Holka_z_města:
FrantaDinosaurus je trochu troll - jeho nesmíš brát moc vážně :)
Ale i kdybys ho brala vážně, tak vlastně jen řekl, že cvičená opička je vtipnější než křesťan - to snad není zase taková urážka. Opičky jsou rozhodně i vtipnější než Dinosauři!

🐒 >🦖

Morell:
Stoupá? Ten titulek je dost zavádějící.

Odpověd na tu otázku na víru při sčítání lidu byla volitelná. V článku autor píše, že v 2021 na ni „nějak“ odpovědělo více lidí než v 2011 - to je pravda.
A vyvozuje z toho, že může být pro lidi důležitější se nějak vymezit jednim či druhym směrem. - To asi ano.
A pak píše, že počet těch uvádějících nějakou víru vzrostl o 7%, už ale nezmínil, že počet těch kteří uvedli „bez víry“ vzrostl o 39%.

Z toho přece nelze vyvozovat, že počet věřících roste.

Já netvrdím, že ten počet neroste, ale ani ze článku ani z toho sčítání to neplyne.

Lívaneček:
To je zajímavé. Ty říkáš, že se nepovažuješ za věřícího, ale mluvíš o nějakých svých zkušenostech s Bohem.
Nemyslel si to spíš tak, že se nehlásíš ke konkretní církvi? (Jak o tom mluví Morell že takových lidí přibývá?)
A nebo se spíš teprve „Hledáš“? :)

Každopádně to je v pořádku že sem píšeš. Ty jsi asi ten poslední, kdo by tu někomu vadil svou účastí

Nejsem křesťan a nikdy nebudu

Ale co lidi mají proti křesťanům? Podle někoho kdo sem psal bych měla být opička a to beru jako urážku, příjde mi to nepěkné, když někdo řekne, že místo křesťanů by mohli být ve společnosti opičky

-MM-: Nikoho nestraším nebem a peklem Pouze pokud mluvím o víře, pak řeknu to dobré i špatné a nebudu pro popularitu vytrhovat z kontextu jen to „dobré“ a „co se hodí“. Na jedné straně jsem řekl výhody, na druhé straně i ty nevýhody. Stejně jako v reálném světě chceme zvolit prezidenta, kterej pouze neslibuje to dobré, ale je realista (i když si uvědomuju, že jak kteří). Tak jsem to popsal i tady.
Že to někdo bere jako strašáka, nebo tím argumentuje, to není chyba toho, kdo mluví o všem. Připadá mi, že trefně to tady vystihl Lívanec: pokud se o víře zaslechne něco špatného, dost často se to vyzdvihne jako argument.
O víře se také není možno bavit právě proto, že je vírou. „Jedeme po různých kolejích“ a zaručeně se vždycky mineme, protože poklady víry se skutečně nedají vysvětlit rozumem. Jakkoli se víra v praktickém životě dá spojit s rozumem, tak samotné sloveso „věřit“ už ne, protože věříme vždy v něco, co rozumem dokázat nemůžeme. Jinak už to není víra ale poznání. Zde probíhají dvě diskuze: diskuze o víře, která věří (a myslím, že přitom nepopírá poznání) a diskuze o poznání, které ale už popírá faktor víry. Kdo se chce bavit o víře upřímně, musí připustit a dát stejnou šanci a prostor oběma faktorům: poznání i víře. Z tohoto důvodu se není možné dobrat k výsledku. Doskuze zde je pro mě ztrátou času a sil, které můžu využít jinak. Sorry.

FrantaDinosaurus: já bych místo křesťanů ve…
Víš, ono to nebude tak jednoduché. Protože i když lidí v církvích ubývá, lidí, co mají zájem o duchovno a o Boha, neubývá, říká statistika. I od jednoho Amerického pastora jsem slyšela že lidé nevěší na hřebík Boha, ale pomalu věší na hřebík církve, které jim nemají co nabídnout.
Kromě toho cvičených opic je dost, vím, že zase urazím, ale některé missie v naší zemi opravdu vypadají dosti groteskně.

