Křesťanství a vše okolo

Když se tu řešilo trochu téma peníze...
Jaký máte názor na způsoby financování církví (případně sborů atd.)?
Za mě je správné, pokud si za tuto službu platí jen ti, kdo ji využívají (nebo kdo ji chtějí nějak podporovat kvůli ostatním).
Ať už je to vybírání do košíčku při bohoslužbě, nebo do kasiček, nebo pravidelné platby na bankovní účty...
Považuji za správné když, služba není placena z peněz těch, kdo o tuto službu nestojí. Takže jsem rozhodně rád, že u nás čím dál méně peněz putuje k náboženským institucím ze státní kasy (a tedy i z mých daní).
Zajímalo by mě ale, jakou měsíční částku považujete za adekvátní platbu, pro jednoho křesťana / jednu rodinu, za to že jednou týdně můžou jít na hodinu někam posedět a poslechnout si „přednášku“ ?
Když jsem v dětství chodil do kostela
, tak sme házeli do košíčku nějaké menší desetikoruny, při speciálních událostech třeba stovku. Ale často taky vůbec nic.Některé sbory doporučují dávat 10 % čistých příjmů - tedy takzvané desátky.
Přijde vám to hodně, málo?Na jednu stranu, provozní náklady za tu samotnou službu pro mě, budou nejspíš výrazně menší... na druhou stranu, pokud bych opravdu věřil, že ta moje víra je to nejdůležitější a ta moje církev je ta nejsprávnější, tak bych asi chtěl aby co nejvíc expandovala, aby bylo spaseno co nejvíce lidí, a pak bych měl dávat asi maximum peněz kolik bych byl schopen...
Podle nějakých průzkumů si víc jak třetina Čechů ani nedokáže dávat stranou 10 % příjmů. Takže ti by na to ani neměli, i kdyby chtěli...
Co si o tom myslíte? Kde je to „sladké místo“? Pokud přispíváte na provoz své církve, podle čeho určujete tu částku? Řídíte se prostě tím, jakou to má pro vás osobní hodnotu? Zvažujete jaké asi mají náklady za jednu osobu, nebo rádi zasponzorujete tu službu i pro pár dalších lidí, kteří si to nemohou dovolit?
Je mi jasné, že věřící občas téma peněz berou jako něco apriori špatného. Tak jen doufám, že můj příspěvek vám nevyzní jako nějaká provokace.
Věřím, že většině lidí o zisk nejde a vím, že chod těch církví funguje ve velké míře na principu vzájemného dobrovolnictví. Ale stále tam chtě nechtě vznikají nějaké finanční náklady vůči dalším stranám...
A církev/sbor disponující větším rozpočtem bude pravděpodobně úspěšnější v lákání nových oveček. Tak mě jen zajímá, jak se k tomu stavíte.

@Miuš
Most do Terabithie se mi teda nelíbil. Narnie je přiměřeně dobrá, tu respektuji. Ty dva další si asi skouknu. Díky.

Morell: Je spousta nádherných křesťanských filmů, třeba Zázraky z nebe - top, nebo Nebe opravdu je - taky krásné, a pak jsou takové typu Narnie, a nebo Most do země Terabithia, které taky mají křesťanskou myšlenku

Jsou nějaké dobré křesťanské filmy? Zatím jsem viděla jen pár a nepřišlo mi, že by mezi nimi byl nějaký dobrý... Život Briana nepočítám.

Spiritualita a obchodování je složité téma. O to více, když se tím chceš nebo musíš živit. O tom bychom mohli dost mluvit, třeba prodej posvátných obrázků. (ostatně umění povznáší duši, proto se mi líbí nejvíce starší kostely, které jsou jich plné a jsou i samy o sobě uměleckým dílem)
Nicméně tenhle prodej vyhánění démonů je opravdu k ničemu. Když je to pro ně součást přijetí do jejich církve, tak budiž, je to sice šou, ale taky zážitek, který pro ty lidi něco znamená, ale většinou je to šou, kdy se lidi skrze exorcizmus snaží vyřešit své problémy, špatné myšlenky, smůla a tak... to je horší, člověk své problémy nevyřeší a nalhává si, že ano a protože to nefunguje, tak je to jen kvůli slabé víře. špatné.

