Kostel jako budova moc ne, dokonce existují kostely, které byly katolické a pak pravoslavné nebo naopak.
Rozdíly existují mezi pravoslavnou církví a jinými církvemi. Kdysi dávno byla jedna církev, která vyznávala Krista a jeho vzkříšení a byla založena na jeho učení. Během té dvoutisícileté historie však docházelo k určitým rozporům, které vedly k tomu, že tato původně jedna církev se rozpadla na více církví. Všechny křesťanské církve se shodují na víře v Krista a jeho učení, ale liší se například v důrazu na jednotlivé záležitosti, ve způsobu provádění náboženských obřadů a podobně. Bohužel docházelo i k tomu, že věřící různých křesťanských církví proti sobě i válčili, což je špatné.
V současné době jedním z rozdílů mezi pravoslavnou církví a jinými křesťanskámi církvemi je ten, že používají jiný kalendář a proto slaví Vánoce a Velikonoce o něco později, než jak je to u nás. Takže například pravoslavné Velikonoce byly teď tuto poslední neděli, zatímco u nás byly o týden dříve.

Ahoj, nevím jestli to sem patří ale jak se liší kostel od pravoslavného kostela? Díky

Tahle nástěnka má byt o ptaní se, tak já to zkusím formou otázek!

ShabadacaG00D:
Kdybys chtěl přesvědčit lidi o přítomnosti nějaké všemocné nadpřirozené bytosti. Jaká cesta by Ti přišla jednodušší?
Vyrobit nějakou obrovskou nikdy předtím nevídanou světelnou a zvukovou šou? (případně jakkoliv jinak si představuješ fyzickou podobu samotného boha) A nebo prostě přiřknout nějaké božské schopnosti existujícímu živému člověku, kde Ti ta lidská omezení mohou „hrát do karet“? :)
Nebo Tě napadá ještě nějaký lepší způsob?

Colossus:
Tím „vznikáním rukopisu“ jsem myslel i tu ústní tradici předtím, než to někdo skutečně sepsal. - Řekl bys, že při tom převypravování mohlo docházet ke snadnějšímu modifikováni těch původních událostí, než ke kterému mohlo docházet pak později při tom psaní/přepisování?
A nebo myslíš, že při ani jednom procesu k žádným změnám docházet nemohlo?

Nepřišlo by Ti ještě zajímavější, kdyby ta evangelia vznikla na různých místech, ale ve stejnou dobu? Nemyslíš, že se některé informace mohly v tom mezičase dostat přes tu vzdálenost k těm pozdějším autorům ještě před tím, než oni stihli napsat „pokračování“?

Myslíš, že lidé nejsou schopni lhát i při mučení?
Myslíš, že lidi nemohou být občas přesvědčeni o tom, že mluví pravdu přestože ji nemají?

Pokud je chyba brát Bibli fakticky, chybuje Bochník, když psal, že Bible měla za cíl popisovat pravdu. Nebo připadá v úvahu, že tam ten cíl být původně mohl, ale zůstal nenaplněn?

VelkýBochník:
Aha, to jsem nevěděl, že těch uzdravování dělal v Bibli hodně
A jsou i tyto léčení popisovány jako zázraky, nebo jako prostě uzdravování? Nemohl být Ježíš jen trochu lepší léčitel než ostatní? Pokud by některý jiný člověk úspěšně léčil mnoho lidí, nevnímali by ho prostí lidé taky jako že má nějaký boží dar?

Argumentaci omezenou energií nerozumím.
Vycházíš z předpokladu, že dělání zázraků stojí boha (nebo možná poloboha v případě Ježíše) nějakou energii, které má omezenou kapacitu? Zmiňuje se o tomto mechanismu Bible?

Občas je pro vysvětlení nějakých skutků argumentováno tím, že Ježíš byl taky jen člověk, jindy je argumentováno tím, že to byl boží syn schopný dělat zázraky.

