Gorilla a já

Ano, jde o Nebezpečí v Atlantiku.

Dneska tu mám hádanku, kdy jde o ukázku z knihy.

Příští den si Gorila vymyslela, že jí mám dělat při práci společnost. „Kdybys chtěla zase vzít roha, byla bych za to odpovědná," prohlásila. „Když se mnou budeš na dvoře, můžu na tebe dohlížet." Otevřela zadní vchod a přísně sledovala, jak vycházím ven. Natáhla jsem si žlutou bundu a vykročila do bláta. Zadní dvůr byl ohraničený vysokým plotem z prken.

Vlevo stála malá rozviklaná kadibudka natřená načerveno. Vpravo byla velká brána z pletiva. Všude se povalovaly kancelářské židle, umyvadla, dopravní značky, svitky ostnatého drátu, lednička, dvě myčky, zásuvky plné kabelů a drátů, šatníky, díly aut, řídítka, prasklé odrážecí saně, půlka mopedu, čela postele, pokřivené žebříky, poličky na knihy... prostě všechno!

Gorila se sklonila a zvedla ledničku. Pak ji otřela paží a vytáhla z kapsy sáček z umělé hmoty. Vyndala z něj bílý samolepicí papírek a inkoustové pero. Přilepila lístek na ledničku a neohrabaným písmem na něj napsala 200 KORUN. Pak se otočila ke mně.

„To je všechno," řekla. „Tohle je moje firma. Tohle prodáváme. Starý krámy."

Nijak mě to nepřekvapilo. Gorilino obydlí sloužilo jako městský sběrný dvůr šrotu a většího odpadu. Každý den sem přicházeli lidé a zbavovali se věcí, které už nechtěli, a každý den sem chodili i jiní lidé, kteří si odložené věci zase kupovali, protože je z nějakého důvodu potřebovali. Jediné, co Gorila dělala, bylo, že rozhodovala, kolik si nechá zaplatit, a peníze cpala do své pokladny, tedy do krabice od bot.

„Není to žádnej velkopodnik," řekla. „Ale nemusíme okusovat kosti, abysme přežily."

Přemýšlela jsem, jestli mám poslat pozdrav do dětského domova. Pohled nebo tak něco. Milé děti ve Vratiči.

Nápověda: Frida Nilsson

Nebezpečí v Atlantiku?

Šlo i film Už je tady zas.

Zkusíme tentokrát jinou hádanku:
Když Alice bazén spatřila, otevřela pusu úžasem. Prostor byl dvakrát vyšší než ostatní paluby, obložený dlaždicemi v barvě slámy, s občasnými smaragdovými a šarlatovými pásy, a tyčily se v něm nekonečně vysoké sloupy. Zvrátila hlavu, aby se podívala na strop, a zalapala po dechu. Byl přesně tak velkolepý, jak Pearl slibovala. Perleťové dlaždičky jiskřily a odraz vodní hladiny po nich rozháněl vlnky světla. Bylo to oslnivé a rozhodně šlo o nejúžasnější bazén, jaký Alice kdy viděla.

Za skokanským prknem vedlo dvojité schodiště k převlékárnám na galerii. Ačkoli to bylo proti pravidlům, zatoužila to místo prozkoumat důkladněji, a tak vyběhla po schodech nahoru a pozorovala, jak se voda v bazénu rytmicky přelévá v souladu s pohyby lodi. Představovala si nadšené výkřiky lidí skákajících z prkna

Jde o knihu, kterou máme v našem katalogu dárků

V minulé ukázce jste měli knihu Šikmý kostel. A nyní mám pro vás další hádanku. Jde taktéž o knihu:

„Hitler!“
„Už jste dnes četl noviny?“
„Ne, madam Belliniová. Proč?“
„Tak se na ně podívejte. Zavolám vám za deset minut.“
Šel jsem na hotelovou recepci a zamířil k hromádce novin. Na obálce onoho Bildu byla moje fotografie s nápisem:

Šílený Hitler z Youtube:
Fanoušci oslavují jeho štvavé výpady!
Celé Německo se ptá: Je to ještě humor?
Nejdřív zavraždil miliony lidí – teď ho miliony lidí oslavují na Youtube: Svým nevkusným programem a bizarními hláškami útočí „komik“ zvaný „Adolf Hitler“ v show Aliho Gagmeze na cizince, ženy a demokracii. Představitelé Úřadu pro ochranu dětí a mládeže, politici a zástupci Ústřední rady Židů jsou zděšeni.
Je libo malá ochutnávka jeho „umění“?

