Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Poznej knihu nebo film z úryvků

    « Novější příspěvky
    Příspěvek z 20. prosince 2021 v 17:10.
    Raike v něm napsala:

    Troja

    Příspěvek z 20. prosince 2021 v 16:39.
    1v8na v něm napsala:

    Ano, šlo o Kocoura Mikeše.

    Teď si dáme něco filmového.

    Agamemnon: „Tvoji muži vyplenili Apolónův chrám.”
    Achilleus: „Chceš zlato? Vezmi si ho. Je to můj dar. Vezmi si vše, co chceš.”
    Agamemnon: „Už se stalo!”

    Achilleus: „Málem jsi připlul až po válce!”
    Odysseus: „Není důležitý začátek, ale konec války!”

    Hector: „Obránit loď! Plujeme do Sparty!”
    Paris: „Prosím, bratře.”
    Hector: „Ty blázne!”
    Paris: „Poslouchej mě.”
    Hector: „Víš, co jsi udělal? Víš, kolik let usiloval náš otec o mír.”
    Paris: „Já ji miluji.”
    Hector: „Pro tebe je všechno hra. Touláš se od města k městu a spíš s vdovami, kněžkami a myslíš si, že víš něco o lásce. A co tvá láska k otci? Zostudil jsi ho, když jsi ji přivedl na tuhle loď. Co tvá láska k vlasti? Obětoval bys Tróju téhle ženě? Nedovolím, abys kvůli ní vyvoval válku!”
    Paris: „Smím promluvit? Co říkáš je pravda. Já se prohřešil, vůči tobě i otci. Jestli chceš odvést Helenu do Sparty, budiž, ale já pojedu s ní.”
    Hector: „Do Sparty? Zabijí tě!”
    Paris: „Pak zemřu v boji.”
    Hector: „A to ti připadá jako hrdinství? Zemřít v boji? Řekni mi, bratře, už jsi někdy zabil?”
    Paris: „Ne.”
    Hector: „Viděl jsi umírat muže?”
    Paris: „Ne.”
    Hector: „Já jsem zabíjel. Já znám smrt a není v tom žádné hrdinství, žádná romantika. Říkáš, že chceš umřít pro lásku, ale nevíš nic o smrti a nevíš nic o lásce.”
    Paris: „Já přesto pojedu s ní. Nežádám, abys za mě bojoval.”
    Hector: „To už jsi udělal. Do Tróje!”

    Briseovna: „Jsem stále zajatkyně?”
    Achilleus: „Jsi můj host.”
    Briseovna: „V Tróji mohou hosté kdykoli odejít.”
    Achilleus: „Pak tedy odejdi.”
    Briseovna: „Opustil bys tohle všechno?”
    Achilleus: „Opustila bys Tróju?”

    (Paris vejde do Helenina pokoje.)
    Helena: „Neměl bys tu být.”
    Paris: „To jsi říkala i včera.”
    Helena: „Včerejší noc byla chyba.”
    Paris: „A noc předtím?”
    Helena: „Tento týden jsem udělala mnoho chyb...”

    Raike v něm napsala:

    Kocour Mikeš

    Příspěvek z 20. prosince 2021 ve 12:32, upravený vzápětí.
    1v8na v něm napsala:

    Ano, jsou to Piráti z Karibiku.

    Dneska si dáme pohádku, která byla napsána jako kniha a podle ní byl i Večerníček.

    Milé děti, budu vám něco vypravovat, ale mám obavu, že tomu nebudete věřit. A přece je to pravda pravdouci, že v Hrusicích u Ševců měli jednou kocourka. A jmenoval se Mikeš.

    "Spíš ještě, Pašíku?"
    A Pašík uvnitř zabručel: "I nespím. Nemohu dnes nějak usnout. Už jsem počítal i do pěti a dvakrát jsem si přeříkal pohádku o té ovci, jak hnala ty slouhy po lávce přes potok, ale usnout nemohu." Nadzvihl čumákem poklop a povídá: "To je krásná neděle. Hned bych jel někam na výlet. Třeba do lesa na žaludy."
    "Tak ano." Souhlasil Mikeš.