Morell: Tak jestli tohle dělají za prachy, pak pravděpodobně nemají s opravdovým křesťanstvím nic společného. Nebo možná už ne. Myslím si to na základě pár příběhů v Bibli. Ale nejsem ničí soudce, nicméně mi připadá, že si hrají s dost nebezpečnými věcmi.
Já si myslím, že démoni nemusí někoho svádět. Podle mého nastupují „na scénu“ taky až později a když už, tak je dost zle (což je jinak i tak). Ale člověk sám podlehne plno našeptávání... Nicméně v Bibli je to napsané asi tak, že špatné věci (v Bibli jmenované jako hřích) jsou jakoby otevřené dveře pro to, aby se dovnitř člověka nějaký démon „nastěhoval“. Asi taková je ta posloupnost... nemusí to tak být, ale proč si s tím zahrávat, že???

Skoro škoda, v tomhle videu exorcisovanému chlápkovi zavolá máma a on na démona na chvíli úplně zapomene, kněze to hezky nakrkne a pošle ho do pr...
Jinak s tebou víceméně souhlasím. Je to hrozná senzace, někteří „kněží“ jsou tak bezcitní, že ti řeknou, kolik máš démonů a každého vyženou za 1500 dolarů. (někde jsem to slyšela jako reálný příklad, myslím že na Talk Heathen kanálu)
Z toho co vím, tak si myslím, že démoni se ani nenamáhají někoho svádět. Lidi dělají dost zla sami ze sebe a jsou v tom daleko lepší, než démoni.

Morell: Pokud jde o křesťanské exorcisty, nemám na ně jasný názor. Může to být dobré, ale myslím si, že pokud má někdo obdarování vymýtat zlé duchy, nebo ďábla, měl by tak dělat s ohledem na onoho zasaženého člověka. To znamená úcta, respekt a ta láska a ne senzace.
Tohle odvětví služby jako takové se mi nelíbí. Občas právě proto, že je se senzací dost spojované. Nechtěl bych být v kůži toho zasaženého, co potřebuje pomoct a je předmětem senzace. To říkám jako křesťan.
Nicméně vyhraněný proti tomu nejsem, myslím, že zázraky se dějí a díky Bohu za ně. Jen... nemám k tomu vztah.
Na video koukat moc nechci. Radši. Pardon.


Já v tom paradox nevidím:
Můžeš mít pravou pravdu bez pravé lásky
nemůžeš mít pravou lásku bez pravé pravdy.
A ano, začátek bývá v prudké emoci a hormonech, to je běžné, protože to je začátek a stavění vztahu Pak se po čase ukáže, jestli vztah stojí na pravdě a vydrží, nebo na lži (snu, nereálných představách, iluzích) a rozpadne se, nebo se stane utrpením.
Ještě přidám, že na malém kousku pravdy se dají naroubovat velké iluze a někdy i přímé lži a klamy. Na tom těžce profitují new-age „celebrity“ a nejen ty.
Jinak máš pravdu, že na racionální myšlení se dnes hraje méně, na objektivitu už se taky tolik nehraje a bude to horší, proto se aktuální době říká post-pravdová. Samozřejmě to neplatí pro všechny, ale co dominuje, to dominuje.

