(Budu trochu rejpavý.)

Tou vágností trpí všechny ty přikázání.**

Morell,
„správně“ ve smyslu, že v té staré Egyptštině, kterou používal Mojžíš, byla různá slova pro zabití a pro vraždu, a byly mezi nimi stejné nuance jako v češtině (respektive v českém zákoníku)? Máš nějaký zdroj z kterého máš tuto informaci?
Troufám si tvrdit, že to ani moc přesně vědět nemůžeme (ono není ani moc jisté, jaký byl ten původní jazyk desatera).

U nás, se některé zabití* trestá a některé né - a odpovídá to zhruba tomu, jak dnešní zdejší společnost vnímá morální váhu toho činu (například zabití v sebeobraně vs zabití z nedbalosti ).

A tedy bych řekl, že nejen vraždy, ale i některá zabití by „správně“ měla být považována za hřích.

Nepřijde vám ale trochu absurdní, že člověk potřebuje k těm „základním deseti pravidlům“ ještě i nějaké další informace (které jsou předávané kulturně, jinak než Biblí, a navíc se mění v čase), aby dokázal to to desatero správně interpretovat?

Není pak to desatero vlastně trochu k ničemu? :)

„Tenhle čin většině lidí dnes přijde morální, ale tenhle už ne“
=> „Tohle tedy budeme trestat a tohle ne“
=> „Takže tohle přikázání pro nás bude znamena jen toto, ale už ne ono“

„Ach, ještě že máme to desatero, bez něj bychom... měli o deset prastarých vět, které je třeba nějak interpretovat aby pasovaly na dnešní poměry, méně!“

*Oprava - právo možná ještě rozlišuje pojem usmrcení, kde ne každé usmrcení je zároven zabitím - nejsem si jist přesně. Ale běžný občas stejně ty slova chápe jinak než jak jsou definovany v zákoníku...

**Respektive z ní spíš těží - kdyby byli více konkrétní, tak by neprošly tou zkouškou času - kdo se například dnes řídí Chamurapiho zákoníkem, že.

Nezabiješ je chybný překlad, správný je „nezavraždíš.“ (jenom pro upřesnění)

Mě by zajímalo, proč není to přikázání formulované jasněji, aby bylo zřejmé, který z výkladů je správně, protože jsou to hodně různé výklady.

Pokud to mělo znamenat „nezabiješ ve jménu božím“, tak to je podmnožinou „nezabiješ“, ne?

Krom toho lidé, kteří páchají ve jménu jakékoliv víry něco nepěkného, nepředpokládají, že tak činí nadarmo, dost často si myslí, že tím zlepšují svět.

Tipnul bych si, že i ta ustálená provolání „pane bože!“ a „ježišmarja!“ vznikla pravděpodobně z pověrčivosti věřících (tzn. nebylo to pronášené nadarmo), spíš než z nějaké zakořeněné zbytečné neúcty. Ale nevím, tohle by byla otázka pro nějakého historika-lingvistu.

No, abych odpověděla Verbumovi, druhé přikázání v židovské bibli mi je docela jasné z židovské perspektivy, i když ta v bibli taky není, pokud vím. Židé věřili a zřejmě stále asi věří, že kdo zná něčí jméno, má nad ním kousek moci, takže říct boží jméno je u žida nevýslovná drzost, protože si člověk dovoluje překročit boha a přikazovat mu/ovládat ho.

proti tomu ke křesťanské braní božího jména do pusy o dost menší prohřešek a navíc ani ne přesně definovaný, máte podle mě k tomuhle dost jiný přístup, který, i jak vidím tady z komentářů, není vůbec tak jasný.

Já bych určitě souhlasil s Pralinkou. Tedy myslím si že je špatně i nějaké to zvolání u něčeho. Ale prostě když někdo zabíjí stovky lidí a tvrdí že je to boží vůle.
Ale to tu už v historii bylo víckrát. Já osobně si i myslím že i ty husité nebyly žadní boží služebníci. Stejně jako druhá strana křižáci...
Bůh v novém zákoně rozhodně nechce aby jsme někoho zabíjeli. jen protože má jiné vyznání. Ani nějak poškozovali třeba jeho majetek a tak dále.

A co ti na druhem prikazani neni jasne?
Vem si to takhle... taky nemame radi, dyž nase jmeno zesmesnuje a nebo znužívá. Např: jdeš po ulici a pratelé na tebe volaji, ty se otocis a oni reknou, to nic to byl jen for.

Tak je to i s jmenem Bozim... kolikrat rikame ne s ucty, ale ze treba upadnene a nebo se nam neco nepovede, Pane Boze, Jezisi Kriste...atd.
Človek by mel mit uctu k jmenu druheho... proto je to druhe prikazani...vyslovovat jmeno Bozi s uctou.
Verim, ze jsem to vysvetlil srozumitelne.