    Poznáte i jakou pohádku jde?

    Příspěvek z 19. prosince 2021 v 17:04.
    _BananaCherryNaty_ v něm napsala:

    Lassie: já to chtěla napsat taky ale nebyla jsem si jistá

    Příspěvek z 19. prosince 2021 v 17:01.
    Lassie v něm napsala:

    Piráti z Karibiku

    Příspěvek z 19. prosince 2021 v 15:04.
    1v8na v něm napsala:

    Ano, jsou to Simpsonovi.

    Teď tu mám pro vás jednu filmovou lahůdku s mým oblíbeným hercem

    Kapitán Jack Sparrow: „Mám jeden návrh, milý kapitáne. Co takhle vyvěsit vlajku příměří? Já přeběhnu na Interceptor a vyjednám, aby ti vrátili ten medailon, co? Co mi na to řekneš?”
    Kapitán Barbossa: „Nepoučitelný.”

    (Jdou po dně moře u břehu k Dauntless pod vzduchovou kapsou vytvořenou obráceným člunem.)
    Will Turner: „Je to bláznovství. Anebo geniální.”
    Kapitán Jack Sparrow: „Tohle se opravdu nedá od sebe snadno rozeznat.”

    Will vyzvídá o Perle.)
    Kapitán Jack Sparrow: „Proč se ptáš mě?”
    Will Turner: „Protože jsi pirát.”
    Kapitán Jack Sparrow: „A ty chceš bejt taky pirát, nepletu se?”
    Will Turner: „To nikdy.”

    Guvernér Weatherby Swann: (na Willa) „Když jsem se vrátil do Port Royal, dal jsem ti milost. A takhle se mi odvděčuješ? Tím, že se paktuješ s tímhle? Vždyť je to pirát!”
    Will Turner: „Hlavně dobrý chlap.”
    Kapitán Jack Sparrow: „To jsem.”

    Will Turner: „Kde je Elizabeth?!”
    Kapitán Jack Sparrow: „Je v bezpečí, přesně jak jsem slíbil. A jak slíbila ona, Norringtona si vezme. A ty pro ni umřeš, taky přesně jak jsi slíbil. Jsme tedy všichni muži slova. Tedy kromě Elizabeth, která je žena slova.”

    Jack stojí na prkně.)
    Kapitán Barbossa: „Tak hupsni tam.”
    Kapitán Jack Sparrow: „Naposled jsi mi dal pistoli s jedním náboje.”
    Kapitán Barbossa: „Proklatě, fakt. Kde má Jack pistoli? Honem, sem s ní.”
    Kapitán Jack Sparrow: „Jenže nejsem sám. A gentleman by nám dal pistole dvě.”
    Kapitán Barbossa: „Budeš mít jednu jako předtím. Ukaž se ty jako gentleman. Zastřel dámu a sám pojdi hlady.”

    Poznali jste o jaký film jde?

    Lassie v něm napsala:

    Simpsonovi:-D

    1v8na v něm napsala:

    Ano, jde o pohádku Kouzla králů.

    A teď si dáme jeden výbornej seriál

    (Selma volá Homerovi.)
    Homer: (po telefonu) „Co po mně chceš?”
    Selma: (po telefonu) „Jak by se ti líbilo, kdybych odlítla do vesmíru a nikdy se nevrátila?”
    Homer: (přijde za Selmou) „Jak posloužím?”

    Vočko: „Na dnešní večer zavírám hospodu.”
    Homer: „Cože? Nemůžeš zavřít, budu muset domů a pít lepší pivo za poloviční cenu v přirozeném světle!”

    Marge: „Barte, pojď! Okamžitě jdeme domů!”
    Bart: „Mami, tohle jsou katolíci! Tady ženský nikdo neposlouchá...”

