Otázka z jakeho serialu je halska: haló tady bílý kůň?

Je v tom poznat styl Fredrika Backmana :D
Akorat jsem toho tolik nečetla… Možná Co by můj syn měl vědět o světě?

Ano, jde o film Anděl Páně 1.

Dneska mám pro vás ukázku z knihy :

Ale moje generace ví, jasný? My víme VŠECHNO! Takže až v tvé výchově něco kiksne, budu za to moct já. Před právníky v životě neobstojím s tím, že jsem jednal v dobré víře. Mohl jsem si to přece vygooglit. Měl jsem si to vygooglit. Panebože, proč jsem si to nevygooglil?

Sakra.

Prostě jen nechceme udělat chybu. To je všechno. Z celé naší generace vyrostli specialisté na jednu nebo dvě věci. Máme e-shopy a daňové úlevy a konzultanty a osobní kouče a Apple Support. Nic nezkoušíme sami, zavoláme někomu, kdo se v tom vyzná. Příroda nás na vás nepřipravila.

tak googlíme. Pročítáme diskuse. Voláme do zdravotní poradny, protože jste se málem praštili do hlavy o hranu stolu, a ptáme se, jestli to na vás mohlo zanechat „duševní následky“, protože nechceme riskovat, že až za šestnáct let dostanete pětku z matematiky, napadne nás: „Že by tenkrát dostal posttraumatický šok? Že by to bylo tím?“ Chápeš? Nechceme mít na svědomí, že místo abyste se učili, hráli jste si po nocích s debilníma paprskometama a létajícíma autíčkama!
Protože vás máme rádi.

Nic víc v tom není. Chceme, abyste byli lepší než my. Protože jestli naše děti nebudou lepší než my, jaký má vůbec všechno smysl? Chceme, abyste byli hodnější, chytřejší, pokornější, štědřejší a míň sobečtí než my. Chceme vám vytvořit ty nejlepší podmínky, na jaké se zmůžeme. A tak studujeme metody uspávání, chodíme na semináře, kupujeme ergonomické vaničky a tlačíme prodavače autosedaček ke zdi a řveme na ně: „Tu nejbezpečnější! Dejte mi tu NEJBEZPEČNĚJŠÍ, jasný?“ (Ale ne že bych tohle dělal já, nesmíš zase mámě všechno věřit.)

Sledujeme vaše dětství přes kamery tak, že vila z Big Brothera je proti tomu ztělesněné soukromí, chodíme na miminkovské plavání, kupujeme prodyšné funkční oblečky v genderově neutrálních barvách a prostě se strašně, strašně bojíme, že uděláme chybu. Protože velmi dlouho jsme platili za největší egoisty v dějinách lidstva, dokud jsme se nestali rodiči a neuvědomili si, jak jsme vlastně bezvýznamní.

Zjištění, že od tohoto okamžiku budeš dýchat výhradně plícemi někoho jiného, tě zasáhne tvrději, pokud na to nejsi připravený.

Chceme vás jenom chránit. Ušetřit vás všech zklamání, selhání a nešťastných lásek. Přitom nemáme páru, co vlastně způsobujeme, mít dítě je v mnoha ohledech podobné jako řídit bagr v obchodě s porcelánem. S nohou v sádře. S lyžařskou kuklou nasazenou obráceně. Opilí.

Autorem je spisovatel, který napsal mnoho humorných románů, mimo jiné i Muž jménem Ove.

Uhodnete o jakou knihu se jedná?

První film Anděl Páně

Anděl Páně?

Ano, poznali jste správně film Jak dostat tatínka do polepšovny.

A dneska tu mám pro vás další hádanku:

Panna Marie: „Skloň pokorně hlavu a nechtěj zachránit jen sebe. Nemysli jen na sebe, Petronelku, pak bude celé nebe stát při tobě!”

Ale Pane Bože, co bude s těmi nenapravitelnými hříšníky?”
Pán Bůh: „Těch už se ujme světská spravedlnost, Petroneli. A třeba je napraví. Třeba jednou projdou naší nebeskou bránou.”

Dorotka: „Já mám ráda Maxmiliána.”
Petronel: „Tohle... to je přece Maxmilián.”
Maxmilián: „Já jsem Maxmilián!”
Uriáš: „Von je vopravdu Maxmilián!”

Panna Maria: „Ježíšku, kam letíš? Co snídaně?”
Ježíšek: „Jdu si hrát s Jidášem!”
Panna Maria: „Aha. Ale ne, že se zas vrátíš s brekem!”

Poznáte o jakou jde pohádku tentokrát?

Jak dostat tatínka do polepšovny

Jak dostat tatínka do polepšovny

Sumeček: ano, musí to být ono

Jak dostat tatínka do polepšovny!!! Myslím…

ano, v minulém příspěvku šlo o knihu o Alence v kraji divů a za zrcadlem. A nyní mám pro vás další hádanku. Jde tentokrát o českou letní komedii.
Poznáte o co se jedná?