Morell: To je hodně zajímavá úvaha... Ono... já si ale myslím, že je to přece jen trošku jinak (a možná přece stejně, těžko říct). Protože tam máš právě ten paradox, že my, lidé, můžeme pravdu znát a obtěžovat s ní druhé bez lásky k tomu člověku. A možná ta láska od Boha je právě víc než ta pravda v tom, že člověka má rád přestože na něj ví všechno.. Ale to je těžká filozofie, co říkáš???
---
Nicméně tohle je taky pravda a fascinující vyjádření. Právě, že jak je to přes ty emoce, tak je to dost zrádné. protože si myslím, že opravdová kvalita lásky, nebo víry, nebo třeba věrnosti a tak, se právě pozná, když už emoce opadnou... Je to možná stejné jako se zamilovanými: Když „to cítí“, tak se říká, že maj velkou lásku, ale jakmile „to cítit přestanou“ (třeba proto, že maj rýmu), tak se pozná, jestli to ta láska je skutečná. Stejně tak člověk může udělat v životě správnou věc na základě vědomostí a ne pouhých pocitů. Dost si myslím, že se dneska hraje na různé „já to tak cítil“, nebo „když to tak necítíš, tak to nedělej“ apod. a málo se vysvětluje i to racionální uvažování. Co si o tom myslíš???

Setkávám se ale taky s tím, že mnoho křesťanů staví tu pravdu nad tu lásku
Tohle je složité téma, pokusím se to vysvětlit jednoduše.
Pravda je základ, jen na základě pravdy může vyrůst láska, která je pravá a na nejstabilnějším základu. Láska založená na lži(byť nevědomé) je snění a iluze, která se dříve či později rozpadne odhalením své falešnosti.
Pokud tvůj Bůh je vševědoucí, tak je jeho láska k tobě založená na pravdě. Zná tě a zná všechna tvá tajemství. Co o tobě může Bůh nevědět? V čem Bůh může dát lásku nad pravdu, když neexistuje nic, co by nevěděl?
----
ťapko, ono je to s náboženstvím takhle: když ho opouštíš, je to díky rozumu, protože ho dekonstruuješ a zjistíš, že je nelogické. Odchází se přes rozum. Přes rozum se ale nezískává, Náboženství lidé získávají srze emoce, stane se jim nějaká nadpřirozená věc, prožijí emoční zážitek na setkání s věřícími, atd.ZDROJ

Ještě v rychlosti jsem sem nakoukl a co tu nevidím...
Ťapka_2008: (Tyjo, to velký ť se teda píše dost blbě... Koukej si změnit přezdívku!!!).
Hele, asi takhle: Já si myslím, že plno problémů, které jsou protibiblické nedokáže „zabít“ jednu věc a tou je láska. Pravda je sice důležitá a nepopiratelná, ale je v Bibli napsané, že jazyky, poznání (a tudíž i oddělení pravdy od lži na tomto „dvoubarevném“ světě) a všechno ostatní zanikne, ale to jediné, co zbyde, tak je láska, která bude jednou pro ty, co touží po Nebi a Bohu. A to hlavní z toho je, že Bůh se rozhodl obětí svého syna (tahle pasáž se těžko vysvětluje, konkrétně ta trojjedinost, že obětoval vlastně kus sebe) zrušit ty bariéry naší nedostatečnosti. Možná Tvojí, ale i mojí, protože i já mám v životě plno věcí, co se naprosto neslučují s Biblí a křesťanstvím.
Setkávám se ale taky s tím, že mnoho křesťanů staví tu pravdu nad tu lásku a to si asi uvědomuješ, jaké to je: Jsou lidi, kteří člověka pravdou dovedou zabít a zadupat veškeré jiskřičky naděje. Nikdo nemůže říct, že by se pletli, ale chybí v tom jakési pochopení a ten koncept té lásky. Jakoby... pravdu je dobré neopomíjet a musí ve všem být, ALE pokud jí člověk dá to jediné místo, tak pak šíří akorát hrůzu a děs, to asi znáš...
Takže jestli můžu poradit, studuj a ptej se dál. Že některé věci nebudou v pořádku... tak to mám i já, jakožto dost dlouholetý křesťan. A nenech se strašit tím, že jestli (blabla) tak (blabla). Pokud jde o mě, tak osobně se snažím žít podle těch pravidel, jaká si Bůh přeje (a že se mi to celkem kvalitně nedaří) a tam, kde nedovedu uvažovat a nevidím vlastní východisko, tak se spolehnu na Boha (ani v tom ale často nejsem dobrej...). Občas je to i tak, že třeba něco udělám, co vím, že je správné podle Bible a spíše mě to zavede do slepé uličky. Ale tehdy v tom životě často vidím, že právě ten Bůh, na kterýho spoléhám, tak začne taky něco podnikat zas pro mě. Je to zvláštní... Ale je to tak.
No... snad jsem Tě neumlátil délkou textu
- S. Přeji Ti hodně sil a radosti do života přes všechny problémy a nevyřešený otázky, co ten život přináší...
- P.S. A zároveň tuším, že jsem Ti možná neodpověděl
Tak to spíše ber jako takové povzbuzení, pokud to povzbuzením je...