Pokud máš k dispozici oba tyhle protichůdné argumenty, nemůžeš pak pomocí stejných argumentů obhajovat i opačnou myšlenku, tím že ty argumenty prostě prohodíš?

Například: Kdyby Ježíš dělal ještě více zázraků než je teď popsáno v Bibli, tak bys mohl říct „no jasně, je to přece (skoro) bůh“, a já bych mohl říct „jakto, však je to jen člověk s potřebou spánku“. Kdyby jich dělal výrazně méně než se tam píše, tak bys mohl říct „no jasně, je to přece jenom člověk“ a já bych mohl říct, „jak to, vždyť je to přece polobůh“

Je to co jsi vyjmenoval opravdu tak nepravděpodobné?
Není možné, že lidé, kteří v té době žili, mohli být schopni vývoj nějakých událostí odhadovat lépe, než jakou pravděpodobnost jim přikládáme my dneska?

Pokud udělám tisíc predikcí nějakých jevů, které mají každý jen 10% pravděpodobnost uskutečnění, netrefím se pak nejspíš zhruba stokrát správně? Nemohl bych pak zveřejnit jen ty případy kdy jsem se trefil? Nebo pokud zveřejním všechny, není možné, že ty špatné predikce se postupem času vytratí, protože nejsou tak zajímavé, nebo že se na případně přestane pohlížet jako na predikce?
Nebo pokud tisíc lidí udělá každý deset predikcí, netrefí se pak nejspíš jeden z těch lidí ve všech správně?
Nemyslíš že je možné, že ten, kdo vícekrát trefí získá díky tomu větší důvěryhodnost, a ti ostatní pak spíše upadnou v zapomnění?

Není Bible stále jen nějaký neúplný výběr ze všech rukopisů, které byly o té době a těch událostech sepsány? Když pominu ty dochované (Apokryfy), není možné, že spousta rukopisů nemusela dochovat právě proto, že nebyla do Bible zařazena (a tedy pak nebyla přepisována do mnoha kopií a podlehla tak snáze zubu času)?

Neubírá to pak té Bibli na objektivitě?

(Ano přiznávám, že některé ty věty jsem původně napsal jako „Myslím si, že“ a až pak je přepsal na „Nemyslíš si, že?“ - Ale třeba se nad těmi myšlenkami více zamyslíte, pokud si je zkusíte zodpovědět!)

verbum: „Tobě jako člověku co navrhuje hry a víš, co a jak skončí, tak tě moc věcí nepřekvapí, neboť víš co se může stát.“
Zajímavé je, že právě jako návrhář her dost často nevím, co a jak může skončit.

Často ani hry nevznikají se záměrem, aby na nich bylo zajímavé to, co na nich nakonec zajímavé je. Typickým příkladem je třeba Tetris (o kterém teď nedávno vznikl film, koukám, že dobře hodnocený, neviděl jsem zatím), to nebyl geniální vynález, ale spíš nahodilý objev sovětského inženýra. Nezamýšlel vyrobit návykovou hru, jen si v počítači hrál s upraveným hlavolamem pentomino a všiml si, že ho to ohromně baví.

Škoda, že neexistuje žádný pěkný český pojem pro to, čemu věda říká emergentní jev (nebo vlastnost). Zjednodušeně řečeno se tím myslí fenomén, kdy celek má jiné pozoruhodné vlastnosti než jeho dílčí části. Třeba teplota je emergentní veličina, protože ve skutečnosti, pokud se na hmotu podíváme pod mikroskopem, teplota neexistuje – je to jen rychlost pohybu částic. Ale to pomalejší či rychlejší kmitání mnoha sousedících částic má natolik výrazný efekt, že teplotu zkoumáme, jako kdyby byla od rychlosti oddělená. Nikdy nepřemýšlíme o lednici jako o zabržďovači sýru a o rychlovarné konvici jako o urychlovači vody.
Když už jsem u vody, vlny v moři jsou také emergentní jev. Žádná součást moře sama o sobě nemá vlastnosti vlny, ale pohyb všeho dohromady tvoří komplexní systém, který má své zajímavé vlastnosti (vlny se sčítají, odrážejí, vyrušují). A podobné vlastnosti pak mají i jiné druhy vln, nejen vodní.

