Když mi doma přestane jít elektřina - což bývá v průměru jen pár hodin za rok - tak si zapálím svíčky - z nějakého důvodu ta elektřina vypadává téměř výhradně večer/v noci - lehnu si na postel a přemýšlím o životě... Nebo si vezmu čelovku, otevřu si nějakou pěknou knížku... a v momentě kdy se do ní začtu najednou ta elektřina znova naskočí a já pak váhám zda dál číst, nebo se vrátit k té činnosti kterou mi přerušil výpadek

Delší výpadky větnou zaspím.

Signál máš na mysli který?

Myslím, že se moc často nedostávám do oblastí úplně mimo mobilní signál. I když jsem na tůře v nějakém lese, tak tam většinou bývá aspoň minimum abych se dovolal o pomoc. Ale vlastně si nejsem jistý, telefon vytahuji jen občas abych si něco vyfotil, ne abych volal. A internet na procházkách v přírodě už vůbec nepotřebuji - mám offline mapy v mobilu i v hodinkách (a GPS signál je i v tom nejhustším lese, jen méně přesný), a vlastně mi ani moc nevadí se venku trochu „ztratit“ - pokud nikam nespěchám, což většinou nespěchám, protože jestli něco nemám rád při rekreaci, tak je to spěchání!!

Pokud jde o výpadek internetu doma, tak buď jdu na nějakou tu procházku, nejsou-li k tomu podmínky, tak si třeba zahraju nějakou offline PC hru (ano, ještě existují nějaké single-player hry, které ke hraní nevyžadují internet), a nebo postupuji podle toho scénáře „výpadek elektřiny“.

...

Co jsem si teď při psaní uvědomil je, že to jsou všechno věci které dělám sám... Vsadím se, že kdekdo by na stejnou otázku napsal „budeme s rodinou/kamarády hrát karty, vyprávět si příběhy...“ nebo něco takového.

Já žiju sám. (Respektive se spolubydlícími, ale netrávíme spolu čas tak jako rodina nebo přátelé.) Takže pro mě výpadek elektřiny/signálu, asi hlavně znamená nemožnost kontaktovat ostatní lidi s kterýma bych chtěl něco podnikat.

Něco zajímavějšího položím za dotaz: Jak vnímáš nedostupnost elektřiny a signálu?

Oprava: třemi argumenty

Moc děkuju za moudrou odpověď YOYa i FuFuFa.

YOYO: Někdy si říkám, že lidi, kteří si představují manažery jako ti, co nemusejí dělat těžkou dřinu a vydělají si více peněz, zvlášť když manažerskou prací pohrdají, tak se řídí jen dvěma argumenty:
1) „Čím výš je někdo v tom hierarchickém žebříčku, tím víc práce tráví různou byrokracií a delegováním práce na ostatní.“ - myslí si, že toho nebudou moc dělat, když to všechno předelegují na druhé, případně se budou uklidňovat ASMR zvukem tisknutí papírů
ad 1) budou mít v rukou moc
ad 1) vydělají si peněz jak šlupek

Jenže ani jednatel firmy není zaměstnání bez starostí, ba naopak...

Na nic je, že v některých pracích, např pizzerky, tak jsou na manažerských pozicích ti, kdo tam jen pracují dlouho, přestože tu manažeřinu neumějí

Myslíš si, že je běžné, aby nadřízení byli zaměřeni víc na vyplňování výkazů, schůzování a manažerské vedení víc než na samotnou odbornou práci? Možná se mi to tak zdá, že to tak někteří mají...

– zdroj

No, asi ano?

Řekl bych, že to je tak nějak zřejmě už z toho slova „nadřízený“ - že náplní jejich práce řídit ostatní...

Čím výš je někdo v tom hierarchickém žebříčku, tím víc práce tráví různou byrokracií a delegováním práce na ostatní. Ono i to chce nějakou odbornost, vědět koho můžeš čím pověřit. Někteří lidé mají tendenci závidět nadřízeným - že mají víc peněz za méně námahy, protože nedělají tu „těžkou dřinu“... Já takovým řečem moc nerozumím - zvlášť z úst lidí, kteří tou manažerskou prací pohrdají. Přece když by ji sami dělat nechtěli, tak to asi zas tak nezáslužné nebude ji dělat!

