Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Pohádky a jejich rozuzlení

    Nový příspěvek:

    Přispívat mohou jen přihlášení uživatelé.

    Pokud máš účet, přihlas se, pokud ne, můžeš si účet založit.

    Příspěvek z 3. června v 17:04.
    Hogo v něm napsal:

    ok dal

    Příspěvek z 25. dubna v 7:19.
    Hogo v něm napsal:

    Skvělý, Jájo . Jde to

    Příspěvek z 24. dubna ve 20:26.
    JáJá1 v něm napsal:

    Byla jedna holčička, nosila červený čepeček karkulku a tak jí říkali Červená Karkulka.
    Jednou nesla košíček s bábovkou a vínem babičce.
    Potkala vlka a ten ji snědl, pak došel k domku babičky a snědl ji taky.
    Šel kolem myslivec a vlk ho snědl taky.
    Konec pohádky

    Příspěvek z 23. dubna 2019 v 19:20.
    Hogo v něm napsal:

    Auoj

    Příspěvek z 22. dubna 2019 v 17:55.
    Hogo v něm napsal:

    :-Duž se stalo, čekám na vydání do alika on-line

    Příspěvek z 22. dubna 2019 ve 14:02.
    Kralinda35 v něm napsala:

    Rv
    Sr nelíbí
    Máš talent na psani zkus něco napsat do Alikovin

    Příspěvek z 22. dubna 2019 ve 13:38.
    Hogo v něm napsal:

    Chtěl jsem vám ukázat, že pohádky můžou mít i špatný konec.

    Příspěvek z 21. dubna 2019 v 10:12.
    Lídaaa v něm napsala:

    Promiň ale moc jsem nepochopila smysl nástěnky...

    Příspěvek z 21. dubna 2019 v 8:58.
    JáJá1 v něm napsal:

    Jinak pěkné zakončení pohádky.:-)

    Příspěvek z 21. dubna 2019 v 7:22.
    Hogo v něm napsal:

    Díky.

    Příspěvek z 20. dubna 2019 v 19:10.
    JáJá1 v něm napsal:

    Dobře, jenom aby jsi to věděl.

    Příspěvek z 20. dubna 2019 v 19:07.
    Hogo v něm napsal:

    Díky, ale já to udělal podle sebe.

    Příspěvek z 20. dubna 2019 v 18:58.
    Hogo v něm napsal:

    Pojďme se podívat na pár dokončených pohádek a upravit konec.
    Tak třeba tahle pohádka:
    V chaloupce na kraji lesa bydlela koza se svými sedmi kůzlátky. Měli se rádi a žili spokojeně jako v pohádce. Maminka koza odcházela každé ráno na pastvu a kůzlátka napomínala, aby si tiše hrála a nikomu neotvírala. V lese bydlí zlý vlk, který by si na nich rád pochutnal. Kůzlátka slíbila, že budou poslušnlá, ale jen koza odešla na lupení, začala se prát a hluk bylo slyšet namíle daleko. Ulyšel ho také hladový vlk. "Koza je pryč a kůzlata doma vyvádějí. Jsou ještě hloupá, snadno je obelstím," pomyslel si, když zabušil prackou na dveře.

    "Kůzlátka, děťátka, otevřte mi vrátka! Já jsem vaše maminka a nesu vám mlíčko!" Kůzlata ztichla a zmateně začala pobíhat sem a tam. Hrubý hlas však vlka prozradil. Nejstarší bratříček povídá - "Ty nejsi naše maminka, maminka má jemný hlásek!" Vlk musel odejít s nepořízenou. Zamířil ke kováři a nechal si upilovat jazyk z obou stran, aby měl hlas tenký a vysoký. Tentokrát na dveře chaloupky jemně zaťukal.

    "Kůzlátka, děťátka, otevřte mi vrátka!! Já jsem vaše maminka a nesu vám mlíčko!" lákal nezbedy hlasem, který sám nepoznával. Kůzlata se nahrnula do chodby, aby otevřela, ale nejstarší bratříček je zarazil - "Jsi-li naše maminka, ukaž kousek nožky oknem!" Venku zamával vlk prackou. Při pohledu z okna ztuhla kůzlátka hrůzou. - "Ty nejsi naše maminka. Ty máš pracky černé! Maminka má kůži bílou jako sníh, mečela kůzlátka rozčíleně a vlkovi neotevřela. Vlk, který hladem téměř šilhal, se odplížil do lesa. Kůzlata se zaradovala a začala si společně hrát.
    Vlk zatím přemýšlel, jak získat kůži bílou jako sníh. Ploužil se podél lesa, až došel k pastýřově chalupě. Tam se sušily ovčí kůže. Vlk se zaradoval, jednu sebral a uháněl k chaloupce kůzlátek. Ovčí kůži si přehodil přes hřbet a už stál opět přede dveřmi. "Kůzlátka, děťátka, otevřte mi vrátka! Já jsem vaše maminka a nesu vám mlíčko!"

