Vlatni

Každopádně jsme se domluvili, že se budeme (snad) vídat mnohem častěji.- tedy hlavně až bude o něco starší (bratrance jsem viděl asi po 10 letech a jeho přítelkyni i s dítětem naživo dokonce poprvé)

A od nich jsem slyšel přesně proč já takto malé dítě nechci - spousta práce za hodně peněz, hlavně teď, kdy to dítě vlastně ani nemůže říct, co potřebuje, takže přikrmování například - pokus, omyl...
Starší dítě má alespoň svůj rozum, což o to, oni to berou celkem dobře, ale já bych se z toho už dávno zbláznil...

JáJá1
jojo ten to všechno vychytal. Odstěhoval se daleko od svých rodičů aby se o ně nemusel jednou starat a nejen že dělá nějaký vývoj technologie či co ale ještě dělá přednášky na vysoké škole. Pronajímá byty a ještě do něčeho investoval
Můj druhý strejda pro změnu zas nemá nic kromě exekuce. Rozmanitá rodina... Ale Chucka Norrise máme takže aspoň něco

taninkasarinka: to je pravda, no, ten tvůj strýc je takový rodinný Chuck Norris, ne?

JáJá1
Třeba můj strejda má dům, ženu a tři děti a nechápu jak to všechno táhne a přitom pořád někam jezdí podle mně on se té výplatě blíží aspoň z poloviny protože nedávno byli v Itálii, Německu a Praze.
Takové děti mají celkem štěstí, že rodinu vychytaly a že se o ně starají.

Ani se ti nedivím že jsi zatím žádnou nenašel, protože když jdu po ulici a vidím ty některá strašidla a nebo barbie tak nevím nevím co s nimi bude a navíc jejich zájmy a priority budou asi někde úplně jinde než by mohly. A z některých se občas vyklubou podrazačky nebo se chovají hrozně a přitom by to do nich člověk neřekl ale to platí u všech ne jen u žen teda
Najít někoho s podobnými zájmy a rozumět si je těžké. Takovou tu spřízněnou dušičku.

Bych se u malého dítěte obávala že nevím proč brečí když neumí mluvit nebo že mu omylem ublížím nebo že nepoznám že je nachlazené. Ty dva plus roky už jsou fajn v tom že už s tím dítětem jde dělat víc aktivit a učit je různé věci které pochopí. Knížky, zvířata, básničky a písničky... malé děti rády tančí takže třeba i to a zvládnou i výlet do zoo který budou i vnímat.
Třeba nevím proč malé miminka cpou do letadel a letí s nimi kdoví jak daleko. Vždyť to dítě si z toho nic nebude pamatovat a mydlím si že když si v zoo bude moct pohladit kozu a hodit jím pár granulek tak z oho bude mít víc zábavy než se trápit v letadle.
Třeba ještě věc co mně vytáčí je, když vidím jak dítě jede v kočárku a má tablet, nebo když rodič kouká do mobilu a na dítě ani jednou nepromluví, nic mu neukáže. Třeba hele tam je kytka, tam je pejsek, dívej jak tam letí ptáček atd... ani slovo neřeknou.

taninkasarinka: 500 000 ročně 500 000 měsíčně, to nemá pořádně ani prezident
Popravdě, jeden z důvodů, proč prostě nechci ženu (mimo to, že jsem teda neviděl doposud žádnou, která by za to stála) je, že nechci dítě a ona by mne určitě přemluvila - nebo mne postavila před hotovou věc, ale dobrovolně bych možná kývnul na adopci 2+ let.

JáJá1
Sláva!
počkat půl milionu je 500 000 ne 42 000, nebo si to myslel ročně?

Kdybych měla dítě tak bych chtěla aby měl kroužek co ho baví a věci potřebné k jeho koníčkům a škole a aby nestrádal ale tahle doba je fakt taková že sám pracující člověk nemá jistotu co bude zítra. Stát se nestará o své občany nijak extra a firmám je jedno kolik peněz dají svému pracovníkovi protože jediné co je zajímá je zisk zisk a zisk. A s tou cenou nájmů a potravin obdivuji ty co si dítě vědomě pořídí i když ví že se svět žene špatným směrem. Je mi ale líto těch dětí že budou vyrůstat v takovém světě. Proto bych si spíš nějaké adoptovala ať můžu usnadnit život již žijící existenci, místo toho abych tvořila novou existenci a pak toho litovala a bědovala do jakého světa jsem ho to poslala.