„Čeká na tebe takovej pokojíček, až tě bude přecházet zrak.”

„To není děda, to je Herodes!”

„Budeme zachraňovat náčelníka horské služby.”
„Luboše? On je raněnej?”
„Proč by měl bejt raněnej?”
„Protože jinak by slez po laně jako támhleten kluk.”
„Vašku! No počkej!”
„Ne, Anno! Za ten výkon zaslouží pochvalu!”
„Tatí! Odjistit! Jde po mně máma!”

(Pošťák Fanda ve vodě.)
Fanda: „Vodník... a říká mi Fando!”

„Když já písknu, tak začnou padat listy ze stromů!”
„To nic není. Když já písknu, tak začnou praskat větve.”
„To vůbec nic není. Když já písknu... tak začnou lítat pohlavky.”

Alenka v kraji divů a za zrcadlem?

Je na čase opět trochu tuhle skupinu obnovit.
Egypťana Sinuheta jste poznali.

Nyní pro Vás mám opět ukázku z jedné knížky:

Ta hrubost Alence dodala. Rozezleně vstala a šla pryč; Plch rázem usnul a druzí dva si jejího odchodu vůbec nevšímali, ačkoli se ohlížela, zda ji snad nezavolají zpátky. Zahlédla ještě, jak cpou Plcha do čajové konvice, a pak už je neviděla.
„Tam už rozhodně nepůjdu!“ řekla si Alenka, jak se prodírala lesem. „Jakživa jsem nebyla na hloupější svačině!“
Jen to dořekla, všimla si, že v jednom stromě jsou dvířka. To je ale divné! napadlo jí. Ale dnes je všechno divné. Co kdybych šla dovnitř. A šla. A opět se octla v dlouhé síni, hned vedle skleněného stolečku.
„Už si dám lepší pozor,“ řekla si a rovnou sebrala zlatý klíček a odemkla dvířka do zahrady. Potom uždibovala houbu (měla jí kousek v kapse), až se zmenšila na pouhou stopu. Potom prošla chodbičkou; a potom se konečně octla - v divukrásné zahradě, mezi bujně kvetoucími záhony a chladivými vodotrysky.

O jakou knihu se jedná? Byla i zfilmována

Egypťan? Jako film?

Ano, je to tak, z osobních důvodů jsem si dala trochu pauzu. Ale jsem tu zpět a se mnou další hádanky.
Předešlou jste uhádli, šlo opravdu o Cirkus Humberto.

A nová hádanka je zde:

Dostal jsem krásnou číšku, jež měla tvar lastury a držela se na dlani, hledě na ženu, která mi ji podávala. Nebyla již zcela mladá, jak obvykle bývají služebné v krčmách, a neprocházela se polonahá mezi hosty, aby je sváděla, nýbrž byla počestně oblečena a měla po stříbrném kruhu v uších a stříbrné náramky na štíhlých zápěstích. Odpověděla na můj pohled a hleděla mi bez bázně do očí a neodvrátila svůj zrak po způsobu žen. Její obočí bylo lehce zvednuto a její oči byly usměvavé i smutné zároveň. Byly to teple hnědé, živé oči, jejichž pohled dělal dobře srdci. Vzal jsem číšku z jejích rukou do své dlaně a také Kaptah dostal do dlaně podobnou, a bez rozmýšlení jsem se zeptal, dívaje se jí upřeně do očí: „Jaké je tvé jméno, krásko?“
Odpověděla mi tlumeným hlasem: „Mé jméno je Merit, a neříká se mi krásko, jak činí bázliví chlapci, hledajíce záminku, aby se mohli poprvé dotknout boků služebné dívky v krčmě. Doufám, že si to připomeneš, poctíš-li opět náš dům svou návštěvou, lékaři Sinuhete, Ty-jenž-jsi-osamělý

Poznáte o co se jedná?

Cirkus Humberto

Cirkus Humberto

Není to Cirkus Humberto?

Ano, jde o Nekonečný příběh.

A dnes tu pro vás mám další hádanku. Poznáte podle.ukazky o jakou knihu jde?

