ahoj

verbum: Proč?

To jsou veci, nestacim se divit

Ahoj

Co? To už je ráno? Pořád jsem si říkal, vyrenderuju to video a jdu spát A ono to pořád jede, cca 98%
A už musím do školy

Zahraju si na Hejkala
Dobré ráno lidičky, i když jsem tu možná pozdě...
(jako nic ve zlém, jen zo srandy)

paratko2323:již jsem tady o to psal je to tady na této nástěnce dohledatelné, pokud by byl zájem mohu dát odkaz na první díl

neznám
o čem to je

já jdu asi spát
dobrou noc

teď jsem si vzpoměl, a omlouvám se za reklamu, má tu někdo zájem o to Dear Esther?

to jo
máme 2626 příspěvků, celkem hezké číslo

no jo
ale oni tam stejně nikdy nic nedávaj tak pak člověk stejně sleduje tu největší blbůstku co tam dávají

Zajímavé je, že pořád když se někdo zeptá, co dělám, já napíšu že koukám nějakou tu blbůstku v telce ( Minule N,R,D&D, teď tohle)
Winterly: Coooo Se máš

Kika44: Olomoucký kraj má jarní prázdniny letos jako poslední

aha

Jsem na gauči a koukám na Gumballův úžasný svět

sem v posteli a koukáme s mamkou na televizní noviny
a ty

Co děláte?

díky

Jo, brzy se uzdravte obě
Winterly: Prázdniny? My jsme je měli už hooooodně dávno

Brzy se uzdrav

já se mám docela dobře ale bolí mě hlava

Já bych se měla dobře protože mám prázdniny ale jsem nemocná

My taky.
dobře a ty

jsk jste se celý den měly?

O Erbenovi jsme se učili ve škole.

Winterly: básně hezke to ano, ale pozitivní to netuším

jj., pěkná báseň.

Erben má moc hezké básně, jsou takové.... pozitivní

krásná báseň

Já to sem již dával, ale někam to zmizelo... alik asi nemá rád Erbena a bojí se polednice?
Tak jdem na to:

Karel Jaromír Erben
Polednice

U lavice dítě stálo,
z plna hrdla křičelo.
„Bodejž jsi jen trochu málo,
ty cikáně, mlčelo!

Poledne v tom okamžení,
táta přijde z roboty:
a mně hasne u vaření
pro tebe, ty zlobo, ty!

Mlč, hle husar a kočárek -
hrej si - tu máš kohouta!“ -
Než kohout, vůz i husárek
bouch, bác! letí do kouta.

A zas do hrozného křiku -
„I bodejž tě sršeň sám! -
že na tebe, nezvedníku,
polednici zavolám!

Pojď si proň, ty polednice,
pojď, vem si ho, zlostníka!“
A hle, tu kdos u světnice
dvéře zlehka odmyká.

Malá, hnědá, tváři divé
pod plachetkou osoba;
o berličce, hnáty křivé,
hlas - vichřice podoba!

„Dej sem dítě!“ - „Kriste Pane,
odpusť hříchy hříšnici!“
Div že smrt jí neovane,
ejhle tuť - polednici!

Ke stolu se plíží tiše
polednice jako stín:
matka hrůzou sotva dýše,
dítě chopíc na svůj klín.

A vinouc je, zpět pohlíží -
běda, běda dítěti!
Polednice blíž se plíží,
blíž - a již je v zápětí.

Již vztahuje po něm ruku -
matka tisknouc ramena:
„Pro Kristovu drahou muku!“
klesá smyslů zbavena.

Tu slyš: jedna - druhá - třetí -
poledne zvon udeří;
klika cvakla, dvéře letí -
táta vchází do dveří.

Ve mdlobách tu matka leží,
k ňadrám dítě přimknuté;
matku vzkřísil ještě stěží,
avšak dítě - zalknuté.

díky