• Turkové nejsou tvůrci kultury.
• 100 000 potratů ročně je neakceptovatelné číslo, časem nám budou chybět čtyři divize potřebné pro válku na východě.
• Plastické operace představují hanobení rasy v praxi.

U starších Němců vyvolává nacistická rétorika nepěkné vzpomínky. Důchodkyně Hilda W. (92) z Dormagenu: „Je to zlé. Vždyť on už napáchal tolik škod!“ Politici jeho úspěch nechápou. Ministr Markus Söder (CSU): „Neuvěřitelné. Tohle nemá s humorem nic společného!“ Šéfka Zelených Claudia Rothová: „Příšerné! Když ho vidím, vypínám televizi.“ Dieter Graumann, prezident Ústřední řady Židů: „Neuvěřitelně nechutné, zvažujeme trestní oznámení.“
Obzvlášť bizarní je, že nikdo nezná skutečná jméno „komika“, který je nacistickému monstru až děsivě podobný. BILD se nenechal odbýt a vyzpovídal šéfku MyTV Elke Fahrendonkovou:
BILD: „Co má tohle podle vás společného se satirou a humorem?“
Fahrendonková: „Hitler poukazuje na extrémní rozpory v naší společnosti – jeho extrémně polarizující způsoby jsou tudíž opodstatněné.“
BILD: „Proč šílený televizní Hitler neprozradí, jak se doopravdy jmenuje?“
Fahrendonková: „Mnozí komici to dělají stejně. I on má právo na soukromí.“

V onom Bildu jsem ale vycítil skrytě spřízněnou instituci – připadalo mi sice, že redaktoři jsou poněkud v křeči a nechají se ovlivňovat maloměšťáckým ustrašenectvím, které se stále ještě obává jasného, jednoznačného vyjadřování, avšak pokud jde o obsah, mířili stejným směrem jako já.

„Hitler.“
„Jsem v šoku. Vůbec nás nevarovali!“
„Jsou to jenom noviny, madam Belliniová. Tyhle věci mě nezajímají.“
„Ale nás ano. Oni vás chtějí sestřelit. A my jsme do vás investovali. Jakmile si vás jednou vzali na mušku, budou se hrabat ve všem. Ráda bych věděla, jestli na vás můžou něco najít.“
Je vždycky znovu zábavné pozorovat, jak reagují vůdčí osobnosti naší ekonomiky, když dostanou strach. Dokud jde všechno dobře, jsou také první, kdo by rád navýšil svůj podíl s poukazem, že koneckonců nesou veškeré riziko. Avšak jakmile se objeví první problémy, okamžitě se snaží ono zprvu tak výdělečné riziko svalit na druhé.

Nápověda: kniha byla zfilmována a šlo o film z roku 2015

Šikmý kostel?

Dneska pro Vás mám ukázky z knihy: jde o trilogii z Ostravska:

Ano, Velká válka skončila, mocipáni sestavují nový svět, v Čechách lidé radostně prozpěvují husitské písně. Ale tady v Karwiné a kolem ní jako by jedna válka přešla v druhou. Prokletá doba, prokleté sváry! A kvůli čemu to všechno? Barka tomu rozumí stále méně a méně. Tolik nenávisti mezi lidmi! Odkud se vzala? Kde nabrala tolik síly?

Bolest člověka utluče, když se nechá.

Lidé potřebují něčemu věřit. A stejně tak potřebují najít vinníka. Jakmile v sobě člověk během větrných časů nalezne pevnou víru v jakoukoli pravdu a ve vnějším světě následně vypozoruje jasného nositele viny, hned se mu pevněji stojí na zemi, i když všude kolem ještě pořád zuří víchrice.