    Flanders: (rozdává vánoční dárky) „Pan řídící, paní Skinnerová...”
    Skinner: „Vy dáváte každému ve Springfieldu dárek?”
    Skinnerová: „O co ti jde, zvrhlíku!”

    (V budoucnosti.)
    Milhouse: „Lízo, obávám se, že mi začíná vánoční alergie.”
    Líza: „Ó chudáčku malý, chápu, že pro někoho, kdo je alergický na purpuru, jmelí a cukroví, jsou Vánoce peklo.”
    Milhouse: „Dokážeme poslat člověka na Slunce, ale nedokážeme zastavit kýchání.”

    Příspěvek z 18. prosince 2021 v 18:14.
    Rapo v něm napsala:

    Kouzla králů?

    1v8na v něm napsala:

    Ano, jde přesně o příběh Neználek v Kamenném městě.

    A teď si dáme zase nějakou filmovou pohádku.

    Tadeáš: „Mému vojsku. Dobře vím, s jakou radostí jste podstoupili náročný výcvik. Vaše odhodlání padnout na poli cti a slávy je hodno mého velkého uznání. Blahopřeji vám.”
    Vojsko: „Sláva králi, sláva králi, sláva králi.”
    Tadeáš: „Učinil jsem rozhodnutí, které vás možná překvapí. Dospěl jsem k poznání, že válka lidem nesvědčí a zemi neprospívá. Vojsko proto rozpouštím s určitou platností. S požehnáním mým i Božím - Běžte domů!”

    Mariana: „Copak? Netančíš rád?”
    Tadeáš: „Ani nevím. Tančím prvně.”

    Královna ohně: „Jen si leť. Já si tu zatím svoji hruď pro srdéčko budu chystat.”

    (O Tadeášovi.)
    Královna ohně: „Tenhle že by dokázal mou kletbu zrušit? Dobrá, pohrajem si a strachy tu ani do půlnoci nevydržíš.”

    Král Dobromil: „Mariáno, Tadeáši, ty buchty ochutnám. A na svatbu upečete další.”

    O jakou pohádku jde?

    Příspěvek z 18. prosince 2021 v 11:27.
    Danielenl v něm napsala:

    Neználkovy příhody?

    Příspěvek z 18. prosince 2021 v 9:49.
    1v8na v něm napsala:

    Ano, šlo o Botu jménem Melichar.

    A teď si dáme jednu knižní pohádku. Je to starší kniha. Pokud si nebudete vědět rady, určitě ji budou znát vaši rodiče.

    Obyvatelé Kvítečkova se náruţivě zabývali uměním, studovali vědy, rádi chodili do divadla a na výstavy, hráli fotbal nebo pečovali o květiny. Nejvíc ze všeho se ale malíčkům a malenkám líbilo cestování.
    Zvláštní oblibu si cesty získaly po letu balonem do Zelení, po Neználkově, Knoflenčině a Strakáčkově výletu do Slunečního města a po výpravě na Měsíc.
    Astronom Okulárek a Všeználek dokonce sestavili seznam cest na mnoho let dopředu a v něm se na prvním místě ocitla plavba na několika vorech po proudu široké Okurkové řeky, vstříc dobrodruţstvím a nebezpečím.

    „Hele, Sirupčíku, chtěl bys třeba ty být kapitánem naší výpravy?“
    „Ale kdepak, kdepak!“ zamával Sirupčík rukama. „Já špatně plavu, bojím se.“
    „Takţe bys nebyl proti, kdyby mě spolek zvolil kapitánem?“
    „Jasně ţe nebyl. Ale kdo to je, ten spolek?“
    „Přece ty, já a ještě někdo další.“
    Neţ se Sirupčík vzpamatoval, popadl Neználek za rukáv Čiperku, který zrovna utíkal kolem.

