Snad dnes YOYO slaví státní svátek a splní se mu jednou jeho sen a bude paprikový diktátor všemi národy milován a nepřáteli proklínán. Něco jako ředkvičkový páprda vlasti!

Další anonymní otázka:

„Jaká je hranice mezi tím, jaký prostě jsi a nemocí?“

Hm, asi není? Řekl bych, že druhé je podmnožinou prvního.

Myslím, že není nic jako „tohle jsem já a zbytek je něco navíc“. Člověka tvoří všechno dohromady. Naše chování a naši povahu formuje nějakou mírou všechno co nás kdy v životě potká, včetně věcí, které bychom raději aby nás nepotkali.

To že mám třeba nějakou diagnozu neznamená, že to už nejsem já.

Pro ostatní může být užitečné vědět o té nemoci, aby mě mohli lépe pochopit. Ale neříkal bych „já takový nejsem, to je jenom projev nemoci“.

Pokud jsem špatně pochopil otázku, tak prosím o upřesnění.

Po mojí smrti?

• Asi bude některým lidem napřed chvilku hodně smutno. A pak jim bude dlouho trochu smutno.
• Zbaví se mého těla. Nejspíš z toho udělají společenskou událost kde budou smutnit společně a hezky o mně mluvit.
• Rozdělí můj majetek, snad podle mé vůle. Díky za připomenutí, že bych si měl sepsat závěť.

A budou na mě hezky vzpomínat. (Nebo nehezky, to už je na nich)

Čím si nejsem moc jist je, co se stane s mou digitální stopou. Byť mám offline data šifrovaná, tak je nepovažuji za dlouhodobě nedobytná, takže bych raději aby někdo moje uložiště zničil fyzicky.

A ty online... asi po mně nějakou dobu zůstanou na internetu viset profily mých účtů na různých sítích, než je smažou. Počítám s tím, že nějaké informace o mně budou někde uložené navždy. - Třeba i tento příspěvek!

... ale kdo ví, třeba nakonec ani neumřu!

YOYO? Mám pro tebe otázku
Co myslíš, že se stane po smrti?

Ten počátek je jako z nějakého komiksu o superhrdinovi. Co jsi po té radioaktivní brokolici mohl vidět ve vejcích? Nech mě hádat, že by mrtvé části čerstvě narozených kohoutků?

Blenderka je moje malovací mluvčí.

Jsem přesvědčen, že na ten tvůj dotaz jsem už někde odpovídal, ale zašpagetovémonstrum to nemohu nikde najít. Takže to asi budu muset napsat znova.

Jak vznikla moje přezdívka?

Na jednom rodinném výletě, když mi bylo asi 13, sme si mohli se sourozenci každý vybrat nějaký suvenýr v obchůdku, kde měli různé dřevěné výrobky... a já si vybral dřevěné Yo-Yo.

Po zbytek výletu sem si s ním jojoval...

Nadchlo mě to natolik, že sem zjistil, že existuje jojování jako sport, a že se vyrábí různá profi joja pro tento účel.

Jedno takové lepší jojo mi pak maminka koupila - model Yomega brain. V té době sem měl ambice naučit se s tím dělat různé tríčky. Sledoval sem různá videa a měl to YoYo jako takový svůj talisman...

Když sem si pak zakládal nový účet na Alíkovi, tak mi přišlo uplně jasné, že to musí být YOYO!

Proč sem zvolil zrovna velká písmena nevím - asi aby to bylo výrazné. Nebo pro to, že mi to přišlo estetičtější - líbí se mi symetrická písmena.

Uběhl nějaký čas, hraní s jojem sem se přestal věnovat, ale co mi zůstalo byl ten účet tady

A asi sem to nějaký čas používal jako přezdívku i offline, protože někteří kamarádi mě tak oslovují i v realitě - přestože mě ani neznají z Alíka.

Blender: ty jsi jeho tiskový mluvčí?

Blender: Nebylo to spíš náhodou yee, yee, yee?

Myslím, že za svých mladých let, když ještě žili jeho kámoši dinousauři, tak byl rapperem a jeho oblíbené intro bylo „yo yo yo, yoyoyo“. Tím se proslavil a tak mu začali říkali Velký yoyo, což poté zkrátili, v psaném textu, na YOYO

Jak vznikla tvoje přezdívka?

Nejsem odborník, ale myslím, že v šachu jde opravdové remízy (patu) dosáhnout docela složitě - takže si hráči většinou podají ruce ještě před dohráním, když uváží, že jsou hodně vyrovnaní a že by to dohrávání bylo jenom zdržování času.

Takže pokud bych takto důsledně hrál sám se sebou... tak bych si mohl podat rukou už před prvním tahem a spokojit se s tou remízou rovnou

Tak že jsi vyhrál ty, to je jasné. Ale spíš mi šlo o to, jestli u těch šachů by vyhrál černý, nebo bílý, nebo jestli by to byla remíza (což by se taky mohlo stát, zejména když by si dali pozor, aby je protihráč něčím nepřekvapil)).

No. Něco takového jsem dělal, když jsem vyráběl Hmyziště a potřeboval jsem testovat hraní obou hráčů.

Vždycky sem vyhrál já

...