VelkýBochník: Zájem nevyžaduje nestrannost. Možná právě naopak. Stoprocentně nestranný jsem třeba v otázce používaného druhu cihel při stavbě budov, a to se projevuje tím, že se debat o cihlách neúčastním.

Některá moje vyjádření jsou ostřejší, nebo možná vyznívají různě ostře, přestože je to jen jiná verze tvrzení „tomuhle zkrátka nevěřím“. Ale když se na to podíváš z druhé strany, tak ty mi v některých příspěvcích říkáš, že odmítnutím Boha si zajišťuji po smrti cestu do pekla, do místa bez lásky, které je plné nenávisti a věčného utrpení, že jsem se de facto rozhodl, že budu nekonečně mučen. Omlouvám se, pokud jsem to nepochopil správně… ale pokud ano, tak to také není moc hezké, ne?

Kdybych si nebyl dostatečně jistý, že to je směs dezinformací, tak bych se měl obávat, že mě čeká hodně depresivní osud – jak by se mělo projevit, kdybych byl v této věci skutečně nestranný?

„Myslím, že nestranný a zkoumající člověk neřekne, že je víra dezinformace.“
Rád bych vyjasnil, že jsem mluvil o náboženství, nikoliv o víře. Víra je vztah k informacím, které můžou pocházet z nějakého náboženství (nebo i jiné ideologie). To, že informace můžou být pravdivé či nepravdivé, na tom se shodneme, ne? Případně, že se můžou šířit nepřesně, že je mohou lidé zkreslovat a ohýbat. Hodně často v těchto debatách zkoumám informační hygienu, tedy mezilidské šíření informací. Pokud víme, že existují schizofrenici a že nejspíš existovali i v době, kdy je nikdo nedokázal vyšetřit a léčit… a někdo kdysi prohlásil, že slyšel, co mu říká hořící keř… má smysl podobným zázrakům věřit? Nebo obecněji, co když Bůh existuje, ale lidi úplně špatně porozuměli signálům od něj?

Jako křesťan pravděpodobně věříš, že informace obsažené v posvátných knihách islámu a hinduismu jsou nepravdivé – a v tom se s tebou shodnu. Akorát na hromadu (z mého pohledu) málo důvěryhodných příběhů o vzniku a fungování světa přidávám navíc i ty křesťanské a říkám, že by se o všech informacích mělo otevřeně kriticky přemýšlet a nestavět kolem nich umělé barikády.

Věci, kterým já sám věřím a mezi kterými určitě budou též dezinformace, také nechci nijak chránit před kritikou. Jsem ochotný změnit názor na cokoliv. Diskuse, které domněle prohraju, jsou ty nejkrásnější, protože se tím něco naučím.

„Proto znovu říkám, že to nemá (alespoň pro mě a asi už ani pro ostatní) cenu“
To je škoda. Mě skutečně zajímá, v co a proč věříš.
Nikoliv proto, abych tě o čemkoliv přesvědčil.
Nikoliv proto, abych tě debatou jakkoliv poškodil.
O vyložených argumentech můžeme všichni přemýšlet.

Tak pokračuju...

4. Dobrovolně
Když by se z nějakého důvodu nesmrtelnost pro lidstvo získala a darovala všem, všichni budou žít nesmrtelně...
Tady jsou velká kdyby. Zřejmě by došlo k tomu, že by člověk žil tak dlouho, jak by chtěl, a pak odcházel dobrovolně. (smrtibudky a jiné druhy sebevraždy, která by, teoreticky, byla jediným druhem smrti) Pokud by lidi takto umírali, mohly by se rodit i děti. Křesťanství to má náročnější, protože pokud by na zemi bylo tak dobře a lidi nesužovala smrt, spása a nějaká záchrana před zlem světa, už nemá moc velkou váhu.

To by mohlo pro úvahy stačit.

Nestranný člověk neexistuje. Každý má nějaký názor. Nestrannost vzniká schopností svůj názor odložit a jednat bez vlivu vlastního názoru.