Někdy se to chápe tak, že Boží jméno je příliš vznešené, než aby se jen tak nahodile vykřikovalo nebo používalo jako vycpávka, a že by se nemělo při každém zakopnutí o kámen na chodníku vykřikovat „Ježíšmarjá“ nebo „Proboha“.

Ale já se domnívám, že závažnějším proviněním a braním Božího jména nadarmo je, když se někdo zaštiťuje Boží autoritou při prosazování svých nízkých a přízemních osobních cílů. Když například při dobývání Ameriky dobyvatelé tvrdí, že je Boží vůle, aby ty Indiány násilím obrátili na křesťanství, a kdo se neobrátí, toho je zapotřebí zabít. Když nějaký vládce tvrdí, že je zapotřebí ve jménu Božím zničit sousední stát. Když zástupce některé církve tvrdí, že je nutno pozabíjet příslušníky jiné církve. Když nějaký íránský ajatolláh tvrdí, že ve jménu Alláha je zapotřebí zničit západní svět. Když moskevský pravoslavný patriarcha tvrdí, že je nutné zničit převážně pravoslavnou Ukrajinu. Tohle všechno mi připadá závažnější provinení proti zákazu braní jména Božího nadarmo, než když někomu při pohledu na špinavého a otrhaného kamaráda uklouzne „Panebože, ty vypadáš!“.

Na jedné z nástěnek tu padla zmínka o braní božího jména nadarmo. Čím déle nad tím přemýšlím, tím mi to dává menší smysl. Mohl by mi někdo zde tuhle zvláštní problematiku trochu vysvětlit?

Též si to myslím. Evangelická církev aspoň drží krok s dobou a nedrží se těch „tradičních hodnot“ jak klíště.

Já myslím, že dobrý krok

Českobratrská církev evangelická se omluvila homosexuálům.
https://twitter.com/Jakub0Maly/status/1527739730871345152

VelkýBochník: Slučuješ (ne)chtění a (ne)víru.
Pokud na světě existují nějaká příjemná překvapení, tedy dobré výsledky, které člověk nepředpokládal, tak tohle slučování nedává smysl, ne?

Navíc to působí také jako symptom nezdravého vztahu – takové to klasické projektování rozhodnutí útočníka do vůle oběti ve stylu „můžeš si za to jen ty, já tě prostě musím trestat, takhle to chceš ty, ne já“.

„I tady jsem přesvědčen, že ten zdroj lásky je jiný jakkoli to lidi nazvou.“
Chtěl bych podotknout, že věda docela dobře ví, proč existuje láska.

Tenoious: Nicméně tou placatostí to vlastně i začalo... Až pak se přišlo i na to, že je kulatá a cosi se tam točí (prej to podle nich bylo Slunce tenkrát).
Takže ještě o to větší extrém

VelkýBochník: Už jsem se lekl, ale znělo to tak.

Tenoious: Takhle jsem to neřekl, koukni na to ještě jednou

VelkýBochník: Takže podle tebe je země placatá?

Já si nedovedu představit život bez víry v Boha

honzot: Řekl bych, že každý člověk, žijící v civilizaci dostane těch příležitostí za ten život tolik, kolik potřebuje. Nelze se pak vymluvit, že o Bohu neslyšel. Ale kdyby přece, tak věřím (a mám pocit, že je to i v Bibli), že ho Bůh bude jednou soudit spravedlivě a úměrně tomu, co mu bylo nabídnuto a co poznal.
–MM–: Vyznívat může, ale není. Jak už jsem říkal: věřím tomu, že všechny ty věci jako láska, naděje, radost atd. pocházejí od stvořitele tohoto světa - Boha. Tudíž pokud s Ním jednou člověk nechce jednou tu věčnost trávit - nemusí. Ale bude ochuzen o to, co s sebou právě přítomnost Boha přináší. V tomhle způsobu uvažování to není trest, ale volba. Přitom Boží řešení je tak jednoduché: „Chceš? Tak pojď.“ Právě kvůli této jednoduchosti byl kdysi obětován Jeho vlastní syn, protože jinak bychom se k Bohu (obtížení svými chybami) nemohli přiblížit a bylo by to právě jen o tom pekle.
Nicméně pokud jde o ty ideologie, tak jsem stejně toho názoru, že láska pochází od Boha. A je to zhruba stejné, jako když se lidé domnívali, že je Země kulatá a Slunce se točí kolem ní. Nějakou dobu to „fungovalo“, ale pravda byla úplně jiná. I tady jsem přesvědčen, že ten zdroj lásky je jiný jakkoli to lidi nazvou. Nicméně co se týká utrpení atomovky a utrpení v pekle, souhlasím, že ta atomovka je na tom líp, ale... takhle to prostě je.

Jediné co věřím jsou životy svatých protože jsou po nich kostry, takže byli. I jejich životy byly takové jak se píše. Je pravda že křesťanství je o lásce ale zázraky ani spasení není a Bůh a Satan také nejsou. Ale to je můj názor. Myslím si že křesťanství je jenom o tom jak se má člověk chovat slušně.

honzot: Proto křtí miminka, aby to vypadalo, že jsou rozhodnutá.