Poznáte o jakou knihu jde? Iniciály spisovatelky jsou K.L.

Otázka z jakeho serialu je halska: haló tady bílý kůň?

Je v tom poznat styl Fredrika Backmana :D
Akorat jsem toho tolik nečetla… Možná Co by můj syn měl vědět o světě?

Ano, jde o film Anděl Páně 1.

Dneska mám pro vás ukázku z knihy :

Ale moje generace ví, jasný? My víme VŠECHNO! Takže až v tvé výchově něco kiksne, budu za to moct já. Před právníky v životě neobstojím s tím, že jsem jednal v dobré víře. Mohl jsem si to přece vygooglit. Měl jsem si to vygooglit. Panebože, proč jsem si to nevygooglil?

Sakra.

Prostě jen nechceme udělat chybu. To je všechno. Z celé naší generace vyrostli specialisté na jednu nebo dvě věci. Máme e-shopy a daňové úlevy a konzultanty a osobní kouče a Apple Support. Nic nezkoušíme sami, zavoláme někomu, kdo se v tom vyzná. Příroda nás na vás nepřipravila.

tak googlíme. Pročítáme diskuse. Voláme do zdravotní poradny, protože jste se málem praštili do hlavy o hranu stolu, a ptáme se, jestli to na vás mohlo zanechat „duševní následky“, protože nechceme riskovat, že až za šestnáct let dostanete pětku z matematiky, napadne nás: „Že by tenkrát dostal posttraumatický šok? Že by to bylo tím?“ Chápeš? Nechceme mít na svědomí, že místo abyste se učili, hráli jste si po nocích s debilníma paprskometama a létajícíma autíčkama!
Protože vás máme rádi.

Nic víc v tom není. Chceme, abyste byli lepší než my. Protože jestli naše děti nebudou lepší než my, jaký má vůbec všechno smysl? Chceme, abyste byli hodnější, chytřejší, pokornější, štědřejší a míň sobečtí než my. Chceme vám vytvořit ty nejlepší podmínky, na jaké se zmůžeme. A tak studujeme metody uspávání, chodíme na semináře, kupujeme ergonomické vaničky a tlačíme prodavače autosedaček ke zdi a řveme na ně: „Tu nejbezpečnější! Dejte mi tu NEJBEZPEČNĚJŠÍ, jasný?“ (Ale ne že bych tohle dělal já, nesmíš zase mámě všechno věřit.)

Sledujeme vaše dětství přes kamery tak, že vila z Big Brothera je proti tomu ztělesněné soukromí, chodíme na miminkovské plavání, kupujeme prodyšné funkční oblečky v genderově neutrálních barvách a prostě se strašně, strašně bojíme, že uděláme chybu. Protože velmi dlouho jsme platili za největší egoisty v dějinách lidstva, dokud jsme se nestali rodiči a neuvědomili si, jak jsme vlastně bezvýznamní.

Zjištění, že od tohoto okamžiku budeš dýchat výhradně plícemi někoho jiného, tě zasáhne tvrději, pokud na to nejsi připravený.

Chceme vás jenom chránit. Ušetřit vás všech zklamání, selhání a nešťastných lásek. Přitom nemáme páru, co vlastně způsobujeme, mít dítě je v mnoha ohledech podobné jako řídit bagr v obchodě s porcelánem. S nohou v sádře. S lyžařskou kuklou nasazenou obráceně. Opilí.

Autorem je spisovatel, který napsal mnoho humorných románů, mimo jiné i Muž jménem Ove.

Uhodnete o jakou knihu se jedná?

První film Anděl Páně

Anděl Páně?

Ano, poznali jste správně film Jak dostat tatínka do polepšovny.

A dneska tu mám pro vás další hádanku:

Panna Marie: „Skloň pokorně hlavu a nechtěj zachránit jen sebe. Nemysli jen na sebe, Petronelku, pak bude celé nebe stát při tobě!”