To téma nesmrtelnosti je zajímavé, takže k tomu dám pár svých myšlenek. Musím si ale položit otázku, jak by bylo nesmrtelnosti dosaženo. Zkusíme nějaké hypotetické scénáře. Nemusím pro ně chodit daleko. V mysli mi zeje několik, co už lidé vymysleli... Ráda si poslechnu další myšlenky ke svým myšlenkám.

1. Stargate Azgarďani
Lidstvo využívající genového inženýrství dosáhlo takové dokonalosti, že mají nesmrtelná těla, ale nemohou se už množit přirozeně a musejí se klonovat. Přenášení vědomí ze starého těla do nového zajišťuje jejich trvání.
Vzhledem k tomu, že nikdo nesmí odejít, aby lidstvo nevymíralo, protože nová těla vlastní vědomí nemají, je pozice křesťanství dosti palčivá. Nějaké myšlenky na útěk by asi byly potlačované, protože by nebylo možné odcházející duše/vědomí nijak nahradit. Lidé by mezi sebou rozlišovali velmi málo, protože dokonalá těla by ve výsledku byla všechna stejná, nebo by se tak podobala, že rozdílů by bylo málo, pokud už nebyly všechny odstraněny. Děti neexistují, takže pojem děti Boží už taky nemá, jak být chápán. Pravděpodobně každý se věnuje jen svému rozvoji a málo se utužují vztahy s ostatními, zůstává jen jakési vědomí, že jsou jedné rasy a z toho důvodu jaksi drží pospolu.

2. Raeliáni 2 (víceméně podle jejich svaté knihy)
Žádná duše neexistuje, jde jen o software řízený DNA člověka v těle. Jakmile se lidé naučí genetické práci a klonování, začnou sami sebe klonovat, aby se tak znovu a znovu vraceli na svět. K tomu si začnou klonovat bioroboty, servisní skoro-lidi, kteří budou plnit každé jejich přání a nebudou jednat sami za sebe, protože tak jsou naprogramovaní skrze svou DNA.
Když by se potvrdilo definitivně, že není duše, pak není koho a jak zachránit cestou křesťanství. Lidstvo se zde také přestane „množit,“ ale je možné, že zůstane opakované dětství u takových nesmrtelných, kteří vždy, když zahynou, jsou znovu vytvoření. Nějaká etika servisních biorobo-lidí se jich vlastně netýká, protože jsou to bioroboti, které tito lidé používají, jak si přejí, tito bioroboti také zastanou veškerou práci, takže lidé se věnují jiným věcem, umění, potěšení, průzkum atd. Zde by křesťanství dávalo větší smysl jako náboženství biorobotů, kteří jsou „otroci,“ kterým se to tak líbí, protože je to jejich naprogramovaná přirozenost, než lidí samotných. (náboženství umělé inteligence v červeném trpaslíkovi je geniální nápad, kterému se nedostává ocenění)

3. Raeliáni 1 (víceméně podle jejich svaté knihy)
Druhý scénář ze stejné knihy říká, že jen ti absolutně nejlepší, co si to zaslouží, se budou klonovat, coby nesmrtelní a těm se zakáže se přirozeně rozmnožovat, zatímco většina populace zůstává smrtelná a má pouze šanci si zasloužit, aby se dostali mezi nesmrtelné.
Taková šance na nesmrtelnost je drasticky nízká a víceméně
ně rovná šanci vyhrát sportku. Duše je jen software z DNA jako v předchozím případě, což křesťanství velkou šanci nedává... takový systém také smrdí korupcí, nesmrtelní by si velmi rychle začali pečlivě vybírat koho a jestli vůbec mezi sebe brát někoho dalšího. Taková společnost sama o sobě se mi zdá být nestabilní, jak dlouho by lidé smrtelní přijímali takové malé šance na nesmrtelnost, aniž by se ji pokusili získat násilím?

Budu pokračovat později...

–MM–: Věřil bych tomu, nebýt těchto úseků:
–MM–: (Jejda, teď jsem si nevšiml… kde je napsáno:
Jakákoliv dezinformace potřebuje otevřenou kritiku. Včetně náboženství.