Nejsem věřící, ale koncept víry neodsuzuju, jelikož nikdy nevím, jestli se ať už ke křesťanství nebo k jinému náboženství někdy nedostanu a věřícím se nestanu. Hlavně ve křesťanství mě ale spousta konceptů děsí, co třeba když jsem psychicky nemocný a dělám zlé věci kompulzivně a většinou bez úmyslu ublížit druhým nebo si prostě neuvědomuju co hrozného dělám, jsou to také hříchy? To by člověk patřil nezvratitelně do pekla jen protože má třeba od malička problémy s agresí ? Pak taky homosexualita a transgender, je to jenom povídačka, nebo to většina křesťanů vážně považuje za špatnou, odsouzení hodnou věc? Je to něco co mě zajímá už delší dobu.

Morell: YOYO: Pokud nějaký evropan mluví…
Morell: Hmm... tak to si skutečně pouze myslíš
Nicméně řídím se Biblí. Ta má být základním kamenem křesťanů. A v Bibli je to jasné...

YOYO: Pokud nějaký evropan mluví o…
„ano, myslíte toho stejného boha, ale popisujete ho špatně“
V tomhle je podle mě Bochník spíše výjimka, alespoň mezi vyznavači Abrahámových vír. Tenhle argument vidím docela běžně.

YOYO: Oni to mají monoteisté někdy složitější. Už jsem se nad tím pozastavoval v jiné nástěnce před čtyřmi roky.
Připadá mi, že součástí křesťanství je i jakýsi vnitřní nesoulad v tom, kolik jakého nadpřirozena vlastně existuje. Ono i to přikázání, které vynucuje víru v jednoho boha, nepřímo říká, že je jich možná víc, ve které se ale věřit nesmí (nebo kteří se nesmí upřednostnit, podle toho, jakou formulaci přikázání čteme). Neříká otevřeně, že neexistují. V Bibli je i pár míst, která zmiňují jiné bohy a v množném čísle… a ne otevřeně jako nesmyslné neexistující koncepty, kterým nějací pomýlení blázni věří. Ale samozřejmě tito jiní bohové vlastně existovat nemůžou, protože se na ně nesmí věřit. No, je to těžké…
Vysvětluji si to tak, že starověcí lidé byli všelijak pověrčiví. Napsat otevřeně, že nějaký jiný bůh fakt neexistuje… to vyžaduje odvahu a jistotu, kterou tehdy neměli. Tak to psali většinou takhle opatrně a nejednoznačně.