Ale Pane Bože, co bude s těmi nenapravitelnými hříšníky?”
Pán Bůh: „Těch už se ujme světská spravedlnost, Petroneli. A třeba je napraví. Třeba jednou projdou naší nebeskou bránou.”

Dorotka: „Já mám ráda Maxmiliána.”
Petronel: „Tohle... to je přece Maxmilián.”
Maxmilián: „Já jsem Maxmilián!”
Uriáš: „Von je vopravdu Maxmilián!”

Panna Maria: „Ježíšku, kam letíš? Co snídaně?”
Ježíšek: „Jdu si hrát s Jidášem!”
Panna Maria: „Aha. Ale ne, že se zas vrátíš s brekem!”

Poznáte o jakou jde pohádku tentokrát?

Jak dostat tatínka do polepšovny

Jak dostat tatínka do polepšovny

Sumeček: ano, musí to být ono

Jak dostat tatínka do polepšovny!!! Myslím…

ano, v minulém příspěvku šlo o knihu o Alence v kraji divů a za zrcadlem. A nyní mám pro vás další hádanku. Jde tentokrát o českou letní komedii.
Poznáte o co se jedná?

„Čeká na tebe takovej pokojíček, až tě bude přecházet zrak.”

„To není děda, to je Herodes!”

„Budeme zachraňovat náčelníka horské služby.”
„Luboše? On je raněnej?”
„Proč by měl bejt raněnej?”
„Protože jinak by slez po laně jako támhleten kluk.”
„Vašku! No počkej!”
„Ne, Anno! Za ten výkon zaslouží pochvalu!”
„Tatí! Odjistit! Jde po mně máma!”

(Pošťák Fanda ve vodě.)
Fanda: „Vodník... a říká mi Fando!”

„Když já písknu, tak začnou padat listy ze stromů!”
„To nic není. Když já písknu, tak začnou praskat větve.”
„To vůbec nic není. Když já písknu... tak začnou lítat pohlavky.”

Alenka v kraji divů a za zrcadlem?

Je na čase opět trochu tuhle skupinu obnovit.
Egypťana Sinuheta jste poznali.

Nyní pro Vás mám opět ukázku z jedné knížky:

Ta hrubost Alence dodala. Rozezleně vstala a šla pryč; Plch rázem usnul a druzí dva si jejího odchodu vůbec nevšímali, ačkoli se ohlížela, zda ji snad nezavolají zpátky. Zahlédla ještě, jak cpou Plcha do čajové konvice, a pak už je neviděla.
„Tam už rozhodně nepůjdu!“ řekla si Alenka, jak se prodírala lesem. „Jakživa jsem nebyla na hloupější svačině!“
Jen to dořekla, všimla si, že v jednom stromě jsou dvířka. To je ale divné! napadlo jí. Ale dnes je všechno divné. Co kdybych šla dovnitř. A šla. A opět se octla v dlouhé síni, hned vedle skleněného stolečku.
„Už si dám lepší pozor,“ řekla si a rovnou sebrala zlatý klíček a odemkla dvířka do zahrady. Potom uždibovala houbu (měla jí kousek v kapse), až se zmenšila na pouhou stopu. Potom prošla chodbičkou; a potom se konečně octla - v divukrásné zahradě, mezi bujně kvetoucími záhony a chladivými vodotrysky.

O jakou knihu se jedná? Byla i zfilmována

Egypťan? Jako film?

Ano, je to tak, z osobních důvodů jsem si dala trochu pauzu. Ale jsem tu zpět a se mnou další hádanky.
Předešlou jste uhádli, šlo opravdu o Cirkus Humberto.