Stejně tak pokud je někdo toho názoru, že náboženství je škodlivý virus, jak je v příspěvku krátce předtím citováno. Tam je ale vyjádřen Tvůj nesouhlas s touto interpretací, abych tedy nestranil - nicméně, pokud se bavím s někým, kdo tento názor skutečně zastává, pak mi připadá divné, že by skutečně pouze zkoumal... Zvláště pokud i jiní lidé si všímají toho, co jsem tu naznačil. Myslím, že nestranný a zkoumající člověk neřekne, že je víra dezinformace.
Ale jakkoli už přesvědčený člověk naopak bude své stanovisko hájit a nedá si svůj názor vymluvit. Občas holt i za cenu argumentačních faulů (teď mluvím všeobecně pouze o průběhu debat v těchhle nástěnkách) Proto znovu říkám, že to nemá (alespoň pro mě a asi už ani pro ostatní) cenu

Lívaneček: Pokus s věřícím a nevěřícím místem si lidstvo už mnohokrát v historii vyzkoušelo. Čím méně víry a čím více ochoty odvážně zkoumat skutečnost, tím rychlejší je tempo pokroku, který obvykle přináší větší blahobyt díky lepší medicíně a vědeckému poznání. (Byť je tedy více než pravděpodobné, že nás technický pokrok v tomto století zničí. )

Viz tzv. Needhamova otázka, o které jsem psal jinde – proč zrovna v Evropě nastartovala průmyslová revoluce, když většinu potřebných ingrediencí už dávno objevili v jiných částech světa? Protože jinde se víc báli svět zkoumat.

VelkýBochník: Mohu-li mluvit za sebe, pro mě není cílem vyhrát. Mně přijde víra jako zajímavý fenomén a rád zkoumám, čemu a proč lidé věří. Pokud to protistrana vnímá jako nějakou prohru… není to záměr. Není to soutěž. Je to myšlenkové cvičení, ne myšlenkový závod.

V této nástěnce jsem až tak moc aktivní nebyl. Pokládal jsem tady otázku o nesmrtelnosti, na kterou by mě pořád zajímala odpověď. Jakmile se podaří vyřešit vesměs všechny příčiny smrti kromě sebevraždy, tak se do nebe nedostane nikdo?

YOYO: Označit přívržence náboženství, které je postavené na určité vestavěné vině (= všichni jsou hříšníci, za které se Ježíš obětoval), jako neviňátka, je samo o sobě urážlivé. Není to asi přímo argumentační faul, je to spíš jen rýpavá urážka, která ke konstruktivní diskusi zjevně moc neinspiruje.

YOYO: To hrozně záleží. Kdybych si vytvořil dvě města, v každém by byl milion obyvatel a jedno by bylo nevěřící a druhé by bylo silně věřící, tak si myslím, že to druhé by prosperovalo jako celek lépe. To je ovšem můj osobní názor

Pro jednotlivce jestli je to lepší? Těžko říci. Asi dost záleží na zkušenostech. Já sám jsem si k tomu náboženství hledal (a hledám) i trochu vlastní cestičku a má pro mě poměrně velký význam. Kdybych ale teď vzal tebe a začal do tebe hustit zákon a jiné věci, tak ti asi víru pěkně zhnusím. Takže záleží dost na zkušenostech jednotlivce.
V mém životě si troufám říct, že mi víra v dosti věcech pomohla, ale v dosti věcech to byl i boj.
K tomu prvnímu:
Nemyslím si, že za mě tenkrát Bůh vyřešil všechny problémy a v to ani nevěřím (ani to takhle nefunguje ) ovšem mohl jsem tenkrát opravdu „věřit" prostě tam byla jenom ta víra. Když člověk se nemá o koho opřít, tak jediné, co mu zbyde je opravdu jen věřit. Snad to neznělo moc depkařsky :D

Tak tady je můj malý pohled. Jak říkám: snad nevadí, že sem píšu

Lívaneček: Netvrdím, že přímo naléhají (tedy pár jsem takových potkal, ale to jsou výjimky). Ale předpokládám, že názor i těch věřících, kteří nenaléhají je, ten, že je lepší věřit než nevěřit, ne?
Já se ptám proč je to lepší.
Možná je to lepší jen pro toho jednotlivce, ale né nutně pro společnost jako celek?

