Fiktivní světy podle –MM– – svět zrzavého štěstí
Záhlaví:
Přemýšlíme o fiktivních světech, vysvětlení je v úvodním příspěvku.
- M01: Svět více rychlostí (únor 2024)
- M02: Svět poddajných vůlí (březen 2024)
- M03: Svět nahodilých zmrtvýchvstání (duben 2024)
- M04: Svět dočasné lásky (květen 2024)
- M05: Svět s oknem do minulosti (červen 2024)
- M06: Svět chytřejší přírody (červenec 2024)
- M07: Svět se zbraněmi hromadného zapomenutí (srpen 2024)
- M08: Svět bez budoucnosti (září 2024)
- M09: Svět s univerzálním překladačem (říjen 2024)
- M10: Svět strašidelné odplaty (listopad 2024)
- M11: Svět s portálem do jiných světů (prosinec 2024)
- M12: Svět zrzavého štěstí (aktuální)

M13: Svět neznámých vlastností
Je to již 8 dní co jsme měli dostat informace o tomto novém světe. Náš informátor ale stále nedorazil, kdoví s jak nebezpečnou verzí naší planety jsme se to tentokrát setkali. Co se asi našemu světy prozkoumávajícímu hrdinovi stalo? Snědla ho příšera hned poté co dorazil? Nebo snad nalezl tak skvělý svět, že se rozhodl už nevrátit? A co třeba svět zrychleného času, z jeho pohledu strávil ve světě pouhých 8 minut neuvědomujíc, že pro nás již to je přes týden.
Pojďme spekulovat, v jakém světě se náš dobrodruh nachází, a doufat, že se co nejdříve v pořádku vrátí…

Noo, jelikož by zrzaví lidé by měli výraznou výhodu v hazardních hrách a náhodných investicích, kasino by se možná snažilo zabránit jejich účasti – například by zavedlo pravidla, kdy je v některých hrách účast zrzavých lidí celkově zakázaná, upravilo pravděpodobnosti, zavedlo oddělené hry. Naopak loterie nebo firmy zaměřené na investice by mohly poskytovat speciální bonusy jen nezrzavým (třeba jako dárek za účast pokaz do Kauflandu :DD), aby si udržely férovou hru.
Představa štěstí by byla pevně spojena se zrzavými. V umění a literatuře by se červené vlasy staly symbolem osudu nebo třeba privilegia? V literatuře by buď zrzci vystupovali jako hrdinové nebo naopak by byla snaha o prezentování jiných postav, aby nevznikl stereotyp zrzavých lidí jako vítězů.
Lidé by mohli začít určovat, s kým se přátelit nebo uzavírat smlouvy podle toho, kdo má větší šanci na úspěch. Někteří by možná začali zrzavé přátele nebo partnery preferovat v hazardu, ale na druhou stranu by mohly i vzniknout skupiny bojující proti takovým zvýhodněním a namítající, že by měl být život více než jen o štěstí.

Vitan_26: To by se asi měl k pracovním i pojišťovacím smlouvám přikládat pramínek vlasů.
Otázka také je, jestli by zbytek společnosti dokázal větší štěstí odpouštět… jestli by naopak nevznikala různá opatření, která mají nějak vyrovnat šance. Aby uchazeč o práci řidiče veřejné dopravy nebyl moc znevýhodněný jen tím, že není zrzavý…

Dále mě napadá že by se společnost mohla snažit dosadit zrzavé lidi do pozic kde mají na starost hodně životů. Například piloti, nebo klidně i normální řidiči veřejné dopravy, čímž by se mohl snížit počet nehod.

Kasina a sázkové společnosti pomalu zakazují vstup zrzavým lidem, a pro ně začíná být populární obarvit si vlasy na jinou barvu.

M12: Svět zrzavého štěstí
Život je jen náhoda… a štěstí? Muška jenom zlatá! Nebo snad zrzavá? Jak by asi fungoval svět, když by určitá snadno rozpoznatelná skupina lidí měla mnohem víc štěstí?
Pozor, štěstím teď nemyslím nějakou romantickou představu spokojeného života, ale ryzí statistickou výchylku, která se projevuje pouze v chaotických systémech. Cokoliv, co jde předvídat, cokoliv, v čem rozhodují lidé – to vše funguje pořád stejně. Jen při hodu správně vybalancovanou hrací kostkou zrzavým lidem častěji padne číslo, které chtějí. Častěji tedy vyhrávají v Člověče, nezlob se, nebo v ruletě, nebo i v loteriích. Také se jim méně často stávají nahodilé nehody.
Není zaručeno, že se jim v náhodných situacích daří vždy dobře, jen mají přírodně zrzaví lidé zřetelně lepší šance než všichni ostatní. A je to tak významná výchylka, že už o ní lidé odnepaměti vědí… i když ji dříve neuměli statisticky zkoumat a matematicky popsat. Pro vědce je velká záhada, na jakém principu tento fenomén funguje.
Jinak pro zrzavé vlasy platí stejné vlastnosti jako u nás – způsobuje je recesivní gen, který ovlivňuje i některé jiné vlastnosti těla.
Pojďme spekulovat, co se v takovém světě děje…
Prodloužil jsem mimochodem své vyhlášené téma.