Proč o tom píšu: vývoj her mi mnohdy připadá jako hledání emergentní hratelnosti. Naházím do hry pár jednoduchých myšlenek… a to mnohdy stačí, aby vznikl rozsáhlý prostor pro přemýšlení, který je mnohem větší než jeho jednoduché součástky. Nedokážu předvídat, čím přesně bude hra zajímavá. A i když si myslím, že to předvídat dokážu, hráči mě pořád můžou překvapit tím, co vymyslí (a nebo třeba tím, že najdou chybu).

„U Boha není čas. Jak se píše v bibli u Boha je jeden den jako tisíc let“
Pardon, ale připadá mi, že se tyto dvě věty popírají. Pokud vnímá čas řádově pomaleji, tak u něj pořád je čas.

Myslím, že si umím docela dobře představit jednotnou časovou linii se znalostí budoucnosti – a popravdě řečeno považuji sci-fi příběhy, které dodržují Novikovův princip sebekonzistence (typicky Terminátor 1 nebo Harry Potter 3), za intelektuálně zajímavější, než příběhy, kde vznikají oddělené časové linie pomocí zásahů do historie (typickým zástupcem je trilogie Návrat do budoucnosti, kterou mám jinak hodně rád, nebo Terminátor 2).

Také třeba mimozemšťané ve sci-fi filmu Arrival vnímají čas úplně jinak – nechci vyzrazovat zápletku, jen řeknu, že když si člověk promyslí a uvědomí všechny důsledky fungování mimo čas, je to docela fascinující. Připadá mi, že nic v Bibli se této úrovni přemýšlení nepřibližuje. Bůh se v příbězích chová jako velmi mocný člověk, ne jako někdo, kdo se pravidlům čtyřrozměrného vesmíru vymyká. (Jako ateista si to vysvětluji nedostatečnou představivostí starověkých mudrců.)

Pokud někdo existuje mimo čas a ví, že existuje mimo čas, tak nepokládá otázky proto, aby se něco dozvěděl, protože ví, že odpovědi už ví. Boží otázky by tedy měly existovat jen proto, aby něco sdělovali tomu, s kým mluví. Ale dialogy v Bibli takhle nevypadají… zní spíš jako dialogy rodiče s dětmi.

VelkýBochník: Však mně nejde o senzaci, ale o lepší navigaci v morálních otázkách, které jsou s cestováním v čase spojené.

Pokud přijmu tezi o existenci mimo čas, tak nevidím moc slušné odpovědi. Bůh tedy ví všechno… věděl, že nemoci způsobují bakterie a viry a že ve středověku vyhubí morová epidemie značnou část Evropy… ale nikomu o tom neřekl, ani nic nenaznačil. To je správný přístup, jak podobnou otázku řešit? (Z ničeho ho teď neobviňuji, neřeším obecný problém zla, jen se ptám, co je zamýšlenou lekcí, pokud víme, že to věděl.)

Mně není jasné, proč vůbec Bůh nějakého Ježíše posílal, když je všemohoucí...

Zázraky byly konány, aby buď něco zvěstovaly či pomáhaly druhým. Zázraky nebyly jen proto, aby konaly dobro, ale aby si lidé uvědomili, že Kristus není jen nějaký náhodný člověk, ale Mesiáš. Velké osoby SZ i NZ zakusovaly zázraky a nebylo to čistě dobré. Třeba rány egyptské rozhodně pozitivní nejsou.

Okořenit si nějakou senzaci? Nemyslím si. Vezměme v potaz, jak jsou si evangelia v dosti věcech až neskutečně přesně podobná, přesto vznikly v jiné časy a v jiných místech. Zázraky se děly, aby lidem naopak dokázaly tu pravost Božího slova. Jak nejlépe přesvědčit lid, než vzkřísit mrtvé, navrátit zrak slepému či uzdravit malomocné? Také tyto zázraky oddělují Krista od proroků, kterých bylo před Kristem poněkud dost.

