Hostinec u Ducha podzimu
...Vešel tedy do města. Byl brzký večer, i když se již setmělo a slunce na obloze už zapadlo. Na dlážděné ulici bylo slyšet akorát mírné pleskání kapek deště a vody crčící z šikmých střech měšťanských domů. Ne, ještě není tak pozdě, aby místní ponocný rozsvěcel lampy. S večerním soumrakem a přicházejícím deštěm někteří měsťané teprve zacházejí do svých příbytků. Skrze matná okenní skla je tu a tam vidět světlo hořící svíčky. I ta ovšem brzy zhasne. Kam se tedy uchýlí na noc? Ano, hostinec. To je to místo, kde je pořád ještě živo.
Pomalým a těžkým krokem došel před dveře, nad kterými se, v již potemnělé ulici, rýsovala hranatá dřevěná tabule oznamující název místa, kde je možné v této pozdní době hledat ještě čilý ruch. Poté třikrát pomalu zaklepal kovovým klepadlem...
...rázem se otevřely dveře a hostinský, jehož pupek napovídal o tom, že toto řemeslo provozuje již značný díl svého života, vykřikl bodrým hlasem:
“Pojď dál, cizinče. Pro poutníky mám vždy připraven nápoj i teplý pokoj!“
Vmžiku změřil pohledem celou tu místnost: Pár místních pravidelných hostů hlasitě se bavících, dva mohutní psi ležící u nohou svých pánů, třetí ještě mohutnější u výčepu - zřejmě hlídací pes hostinského. A v rohu místnosti jeden osamělý host, kterému není vidět do obličeje. Už na první pohled nejzáhadnější bytost v tomto skromném podniku.
Nyní přestal váhat, kam si sedne. Chtěl být co nejblíže onomu tajemnému muži...
Pravidla:
Jak první příspěvek praví,
zde nerozjímej moc slovy svými,
pro této nástěnky zdraví
přispěj i velkými činy...
VelkýBochník
v něm napsal:
V sobotu večer jsme s pár lidičkama z Alíka „podzimovali“, jak já říkám:
Prostě šli večer za tmy a užívali si tu atmosféru městských uliček, rozsvícených lamp a potemnělých zákoutí. Mlhu jsme si užít nemohli, protože zrovna nebyla, dlouho se nám taky nepovedlo být venku z toho důvodu, že někdo musel dom, ale myslím, že i tak dobré „podzimování“
VelkýBochník
v něm napsal:
Tak už máme zase podzim.
Dneska jsem šel z práce a vnímal tu nádheru: mlha, mrholení, světla lamp,... takový nádech dobrodružství.
Napadlo vás někdy jít si za soumraku prohlédnout staré a kamenné uličky vašich měst???
S jedním človíčkem odtud jsme to udělali v Praze. Atmosféra to byla báječná.
Dali jsme si sraz někde, kam on píchnul poslepu v mapě Prahy a pak jsme se snažili pěšky dostat bez mapy až do centra. Bylo to docela dobrodružné, tak předkládám ten nápad
P.S. Když to tu píšu, tak slyším, jak mi buší kapky do okenního parapetu... Je to hezké...
VelkýBochník
v něm napsal:
Jo. Nástěnky o podzimu jsou tu hned dvě - vím o tom:
Podzim – vše o něm
Co si představíš, když se řekne podzim?
Přesto vzniká třetí, která se bude trochu lišit od těchto dvou. Nechci zde popisovat radosti podzimu, ani diskuzi o tom, co si představit, když se řekne podzim. Přál bych si, aby tato nástěnka byla spíše jakýmsi „výsledkem“ debat a nápadů těch dvou předešlých. Ne tedy forma diskuze, ale atmosféra podzimu samotná. Něco, jako když vzniká napínavý a poutavý příběh, nebo legenda. Prostě když nějak konkrétně zachytíte nádheru podzimu a podzimních radostí.
Může to být rozdělaná městská hra, příběh, nebo fotky podzimní krajiny... Prostě ta atmosféra samotná na jednom místě a bez zbytečných textů okolo.
Pro inspiraci se můžete podívat třeba sem:
A tady přináším něco z mého „podzimování“:
Podzimní mlha 1
Podzimní mlha 2
Podzimní mlha 3
Těším se i na vaše příspěvky
P.S. A na závěr...
Nástěnka:
- Vznikla:
- 9. listopadu 2024 ve 21:17
- Založil:
- VelkýBochník
- Obsahuje:
- 7 příspěvků
- Moderátor:
- VelkýBochník
- (architekt)