M08: Svět bez budoucnosti. Ten aby asi už nebyl svět bez budoucnosti kdyby se dozvěděli příčinu svých problémů. Což by se předpokládá dozvěděli.
Možná by se obchodovalo mezi světy s univerzálními překladači a třeba se zbraněmi hromadného zapomenutí. Možná taky ne a lidé opačného světa by se to naučili vyrábět?
Také záleží který svět tu bránu mezi světy objevil? Respektive který další svět by ten portál také dokázal vyrobit.

Co kdyby se svět chytřejší přírody bránil - vždyť to způsobuje třeba zemětřesení nebo nějaké výkyvy počasí.

Havířovák: Ano. Většinou jsem se snažil v popisu světů zakotvit, co způsobuje jiné vlastnosti světa.
Třeba univerzální překladač ze světa M09 bude fungovat i po přenesení do jiného světa, ale chemikálie pro poddajnější vůli ze světa M02 vyžaduje součinnost s úplňkem tamního Měsíce, takže přeprogramovat mysl člověka jde pouze tehdy, když je fyzicky přítomný v tom světě.

Takže obyvatelé jednoho světa si vlastnosti vztažené k sobě ve svém světě přenášejí do jiného světa a zákonitosti světa, do kterého vstoupili, pro ně neplatí?

M11: Svět s portálem do jiných světů
Nejsem moc nadšeným zastáncem všelijakých sci-fi crossoverů, dokonce bych řekl, že je vyloženě nemám rád. Ale pokud si to máme někdy vyzkoušet, v tuto chvíli zatím pořád nejspíš jde smysluplně propojit mé malé multiversum.
V posledním letošním světě našli vědci postup, kterým jde vytvořit bezpečný průchod mezi jejich vlastním světem a libovolným ze světů M01 až M10. Otevřený průchod mívá ale neblahý dopad na oba světy (způsobuje třeba zemětřesení nebo nějaké výkyvy počasí), proto nemůže být cesta otevřená pořád a je pečlivě hlídaná nějakou mezinárodní institucí. Také formy života přemístěné do jiného světa v něm většinou nepřežívají moc spokojeně.
Pojďme spekulovat, co se v takovém světě děje…

YOYO: To jsou pěkné otázky!
Odpovědí na většinu z nich by bylo, že by se strašidlem nešlo komunikovat nijak užitečně… protože kdyby to šlo, tak by to asi příliš rozbíjelo nám známé fungování civilizované společnosti.

Říkáš, že to strašidlo je taková výseč vědomí poškozeného člověka?
Šlo by s ním nějak komunikovat?
Pokud ano, napadá mě, že by se toho dalo zneužívat.
Například, strašidlo bych mohl použít k tomu, abych se mu svěřil s něčím, co mě trápí vůči té skutečné osobě. Mohl bych si s ním natrénovat nějaký nepříjemní rozhovor - abych věděl jak ten člověk zareaguje a dovedl to pak lépe zvládnout ve skutečnosti.
Osamělí lidé by je mohli používat pro prosté povídání.
Kriminalisté nebo různé trojpísmenkové organizace by mohli využít to strašidlo pro získávání informací - mučit živého člověka při výslechu je fuj fuj, ale u strašidla, které se pak rozplyne je to jedno, že?
Otázka je, jak moc malé to „vyvolávací zlo“ může ještě být, abych stihl s tím strašidlem provést nějakou smysluplnou interakci...
A další otázka by byla, zda zlo provedené vůči strašidlu je také zlem? Mají strašidla nějaká svá práva? Mohlo by mě pak strašit strašidlo strašidla? Jak hluboko by šlo jít?