A nová hádanka je zde:

Dostal jsem krásnou číšku, jež měla tvar lastury a držela se na dlani, hledě na ženu, která mi ji podávala. Nebyla již zcela mladá, jak obvykle bývají služebné v krčmách, a neprocházela se polonahá mezi hosty, aby je sváděla, nýbrž byla počestně oblečena a měla po stříbrném kruhu v uších a stříbrné náramky na štíhlých zápěstích. Odpověděla na můj pohled a hleděla mi bez bázně do očí a neodvrátila svůj zrak po způsobu žen. Její obočí bylo lehce zvednuto a její oči byly usměvavé i smutné zároveň. Byly to teple hnědé, živé oči, jejichž pohled dělal dobře srdci. Vzal jsem číšku z jejích rukou do své dlaně a také Kaptah dostal do dlaně podobnou, a bez rozmýšlení jsem se zeptal, dívaje se jí upřeně do očí: „Jaké je tvé jméno, krásko?“
Odpověděla mi tlumeným hlasem: „Mé jméno je Merit, a neříká se mi krásko, jak činí bázliví chlapci, hledajíce záminku, aby se mohli poprvé dotknout boků služebné dívky v krčmě. Doufám, že si to připomeneš, poctíš-li opět náš dům svou návštěvou, lékaři Sinuhete, Ty-jenž-jsi-osamělý

Poznáte o co se jedná?

Cirkus Humberto

Cirkus Humberto

Není to Cirkus Humberto?

Ano, jde o Nekonečný příběh.

A dnes tu pro vás mám další hádanku. Poznáte podle.ukazky o jakou knihu jde?

Každou maličkostí, která se v cirkuse přihodila, přibývalo Vaškovi starostí i práce. Měl v první části pořadu hlavní jezdecké číslo a zakončoval první půli skokem smrti. Ke konci představení předváděl postupně medvědy, lvy a tygry, nyní si přibral ještě předchozí číslo se slony. Práce se slony byla celkem pohodlná, byli znamenitě secvičeni a naštěstí nebyl mezi nimi žádný výtržník, žádný vzpurník, který by ohrozil produkci. Vašek ovšem věděl, že co není, může být, že v kterémkoli údobí říje může se některého zvířete zmocnit zuřivost a pak se teprve objeví riziko tohoto krotitelství. Věřil však především v sebe. Nikdy nijak slonům neublížil a nepřivodil si hněv žádného z nich. To byla jeho první jistota, neboť ze všech historií o nehodách se slony si zjistil, že téměř vždy šlo o sloní mstu na někom, kdo jim způsobil bolest a křivdu. Paměť a rozmysl těchto obrů byly až neuvěřitelné; krotitelé a cvičitelé, s nimiž se setkával v Hagenbeckově obchodě, mu často vyprávěli, jak některý jejich slon i po třiceti letech poznal stájníka, který mu kdysi ublížil, a jak nepohnutě vyčkával celé měsíce, až přišla chvíle, kdy mohl toho nešťastníka celým tělem přirazit ke zdi nebo si ho povalit pod nohy a rozdupat. To Vašek měl svůj poměr k nim jasný. Vyrostl při Bingovi, znal psychologii slonů, nikdy jim nepovolil v žádné jejich zvůli, ale nikdy jim neukřivdil. Věděli o něm, že je spravedlivý jako Arr–Šehir a že je chrání od pohrom, kterých se báli. Nejhroznější pro ně byla krysa nebo myš: vklouzla-li jim někdy do stáje, přiváděla je do šílenství, v němž byli s to rozbít všecko kolem sebe a v panice uprchnout. Však také Arr–Šehir byl zázračný krysař a myšilov, uměl prutem zabít myš v běhu a stavěl na ně znamenité pasti.

Nekonečný příběh

nekonečný příběh

Možná Nekonečný příběh, ale nejsem si úplně jistý.

Ano, je to Petr Pavel.

Teď jdeme na další hádanku.

Tentokrát budeme hádat název knihy:

Knihu napsal Michael Ende. Vydalo ji nakladatelství Albatros.

Citáty z knihy:
Mluv potichu,nebo se obrazy,které schraňuji,rozpadnou v prach

Můžeme být přesvědčeni, že si něco přejeme - třeba celá léta -, dokud víme, že naše přání je nesplnitelné. Jakmile ale najednou stojíme před možností, že se vysněné přání může splnit, pak si přejeme už jen jedno: Kéž bychom si to byli bývali nikdy nepřáli.

Ve světě existují tisíce různých radostí, ale v podstatě je to pořád jedna jediná radost, totiž radost z toho, že umíme mít rádi.

O jakou knihu jde?