Squid game

Asi Lidice nebo nějaký další válečný film

Vlákna (film, 1984) - https://www.csfd.cz/film/4700-vlakna/prehled/

Dokumentární film o následcích jaderné války. Popravdě tenhle film se mě velmi dotkl a vůbec z něj nemám dobré pocity.

Daleká cesta za domovem mě poznamenala

Pardon, že odpovídám na příspěvky tak pozdě, ale stejně:
al-maty: O Johny si vzal pušku jsem slyšel jako o knize. Radši jsem ji ani nečetl, protože už jen ten krátký popisek k tomu mě vyděsil.
Něco podobného je kniha „Nemám ústa a musím křičet“, sice se nejedná o hrůzy války, ale umělé inteligence a překvapilo mě, že je napsaná v šedesátých letech.

Slyšel jsem, že „Hrob světlušek“ a „Jdi a dívej se“ jsou strašně depresivní, ale neviděl jsem je.

Ghostbusters 3
Jak někdo mohl takto skvělou sérii zničit?

Sice krátkometrážní, ale Most.

Asi to bude znít divně ale Romeo a Juliet 1996

Černobyl. Když si představím, co ty lidi museli prožívat, jak trpěli následky ozáření a umírali v bolestech, zvířata byla vybíjena... Upřímně jen na to pomyslim, tak je to hrozný. Pořád mám v hlavě tu scénu s těmi pejsky.... hrozný. Ale film je krásný. Jen je to strašně depresivní.

Za mě Velké nesnáze v Malé Číně. A ne, neni to komedie.

No pro mou maličkost je depresivní, když nemůžu v noci spat a nechtene se podívám na ct24 a nebo ct2 kde je záznam z Poslanecké sněmovny to je depresivní seriál na pokračování...

Neee ted vážně...

Dva filmy které me uvedli tak malinko do smutku
Pan much ( a to i jako knizka)
Výměna
Jo a cesta to je taky sila

Málokterý film dokáže překonat Johnny si vzal pušku, co se depresivity a bezútěšnosti týče.

Nevím, jestli je přímo depresivní, ale mě tak rozhodně připadal. Zpráva o Europě.

V hlavě

Potom ještě existuje třetí Den poté - epizoda seriálu Hospoda.

Colossus: Který Den poté? Já znám dva.

Za mě asi ta Cesta. Viděl jsem už dost postapokalyptických filmů, ale z tohoto vyzařoval zmar s příměsí beznaděje natolik, že si několik scén z něj velmi dobře pamatuji i po letech.

Já se moc na depresivní filmy nedívám. Spíš na komedie. Ale pokuď bych měla říct, co považuji za nejdepresivnější píseň, tak to je Everybody Hurts. Vždy, když to slyším, mám slzy na krajíčku. Ale na druhou stranu je to krásná píseň.

Oba dva snímky jsem viděl a Requiem za sen se podle mě opravdu dá považovat za adepta na nejpesimističtější film všech dob (alespoň z těch mainstreamových ).

Cesta mě zase tak neohromila, podobných filmů z postapokalyptického prostředí je víc.

Den poté jsem ještě neviděl, v žánru katastrofických filmů mám velké mezery.

Den poté

Podle recenzí by mohl být skvělý kandidát třeba film „Cesta“ (www.csfd.cz/film/233126-cesta/prehled/)
Nebo třeba „Requiem za sen“
(www.csfd.cz/film/14317-requiem-za-sen/prehled).

Jaký film je podle vás nejvíce depresivní v historii kinematografie?