Pokud nějaký evropan mluví o Kim Čon-unovi a pokud nějaký Severní Korejec mluví o Nejvyšším vůdci, tak každý zjevně popisuje zcela odlišnou osobnost - mluví o ní jinak, připisuje jí jiné charakterové vlastnosti, a i jí třeba i jinak říká. Ale přesto všichni víme, že oba mluví o též osobě.
Proč by to mělo být nutně jinak u těch dvou abrahámských náboženství? Chápu, že každý popisuje toho boha jinak, připisuje mu trochu jiné vlastnosti a trochu jinak (možná i hodně jinak) ho uctívá... ale proč by to měla být různá osoba? Historicky to má společný základ... kdy se z jedné mýtické postavy stane jiná postava?
Přijde mi asi logičtější z pohledu jednoho toho náboženského tábora říci druhému „ano, myslíte toho stejného boha, ale popisujete ho špatně“, než „to je úplně jiná osoba než ten náš bůh“
- už pro to, že v tom druhém případě bych připouštěl, že jé možné věřit v neexistujícího boha a to asi jako věřící připouštět raději moc nechci, ne?
Pokud to ale připustím, tak pak už ty věty ohledně projektování si lidských vlastností do toho jejich (neexistujícío) boha už smysl dávají, ne? Bochníku. Když jejich bůh je pouze vymyšlený, narozdíl od tvého skutečného.

VelkýBochník: Morell: Možná ano. Ale argumenty…
To je pravda. Jeden z nejlepších argumentů pro jednu bytost je, že bůh má s každým z těch svých tří „dětí“ udělanou jinou dohodu.
Jiný argument je, že bůh je stejný, jen ho každý uctívá jinak a nelze 100% mít jistotu, kdo má pravdu, mimo jiné protože i každá ze tří velkých rodin abrahámovského náboženství se dělí na mnoho myšlenkových proudů, každý se svým vlastním pochopením písma, postupy a tradicemi.

Trochu odbočím od diskuse (někdy mám pocit, že mám ADHD ) ale v Bibli je psáno toto:
„Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit,ne pijan, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný. Má dobře vést svou rodinu a mít děti poslušné a počestné; nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev? Nemá být nově pokřtěný, aby nezpyšněl a nepropadl odsouzení ďáblovu. Musí mít také dobrou pověst u těch, kdo jsou mimo církev, aby neupadl do pomluv a ďáblových nástrah.“ (1 Tim 3,3–7)
Je zajímavé, že katolická církev neumožňuje farářům se ženit a mít děti. A týká se to i více věcí, které v Bibli nejsou a katolická církev „nutí“ lidi dodržovat svá pravidla.
Nechci nijak katolickou církev hanit, ale podle mě by se lidi měli řídit Biblí a ne, že si budou přidávat svoje vlastní pravidla.

–MM–: Dovolím si zareagovat. V této věci (a nemyslím to špatně) přemýšlíš totiž ateistickým způsobem. A tedy Tvé vnímání skutečnosti je opačné tomu křesťanskému. Přemýšlíš sám jako tvůrce toho Boha, ale pro nás, křesťany je to opačně - vnímáme Boha jako toho prvního tvůrce.
Potom otázky jako „projektovat si do Bohů dokonalost“ nebo „láska a žárlivost, které jsou lidskými vlastnostmi“ nemají smysl, protože my nejsme stvořiteli Boha, ale Bůh je stvořitel náš. Pokud bychom si naprojektovali vlastního Boha, pak bychom se prohlásili za Bohy my sami. A i kdybychom měli tu drzost to tak udělat, jsou tu věci, které neovlivníme, jako např. přírodní katastrofy, smrt, do jisté míry i štěstí s neštěstí, nekonečnost vesmíru... pořád se potýkáme s něčím, co nás přesahuje a s čím si nedovedeme poradit. A tak zase uznáváme, že je tu někdo, nebo něco víc než my. A to „něco“ si prostě nemůžeme naprojektovat, protože nad tím nemáme žádnou moc

Colossus: „protože bozi tam měli lidské, a tedy i nedokonalé, vlastnosti“
Křesťané mají boha milujícího a žárlivého, což jsou také jen lidské vlastnosti.
Mně občas připadá, že starověké civilizace měly docela slabou fantazii. Lidé si neuměli moc dobře představit, co všechno je možné, proto bývají tehdejší příběhy takové banální a přízemní.
„Jinak myšlenka nekompetentního Boha, jak ho popisuje MM, by nešla, protože porušuje představu každého božství - přesahující moc nad lidmi a formu dokonalosti.“
Proč je nutné projektovat si do bohů dokonalost? Nepřipadá mi to jako nezbytná podmínka pro víru.
Představa roztržitého boha, který se rozhodne stvořit lidi k obrazu svému (tedy rovněž roztržité), ale nepovede se mu to úplně podle představ, protože je roztržitý, mi připadá taková pěkně skromná a poetická.