    „Váţení diváci,“ pištěla jedna malenka z nějaké stanice, „díky našemu televiznímu a rozhlasovému vysílání jste v Kamenném městě první, kdo můţe sledovat vesmírného hosta.“
    „Milí přátelé,“ pokoušel se ji překřičet jiný mistr televizních zpráv a zároveň se ji snaţil odstrčit a Šroubka jí zakrýt, aby diváci jiné neţ jeho stanice neviděli pokud moţno nic, „pouze náš kanál Kamenná televize vysílá unikátní záběry z příletu zázračného malička z jiné planety. Vidíte robota, který má místo hlavy zařízení s fantastickými průzory, jeţ vypadají jako oči.“

    „Vţdyť ti promoknou šaty.“
    „To je právě dobře. Přitom se vyperou a pak rovnou na mně uschnou. Ono uţ je teplo.“
    Dva deštníky, bleděmodrý klobouk a rozdrbaný, jako vrabec rozčepýřený Strakáček se ještě chvíli potloukali mezi sochami a pak se vydali k přístavišti. Cestou potkali Květíka, Strunku, Tubičku, Všeználka, Okulárka a Šroubka s Vroubkem. Ti také směřovali k řece a vzájemně si vyměňovali dojmy ze setkání s kolegy.

    „A tady máš další,“ odpověděl Tubička. „Tenhle obraz jsem dělal, kdyţ nás vítali uţ tady v Kamenném městě. A tohle je z té doby, kdyţ jsme pluli mezi těmi hezkými břehy, ještě neţ přišla poušť.“
    A začal vytahovat stále nové a nové obrázky – portréty, krajinky nebo výjevy, jak malíčci staví vory, zakládají tábořiště, koupají se nebo bojují s vodním vírem.
    „Vypadá to výborně,“ chválili ho Strunka a Květík, který také vystoupil na nábřeţí.
    Malíř mezitím rozloţil všechny obrazy v určitém pořadí přímo pod nataţeným vlascem, pak vzal hrst kolíčků a začal své výtvory rozvěšovat jako sušící se prádlo. Strunka a Květík mu pomáhali. „Úţasně sis to vymyslel. Je z toho něco jako výstava v prádelně.“
    Ráno bylo jasné a bezvětrné, a tak obrazy visely

    Ta ze zkušenosti věděla, ţe Neználek si dokáţe leccos vybájit.
    „Ona ta příšera není moc velká, však se do toho lůţka lehce vešla. Zřejmě dokáţe za noc sníst jenom jednoho malička. Jsem si docela jistý, ţe je to vodní drak.“
    Astronom Okulárek naslouchal Neználkovi stejně jako Knoflenka s nedůvěrou a náhle velmi významně pravil: „Já se, kamarádi, domnívám, ţe tam není ţádný vodní drak.“
    „A co tedy?“ zeptal se Cárek.
    „Však na to přijď sám,“ vyzval ho Okulárek vítězně a pohlédl vzhůru. Všichni se také podívali na nebe, ale neviděli nic kromě slunce a mraků.
    „Došlo vám to?“ pronesl Okulárek tajuplně.
    „Ne,“ odpověděl Cárek bez okolků.
    „Dobrá, ţe jste to vy, povím vám to. V tom závěsném lůţku je človíčkoid.“
    Někdo překvapením vyhekl, jiní se naopak začali chichotat. Názory se různily. Jedni říkali, ţe je tam vodní drak, druzí tvrdili, ţe návštěvník z vesmíru.
    „V kaţdém případě ho musíme probudit a z té kajuty vyhnat,“ prohlásil Neználek. „Pak uvidíme, co dál.“
    S těmi slovy popadl bytelné veslo a vlezl do kajuty.

    Mimochodem - určitě doporučuji knihu si přečíst - má parádní ilustrace.

