Myslím, že když si neprosazují svůj názor tak si myslí, že je to pravda, takže nepřemýšlí nad tím, co by bylo jednodušší, nebo tak.

Väčšina neverí klamstvám, lebo im sa to zdá ako pravda. Možno nemajú dôkazy a nevedia vysvetliť prečo, ale oni veria tomu, že niečo je pravda. Napríklad ľudia, ktorí tvrdia, že Zem je plochá. Je milión dôkazov, ktoré im to vyvracajú, ale aj tak tomu budú veriť.

Mozog človeka je v tomto zaujímaví, pretože niektorí ľudia chcú veriť klamstvám, aby ich nebolela pravda (zabudli na ňu). Napríklad po smrti nejakého blízkeho človeka si niekto môže hovoriť, že je všetko v poriadku, usmievať sa, len aby ho to nebolelo.

Áno, je pravda, že mnoho ľudí ide s davom, ale takí už ľudia sú. Niektorí to robia, lebo nemajú svoj názor, niektorí to robia, lebo si myslia, že potom budú ti „dobrí" (Napríklad všetci kamaráti niečo robia, tak to urobia aj oni, aby zapadli), niektorí to robia preto, že si myslia, že je to správne a tak ďalej. Možno je to aj minulosťou, kedy tí, ktorí nešli s davom, boli trestaní (Židia napríklad) a boja sa, že by aj ich potrestali.

Veľakrát sa, ako povedal -MM-, klamstvo stáva užitočnou pravdou. Ľudia potrebujú niečomu veriť. Napríklad náboženstvu, lebo tak si môžu byť istí, že (napríklad) po smrti pôjdu do neba, ak nebudú zlí, vždy sa majú na koho obrátiť a podobne. Niektorí tomu neveria, lebo nemajú dôkazy a iní tomu veria aj bez dôkazov.

Môj názor je taký, že niekedy je fajn ísť s davom, hlavne keď mám rovnaký názor ako všetci. Ak mám iný, tak nepôjdem s ľuďmi, ktorí ho nezdieľajú. Sama sa riadim frázou: „Ak by na svete neboli ľudia, ktorí sú iní (majú iný názor), tak by sa ľudstvo neposúvalo dopredu."

Spíš mám dojem, že každý člověk věří tomu, co jemu samotnému přijde pravdivé. Lež proto nelze posoudit na základě subjektivního, nýbrž na základě objektivního nebo na faktech založeného hodnocení.

Myslím, že každý člověk to má jinak, ne každý tomu věří.

Hodně lidí nepřemýšlí nad tím, jestli věří lži. Jsme společenská zvířata přírodou vycvičená k tomu, že část rozhodování necháváme na kolektivu, který se většinou neplete příliš katastrofálně.

Fascinující potíž také je, že některé lži jsou prakticky užitečnější než pravda. Jeden americký biolog pro ně používá pojem metaforická pravda. Typicky třeba tvrzení „každá pistole je nabitá“, které vlastně říká lidem, aby nemířili zbraní na jiné lidi, je mnohdy zaručeně nepravdivé – určitě existují nenabité pistole. Ale pokud budou všichni věřit lži, že jsou vždy nabité opravdu všechny pistole, je menší šance, že někdo někoho omylem zastřelí. Takových užitečných lží je kolem nás mnohem víc, než si uvědomujeme – minimálně v oblasti programování jich znám spoustu, nejspíš budou i v jiných oborech. Přijde mi také docela pravděpodobné, že většina náboženství vznikla právě z metaforických pravd, u kterých se pozapomnělo, že vlastně nejsou pravdy, spíš než z nějaké promyšlené touhy po moci.

Jde o takovou situaci, kdy člověk o něčem konkrétním ví, že je to nesmysl (lež), ale je snadno zmanipulován okolím, které v tom věří (v několika případech se může jednat pouze o pózu dotyčného, aby zapadl mezi ostatní), a ti lidé jsou si 100% jisti, že to tak skutečně je - ale bez důkazů. Člověk potom neví, jestli se má přiklonit k ostatním nebo si prosadit vlastní názor, že v to pevně nevěří. Většina se však připojí k davu, jen menšina se bude pokoušet dosáhnout svého a udělat vše proto, aby tomu přišla na kloub a dokázala, že jejich domněnka je pravdivá a ostatní se mýlili. Co na to říkáte vy? Opravdu je tak složité jít za tím, v co věříme - nebo z několika procent víme, že je pravda? A zároveň je tak snadné se nechat zmanipulovat ostatními a začít věřit ve lži? Váš názor? Díky, opravdu tomu nerozumím.