    "Naše maminka přišla, otevřeme!" volali kozlíci. - "Není to naše maminka, neotevřeme!" - bránily jim opatrnější kozičky. Ale to už kozlíci otevírali dvířka a vlk skočil dovnitř! Odhodil ovčí kůže a hrozivě vycenil tesáky. Kůzlátka s křikem začala utíkat, bylo jich tolik, že vlk nevěděl kam skočit dřív. Všude se míhala kopýtka, rohy, bříška..

    Už už se chystal skočit mezi ně! Ale naštěstí se právě vracela maminka koza. Trkla tam, trkla sem, nabrala vlka na rohy a odhodila do křoví. Ten na víc nečekal. Na slabé si troufal, ale s rozzuřenou kozou by se do křížku nedal. Utekl a už se v lese nikdy neukázal.
    Koza pak zavolala všech sedm dětí a moc se na ně zlobila! Nakonec byli všichni šťastní, že vše tak dobře dopadlo.
    A po malé úpravě:

    V chaloupce na kraji lesa bydlela kráva se svými sedmi kůzlátky. Měli se rádi a žili spokojeně jako v pohádce. Maminka kráva odcházela každé ráno na pastvu a kůzlátka napomínala, aby si tiše hrála a nikomu neotvírala. V lese bydlí zlý pán, který by si na nich rád pochutnal. Kůzlátka slíbila, že budou poslušná, ale jen kráva odešla na lupení, začala se prát a hluk bylo slyšet na míle daleko. Uslyšel ho také hladový pán. "Kráva je pryč a kůzlata doma vyvádějí. Jsou ještě hloupá, snadno je obelstím," pomyslel si, když zabušil prackou na dveře.

    "Kůzlátka, děťátka, otevřte mi vrátka! Já jsem vaše maminka a nesu vám lupení!" Kůzlata ztichla a zmateně začala pobíhat sem a tam. Hrubý hlas však vlka prozradil. Nejstarší bratříček povídá - "Ty nejsi naše maminka, maminka má jemný hlásek!" Pán musel odejít s nepořízenou. Zamířil ke kováři a nechal si upilovat jazyk z obou stran, aby měl hlas tenký a vysoký. Tentokrát na dveře chaloupky jemně zaťukal.

    "Kůzlátka, děťátka, otevřte mi vrátka!! Já jsem vaše maminka a nesu vám mrkev!" lákal nezbedy hlasem, který sám nepoznával. Kůzlata se nahrnula do chodby, aby otevřela, ale nejstarší bratříček je zarazil - "My ale mrkev nejíme ha. " Venku zamával pán nohou. Při pohledu z okna ztuhla kůzlátka hrůzou. - "Ty nejsi naše maminka. Ty máš pracky černé! Maminka má kůži bílou jako sníh, mečela kůzlátka rozčíleně a vlkovi neotevřela. Pán, který hladem téměř šilhal, se odplížil do lesa. Kůzlata se zaradovala a začala si společně hrát.
    Pán zatím přemýšlel, jak získat kůži bílou jako sníh. Ploužil se podél lesa, až došel k pastýřově chalupě. Tam se sušily ovčí kůže. Vlk se zaradoval, jednu sebral a uháněl k chaloupce kůzlátek. Ovčí kůži si přehodil přes hřbet a už stál opět přede dveřmi. "Kůzlátka, děťátka, otevřte mi vrátka! Já jsem vaše maminka a nesu vám mlíčko!"

    "Naše maminka přišla, otevřeme!"
    A tak také udělali.
    Všechno špatně dopadlo.
    Třeba tak.
    Zase příště
    Hogo

    předchozí 1 další
    Kdo si nástěnku oblíbil?

    Nástěnka:

    Vznikla:
    20. dubna 2019 v 18:58
    Založil:
    Obsahuje:
    14 příspěvků