Kdyby to dělali, aby to lépe prodali, tak by se jich dost zřeklo pod mučením nebo pod výhružkou smrti, což skalní jádro a mnoho dalších neudělalo.

Jinak ono je velmi snadné se ohánět rukopisy, ale vezmi si, kdy až vzniklo první evangelium, je tam časová mezera mezi smrtí Krista a napsáním těchto textů. Mezitím ovšem dochází k ústní tradici, která se hluboko zakořenila a měla stejné rysy stále dokola, nedošlo tam k nějakým dodatečným senzacím (pokud nepočítáme různé sektářské texty).

Častou chybou při studiu Bible je brát ji jako faktický text. Není ale podstatné brát ji přesně, ale musí se brát ze samého jádra faktů. Tedy nemáme porovnávat časové linie, ale ty činy, ty jsou důležité.

Jinak proroctví v Bibli je mnoho. A dost z nich je velmi přesně naplněných. Doporučuji si přečíst Janovy pašije, tam by to mělo být dokonce přímo v textu.

YOYO: Chůzi po vodě vnímám v tomhle případě jako nezbytnost, protože tou dobou byl Ježíš jinde než jeho učedníci a oni uprostřed jezera zmožení veslováním. Prostě k nim přišel a povzbudil je. Co se týká proměnění vody ve víno, tak i tam to byla potřeba, protože tím zachránil svatební hostinu a pověst hostitelů.

Nicméně, asi jsi Bibli nečetl, protože je tam kolikrát zmíněné to, že právě to uzdravování od rána do večera dělal. Jenže jako Bůh v lidském těle (které jednou mělo být přibito na kříž) přijal i tu omezenost a třeba potřeba spánku mu nebyla cizí...

To, že by to všechno bylo pro senzaci, vyvrací i příběhy, kdy po něm chtěli zázraky farizeové (vrchní náboženští představitelé), ale on odmítl (a přitom právě tam by tu senzaci vzbudil), anebo král Herodes, který ho před ukřižováním soudil a ani tam nic neukázal (a přitom by si tím zachránil nejspíše život). A pokud si autoři Bible „okořenili“ všechno ostatní, myslím si, že právě v těchhle příbězích, kdy Ježíš chtěl být bezmocný, by to neváhali okořenit také.

Co se týká té časoprostorovosti, tak fakt myslím, že pokud sečtu to, kolika lidem se ukázal těsně poté, tak by asi neměl tolik energie běhat po celém Judsku a přitom si zachovat klid a rozvahu.

Proroctví a „trefil jsem se“... ono když to promyslíš do detailu a sečteš všechna starozákonní proroctví (a že jich je), tak Ti vyjde „věděl jsem“, protože podle stejné míry pravděpodobnosti je nemožné se prostě tolikrát trefit... řeknu pár tak, jak si vzpomenu (nebude to chronologicky): probodený bok po ukřižování, nezlomené kosti (což byl krutý způsob, kterým se kontroloval stav ukřižovaných), samotné ukřižování, vjezd do Jeruzaléma na oslici, falešná obvinění, žízeň při ukřižování, narození v Betlémě, pojmenování Nazaretský, příchod Josefa s Marií s Ježíšem z Egypta (dost kontrast, ale všechno se to spojilo), horlivost v chrámu, losování stráží o jeho šaty,... je toho daleko více, nepřemýšlím ani pět minut. A jak vidíš, jsou to celkem detaily taky

A tyto zprávy navíc nezávisle na sobě potvrzují 4 evangelia.