No jo, je sice pravda, že judaismus, křesťanství a islám mají „podobného“ Boha, ale ta interpretace je zásadně odlišná. To, co bych tu označil i za „ekumenické“ (jakkoliv je ten pojem špatně použit) snahy, ztroskotává v hlubším rozboru jednotlivé víry, hlavně přes osobu Ježíše Krista. Židé mají sice Boha jako křesťané, ale nikdy neuznají Krista jako vtěleného Boha na zemi. Pro islám je zase Kristus jen prorokem, který navíc předával Boží zvěst nedobře a nedokonale. Pro křesťany je zase Boží zvěst ukončena Kristovým nanebevstoupením a Mohammed je pro ně jen falešným prorokem. Ano, dá se říci, že jedna víra vychází z druhé, ale ta pojetí jsou tak odlišná, že se nedá říci, že „přeci všichni věří v to samé“. Tyhlety myšlenky se šířily i v v letech migrační krize, no...moc to nefungovalo. A tady nejde o to, aby jedna skupina hanila druhou - jen jsou mezi námi velké rozdíly a matlat to dohromady nedává vůbec z teologického hlediska smysl.
Mám kamaráda dominikána, ten chodíval po Blízkém východě a bavil se s muslimy. Jsou to fajn lidé, teologické debaty s nimi jsou fajn (třeba o tom, jak se Boží milost projevuje ve světě), ale neshodneme se s nimi na takto hlubokých otázkách o jednom Bohu aj., prostě to není možné. Stejně tak bychom se nedohodli ani s Židy.
Jinak myšlenka nekompetentního Boha, jak ho popisuje MM, by nešla, protože porušuje představu každého božství - přesahující moc nad lidmi a formu dokonalosti. Proto se už ve starověku v Řecku kritizovala myšlenka Bohů na Olympu, protože bozi tam měli lidské, a tedy i nedokonalé, vlastnosti

VelkýBochník:
Nevím zda mi nerozumíš. Je přece rozdíl mezi:
- Osoba A řekla, že věří v X, takže věřím, že A věří v X.
- Osoba A řekla, že věří v X, takže věřím, že X je pravda.
Já uplatňoval pouze tu první konstrukci, nevím proč to motáš dohromady i s tou druhou. Já řešil jen v co lidé věří a ne zda to v co věří je pravdivé.
Když potkám někoho, kdo tvrdí že je Země placatá, tak ho budu mít za někoho, kdo věří, že je Země placatá, ale určitě nebudu kůli tomu mít sám Zemi za placatou.
Vůbec teď neřeším to, jak moc víra lidí a počet lidí s touto vírou něco vypovídá o pravdivosti toho něčeho v co věří. Řeším jen to, co je to to něco v co věří nějaká skupina, která sebe sama nějak označuje.
Pak je otázka, kdo je členem té pojmenované skupiny. Pokud mi někdo řekne, že je plochozemec a pak dodá, že podle něj je Země vlnitá, tak asi budu pochybovat o tom, zda ho do té skupiny lidí zařazovat, protože to neodpovídá mé dosavadní představě o tom kdo je to plochozemec. Ale pokud spousta dalších lidí, kteří si říkají plochozemci, začne tvrdit, že je Země vlnitá, tak to pomalu začne měnit mou představu o tom, kdo jsou to plochozemci.
Prostě si myslím, že to je na těch lidech, aby si to stávající označení nějak obhájili pro sebe a nebo naopak prosadili nové označení, pokud se chtějí nějak odlišit od ostatních s kterými nesouhlasí.
Samozřejmě můžeš říkat „to v co věří tamten křesťan není podle mě pravda“ a nebo i „tamten člověk není podle mě křesťan protože věří v tamto“ obojí za mě v pořádku. Je to ten tvůj způsob, jak si hájíš to označení aby znamenalo to co chceš aby znamenalo, to je ok.
Ale pro většinu nekřesťanů bude význam toho slovo křesťan přirozeně daný hlavně tím jací všichni lidi o sobě tvrdí že jsou křesťani.
Souhlasím, že citovat jednoho konkrétního člověka je nesmysl, ale zrovna v tomto případě si troufám tvrdit, že spousta ostatních ten papežův názor přijalo za vlastní, a že to tedy není ojedinělý názor ale tvoří to už nějaké nezanedbatelné procento lidí.
Ale jinak chápu.
S těmi vegany je to dobrá analogie. Já za vegana považuji jen toho, kdo nejí zvířata z etických důvodů - kvůli těm samotným zvířatům. Vím ale, že spousta lidí má volnější definici a že za vegany se považují i tací, které bych já nepovažoval.
Pak je na mě, abych prosazoval tu svou definici, ale stále musím brát v potaz, že pro většinu lidí to znamená něco obecnějšího a pak je někdy třeba abych například použil označení „etický vegan“, pro upřesnění, abych se domluvil. Stejně tak ty můžeš používat „křesťan [tvojí církve/sboru]“, aby ses domluvil se zbytkem světa, který si pod jenom „křesťan“ představí něco obecnějšího

