Myslím, že každý člověk to má jinak, ne každý tomu věří.

Hodně lidí nepřemýšlí nad tím, jestli věří lži. Jsme společenská zvířata přírodou vycvičená k tomu, že část rozhodování necháváme na kolektivu, který se většinou neplete příliš katastrofálně.

Fascinující potíž také je, že některé lži jsou prakticky užitečnější než pravda. Jeden americký biolog pro ně používá pojem metaforická pravda. Typicky třeba tvrzení „každá pistole je nabitá“, které vlastně říká lidem, aby nemířili zbraní na jiné lidi, je mnohdy zaručeně nepravdivé – určitě existují nenabité pistole. Ale pokud budou všichni věřit lži, že jsou vždy nabité opravdu všechny pistole, je menší šance, že někdo někoho omylem zastřelí. Takových užitečných lží je kolem nás mnohem víc, než si uvědomujeme – minimálně v oblasti programování jich znám spoustu, nejspíš budou i v jiných oborech. Přijde mi také docela pravděpodobné, že většina náboženství vznikla právě z metaforických pravd, u kterých se pozapomnělo, že vlastně nejsou pravdy, spíš z než nějaké promyšlené touhy po moci.

Jde o takovou situaci, kdy člověk o něčem konkrétním ví, že je to nesmysl (lež), ale je snadno zmanipulován okolím, které v tom věří (v několika případech se může jednat pouze o pózu dotyčného, aby zapadl mezi ostatní), a ti lidé jsou si 100% jisti, že to tak skutečně je - ale bez důkazů. Člověk potom neví, jestli se má přiklonit k ostatním nebo si prosadit vlastní názor, že v to pevně nevěří. Většina se však připojí k davu, jen menšina se bude pokoušet dosáhnout svého a udělat vše proto, aby tomu přišla na kloub a dokázala, že jejich domněnka je pravdivá a ostatní se mýlili. Co na to říkáte vy? Opravdu je tak složité jít za tím, v co věříme - nebo z několika procent víme, že je pravda? A zároveň je tak snadné se nechat zmanipulovat ostatními a začít věřit ve lži? Váš názor? Díky, opravdu tomu nerozumím.