YakariSioux: Nepřipadá mi, že by v našem světě újma v morálním pojetí byla nějak jednoznačně převoditelná na peníze. Pokud tě někdo předběhne ve frontě, kolik korun to má hodnotu? Nebo když nepustíš důchodce sednout v MHD? Má peněžní hodnotu to, jestli o tom důchodci víš?
Teoreticky v tom fiktivním by převod na peníze vyrobit šel, pokud by strašení šlo zvenku nějak poznat a změřit. Ale na to v něm zatím nikdo žádný snadný postup nenašel – nanejvýš nějakou magnetickou rezonancí mozku by šlo halucinaci zjistit a to je moc nepraktické pro běžné posuzování újmy (špatné svědomí jde teoreticky podobně naskenovat i v našem světě).

Jelikož ti už pomalu dva týdny nikdo nenapsal, tak sem přidám něco trochu do mlýna.
Jak dlouho by mohlo strašení podle újmy trvat? Například když je újma 10 tisíc korun, jak dlouho by to takového provinilce strašilo?
Řekl bych, že by bylo dobré podpořit výzkum strašení, aby ten strašený viník došel k větší užitečnosti. Kdyby byl každý viník strašen tak, aby se polepšil, tak by (téměř) žádné zlo nebylo.

M10: Svět strašidelné odplaty
V tomto světě existuje objektivní pojetí dobra a zla. Pokud nějaké jiné vnímající bytosti způsobíte zlo, tak vás bude nějakou dobu strašit, podle toho, jak vážné zlo to bylo.
Strašení spočívá v nějakém druhu úpravy smyslů – jsou to viditelné nebo slyšitelné halucinace, které zkušenější (nejspíš dospělý) člověk dokáže bezpečně rozlišit od skutečnosti (ale děti se to musí postupně naučit).
Tato halucinace může být i nějak užitečná. Je to vlastně určitá výseč mysli poškozeného – může vám radit, může vám škodit, může vás rušit, může vás povzbuzovat. Probíhá různě dlouho podle toho, jak velká újma byla způsobena. Existuje seriózní výzkum toho, jak ovlivnit strašení směrem k vyšší užitečnosti pro strašeného, ale zatím (podobně jako psychologie v našem světě) nemá až tak oslnivé výsledky, částečně kvůli tomu, že pomáhání obětem strašení je tabu. Krom toho část lidí věří, že můžou ovlivnit nebezpečnost pro strašeného, pokud jim způsobí křivdu, ale seriózní badatelé tvrdí, že to je nemožné.
Pojďme spekulovat, co se v takovém světě děje…

YOYO: Takový nadjazyk by dávalo smysl vytvořit i v našem světě.
„Když si představím, že by ten překladač, překládal nějakou zvířecí řeč, myslím si, že by nám to možná nedalo zase o tolik víc informací, než kolik o té jejich komunikaci už víme teď.“
Sice o jejich myšlenkách ledacos tušíme, ale běžně o nich moc nepřemýšlíme. Když by člověk s překladačem procházel v zoo kolem výběhu krokodýlů, tygrů, vlků, klokanů, šimpanzů, slonů, veverek, papoušků a všechna zvířata by říkala, že by ho chtěla zabít, kdyby mohla… asi by to nebyla taková zábava.

Myslím, že by se spousta informací ztrácela v překladu a to tím víc, čím více jsou odlišné jednak samotné jazyky, druhak společnosti bytostí kteřé jimi hovoří.
Děje se to už teď, angličtina a čeština jsou si sémanticky relativně podobné, přesto pokud někdo neumí anglicky, tak může být při koukání na anglické filmy v češtině lehce ochuzen o význam, oproti někomu, kdo anglicky fakt rozumí a kdo navíc má trochu povědomí o kontextu.
Pokud zkusím srovnat jazyk a kulturu, která je nám vzdálenější, třeba japonština, tak je tam ten jev ještě častější.
Když si představím, že by ten překladač, překládal nějakou zvířecí řeč, myslím si, že by nám to možná nedalo zase o tolik víc informací, než kolik o té jejich komunikaci už víme teď.
Pokud pes zuřivě zaštěká na jiného psa. Tak překlad „Ty jeden čokle mrňavej!“ by byl pro člověka sice dobře stravitelný, ale dost by se zkreslovalo co tím ten pes skutečně vyjadřuje. Asi by ten překlad dovedl relativně dobře vyjádřit jaké pocity ten pes pociťuje, zejména někomu kdo předtím v životě psa neviděl. Ale na úkor toho, že by si to často vymýšlelo nějaké informace navíc. Nebo by to naopak bylo nějaké podrobné vysvětlení - jako když si čtete překladatelskou poznámku pod čarou - ale tím by se z toho zase ztrácely ty pocity. Neumím si představit, jak by to šlo dobře skloubit obojí dohromady.
Dávalo by mi smysl, kdyby vznikl nějaký „nadjazyk“, který by vyjadřoval ty nové koncepty, které nedovedeme naší lidskou řečí plnohodnotně vyjádřit bez zkreslení. Ten jazyk by nemusel být postaven na slovech, ale mohly by to být rovnou nějaké myšlenkové impulzy posílané přímo do mozku přes nějaké napojení :)
Ono nakonec, i stejný textový/mluvený projev v češtině na dva různé čechy působí jinak, vyvolá v nich něco jiného, jinak jej pochopí a nikdy to uplně zcela nepředá přesně to co ten autor chtěl říci.
Takže kdyby to zařízení dovedlo ty cizí mozkové vlny přeložit ne do „nějaké“ češtiny, ale do „mojí“ češtiny, nebo přímo do mých mozkových vln, tak to by bylo asi užitečnější.
A to jsme pak už jen kousek od toho být součástí jednoho sdíleného vědomí
A ano, uvědomuji si, že moc nespekuluji co by se dělo, ale spíš jen rozporuji premisy - pardon!