A to ja si zase myslím, že Bible měla za cíl budit senzaci. Ono bez těch všech nadpřirozeností - kdyby to byl jenom příběh o tom, jak se prostý člověk snaží konat dobro - to by zase tak poutavé nebylo.
Senzační příběhy se lépe šíří

Pokud bych připustil, že to fakt popisuje pravdu, tak pak to na mě působí dojmem, že se o senzaci snažili ti samotní aktéři. Myslím, že spousta zázraků, které Ježíš podle Bible konal, měla za cíl spíš zaujmout, než konat nějaké objektivní dobro. Třeba chůzi po vodě, a proměnění vody ve víno jinak než jako předvádění se nevnímám. A pokud šlo o nějaké uzdravovací a oživovací zázraky, pokud měl takovou moc a šlo mu o konání dobra, tak proč takové věci nedělal od rána do večera, proč je udělal je jenom párkrát?

V mých očích byl buď Ježíš šarlatán a budil senzaci aby ho lidé následovali. A nebo ho následovali protože byl prostě dobrý řečník, ale autoři Bible měli bujnou fantazii a trochu si to okořenili, aby to lépe prodali.

(Nejspíš to byla nějaká kombinace. - Zase tak podrobně sem jiné prameny nestudoval. Vím, že nějaký Ježíš z Nazareta pravděpodobně fakt existoval. - Ale přijde mi pravděpodobnější, že ty senzace se tam nabalovaly až dodatečně při vznikání toho rukopisu)

To že měl být na více vzdálených místech v krátkou dobu po sobě, to spíš porušuje prostorové restrikce a né nutně časové. - Být fakt rychlý ještě neporušuje kauzalitu.

Spíš si jako příklad mohl uvést nějakou situaci, kdy někdo znal nějakou hodně konkretni informaci dopředu ještě předtím, než ji mohl být schopen zjistit.
Nějaké proroctví o budoucnosti v Bibli jsou, ale nevím zda je tam takové, které dokazuje „věděl jsem to“ spíš než jen „trefil jsem se“.

-MM-: Možná je to proto, že Bible nemá za největší cíl budit senzaci, ale popsat pravdu. Pokud jde o cestování v čase, pak, jak už říkal verb, asi si umíš představit pohybovat se libovolně v tom rozměru, který znáš. Ale je tu právě ještě ta úroveň, která s omezením času nemusí vůbec počítat a to je Bůh.

Kdybys ale přesto chtěl odpověď na tuhle otázku, pak i to v Bibli je. Když se podíváš na události těsně po vzkříšení, pak zjistíš, že Ježíš musel být pravděpodobně na několika místech naráz, protože se to nedalo jinak stihnout. Mluvím o jeho zjevení několika lidem po tomto vzkříšení. To znamená, že nebyl časem ovlivněn.
Podobná věc je ještě ve Skutcích apoštolů (kniha Bible), kde Filip vypráví jakémusi etiopskému dvořanovi o tom, co se v Jeruzalémě o Velikonocích stalo. Pohyboval se tam chvíli pravděpodobně buď mimo prostor, nebo čas...

Myslím, že my lidi ho nemůžeme překvapit, neboť nás zná...
Tobě jako člověku co navrhujete hry a víš, co a jak skončí, tak tě moc věcí nepřekvapí, neboť víš co se může stát. Tak je to stejné když je Bůh všemohoucí a vševědoucí, opravdu myslíš, že ho může něco překvapit?

Jen k tomu cestování časem. Proč by měl cestovat časem, když všechno vidí v celku a naráz. U Boha není čas. Jak se píše v bibli u Boha je jeden den jako tisíc let... tak píše apoštol Petr.

VelkýBochník: V psané i filmové kultuře existuje spousta vědeckofantastických příběhů o cestování časem. Tak by mě zajímalo, proč žádný není odvyprávěný v Bibli. Tyto příběhy v sobě mívají i různé etické otázky, různá morální dilemata, na která nemáme jednoznačné odpovědi. Ujištění, že si bůh může hrát s časem, jak chce, mi připadá takové… nicneříkající.

verbum: Znamená to, že nemůže být ničím překvapen? A že v Bibli není nikde naznačeno, že by překvapený byl?