Souhlasím ale, že tento běžný systém hierarchií je nevýhoda pro lidi, kteří nestojí o manažerskou pozici, baví je prostě ta práce kterou dělají a nechtějí pracovat s lidmi a s papírama... (já pátřím mezi takové lidi)

Tím myslím to, že ve většině firem nebývá moc jiných mechanismů jak umožnit takovým lidem nějak významně kariérně růst.

Člověk se může stát třeba jakýmsi „guru“ - někým od kterého s ostatní učí, a nebo se může stát úzce specializovaným expertem na něco, co nikdo jiný nedovede a být tak cenným zdrojem ve firmě... ale takové pozice stejně většinou nebývají tak dobře ohodnocené jako ty více manažerské.

Já mám výhodu, že sem si vybral dobrý obor. - Přestože pod sebou nemívám žádné další lidi, tak sem na tom stejně lépe, než kdejaký vedoucí v nějaké netechnologické firmě

Dobrý je to spíš pro firmy, který si můžou lidi dobře odlišit dle věku a jejich potřeb, očekávání a obvyklého chování, ale třeba i dle různých preferencí. Když se na to u nás ve firmě zaměřím, tak skutečně platí, že generace X, Y a Z mají opravdu hodně rozdílné požadavky, ale napříč každou tou generací jsou rámcově stejné.

faktem zustava, ze to presne nejde urcit a v danem obdobi jsou lidi ruzne stary. Tedy rozhodne bych ve svem mladi jakozto tretak nerikal, ze devataci jsou stejna generace. Takze jako.. asi je to proste fakt nesmysl.

Mateas: Tvoje rozdělení generací dle hry se mi moc líbí. Škoda, že by se taková dlouhá pojmenování asi v odborném diskurzu neujala!

tak jiste, pralesni deti si proste hraji venku i ted. Ale dej jim internet...

Ty jseš mileniál?

– zdroj

- Nějak nechápu tuto otázku, zřejmě ji někdo napsal jako reakci na můj příspěvek ve kterém je ale zároveň na ni odpověď...

Podle wiki ano.

A pokud jde jen o vyjádření údivu, takto není otázka

...

Mateas, souhlasím

Ale přesto bych raději spíš neškatulkoval vůbec... v každé té generaci se najde dost výjimek které se vymykají. Navíc tyhle všechny generační charakteristiky se podle mě týkají převážně lidí z vyspělých zemí, podívejme se do nějaké exotičnější krajiny a rázem tam jsou uplně jinačí lidé.

Ja si myslim, ze celkove znaceni generaci pismenkama je blbost. Jednak tez tapu ktere pismenko patri kterym rocnikum, ale v tom tapani je celickej internet a to zarazeni do pismenek je z ruznych zdroju jinak, tzn. neni to jednotne urcene.

Skoro bych to radsi rozdeloval na „Hralo se venku, hralo se na pocitaci, hralo se na telefonu, kouka se jak nekdo neco hraje“ Tedy s trochou toho sarkasmu, pochopitelne.

YOYO: generace X jsou Husákovi děti. Je mmch považována za tu „silnou generaci“. Blbý na tom je, že ta „silná generace“ je tedka v predduchodovym věku. Můžeš si vyhledat třeba věkovou pyramidu v ČR...

YOYO: Jasně, děkuju za zodpovězení těch dotazů.
Co se týče té výchovy, tam mi hodně vadí, že se často káže víc o metodách a v porovnání s tím méně vztahu rodiče k dítěti.

Emuleee, heh, dokonce sem dostal dvě související otázky do tellonymu...

Čím si myslíš, že se lišilo Tvoje dětství od člena generace X?

Čím si myslíš, že se Tvoje dětství lišilo od dětství mladšího člena generace Z?

Považuji se za miléniála, protože se během mého dětství překlenulo tisíciletí, ale jinak je mi to uplně jedno, a nezajímá mě to, jak říkáš.

Hlavně většinou tak nějak ani moc nevím co které oné vlastně znamená a koho si pod kterým tím písmenkem představit. Pokaždé když na ty termíny narazím, tak si musím znova hledat ty intervaly, abych je pak zase rychle mohl zapomenout

edit1: Teď jsem třeba, znova zjistil, že Generace Y je ekvivalent pro milénialy - a tedy pochopil, že to tvé lomítko neznamená nejistotu do kterého intervalu mě zařadit

Všechny ty pozdější generace beru prostě jako „lidi mladší než já“. Nepotřebuji jemnější dělení

A mám asi obecně takovou mentalitu, že se nesnažím lidi moc škatulkovat. Jestli někdo hraje Minecraft nebo Roblox, a jestli kouká na Ťikťok nebo Instáč... to je mi asi docela fuk

Moje generace chodila víc ven... víc než jsem chodil já a víc než chodí současná generace... takže moje dětství se od té současné moc neliší

...akorát já ten dopamin doma získával hraním si s legem a koukáním na spidermana v televizi.

edit2: Teď jsem tedy ještě, znova zjistil, že Generace X je starší než já nikoli mladší... takže sem nezodpověděl tu jednu otázku... ugh... proč je mezi boomerama a milenialama nějaká další generace, a ještě bez normálního názvu? ... nechce se mi odpovídat.