YOYO: Nemyslím si, že by společnost měla problém s tím, že jsi nevěřící. Nikdy se mi nestalo, že by společnost naléhala na nevěřící lidi, aby věřit začali

Nevím, jestli bych se do téhle diskuze měl zapojovat, když nejsem křesťan...

To že nám dělá problém naslouchat někomu s opačným názorem, tím sme asi vinní všichni.

Zazlívat protistraně že nezareagovala, když ten dotaz byl položeny jen před jedním dnem bylo asi trochu přehnané. To rýpnutí si možná Morell mohla odpustit. Ale myslím, že na to reagujete trochu přehnaně, vždyť to bylo docela nevinné
Arugmentační fauly může dělat každý. Nemyslím si, ale že zrovna tohle nějaký byl. Vždyť Morell ani proti ničemu neargumentuje, ne? Jen položila otázku. Z té samotné otázky mi ještě nevyplývá že by měla nějaký konkretní protinázor.
Nebo v čem tam vidíte jakou argumentaci? Něco mezi řádky:
„To že jste neviňátka a neodpovídáte je důkaz toho že moje otázka je záludná?“
To by asi byl argumentační faul, ale přijde mi absurdní si to vykládat takto.
A ten její následující názor mi ani nepřijde být v nějak velkém zorporu s názorem věřících.

Já se přiznám, že slovo bázeň v běžné řeči vlastně nepoužívám - myslel jsem si, že to je nějaký nižší stupeň strachu. Podle definic to je zřejmě něco mezi respektem a strachem.
Přijde mi, že se to dnes už používá hlavně v tom kontextu boží bázně. Každopádně mi to stále zní jako spíše negativní emoce/stav mysli.

Já stále moc nerozumím tomu, proč toho Boha vlastně potřebuji.
Pokud jde o Boží vůli, tak si myslím, že v těch otázkách, které se týkají mezilidských vztahů a chování ve společnosti, tak se můj postoj shoduje s tou Boží vůli (tj. s morálními hodnoty věřících).
V čem můj postoj neshoduje s jeho vůli je podle mě akorát to co se týká mého vztahu s ním (praktikování víry). - Tj. to že neveřím že existuje, a tedy nedává smysl mluvit o nějakém respektu, lásce k němu atd. Což je podle Bible hřích, ale není to nemorální.

Opravte mě, pokud se mýlím.

Proč je tedy pro společnost problém, že nejsem věřící? Když se můžeme chovat morálně i bez Boha.
Jde jen o ten posmrtný život? Pokud nějaký je a já bych se tam nedostal, nebo se dostal do pekla, tak to bych byl v konečném důsledku škodný jen já sám, ne?

A proč tam má Bůh danou tu podmínku, že je nutné v něj věřit, proč mu nestačí to, že člověk žije spořádaný život?

FrantaDinosaurus:

já bych místo křesťanů ve společnosti ocenil třeba cvičené opičky, mohla by to být větší legrace

Křesťanská neviňátka? Jako vážně? Nemyslím si, že takové napadání je úplně košér, nelíbí se mi to. A je mi úplně jedno, jestli někdo chtěl rozproudit diskuzi nebo ne. Je to podlé, hnusné, blbé. Fuj.
Jinak bych osobně rozlišoval mezi bázní a strachem. Strach má člověk u Boha tehdy, má-li k tomu důvod. To se odráží i v popkultuře, všimněte si, kolik těch tvrdých mafiánů a gangsterů jsou nějakým způsobem věřící. Bázeň je dle mého respekt z Boha, kdy člověk zná jeho moc a jeho hněv, ale i jeho dobrotu a milosrdenství. A tak by se to mělo vnímat. Jelikož Bůh je ve všem dle křesťanské nauky dokonalý a odpouštějící, tak pokud trestá, má k tomu důvod. A nejedná se o trest formou jakéhosi ublížení, ale trestu, který má člověka ponaučit - takto by také měla být mimochodem postavena jistuce. Neměla by trestat, aby lidem ubližovala, ale aby je hlavně časem napravila.
Mimojiné, křesťané častěji mluví o odpuštění než o velkých trestech. „Bůh a trest“ je spíše taková loutka pro křesťanství ve Spojených státech u lidí s alobalovými čepičkami.
Ne nadarmo se říká Bohu „Nebeský otec“. Protože On je jako postava otce. Má nás rád a chce pro nás vždy to nejlepší. Ale kdo je otec bez toho, aniž by měl nějakou moc a dítě k němu mělo respekt?
Mít strach z Boha je tedy do jisté míry oprávněné, ale měla by to spíše být ta bázeň. Bůh nám je blízký, ne vzdálený.