Ale, není vlastně dobrou taktikou každého šachového mistra snažit se „hrát“ i za protihráče a tím předpovídat jeho tahy?

Teď mě napadlo, jaké by bylo hrát šachy sám se sebou.
Tedy například stoupnout si k šachovici k bílým figurkám a táhnout třeba pěšcem na E4, pak obejít stůl, přistoupit k černým figurkám a například překvapivě táhnout černým pěšcem na E5, pak zase obejít stůl a přemýšlet, kterou bílou figurkou na to zareagovat...

Kdo by v takové šachové partii asi vyhrál?

„Jaký je tvůj vnitřní dialog? :)“

– zdroj

Nejsem si moc jistý, co je tou otázkou myšleno.

Myslím, že ve své hlavě vedu spíš monology. Jsem to jen já, nikdo mi neodpovídá. Nemam schizofrenii

Občas si třeba představuju nějakou konverzaci s jinou osobou - ale myslím, že si tam moc nedomýšlím jejich repliky - spíš jen si tak říkám, jak bych mohl já reagovat na něco co už mi někdy někdo řekl.

Nedovedu se vžít do druhého takovým způsobem, abych dokázal vést dlouhé dialogy za dva různé aktéry - to mi není přirozené.

A pokud jde o ty monology, tak nevím... jsou to prostě myšlenky „vokalizované“ v mé hlavě. Tak jak to má většina lidí.

...

Překvapilo mě zjištění, že ne každý to tak má, že existují lidé, kteří nedovedou mluvit v duchu. Že buď mluví slyšitelně a nebo vůbec a nechápou jak vůbec někdo může vést vnitřní monolog.

Jak dokážou psát text aniž by si při tom ten text v hlavě říkali, to mi nejde do hlavy

A nebo že si někteří při čtení textu pro sebe ty slova neverbalizují (nepotřebují tzv. subvokalizaci) - místo toho prostě jen vnímají to napsané slovo jako jeden významový celek, jako kdyby to byly obrázky, a to že ta posloupnost písmen je zároveň nějakým návodem jaké zvuky vyluzovat při čtení nahlas, to v ten moment ignorují...

Výhoda je, že pak dovedou číst rychleji - myslím že to je důležitým prvek metody rychločtení, která se dá natrénovat - kdy se člověk musí vlastně odnaučit zapojovat při tom čtení i mluvící mozkové centrum.

Počátek

Psal se říjen 2020. Déšť bubnoval na parapety města, které nikdy nespí… ale vždycky má hlad.
Seděl jsem v potemnělém bytě, v jedné ruce lžičku, v druhé existenciální krizi, když se to stalo.

Na kuchyňském stole ležela ona.
Nevinná, kulatá… a přesto podezřele zářící.

Radioaktivní brokolice.

Zakousl jsem se. A pak to přišlo.
Zornice se mi stáhly jako šrouby ve starém psacím stroji, svět zpomalil a mé smysly se zaostřily, jako by mi někdo přeleštil čočky života.

Najednou jsem viděl vše - krev v burgeru, slzy v mléce, ticho mezi výkřiky, které nikdo neslyší.
Můj smysl pro spravedlnost a konzistenci mě přemohl stejně jistě, jako když tě ve tři ráno přemůže chuť na ovesné vločky.

Ten večer jsem složil přísahu:
Žádná zvířata už nebudou platit za moje touhy.
Ani jedno. Ani malinkatá sardinka.

A tak se ze mě stal…
Super-vegan.
S brokolicí v srdci… a hummusem v ledničce.

Od té doby brázdím regály supermarketů jako stín,
lovím etikety, čtu složení,
a chráním ty, co nemají hlas…

Jmenuju se YOYO. Vegan YOYO.
A tohle město už nikdy nebude chutnat stejně.

Jak jsi se dostal k veganství? Plánuju podpořit vegany 30denní výzvou, ale nemám v plánu zůstat u této diety, to bych pak doma nejedl vůbec nic.

• Spasitel od Andyho Weira
• Nemám, ale pust si třeba tuhle verzi Sound of silence
• rohatej anděl
• vietnamské
• rád to třídám, ale kdybych si musel vybrat, tak sladké
• sci-fi, fantasy, psycho thrillery
• „Co je důležité je očím neviditelné“

Oblíbená knížka?
Oblíbená písnička?
nebo ?
Indické nebo vietnamské jídlo?
Sladké nebo slané?
Oblíbený žánr filmů a knih?
Máš nějaký oblíbený citát?

Jak chudáček YOYO ten se má stát jen zajatcem aby nám vařil
Já!!! mám být uvařená

(Vtip )

Chudáček YOYO

Samozřejmě že bys nevaril koho co mě ale komu čemu!! mně

Jestli se ho dožije tak jo

Ten nejlepší, samosebou

YOYO jde do důchodu?

Asi ne, nejsem kanibal. Jaký je ten kraj?

„vařil bys i mě“ - no, nevím zda mám tak velký kotel abych mohl vařit i Tebe A kdo ví, zda bys Bumblebeemu chutnala

YOYO ale umíš! Nene já bych se s ním spojila a vařil bys i mě třeba obědy do školy

Nechci vědět konkrétný místo. Zajímá mě jen kraj. Ať zhruba vím polohu