého (a nevyhnutelně i z druhého do jednoho).
... chtěl sem teď triumfálně popsat způsob, kterým by šlo ten systém zrcadel škálovat prakticky neomezeně a získat tak přístup k nekonečnému výpočetnímu výkonu za použití konečného počtu zrcadel - založený na předpokladech, které jsou ale asi konfliktní, protože mi tam vznikají paradoxy - musím se nad tím ještě trochu zamyslet. Ale i kdyby to škálovalo jen lineárně s každým dalším zrcadlem, tak mi to stále zní jako fajn využití.
...
Co ze týče toho „otestovat výsledek něčeho riskantního tak, že to udělá moje já v alternativní realitě a já sám se tomu vyhnu“ - tak to by podle mě nešlo. Nejde zajistit aby něco udělalo moje alternativní já, pokud bych to nebyl odhodlaný udělat já sám.
Například: „když padne šestka, tak půjdu skočit bungee / píchnu si nějakou látku / vyznám někomu lásku“ - pokud mi ta šestka padne v mojí realitě a já si řeknu „vlastně se mi nechce, neudělám to“ - tak potom si to samé řekne i to moje já v zrcadle a taky to neudělá.
Muselo by být nějak zajištěno, že po tom hodu kostkou už si to nemůžu rozmyslet. A muselo by to být něco, co bych normálně nechtěl riskovat, ale byl bych ochotný to risknout v případě kdy to budu muset udělat jen s určitou pravděpodobností a se stejně velkou pravděpodobností mi to poskytne tu hodnotu v pozorování.
Vlastně oprava - tu hodnotu mi to přinese s menší šancí než s kterou to budu muset sám udělat - vzhledem k tomu, že je tam překryv - tedy že můžu hodit totéž co moje já v zrcadle - a když nám padne totéž, tak stačí sledovat sám sebe, nemusím koukat do zrcadla.
Edit: Vlastně ten problém kdy padne to samé, by šel snadno mitigovat tím, že to co udělám nebude dané pouze stavem mé kostky ale společným stavem obou kostek. Takže by šlo zajistit, abych to se stejně velkou pravděpodobností mohl pozorovat s jak velkou to budu muset sám udělat. (Třeba: udělá to ten komu padne víc, a pokud máme stejně, hážem znova.)
Stejně, matematicky mi to tedy moc nedává smysl... to zrcadlo by pořád dávalo smysl použít pouze pokud jde o věci u kterých má pro mě větší pozitivní hodnotu zjištění výsledku, než jakou pro mě má negativní hodnotu je podstoupit.
Jenže takové věci klidně udělám prostě rovnou, i bez zrcadla.
Edit: Teď mě vlastně napadlo, že smysl by to mělo v těch připadech, kdy mi podstoupení toho něčeho brání v tom se sám pozorovat...
Takže, typickým příkladem použití by asi bylo
...
Mohl by MM naznačit, jaké způsoby využívání si představuje on... a my třeba jen doplníme jaké v tom využívání vidíme dopady na společnost?
Tohle zadání mi přijde těžké.
On bývá problém, že u mnoha zajímavějších pokusů nás může zajímat jiný výsledek, ale nechceme riskovat, že skutečně nastane. Takže svěříme náhodnému osudu jen věci, které nejsou až tak důležité… a pak většinou ani výsledek není moc důležitý.
Mimochodem, není trochu zvláštní, že v našem světě chtěl Schrödinger svým myšlenkovým experimentem ukázat, jak absurdní by byly důsledky kvantové fyziky, kdyby ovlivňovaly i velké věci (ne jen mikroskopické částice), ale nás tady nenapadá žádné významné využití? My mu na jeho provokativní fyzikální chyták v klidu říkáme: Tak fajn, bude kočka zároveň živá i mrtvá… a co jako s tím dál? Vždyť je to k ničemu.
Já jsem nad tím chvíli uvažovala a žádné praktické využití mě nenapadlo
Nejdřív jsem si říkala, že takové zrcadlo ukazující alternativní realitu (nebo víc alternativních realit) mohlo nahradit experimentální testování a posloužit jako podklad pro rozhodování o řešení důležitých úkolů... Ale nebylo by to zbytečné, když na to máme počítačové simulace, které tu realitu dokážou dotáhnout do delšího časového horizontu než pár hodin?
Takže si myslím, že by z toho byla spíš jen zábavná hračka.
YOYO: Doufal bych, že by mělo jít najít i nějaké méně banální využití.
Myslím, že v našem vesmíru se až tak moc neuchytilo, že by se filmové scény natáčely souběžně více kamerami najednou. Jsou tam nejspíš složitější ekonomické rovnice, které způsobují, že se v branži spíš udržují lepší herci než dvojnásobné množství techniky.
Bude to šetřit čas herců ve filmovém průmyslu.