Nechci nic říkat, ale posledních pár příspěvků v téhle nástěnce mi připadají jako jeden velký argumentační faul :D

Přijde mi to tu obecně takové, že se nevěřící tady snaží nějak dokázat něco, čemu já ani nerozumím () a věřící proti tomu nemohou nic namítat, protože je to „jen“ víra a nemá to logické vysvětlení. Snad se chápeme. Se ani moc nedivím, že se k tomu nevyjadřují

Kaja_888
Myslím si, že respekt a strach vůbec není to samé. pokud bychom z toho udělali synonyma, tak se dá souhlasit, ale pak je těžké rozpoznat, kde končí strach obdiv a začíná strach nebezpečí. myslím že tady začíná docela zmatek.

Co se týká argumentačního faulu v neviňátkách, nebyl to faul, ale pasivní agrese, provoakce, aby se alespoň někdo ozval a začala debata, což se mi povedlo.
Diskuze je složitá, zvláště proto že mnoho lidí diskutovat neumí a přicházejí k „diskuzi“ s určitým cílem, často jím je právě prosadit svou, nebo aby diskuze probíhala, jak si představují. Ale i to součást poznání a učení. Taky se mi to častěji nelíbí, než líbí.

Morell: Trochu mě mrzí, že nám…
Morell: Dovolím si namítnout něco o těch “křesťanských neviňátkách“. Jednak mi toto samotné označení přijde jako argumentační faul, druhak možná mlčí, protože v historii této (a jakékoli jiné) nástěnky o křesťanství byly argumentační fauly na denním pořádku. Proto i já jsem třeba upustil od debat toto téma. Lidi, kteří chtěli pochopit, co jsem se snažil říct, to pochopili. Lidi, kteří chtěli naopak pouze vyhrát v diskuzi, se vždycky zaměřovali na to, aby našli nějakou chybičku v tom, co jsem povídal. I jejich argumenty tomu nasvědčovaly: často nesmyslné, jen aby se postavil protinázor. Když jsem se jich pak na něco zeptal, dostával jsem sám občas vyhýbavou odpověď plnou kličkování.
Tenhle termín se mi ale zdá zas ale poněkud urážlivý vůči nám. Nedivím se, že nikdo už asi nechce odpovídat, nemá to cenu

Strach z Boha není úplně nejlépe řečeno. Samozřejmě, pokud bereme strach jako synonymum ke slovu respekt, pak souhlasím.

Pokud bychom neměli respekt z Boha, co by to znamenalo? Zřejmě bychom se nesnažili plnit jeho vůli, nevěřili že je všemohoucí atd. Stejně jako je třeba mít strach z Satana, tak je třeba mít strach i z Boha.

Samozřejmě není nejlepší se Boha bát zase tak, jako se bojíme např. ďábla. Bůh je přeci milosrdný, takže nás má rád i bez toho, aniž bychom se ho báli. Satan je ale zlý, a my jsme jakási jeho oběť - chce nás svést k páchání hříchů - měli bychom se ho bát jinak než Boha, měli bychom se bát, že nás navede ke zlu, stejně jako Adama s Evou.