Ahoj MM, u Boha (a je jedno čí je, nebot křestanskeho boha neznam,) čas není... u něj je výhoda, že nás vidí od počátku světa, až do konce světa...
Tak cestovat časem nepotřebuje. :)
Tvá otázka mi připomíná jednoho hocha, který položil otázku... zda-li může Bůh udělat kulatý čtverec?
Ano ve své všemohoucnosti jistě může, ale ve své moudrostí nedělá blbosti :)

-MM-: Asi bych to spíše vyjádřil ještě jinak než „cestovat v čase“. Řekněme možná, že je spíše „povznesen nad čas“, což znamená, že si prakticky s časem může hrát jak chce. My, lidé, žijeme v časoprostoru (a pokud se nepletu, říkáme tomu 4D), je to „ohraničení“, které jsme schopní pochopit, ale více už těžko (slyšel jsem o nějaké studii, která prý tvrdila, že v celém vesmíru může být ještě dalších 12 dimenzí, které nejsme schopni pochopit... ale fakt nevím zda tomu věřit).
No a pak je tu stvořitel těchto dimenzí, o kterém je v Bibli napsané, že tisíc let je u něj jako jeden den a jeden den jako tisíc let. Úplně první náznak toho čteš hned v první kapitole Bible, kde byly učiněny Slunce, Měsíc a hvězdy na znamení dnů, měsíců a let (a to logicky znamená, že předtím nebylo nic, co by čas určilo. Pokud čteš dále, tak v mnohých příbězích je zachycena ta skutečnost, že se něco odehrálo na čas přesně a přitom dost náhle a bez přípravy. A pokud jde o zkušenost v reálu, pak jsem kdysi četl křesťanskou knížku Záblesk věčnosti, kde je tato skutečnost zachycena. Nicméně, zkušenosti mám i osobní, ale těžko o nich mluvit...

Já vím, že Bůh je všemohoucí a dokáže všechno.

Už mi dlouho vrtá hlavou otázka:

Umí křesťanský bůh cestovat časem?

• Pokud ano, bylo to někdy ukázáno v nějakém biblickém příběhu?
• Pokud ne… proč ne?

Já moc nechápu s tim koncem světa... Když se ten den nějaký mimino narodí? To ani nestihne udělat nic dobrého ani špatného.. To jde kam?

Ahoj, mohu se prosím zeptat, jak mám začít s křesťanstvím, když jsem se rozhodla dát na křesťanskou víru?

Ahojky, všiml jsem si dost pozdě, že i tady jsou pro mě nějaké odpovědi. Tímto se omlouvám, že odpovídám až tak pozdě:

Morell: Já to beru jen jako srovnání s tím, jak se žilo dříve. Dříve totiž, myslím si, pracovala většina ještě tvrději, než dneska v továrně. Také život byl mnohem kratší asi následkem té dřiny.
Jinak v továrně jsem byl 9 let, takže vím. 7 let v jedné a 2 roky v druhé, díky které jsem teď byl 5 měsíců na nemocenské a továrním režimem jsem si „zadělal“ na vleklé zdravotní problémy. Nemám iluzi
–MM–: Ano... něco takového je v Bibli zmíněno. Je tam napsáno, že budou dva dělat totéž (ne takhle doslova, je tam pár konkrétních příkladů) a jeden bude vzat do nebe a druhý ponechán tady na Zemi. Nicméně, pokud jde o tyhle nebezpečné věci, jak píšeš, tak si myslím, že Pán Bůh není nijak lhostejný a pokud jde o to, že by život jednoho závisel na tom druhém, tak to umí vyřešit. Nevím jak, ale věřím, že umí. Taky není Boží prioritou, aby člověk jen tak umřel, ale aby byl zachráněn pro nebe. V tom období od Vytržení to snad ještě půjde (ale nevím jistě), ale bude mnohem těžší se přidat k Bohu. Tak tomu alespoň rozumím já. A to „s pocitem viny“ si nemyslím, že by tak bylo.
Ten pot tam byl zmíněn proto, že s Božím slovem nemá člověk sílu nějak bojovat a zvrátit ho. Dříve byli lidé zpocení z práce, dneska si práci o něco ulehčili, ale zase se potí kvůli klimatickým změnám, ke kterým přispělo nejspíše plno továrních komínů a smogu. Zkrátka to, že lidi budou dobývat chléb v potu tváře bylo od Boha řečeno a člověk, i když se snaží, tak s tím nic nenadělá. Buď se bude potit u práce, nebo klimatem vzniklým ze zjednodušování výroby.