Dvě kamery budou zabírat stejnou scénu zároveň, jedna z nich ale skrz zrcadlo. Zachytí se tedy dva různé herecké výkony najednou a režisér pak bude mít k dispozici za stejnou jednotku času dvakrát více záběrů do střižny! ... a jistě by šlo vytvořit i multizrcadlový systém pro ještě větší efektivitu.
M13: Svět se Schrödingerovým zrcadlem
Podle kvantové fyziky se částice našeho světa chovají pravděpodobnostně a ten velký stabilní a zdánlivě předvídatelný svět, co běžně pozorujeme, je zkolabovaný stav mnoha neurčitostí. Přesněji řečeno pozorovatel vidí stav, který zkolaboval souběžně s pozorovatelem do dojmu, že se stala jen jedna věc, i když se možná v kvantovém mnohovesmíru stávají všechny. Fyzik Schrödinger toto pojetí reality kritizoval známým myšlenkovým experimentem, kde (hypoteticky) zavřel kočku do krabice a vyrobil u ní mechanismus, který ji v závislosti na rozpadu jednoho radioaktivního atomu usmrtí – a pak se ptal, jestli do okamžiku otevření krabice platí, že je kočka zároveň mrtvá i živá (viz wikipedie).
Ve světě se Schrödingerovým zrcadlem navrhl tento pán jiný pokus – vymyslel a později i doopravdy sestrojil způsob, jak pozorovat jiný kvantový stav určitého předmětu. Během pár let se podařilo laboratorní pokus vyladit do běžně dostupného produktu, cenově dostupného běžnému lidu.
Člověk si může koupit balíček, ve kterém je zrcadlo a k němu speciálně nakalibrovaná klasická šestistěnná hrací kostka
. Pokud hodí kostkou odrazem o zrcadlo, může pak v zrcadle pozorovat v 5/6 případů alternativní stav světa, ve kterém padlo jiné číslo (a v 1/6 padlo číslo stejné, je to náhoda). Efekt přestane po nějaké době fungovat – jiná realita postupně vymizí, zrcadlo v obou rozvětvených realitách plynule začne ukazovat svojí realitu místo té druhé. Vědcům se daří postupně prodlužovat dobu do kolapsu zrcadlového pozorování, ale víc jak pár hodin z toho zatím nevymáčknou.
Pojďme spekulovat, co se v takovém světě děje…
M13: Svět neznámých vlastností
Je to již 8 dní co jsme měli dostat informace o tomto novém světe. Náš informátor ale stále nedorazil, kdoví s jak nebezpečnou verzí naší planety jsme se to tentokrát setkali. Co se asi našemu světy prozkoumávajícímu hrdinovi stalo? Snědla ho příšera hned poté co dorazil? Nebo snad nalezl tak skvělý svět, že se rozhodl už nevrátit? A co třeba svět zrychleného času, z jeho pohledu strávil ve světě pouhých 8 minut neuvědomujíc, že pro nás již to je přes týden.
Pojďme spekulovat, v jakém světě se náš dobrodruh nachází, a doufat, že se co nejdříve v pořádku vrátí…
Noo, jelikož by zrzaví lidé by měli výraznou výhodu v hazardních hrách a náhodných investicích, kasino by se možná snažilo zabránit jejich účasti – například by zavedlo pravidla, kdy je v některých hrách účast zrzavých lidí celkově zakázaná, upravilo pravděpodobnosti, zavedlo oddělené hry. Naopak loterie nebo firmy zaměřené na investice by mohly poskytovat speciální bonusy jen nezrzavým (třeba jako dárek za účast pokaz do Kauflandu :DD), aby si udržely férovou hru.
Představa štěstí by byla pevně spojena se zrzavými. V umění a literatuře by se červené vlasy staly symbolem osudu nebo třeba privilegia? V literatuře by buď zrzci vystupovali jako hrdinové nebo naopak by byla snaha o prezentování jiných postav, aby nevznikl stereotyp zrzavých lidí jako vítězů.
Lidé by mohli začít určovat, s kým se přátelit nebo uzavírat smlouvy podle toho, kdo má větší šanci na úspěch. Někteří by možná začali zrzavé přátele nebo partnery preferovat v hazardu, ale na druhou stranu by mohly i vzniknout skupiny bojující proti takovým zvýhodněním a namítající, že by měl být život více než jen o štěstí.
Vitan_26: To by se asi měl k pracovním i pojišťovacím smlouvám přikládat pramínek vlasů.
Otázka také je, jestli by zbytek společnosti dokázal větší štěstí odpouštět… jestli by naopak nevznikala různá opatření, která mají nějak vyrovnat šance. Aby uchazeč o práci řidiče veřejné dopravy nebyl moc znevýhodněný jen tím, že není zrzavý…
| předchozí | 12345 | další |
Nástěnka:
- Vznikla:
- 31. ledna 2024 v 9:09
- Založil:
- –MM–
- Obsahuje:
- ~ 100 příspěvků
- Moderátor:
- –MM–
- (zvěrolékař)