Tohle je má teorie, myšlenka, nevnucuji vám to. Píšu to sem proto, aby jste se nad tím mohli zamyslet, buď to přijmete nebo ne. Nechci tím vyvolávat konflikty.

Trochu mě mrzí, že nám tu křesťanská neviňátka mlčí a ozývají se jiní. Ale souhlasím. Strach z Boha je nesmysl. Tady zpočátku může být a to je přirozené, když někoho neznáš, tak se můžeš obávat, zvláště, když je o dost silnější. Kdo nemá žádné obavy, když se před něj postaví o hlavu větší svalovec, zvláště ne v dobré náladě?
Ale pak přichází poznání a co člověk zná, z toho nemůže mít strach, protože ví. Pak už zbude jen strach z okamžitého ohrožení. Ale jak poznáš toho člověka nebo boha, když ho poznáš, strach se změní buď v důvěru v dobrou bytost, nebo nepřátelství k bytosti špatné. Trochu černobílé, ale pro člověka docela instinktivní a řekla bych že dosti reálné.
Kde zůstává strach, tam je oddělení, tam je prostě něco špatně.

že je lidské právo občas nepochopitelné je z důvodu, že je založené na kultuře a ne vždy na logice, takže tady bych nechtěla vrtat hlouběji, to odtahuje od tématu.
Manipulace strachem je neetická, souhlasím, bohužel je pořád velmi živá, protože je pořád tak moc efektivní díky strachu, který je u člověka mezi základními instinkty řídícími chování a překonávajícími klidný rozum. Na základě strachu se jedná mnohem rychleji než na základě přemýšlení, což se zneužívá.

Asi to byla otázka hlavně na věřící, ale dovolím si říci svůj názor.

Strach je přirozený, ale nemyslím si, že je „správné“ se bát koholiv.

Strach je takový užitečný mechanismus, který nám pomáhá vyhnout se nebezpečí. Což je dobré pokud jde o takové ty pudové situace typu „útěk před predátorem“.
Pokud jde o situace, nad kterými lze více přemýšlet a není třeba jednat instinktivně a okamžitě, tak tam sice strach taky může někdy posouvat ke správným cílům, ale řekl bych, že pozitivní motivace (odměnou) je v takových případech skoro vždy lepší než ta negativní.

To pochopili i duchovní a mluví dnes více o boží lásce než o božích trestech. (Tedy nejen dnes, ale řekl bych že ta tendence je stoupavá stále i v současnosti. Což je asi fajn.)

Bát se boha znamená bát se neexistující hrozby - to je plýtvání bojácnou energií

Z pohledu duchovních je asi dobře, že se lidé bojí odvracet od víry pro strach z božího trestu. Někteří z nich ten strach v lidech přikrmují - ať už záměrně nebo nevědomě. Ale asi málokdo bude veřejně tvrdit, že je správné se boha bát nebo ten strach vzbuzovat. (A nebo ano? Občas mě názory věřících překvapí.)

Každopádně, využívat strach k manipulaci lidí považuji za velmi neetické.

Člověk by se měl chovat morálně protože to považuje za etické, nikoliv ze strachu před trestem.

Pokud někomu v konání nemorálních činů brání jen strach z trestu, tak si o takovém člověku budu nejspíš myslet, že je to psychopat, který nemá žádnou empatii.

Ale jelikož psychopaté existují, tak je asi fajn, že alespoň ten strach na ně funguje - a protože lidské právo může být pro některé lidi špatně pochopitelné, tak pak ten strach z božího trestu je vlastně dobrá věc. - A to je tedy asi jediný případ, kdy považuji za správné (respektive užitečné) bát se Boha.

S Panglagem jsem se dostala k zajímavému tématu: bázeň z boha, nebo češtěji strach z boha. Proč je správné se Boha bát?

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Nezabije%C5%A1!
detailní výklad od žida: https://jpfo.org/rabbi/6th-commandment.htm
A jinak těch nuancí tam v Bibli je okolo vraždy/zabití taky dost, to je pravda.

(Budu trochu rejpavý.)