    Menší nápověda - spisovatel se jmenuje Igor Nosov Petrovič

    FandaCZ_ v něm napsal:

    Bota jménem MelicharO:-)

    Příspěvek z 17. prosince 2021 ve 14:47, upravený po 9 minutách.
    Danielenl v něm napsala:

    Bota jménem Melichar$>

    1v8na v něm napsala:

    Jasně, že je to Nebojsa ;-)

    Dnes si dáme opět jeden rodinný film

    Dochleba: „Slečno Ludvíková, nevšimla jste si něčeho podezřelého, když jste šla s oběžníkem o výběru povolání?”
    (Učitelka ho okřikla.)
    Dochleba: „Tak viděla nebo neviděla?”
    Jolanka: „Jo, Hofmanka kouřila marihuanu a nepřezutá!”

    Učitelka: „Co děláš ve volném čase, Radime Dochlebo?”
    Dochleba: „Tkám, tohle jsem si utkal a teď oblékám matku.”
    Učitelka: „Tak co tedy módního návrháře? Ale to bychom se museli zaměřit na...”
    Dochleba: „Na tkadlenu, mně by se líbilo dělat tkadlenu.”
    Učitelka: „No, do příští hodiny tě doufám napadne něco reálnějšího.”
    Dochleba: „Co může být reálnějšího než tkadlena?”

    Janička: „Ty snad propadneš i z kreslení!”

    Janička: „Dělej, Ludvík, já chci slyšet, co soudružka povídá.”
    Honzík Ludvík: „Tak si umej uši, hluchoune.”

    Honzík Ludvík: (na Janičku) „Aby ses z toho nepotento. Tady měl sedět David, ty Nosále jeden nosatej.”

    Babka zlodějka: „To je hnus, tady se nedá pracovat!”

    Honzík Ludvík: „Ach jo.”
    Radim Dochleba: „Ty jseš ňákej naštvanej?”
    Honzík Ludvík: „Protože naše učitelka je zrádkyně prolhaná.”
    Radim Dochleba: „Jak to?”
    Honzík Ludvík: „Protože říkala, že ten výkres nebude na žádný známky a přitom mi dala jedničku. A zkazila mi pětku na vysvědčení.”
    Radim Dochleba: „Ty chceš pětku na vysvědčení? A proč?”
    Honzík Ludvík: „Abych se mohl propadnout za Davidem do školky.”
    Radim Dochleba: „Na něco přijdem, brácho.”

    Dochleba: „Tam, kde se bota jmenuje Melichar, tam je možný všechno.”

    Radim Dochleba: „Co blbneš? Jsi náměsíčný?”
    Honzík Ludvík: „Ne, náslunečnej.”

    Poznáte o jaký film jde?

    Danielenl v něm napsala:

    Nebojsa???

    1v8na v něm napsala:

    Ano, je to Slunce seno a pár facek ;-)

    Teď si dáme jednu hranou pohádku.

    Ferko: „Kdybych tohle tušil, zůstal bych ve mlýně a zkusil to, pracovat.”

    Ferko: „To bylo pořád kamaráde, kamaráde, ale nakonec si jde pro poklad sám!”

    (Ondra naznačí Ferkovi, že musejí pomáhat lidem s prací.)
    Ferko: „To jako pracovat?! A to jako rukama?!”

    Ferko: „Juj, krutibrko!”

    Poznáte o jakou pohádku jde?

    Příspěvek z 16. prosince 2021 v 15:45.
    Lassie v něm napsala:

    Slunce, seno a pár facek?

    1v8na v něm napsala:

    Ano, je to tak - Ať žijí duchové.

    A teď si dáme jeden takový typický letní český film.

    Škopková: (Mluví o inženýrce.) „Přijela sem až, až v autě a... a sháněla se po něm! A i fotku mu tady nechala!”