Každou maličkostí, která se v cirkuse přihodila, přibývalo Vaškovi starostí i práce. Měl v první části pořadu hlavní jezdecké číslo a zakončoval první půli skokem smrti. Ke konci představení předváděl postupně medvědy, lvy a tygry, nyní si přibral ještě předchozí číslo se slony. Práce se slony byla celkem pohodlná, byli znamenitě secvičeni a naštěstí nebyl mezi nimi žádný výtržník, žádný vzpurník, který by ohrozil produkci. Vašek ovšem věděl, že co není, může být, že v kterémkoli údobí říje může se některého zvířete zmocnit zuřivost a pak se teprve objeví riziko tohoto krotitelství. Věřil však především v sebe. Nikdy nijak slonům neublížil a nepřivodil si hněv žádného z nich. To byla jeho první jistota, neboť ze všech historií o nehodách se slony si zjistil, že téměř vždy šlo o sloní mstu na někom, kdo jim způsobil bolest a křivdu. Paměť a rozmysl těchto obrů byly až neuvěřitelné; krotitelé a cvičitelé, s nimiž se setkával v Hagenbeckově obchodě, mu často vyprávěli, jak některý jejich slon i po třiceti letech poznal stájníka, který mu kdysi ublížil, a jak nepohnutě vyčkával celé měsíce, až přišla chvíle, kdy mohl toho nešťastníka celým tělem přirazit ke zdi nebo si ho povalit pod nohy a rozdupat. To Vašek měl svůj poměr k nim jasný. Vyrostl při Bingovi, znal psychologii slonů, nikdy jim nepovolil v žádné jejich zvůli, ale nikdy jim neukřivdil. Věděli o něm, že je spravedlivý jako Arr–Šehir a že je chrání od pohrom, kterých se báli. Nejhroznější pro ně byla krysa nebo myš: vklouzla-li jim někdy do stáje, přiváděla je do šílenství, v němž byli s to rozbít všecko kolem sebe a v panice uprchnout. Však také Arr–Šehir byl zázračný krysař a myšilov, uměl prutem zabít myš v běhu a stavěl na ně znamenité pasti.

Nekonečný příběh

nekonečný příběh

Možná Nekonečný příběh, ale nejsem si úplně jistý.

Ano, je to Petr Pavel.

Teď jdeme na další hádanku.

Tentokrát budeme hádat název knihy:

Knihu napsal Michael Ende. Vydalo ji nakladatelství Albatros.

Citáty z knihy:
Mluv potichu,nebo se obrazy,které schraňuji,rozpadnou v prach

Můžeme být přesvědčeni, že si něco přejeme - třeba celá léta -, dokud víme, že naše přání je nesplnitelné. Jakmile ale najednou stojíme před možností, že se vysněné přání může splnit, pak si přejeme už jen jedno: Kéž bychom si to byli bývali nikdy nepřáli.

Ve světě existují tisíce různých radostí, ale v podstatě je to pořád jedna jediná radost, totiž radost z toho, že umíme mít rádi.

O jakou knihu jde?

To bude Petr Pavel.

Super. Jde vám to jak po másle.

Teď tu bude možná něco trochu těžšího. Mám tu pár citátů a zkuste poznat o koho se jedná:

Jsem přesvědčen o tom, že bychom si měli přát Českou republiku, která se nebude vyznačovat blbou náladou, tak jak to označoval kdysi Václav Havel jako frustraci z toho, že se věci nedaří, ale že si zasloužíme Českou republiku, která bude republikou pohody. -- 28. 1. 2023“

Roky ve vojenské diplomacii mě naučily, že nerozhodují velká slova a nereálné sliby, ale činy, pokora a hlavně zkušenosti.“

Války začínají politici, ne vojáci. A v tomto případě musím říct, že mně udržení míru leží na srdci možná mnohem víc než řadě politiků, protože já jsem tu válku zažil. Vím, o čem je, vím, jak dopadá nejenom na vojáky, ale jak dopadá na civilní obyvatelstvo. -- z tiskové konference na ČT dne 17. 1. 2023“

Není to přímo spisovatel. Ale jde o člověka, který napsal svůj vlastní životopis.

Bohumil Hrabal

Bohumil Hrabal

Ano, je to Václav Havel.

Teď zkusíme hádat spisovatele podle jeho citátů.

Je to český spisovatel narodil se 28. března 1914 v Brně-Židenicích svobodné matce Marii Kiliánové, otec v křestním listě uveden nebyl. Malého chlapce vychovávala zpočátku především babička Kateřina.

A citáty:

nastavil jsem ústa a skrz ten natřený drát jsme se políbili, a když jsme otevřeli oči, ona měla na ústech takovou červenou kundičku a já taky, rozesmáli jsme se a od té doby jsme byli šťastni. Ostře sledované vlaky“

Děti, když jsou malý, jsou svatý, i když stojí za hovno.“

Obsah knihy je ten, který tam je.“

Opřený o pult otevřené skleněné stěny automatu v Černém pivovaře piju popovickou desítečku, povídám si, od téhle chvíle, kamaráde, musíš na všechno být už sám, sám sebe musíš donutit, abys šel mezi lidi, sám sebe musíš bavit, sám se sebou hrát divadlo tak dlouho, než sám sebe opustíš, protože od teďka kroužejí jen samé melancholické kružnice, a tak jak jdeš dopředu, současně se navracíš zpátky, ano, progressus ad originem je regressus ad futurum, tvůj mozek není víc než hydraulickým lisem zpresované myšlénky.“ — Příliš hlučná samota

Povídám si, Němci stejně jsou blázni. Nebezpeční blázni. Já jsem byl taky tak trochu blázen, ale na útrapy sebe, kdežto Němci pořád na útrapy těch druhých. (Ostře sledované vlaky)“

O jakého spisovatele jde?

Václav Havel

Jasňačka Havel