Tou vágností trpí všechny ty přikázání.**

Morell,
„správně“ ve smyslu, že v té staré Egyptštině, kterou používal Mojžíš, byla různá slova pro zabití a pro vraždu, a byly mezi nimi stejné nuance jako v češtině (respektive v českém zákoníku)? Máš nějaký zdroj z kterého máš tuto informaci?
Troufám si tvrdit, že to ani moc přesně vědět nemůžeme (ono není ani moc jisté, jaký byl ten původní jazyk desatera).

U nás, se některé zabití* trestá a některé né - a odpovídá to zhruba tomu, jak dnešní zdejší společnost vnímá morální váhu toho činu (například zabití v sebeobraně vs zabití z nedbalosti ).

A tedy bych řekl, že nejen vraždy, ale i některá zabití by „správně“ měla být považována za hřích.

Nepřijde vám ale trochu absurdní, že člověk potřebuje k těm „základním deseti pravidlům“ ještě i nějaké další informace (které jsou předávané kulturně, jinak než Biblí, a navíc se mění v čase), aby dokázal to to desatero správně interpretovat?

Není pak to desatero vlastně trochu k ničemu? :)

„Tenhle čin většině lidí dnes přijde morální, ale tenhle už ne“
=> „Tohle tedy budeme trestat a tohle ne“
=> „Takže tohle přikázání pro nás bude znamena jen toto, ale už ne ono“

„Ach, ještě že máme to desatero, bez něj bychom... měli o deset prastarých vět, které je třeba nějak interpretovat aby pasovaly na dnešní poměry, méně!“

*Oprava - právo možná ještě rozlišuje pojem usmrcení, kde ne každé usmrcení je zároven zabitím - nejsem si jist přesně. Ale běžný občas stejně ty slova chápe jinak než jak jsou definovany v zákoníku...

**Respektive z ní spíš těží - kdyby byli více konkrétní, tak by neprošly tou zkouškou času - kdo se například dnes řídí Chamurapiho zákoníkem, že.

Nezabiješ je chybný překlad, správný je „nezavraždíš.“ (jenom pro upřesnění)

Mě by zajímalo, proč není to přikázání formulované jasněji, aby bylo zřejmé, který z výkladů je správně, protože jsou to hodně různé výklady.

Pokud to mělo znamenat „nezabiješ ve jménu božím“, tak to je podmnožinou „nezabiješ“, ne?

Krom toho lidé, kteří páchají ve jménu jakékoliv víry něco nepěkného, nepředpokládají, že tak činí nadarmo, dost často si myslí, že tím zlepšují svět.

Tipnul bych si, že i ta ustálená provolání „pane bože!“ a „ježišmarja!“ vznikla pravděpodobně z pověrčivosti věřících (tzn. nebylo to pronášené nadarmo), spíš než z nějaké zakořeněné zbytečné neúcty. Ale nevím, tohle by byla otázka pro nějakého historika-lingvistu.

No, abych odpověděla Verbumovi, druhé přikázání v židovské bibli mi je docela jasné z židovské perspektivy, i když ta v bibli taky není, pokud vím. Židé věřili a zřejmě stále asi věří, že kdo zná něčí jméno, má nad ním kousek moci, takže říct boží jméno je u žida nevýslovná drzost, protože si člověk dovoluje překročit boha a přikazovat mu/ovládat ho.

proti tomu ke křesťanské braní božího jména do pusy o dost menší prohřešek a navíc ani ne přesně definovaný, máte podle mě k tomuhle dost jiný přístup, který, i jak vidím tady z komentářů, není vůbec tak jasný.

Já bych určitě souhlasil s Pralinkou. Tedy myslím si že je špatně i nějaké to zvolání u něčeho. Ale prostě když někdo zabíjí stovky lidí a tvrdí že je to boží vůle.
Ale to tu už v historii bylo víckrát. Já osobně si i myslím že i ty husité nebyly žadní boží služebníci. Stejně jako druhá strana křižáci...
Bůh v novém zákoně rozhodně nechce aby jsme někoho zabíjeli. jen protože má jiné vyznání. Ani nějak poškozovali třeba jeho majetek a tak dále.