Colossus: Co přesně znamená výslovné zavržení?

VelkýBochník: Tohle vyznívá dost sadisticky, ne?
Kdybych byl bůh já, tak do pekla nepošlu nikoho, protože nekonečné utrpení mi nepřijde ospravedlnitelné v podstatě pro nikoho. Rozhodně bych neposuzoval, jestli mě měl dotyčný rád, to by mi přišlo poněkud vyděračské. Vztahy, kde jedna strana vynucuje lásku, ti nepřipadají špatné?

Zrovna v té Severní Koreji láska mezi lidmi sice určitě je, ale tamní státem tlačená ideologie čučche žádného boha nezná, jejich spirituální cíl je absolutní soběstačnost, včetně obrany. Uctívat záměr vytvořit atomovou bombu zní sice divně, ale nezní i smrt v jaderné válce jako lepší osud než nekonečné utrpení v pekle?

A co člověk který pořád ještě neby do smrti rozhodnut?

honzot a Colossus: Já bych to viděl ještě z trochu jiného úhlu pohledu:
Jakkoli zle to vypadá na Ukrajině, nebo v Severní Koreji, tak tam všude zbyl pořád ještě kousek lásky. Poznáš to podle toho, že se lidi žení a vdávají a myslím, že ne pouze z prospěchářství, ale proto, že se někteří mají rádi. Je tam láska, je tam i naděje, že se ještě může něco změnit a to přesto, že je tam oproti ČR (díky Bohu za tuhle republiku) naprosto nepředstavitelně strašně.
Osobně si myslím, že láska je daná od Boha a je to vlastně jakási Boží podstata - Bůh sám.
Jednou ale už nebude tento svět s tím „namixovaným“ dobrem i zlem, ale namísto toho bude místo, kde s Bohem budou ti, kdo s ním za života být chtěli. To je nebe a tam nebude ani kousek nenávisti. A pak také ale bude místo, kde nebude ani kousek Boha, to znamená lásky, naděje atd. a tím místem je peklo. Kdo s Bohem v životě nepočítal, proč by s ním Bůh měl trávit čas?
Myslím, že i peklo by se stalo nebem, pokud by tam byl přítomen nějak Bůh jakožto samotná podstata lásky a samo nebe zas peklem, pokud by tam nebyl.

Kdo zavrhne Boha, nebude spasen. Řekl bych, že i ateisté mají šanci na spasení, pokud tedy Boha vysloveně nezavrhnou, vzhledem k tomu, že i v listu Římanům se zmiňuje spasení např. pohanů.

Mám otázku,co se (podle křesťanů) snane s ateistou až umře? Může jít do pekla? Nebo do nebe? Vytratí se?

titin: Problém je, že pokud boha pojmeš příliš abstraktně, tak ti z náboženství nekouká žádná morální autorita. Všechny ty nízkoúrovňové podmínky pro existenci vesmíru a času a atomů jsou příliš odtržené od toho, jaké chování lidí je žádoucí a nežádoucí...

-MM-: Ale pokud na to aplikujeme ten názor, že bůh je všechno, tak ano, všechno stvořil bůh. Můžeme se na to dívat tak, že bůh je v podmínkách.
Všechno je to o pohledu.
Nikomu se nepovede náboženství dementovat, tedy alespoň ne jeho základní teze (samozřejmě, ty vedlejší jsou stavěny a bořeny jako na běžícím páse :D). To je spojeno s tím, že to opravdu o individuálních postojích je.

-MM-:Jsem rád že jsi dokázal na tvé odpovědí mě že Bůh existuje.Spoustu věcí,které vytvořili lidé,přece vytvořil Bůh protože Bůh stvořil člověka,a tak to co vytvořili lidé přece vytvořil Bůh,další důkaz toho,že Bůh existuje

Kopčem: Buď používáš nějakou jinou (a prakticky zcela neužitečnou) definici pojmu „stvořit“, nebo zapomínáš na spoustu věcí, které stvořili lidé.

„Které zvíře si stvořilo tohle hnízdo?“ – „Žádné zvíře, to Bůh.“
„Které instituce stvořily stav, kdy hrozí nebezpečné sucho?“ – „Žádné, to Bůh.“
„Kdo stvořil tento formulář u nástěnek?“ – „Bůh!“ ... ó, díky.

Pokud tím chceš říct, že bůh je jakási první příčina všeho, tak to jednak není důkaz ničeho, jednak to je zbytečná informace, asi jako „Z čeho je tato omáčka?“ – „Z atomů!“.

Zvířata ale vidíme,protože je také stvořil Bůh,všechno co vidíme stvořil Bůh,další jasný důkaz že Bůh existuje

Kopčem: Podobný důkaz jde zformulovat i pro jednorožce, malou mořskou vílu a hinduistické božstvo. Nedostatek důkazů přeci není důkaz.

Mimochodem, spoustu věcí, které nejsou lidské bytosti, vidíme. Třeba zvířata.