Šlo by také možná lépe porozumět stromům. O rostlinách víme, že spolu nějak (velmi pomalu) chemicky komunikují, očekáváme, že si nic chytrého neříkají, ale vlastně to přesně nevíme.

Přemýšlím, jestli by lidé jednali se zvířaty lépe, když by rozuměli jejich řeči. Sice by jim zvířata mohla lépe říkat, co chtějí a co jim vadí, ale my zrovna tohle už docela dobře víme i v našem světě, a přesto máme k (domnělému) názoru zvířat skoro nulový respekt. Kdybychom věděli, co přesně si zvířata myslí, uvědomovali bychom si nevyhnutelně, že jsou docela hloupá… a že často mají i různé ošklivé názory (takové, kvůli kterým spolu lidé někdy válčí).

Existovala by určitě celá široká plejáda pavěd, které by se snažily rozluštit slova přeložená z různých signálů v přírodě. Co nám říká počasí, co nám říká atmosferický šum, co nám říká sluneční svit… protože najednou skoro každá informace je signál a signál jsou slova. Byly by to skoro určitě samé nahodilé nesmysly.
Možná by díky tomu lidé uměli lépe kriticky zvažovat, co je v jejich okolí záměr a co náhoda.

M09: Svět s univerzálním překladačem
V našem světě posledních pár let udiveně zíráme na to, co dokáže ChatGPT, přestože to je jen hloupá maticová kalkulačka nakrmená ohromnou spoustou dat. Umí krom jiného i překládat mezi různými řečmi, což je neplánovaná dovednost, která také jen tak mimochodem vzešla z dat.
Ve světě s univerzálním překladačem různí vědátoři prováděli rozsáhlé maticové analýzy dat už před vznikem počítačů a nějakým blíže nepopsaným zázrakem objevili princip generativních transformerů už začátkem dvacátého století. Podařilo se jim postupně vyvinout a zdokonalit analogový přístroj, který dokáže naprosto jakýkoliv signál překládat do srozumitelných slov. Pokud se česká verze překladače namíří libovolnému člověku na hlavu, dokáže překládat jeho mozkové vlny do češtiny – to, co by chtěl zamýšlel říct ve své řeči, uslyšíte česky. U lidské mluvy to funguje téměř bezchybně, ale funguje to nejen na lidi.
(Lidem tím ovšem nejde číst myšlenky, jsou moc složité. )
Pojďme spekulovat, co se v takovém světě děje…

Když víc přemýšlím o tomto světě, tak mi nepřijdou až tak zajímavé technické detaily, jak UV záření ničí všechno (se zjevnou paralelou ke klimatické změně), jako spíš určitá celková úroveň smíření lidstva s tím, že se velmi pozvolna děje nějaká velká katastrofa. Žádný jeden jasný okamžik nehody, žádný poplach, jen (jednoznačně pravdivé) zvěsti o postupném pozvolném poklesu množství lidí. Zpočátku převážně na jižní polokouli.
Jak by to asi vypadalo, kdyby Austrálie jako stát zanikla kvůli tomu, že v ní už nic nedokáže přežít? On do jisté míry úbytek lidí nevadí, ale nemáme asi vyzkoušeno, kde je ta hranice, kdy to vadit začne. Tržní ekonomika v poslední půlce tisíciletí je založená na předpokladu, že budoucnost bude lepší než současnost (= jde si z banky půjčovat stejné peníze víckrát, protože v budoucnu se to vrátí, a tohle funguje, pokud nikdo nechce splatit dluh hned), ale tuhle důvěru větší pokles počtu lidí asi nahlodá.
My v našem světě jsme také zvyklí na tragický osud určitého procenta lidí. Je normální, že někteří umírají na rakovinu a jiné nevyléčitelné nemoci… bylo by normální, kdyby jich bylo dvakrát víc? Pětkrát? Desetkrát? Také je normální, že víme, jak značné části smrtí zabránit (), ale nechceme. České republice dlouhodobě ubývá počet domorodých obyvatel… víme to, ale také víme, že do nuly máme daleko, nikoho to až tak moc netrápí.
Mohlo by se lidstvo smířit se skoro-vyhynutím svého druhu i z tak banálního důvodu, že se nevzdalo ledniček?