Jenom píšu, že ve čtvrtek to bude, takže je konečně uvidím.
A k věci: ano, děti jsou velmi peněžně náročné, když pominu ten začátek -plínky, třeba i přikrmování, tak nesmíme zapomenout, že ve 3 letech třeba půjde do školky a v 6-7 do školy a to už jenom školní pomůcky jsou spousta peněz.
Pokud člověk chce mít dítě a chce aby se měl dobře, měli by oba rodiče (podotýkám, že u mne resp. u mých rodičů to taky tak není a špatně se nemám, protože je ještě 2. možnost) vydělávat každý alespoň půl milionu korun (za rok) - necelých 42 000 čistého měsíčně a nebo je tu ta druhá možnost a to se zkrátka uskromnit a nejezdit každý rok 7krát na dovolenou a nepůjčovat si na dům s vodotryskem.
Každopádně pouze pokud byste brali oba těch 42 000, tak žádný problém, jinak než si pořídíte dítě, doporučuji mít nějakou rezervu, aby bezpečně fungoval ten plán B. - což opravdu v dnešní době ve 20 není

Noelle159
v tomhle s tebou souhlasím. Je to taky důvod proč nemám ráda kapitalismus

taninkasarinka: Jsou náročné i na čas, to je pravda. Já jsem spíš narážela na to, že si politici stěžují, že dnešní mladý lidi nechtějí mít děti. Ale proč? No, když má běžný člověk sotva na to, aby zaplatit všechny výdaje. Ale záleží. Ale v mém věku, za studia a v podstatě hned po střední. Samozřejmě oni narážejí na lidi 25+, ale ti na tom nebudou o moc lépe si myslím. Minimálně budou nejspíš řešit nájem, nebo hypotéku, do toho elektřinu, vodu, topení, benzín, opravu auta, jídlo apd. a to už se na ten průměrný plat dostaneš. Ne-li nepřesáhneš. A s dítětem a placením plen, školky, pomůcek do školy, nehledě na to, že budete mít s partnerem míň, když budeš na mateřské, rodičovské. Přijde mi, že to není moc reálné a minimálně to bude opravdu náročné. Když se to stane, tak to budeš muset zvládnout, ale bude to něco.

Noelle159
Pokud bych bydlela sama a měla stabilní práci tak by mi taky nevadilo si nějaké už adoptovat
Děti jsou náročné i na čas

Vlastní, ale přemýšlela jsem i nad pěstounskou péčí. Adoptovat bych chtěla v případě, že bych vlastní mít nemohla. Škoda, že jsou děti tak náročné na peníze, bych je měla už teď

I vlastní i adoptované

Vlastné (ale keby to bolo treba tak aj adoptované)

Chtěla bych v budoucnu vlastní.

Já jestli si budu něco pořizovat, tak leda kočku

Určitě svoje - nic proti adoptovaným, ale prostě chci si někoho správně vychovat a být s ním od úplného začátku jeho života a vidět jak roste

Děti nechci, ale když už, tak 100% adoptované. Proč bych na svět přiváděla nového člověka, když můžu pomoct už existujícímu? Stejně jako JáJá1 spíš starší, taky tak dvou až tříleté
Navíc mě celkově těhotenství/porod děsí, což je jeden z důvodu, proč prostě ne

Možná se to časem změní, ale zatím plánuju leda tak 2 psí děti

Asi adoptované, protože bych tím mohl přeskočit tu nepříjemnou část (plínky a tak), pokud bych si adoptoval třeba dvouleté.
Momentálně nestojím ale ani o vztah, natož o dítě.

Aktuálně doufám, že budu mít možnost dělat „strýce“ bratranci z druhého kolene (bratrance jsem sice roky neviděl, ale mám takové tušení, že přes strýce a babičku to bude možné ). - za pár dní se má narodit

Vlastní dítě, adopce, pěstounská péče atd..
Osobně si radši dítě adoptuji než mít své. V naší rodině jsou geny nic moc a ještě by ze mně zdědilo špatnou psychiku