YOYO: Budiž. Nicméně můžeš potkat na světě lidi, kteří si myslí, že Země je placatá. Je pro to ale důkaz? Je důkaz pro opačné věci. Záleželo by v tomto případě na jejich odpovědi a přesvědčení? A co kdyby tím přesvědčením nějakým způsobem nakazili celý svět? Člověk musí umět rozpoznávat a hledat sám. Radši tedy uvěříš všemu jen proto, že ti to někdo řekne? A převedeno do extrému: kdyby na nějaké informaci závisel něčí život, taky bys s tím zacházel tímhle způsobem? Proto pokud někdo o křesťanství říká nepravdu, nezlob se na mě, ale jako křesťan to opravím. Kdybych já řekl něco podobného o veganech, protože jeden vegan říkal... Neudělal bys to samé? A co bys řekl, kdybych já řekl tu tvou odpověď? Do hlavy jim nevidím a za vegany považuju ty lidi... Neptám se co by měli jíst,...
-MM-: Právě proto mluvím o lingvistickém pojetí. Protože hodně lidí by to pochopilo jinak...

VelkýBochník,
proč by nemělo záležet na odpovědi lidí? Člověk je přece ten „vykonavatel“ víry. Když se ptám čemu lidé věří, tak na čem jiném by mělo záležet než na odpovědích těch lidí na jejichž víru se ptám?
Pokud mi skupinka lidí řekne, že se shodli, že věří v to samé, tak pro mě věří v to samé. Bez ohledu na tom co by si přál někdo mimo tu skupinku
Můžeš namítat, že většina křesťanů nejsou vlastně ti praví křesťani, protože nevěří tomu samému co ty. (No true Scotsman...) Ale já se ptám se čemu křesťani věří, a ne čemu by měli věřit - řešíme rozdílné otázky
Já za křesťany považuji asi prostě ty lidi, kteří se za ně sami považují. Do hlav jim nevidím, tak se spokojím s tím co o sobě prohlašují.
A pokud někteří prohlašují, že věří ve stejného boha jako muslimové, tak to je prostě odpověď na tu otázku, zda někteří věří ve stejného boha jako muslimové
Ale chápu, že máme různé pohledy... já to beru deskriptivně, ty to bereš preskriptivně.
předchozí | 123456 | další |
Nástěnka:
- Vznikla:
- 19. srpna 2017 v 11:02
- Založila:
- DžungaráčekChlupáček
- Obsahuje:
- ~ 350 příspěvků
- Moderátorka:
- DžungaráčekChlupáček
(kulisačka)