Když se na to podívám jako mág, ať už si o magii myslíte cokoliv, tak čím více lidí pevně věří v trpký konec světa v plamenech, tím více ho přivolávají, aby se opravdu stal.

Lyli007: Tvé vytřízení a Bochníkovo vytržení, to je totéž? Na první pohled mi to připadá jako různé pojmy, možná se v tom pak zbytečně zamotáváme.

Citace z Bible připomíná spíš popis záměru, mě zajímá konkrétní prováděcí předpis.

„Teď by se dalo bavit hodiny a hodiny o tom kdy a jak svět skončí, ale já bych ty hodiny přeskočila. Prostě skončí.“
Co když neskončí? Usilovat o konec světa by asi nebylo moc pěkné.

Vytřízení probíhá průběžně. Když někdo zemře tak (doufám) že nemusí čekat na konec světa aby mohl být „vytřízen“.

Morell: trochu nechápu co má společného ,že si zlí dělají peklo a průběžné vytřízení.

–MM–: tak si místo ovcí a kozlů dosaď koně a osli nebo já nevím co

Lyli007: Tyhle příběhy na nic moc neodpovídají… ale můžu to zkusit doplnit:

„Náhle z davu proklatých kozlů vzhlédl jeden opovážlivec a krále se troufale dotázal: ‚Jak jsme tě měli nakrmit, když jsi nám nedal tak jemné maso, jako ovcím? Jak jsme měli uhasit tvoji žízeň, když naše útroby netvoří mléko? Jak jsme tě měli obléci, když naše bedra nedávají vlnu? Chtěli jsme tě přijmout, ale nebyl jsi dostupný, neb tě ovce přijaly a uvrhly tě do vězení, aby tě tam mohly navštěvovat.‘ Král se dlouze zamyslel, prohlédl si těla ovcí a kozlů, uznal, že věčný oheň nepatří do výbavy moudrého pastýře, a učinil kozla zahradníkem ve své nebeské zahradě.“ citace z hlavy –MM–, 22. března

Vytřízení není nutně až na konci světa, probíhá průběžně a přirozeně. Lidi si sami od sebe hledají lidi, kteří jsou jako oni, s takovými jsou raději a více si s nimi rozumí. Dobří lidé si vzájemě dělají život lepší a zůstávají spolu, naopak zlí lidé si vzájemě dělají peklo ale strach je zase stále drží pospolu. Trochu zjednodušeně, ale lidi sami si mezi sebou dělají nebe a peklo.

–MM–: Podle mě to „vytřízení“ bude na konci světa. Bude to nějak takhe:

Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na trůnu své slávy. Všechny národy budou shromážděny před ním a on je oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, ale kozly po levici.

Král tehdy řekne těm po své pravici: ‚Pojďte, vy požehnaní mého Otce, přijměte za dědictví Království, které je pro vás připraveno od stvoření světa. Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a přijali jste mě, byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocný a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.‘

Těm po své levici tehdy řekne: ‚Jděte ode mě, vy proklatí, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly! Neboť jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít. Byl jsem cizincem, a nepřijali jste mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘ citace z bible matouš 25 kapitola

Teď by se dalo bavit hodiny a hodiny o tom kdy a jak svět skončí, ale já bych ty hodiny přeskočila. Prostě skončí.

