Velikonoční pondělí

Bylo Velikonoční pondělí a kluci se začínali scházet na vsi. Chtěli vyplatit všechny jejich kamarádky a vykoledovat si malovaná vajíčka. Bylo osm ráno a věděli, že většina holek ještě spí.
Když se všichni sešli, vyšli. Procházeli celou vsí a zvonili u každého domu. Řekli básničku:
Hody, hody doprovody,
já jsem malý zajíček.
Utíkal jsem podle vody,
nesl kupu vajíček.
Potkala mě koroptvička,
chtěla jedno červené,
že mi dala jetelíčka
a já řekl: „ne, ne, ne.“
Na paloučku mezi poli,
mám já strýčka králíčka.
Tomu nosím každým rokem
malovaná vajíčka.
Dostali za odměnu nějaké sladkosti a barvená vajíčka. Někde dostali napít nebo pár drobných do kapsy.
Čekal je poslední dům. Holka, která se s nimi bavila nejvíce. Nechali si jí nakonec, protože věděli, že na ně něco chystá.
Zazvonili na dům a otevřela jim starší paní. Maminka holky. „Dobrý den,“ pozdravili ji slušně a poslušně ji vyplatili. Ona jim nabídla vajíčka.
„Kde máte dcerku?“ zeptal se jeden z kluků, protože bylo půl dvanácté. „To nevím. Před hodinou se vypařila, ale neřekla kam,“ odpověděla mu. „Dobře děkuji,“ usmál se chlapec a všichni se odebrali ven ze dvora.
„Musíme ji najít,“ zavelel jeden chlapec a rozdělili se na trojice. Vydali se ji hledat, protože nechtěli být mokří. S holkami měli domluvu, že pokud je do poledne nevyplatí mohou je polít.
O půl hodiny se všichni sešli na návsi a byli bezradní, protože ji nenašli a bylo za minutu dvanáct. Najednou začali zvonit poledne a vedle nich se objevila dívka, kterou celou dobu hledali. Měla dvě plné vodní pistole a začala po klucích stříkat. Začali před ní utíkat, ale nebyl jim to platné, protože je hned dohnala a pořádně je postříkala.
Domu se vraceli mokří, ale usměvavý. Dostala je jedna holka z celé vsi. Báli se, aby jich nebylo víc. Jejich přání bylo vyslyšeno a cestou už je nikdo nepolil.