Pojďme si raději povídat o období renesance

YOYO pokládáš sám sebe za příslušníka mileniálů/ generace Y anebo tě tady to dělení nezajímá nebo je ti jedno?

Upřímně si ti taky myslím, ale jen proto, že máte v mých očích podobné profilovky

Tím chceš říct, že má panglaq ještě nějakou šanci že z toho vyroste?

Panglaq mi přijde jako mladší yOyO

panglaq
Myslím, že je dobré si uvědomit, že odsuzovat konkrétní praktiky neznamená odsouzení celého člověka. Ten rodič má možnost nebrat si to osobně, a může své chování změnit,.. dítě nezmůže nic Není to útok vůči konkrétním rodičům, je to ochrana obětí.

Není důvod odmítat nějaký celý správný princip jen pro to, že se ozývají nějaké protihlasy. To je snad přirozené, že se ozývají. Kdyby se žádné neozývaly, tak by ani vůbec nebylo potřeba o ničem mluvit, protože by už všichni ten správný princip považovali za správný.

Myslím, že je zřejmé, že ochrana dětí - té nejzranitelnější demografické skupiny - je důležitější než to zda se náhodou nějakého dospělého něco nedotkne. Ne?

A ani si nemyslím, že se bouří celá společnost, jsou to spíš takové příležitostné potrefené husy, které ale občas bývají více slyšet...

Jinak spíš než o hranici mezi starým a novým bych mluvil o hranici mezi správným a špatným - to že je chronologicky jedno starší a druhé novější není podstatné. (Respektive je dobře, že ten starší je ten špatný. Ale pointa je, že se to obhajuje protože to je správnější, ne protože to je novější.) Otázka konzervatismu vs progresivismu by neměla být důležitá. Jde o to co je etické.

Vidím tam velkou parelu s diskuzemi o právech zvířat. Je pochopitelné, že člověku se špatně poslouchá, když si někdo „dovolí“ ostře odsuzovat činy, kterých se on dopouštěl. - Ale opět, nějaké pošramocené ego člověka, v roli utlačovatele, přece není důvod ke zlehčování nebo odsuzování těch správných etických principů.

Já moc společenské dění na toto téma dětí tolik nesleduji - ale pokud ty máš dojem, že se někteří lidé proti tomu bouří, tak pak si říkám, že je asi dobře, že o tom někdo aktivně mluví!

...

Tak... mám dojem, že sem řekl několika různými způsoby to samé... ale aspoň je z toho můj postoj jasný Díky za otázku.

...

Na druhou stranu bych ale zmínil, že to spojení „ochrana dětí“ by nemělo být nějaké kouzelné zaříkávadlo, které člověku potlačí schopnost kritického myšlení. To že se některé návrhy/opatření ohání ohranou dětí ještě neznamená že opravdu děti nějak chrání. (Mám teď na mysli třeba Chat control a další způsoby omezování svobody a soukromí za záminkou ochrany dětí.)

Vidím rozdíl mezi diskuzí o obecných etických principech vs konkrétní implementace nějakého opatření.

...

A k té flexibilitě... myslím, že to co jsi napsal je vlastně stejné jako říci „peníze nejsou zločin, jen s nimi musí člověk správně zacházet - třeba nekrást je ostatním lidem“ - ano, ovšem - jenom, to pak už vlastně není ani tak moc řeč o penězích / o flexibilitě, ale spíš o tom jak se k sobě chováme

YOYO, tohle jsem napsal já, ale nechci Tě obviňovat. Flexibilita pochopitelně není zločin , jen je zapotřebí s ní správně zacházet a nevynucovat si ji na úkor druhých, ale to je Ti určitě jasné.