VelkýBochník: Jak si mám to vytržení představit? Pokud budou třeba dva horolezci, kteří na sebe spoléhají, zdolávat vysokou skálu, a Bůh nějak vycucne jednoho z nich z reality, tak tím toho druhého může zabít. To nezní moc hezky. Pilot letadla, řidič kamionu, chirurg během náročné operace… budou mít před tím vytržením nějaké varování, nebo stráví v nebi zbytek věčnosti s pocitem viny?

Neporozuměl jsem, s čím souvisí zmínka o potu a chlebu.

Morell: Plošně dostupná nesmrtelnost je výhodná i pro elitu. Jednak víc hlav víc ví (minimálně současné elity bohatnou zejména díky hlavám), jednak je zbytečně složité zaučovat nové lidi místo starých, jednak se jakékoliv léčebné proceduře lépe vychytají mouchy, když se používá hromadně. Ale to už uhýbáme daleko pryč od křesťanství.

VelkýBochník: Přimíchám se vám do debaty taky, tak se nezlobte.
Bochníčku, jdi na rok makat do továrny a pak mi řekni, jak málo se tam lidi lopotí. Já jsem ráda, že mode dýchací potíže, co jsem si tam uhnala, přešly za dva měsíce samy od sebe.

Co se týká nesmrtelnost člověka, tak že by byli nesmrtelní všichni, je podle mě idylka. Spíše si to pro sebe udělá elita a ta se tak odcizí lidem, kteří je brzy budou brát jako bohy. (geneticky se tato elita upraví, takže budou krásní, silní, se schopnostmi, s vysokou inteligencí...) Aby taky ne, protože po pár stoletích bytost nasbírá spoustu vědomostí, pokud se o to alespoň trochu snaží. Navíc tihle kvazibohové budou stále potřebovat tenhle „dobytek“ aby pracoval pro jejich pohodlí.

Viky_show: Kříž- Každý má nějaký kříž. A je to znamení spásy!

–MM–: Nevím, jestli se můžu přimíchat do tohoto rozhovoru, takže kdyžtak promiň: Ono v Bibli je, že jednou lidi zažijí vytržení: prostě ti, kteří byli Bohu věrní, tak tu najednou nebudou, namísto toho budou v nebi s Bohem. Nicméně pro ty ostatní už těžko bude možné se do nebe dostat.
Je zajímavé (to nemám ze své hlavy), že Bůh řekl na začátku Bible po prvním hříchu a při vyhnání z ráje Adamovi, že bude v potu tváře jíst chléb. Dneska je na všechno plno strojů, takže se nějaký člověk už těžko potí při námaze z práce. Ale to slovo pořád platí, protože namísto potu z námahy je tu pot z globálního oteplení, které způsobily všechny ty vymoženosti a udělátka, co se pro dnešní dobu pro usnadnění vyrábí.
Jsem si jistej, že Boží slovo platí a je jedno, co člověk vymyslí. Nevím, co se stane, pokud vědci přijdou s takovými novinkami, nicméně věřím, že Bůh má věci pod kontrolou a že se všechno stane tak, jak to předpověděl On. Dokladem je příběh Ježíše, kdy plno „věcí“ do toho zkoušelo zasáhnout, ale jen to přispělo k Božímu plánu.

Legatus: Já jsem si celkem jistý, že té úrovně dosáhne během příštích pěti až dvaceti let (covid tento odhad spíš snižuje). Nejsložitější problém skládání proteinů už je rozluštěný. Takže to je otázka, která se většiny zdejších čtenářů týká, protože jsou nejspíš za únikovou rychlostí smrti – věda jim dokáže oddalovat smrt v průměru rychleji než o rok za rok.

Pokud bude člověk de facto nesmrtelný a sebevražda je jeden z nejvážnějších hříchů, tak se nedostane nikdy do nebe, ne?

Viki_show: Ano, byla to smrt a dost krutá. Ale zároveň předpovězená a mělo se to tak stát. Ten kříž není asi ani tak symbolem krutosti smrti, jako spíše toho, co pro nás Ježíš byl schopen udělat