YOYO: Taková skvělá příležitost zbavit se Wesleyho Crushera… a oni si to takhle zkazí.
Picard jim mohl poradit, že unášením dětí si nevyřeší problém, že UV záření všechen život vyhubí. Aspoň tedy myslím, že lidi nejsou jediný druh, který by s tím měl problém…

Myslím, že nadměrné ultrafialové záření by postupně zesílilo natolik, že by kromě rakoviny kůže způsobovalo i rostoucí neplodnost v populaci, až by se přestaly rodit děti úplně.
Obyvatelé tohoto světa, zoufalí ze ztráty své budoucnosti, by unesli děti z posádky lodi USS Enterprise pod velením kapitána Jean-Luca Picarda. Netušili by však, že i tyto děti by potkal stejný osud, protože neplodnost nebyla dědičná, ale způsobená vlivy prostředí.
Posádka USS Enterprise by nemohla nechat únos bez odezvy. Kapitán Picard by se s týmem diplomatů pokusil vyjednávat. Navzdory napjaté situaci by se ukázalo, že obyvatelé unášeli děti ne ze zloby, ale z čirého zoufalství nad vymíráním svého druhu.
Picard by ale musel zajistit bezpečný návrat unesených dětí a předejít dalším únosům. Nabídl by obyvatelům spolupráci s Federací, která by jim poskytla genetické technologie na léčbu jejich neplodnosti. Po několika komplikacích a obavách ze zneužití technologií by se nakonec rozhodli spolupracovat. USS Enterprise by opustila jejich svět s obnovenou nadějí, že tato civilizace má budoucnost, a děti by se bezpečně vrátily na loď.
Ale i s nově nalezenou nadějí zůstala ve vzduchu tíživá otázka – kolik dalších světů už svou budoucnost navždy ztratilo?

MichP: Myslíš, že v našem světě je menší tlak na výzkum kvůli tomu, že rakovina není až tak moc strašidelná? Mně přijde, že je strašidelná docela dost, ohrožuje kohokoliv. Ale ano, asi je to proměnlivý faktor… nejspíš v tom nějaké zrnko pravdy bude.
Na druhou stranu ale některé problémy nehledě na to, kolik zdrojů se do nich napumpuje a jak moc je lidstvo touží vyřešit, čekají celou dobu na tu jednu správnou myšlenku, na ten jeden geniální nápad… a bez něj se moc nepohnou… a výzkum rakoviny vypadá, že patří do této kategorie problémů.
Nižší celkové množství lidí by skoro určitě vedlo k pomalejšímu vědeckému pokroku. Takže bych nečekal, že by medicína ve fiktivním světě nějak předběhla tu naši (ale třeba by měli štěstí).

Pravděpodobně kvůli mnohem častějšímu výskytu rakoviny bude větší tlak na výzkum a léčení rakoviny.

Ano, paralely se změnou klimatu jsou zřejmé… ale tohle je extrémnější varianta. Někdo by v tom mohl vidět varování, někdo uklidnění, že na tom v našem světě pořád nejsme až tak špatně. Neříkáme si „kdybychom bývali odvrátili tuhle krizi, mohlo být na světě 30 miliard lidí a všichni by byli šťastní“… a je otázka, jak by podobná věta s osmi miliardami zněla obyvatelům světa bez budoucnosti.
Změna klimatu způsobuje prudší výkyvy počasí, častější katastrofy poškozující lidskou infrastrukturu, globální oteplování vychyluje ekosystémy… a to všechno je docela nepříjemné, ale myslím, že UV záření by v místech s ozónovou dírou bylo mnohem pustošivější.
předchozí | 1234 | další |
Nástěnka:
- Vznikla:
- 31. ledna 2024 v 9:09
- Založil:
- –MM–
- Obsahuje:
- ~ 100 příspěvků
- Moderátor:
- –MM–
(zvěrolékař)