Myslíš si, že odborníci a obecně osobnosti v oblasti výchovy, kteří nechtějí fyzické tresty (Zdeňka Šíp Staňková atd.), bouří společnost tím, že kreslí ostré hranice mezi starým a novým přístupem, čímž odsuzují nemálo rodičů, kteří např. občas dítě plácnou, ale jejich konkrétní dítě z toho vážně trauma nemá? Na druhou stranu je pravda, že je vážně alarmující, jakým způsobem probíhá výchova v mnoha současných českých rodinách.

Nechci, aby to vyznělo jako obvinění, ale budu se to snažit napsat co nejslušněji:
Jak vnímáš flexibilitu, kterou v životě díky své práci máš? Jak ji vlastně využíváš?
Jinak předpokládám, že si jí vážíš, né každý tohle v životě má...

– zdroj

Vinen! Za děsný zločin - flexibilitu

Flexibilita je fajn.

Je to tedy trochu dvousečná zbraň. Myslím, že dříve mi více vyhovovalo (asi i v souvislosti s mým lehkým autismem), když mi někdo říkal co mám dělat a kdy to mám dělat, a nemusel sem si sám linkovat vlastní život. Jenže pak se člověk častěji dostává do situací že dělá něco co dělat vlastně nechce. Kdy nemá tolik kontroly, tolik svobody... Takže sem se musel naučil být víc soběstačnější a zodpovědnější, abych si mohl víc dělat co potřebuji

...

Využívám ji třeba k tomu, abych si v poledne mohl dojít na zmrzlinu, když hezky svítí sluníčko a práci na kterou sluníčko nepotřebuji, pak mohl dodělat večer po tmě.

A obecně k tomu, abych se mohl lépe přizpůsobovat tomu, jaký časový plán mají ostatní lidé. Tomu kdy má na mě který kamarád čas, kdy má který obchod/podnik otevřeno, kdy který lékař ordinuje, kdy jezdí který dopravní prostředek... dá se říci, že z mé flexibility těží i ostatní lidé, kdybych byl já méně flexibilní, tak by se museli druzí více přizpůsobovat mně. (Více bych ostatním překážel ve frontách a v čekárnách a v kupé a podobně, protože bych tam chodil kdy můžu a ne kdy chci.)

...

Vážím si ji v tom smyslu, že jsem za ni rád. Ne v tom smysl, že bych cítil nějaký vděk vůči někomu. Myslím, že na tom jakou dělám práci, mám přecijen trochu vlastního přičinění

O jakou oblast jsem měl zájem, co jsem se rozhodl studovat, o jakou práci jsem se ucházel, jaké jsem vzal, jaké jsem vystřídal, v které jsem zůstal, i to na jakých projektech a jakých úkolech konkrétně pracuji. To byla a je v nějaké míře moje vlastní volba - není to tak, že by mi to „spadlo do klína“

Vděčný můžu být třeba za to, že jsem se narodil do střední evropy. Nebo za to že mě maminka dobře vychovala. Ale za to jak se pak dál můj život vyvíjel, alespoň od nějakých řekněme 15 let, za to bych si rád ponechal i nějaké vlastní zásluhy

Samozřejmě jsem vděčný spoustě lidí v mém životě za spoustu konkrétních věcí. Za asi ještě víc věcí vděčím prostě náhodě. Ale vždycky bych se snažil mít ve svém životě takovou volnost a svobodu jakou potřebuji. Všichni máme své životy ve svých rukách.

Nyjaka: Že mi na něj opravdu dýchají, i když vím, že je to nadsázka.

Mě by zajímalo, jestli je ta punčokola teplá nebo studená. A existuje i punčokolový řez?

Já bych si dala pun čokoládu

Dala bych si. Klidně i punčokoládu!

To existuje?

Ochutnals někdy kolu s příchutí punče?

Neochutnal!

A ty?

Já colu moc nepiju. Někdy ano, ale bez spešl příchutí.

To dýchání za krk je myšleno obrazně. Myslím to tak, že mi není moc příjemné když někdo sedí nebo stojí kousek za mnou a já na ně nevidím a oni na mě ano

Nejsou to žádné panické ataky. Prostě preferuji sedět u zdi, když mám možnost. Ve škole sem taky nejraději seděl v zadní lavici.

Ale třeba v takovém kinosále tam to nějak přetrpím - tam je pro mě důležitější audio-vizální zážitek, takže to si sedám tak nějak pokud možno doprostřed prostřední řady.

A jak ty?
Kdyby ti dýchali jak by sis představil?