    (Konopník stojí na žebříku s košem a všimne si, že Škopková masíruje tlustýho Josefa.)
    Konopník: „Mámo, pojď se honem podívat na něco.”
    Konopníková: „Co je?”
    Konopník: „Dělej, rychle.”
    Konopníková: „Co je?”
    Konopník: „Pojď se na něco podívat... Koukej.”
    Konopníková: „No todle, táto?! To vypadá, jako když... No ale takhle obráceně?”
    Konopník: „To ani já neznám.”

    Škopková: „Takovejch hodin a člověk čumákuje do tmy!”

    Škopková: „Máš místo mozku z piva kostku!”

    Škopková: „Josefa si vemeš a bez řečí.”
    Blažena: „To radši zůstanu svobodná matka!”
    Škopková: „To víš, hamba pod střechou, ještě aby si na nás ukazovali, ne?! Sim tě, co by si chtěla? Josef, takovej slušnej člověk. Do hospody nechodí, pivo nechlastá, družstevní byt má zařízenej, auto má, video má, tak co by si chtěla?”
    Škopek: „To taky není všecko, majetek.”
    Škopková: „Ty mlč, ty tomu tak rozumíš! Máš místo mozku z piva kostku!”
    Škopek: „No dovol?”
    Škopková: „Jakýpak dovol?”
    Blažena: (o Josefovi) „A je tlustej.”
    Škopková: „Co tlustej. Ale hodnej. Kdo myslíš, že si tě teďkon s tím outěžkem veme, co? No? A že je trochu při těle. Se podívej v televizi, jaký jsou tam tlustý. A proč? Protože se mají.”
    Blažena: „Ale nemám ho ráda.”
    Škopková: „Prej ho nemá ráda! Si ho vemeš a hotovo, rozumíš?! Člověka tady nenechaj ani v klidu najíst. No a stihne se to ještě v termínu.”
    Škopek: „Ráno mě ženeš do Volyně, abych všechno vodvolal, a teď zase...”
    Škopková: (na Blaženu) „A toho grázla vedle si mně ani nevšimneš! To bys měla vidět, jak se vytahovala Konopnice v kravíně, že budou mít v baráku inženýrku! Ať si mají třeba tři! Ty se teď vdáš, ale slušně. A už nechci slyšet ani slovo!”

    Konopníková: „Paní inženýrka, to je něco. Auto má z tuzexu, peněz jako šlupek. Aspoň konečně budeme moct přistavět.”
    Škopková: „Si nemysli! Když vy přistavíte, tak my to poženem vo štok! Když vy břízolit, tak my kachličky! A když vy inženýrku, tak my, to budete koukat!”

    Babka: „Už se perou... Už se perou... Já říkala, že si čumáky rozbijou!”

    Příspěvek z 16. prosince 2021 v 9:13.
    Krokouš v něm napsala:

    Je to ať žijí duchové?

    Příspěvek z 16. prosince 2021 v 9:00.
    1v8na v něm napsala:

    Ano, je to Hra o trůny.

    Teď si dáme jeden film

    Jenda: Hele, pane rytíři, buď se dohodneme a nebo bude boj.
    Brtník: Kuš

    Malý kluk: Vy jste všichni poseloutkové.

    Černá kronika:Ale bratře, snad ne autrm? Vždyť si požil!

    Jenda: Bojíš se hodně?
    Vendelín: Středně.
    Jenda: To je jak středně?
    Vendelín: No vršek by šel, ale spodek nechce.

    Rytíř z Brtníku: napije se francovky. Ááæ, toť zbamenité mazadlo.

    Prodavačka: Pane vedoucí! Chtěj knihu stížností!
    Jouza: Kdo?
    Děti: My!
    Jouza: A proč?
    Děti: Nejsou pribiňáky!
    Jouza: Budou zejtra.
    Děti: Zejtra je pozdě!

    O který film jde?

    Véna v něm napsal:

    To je hra o trůny?

    1v8na v něm napsala:

    Dáme si nápovědu v podobě videa:

    Prodleva 3 dny.
    1v8na v něm napsala:

    Paráda, ano, je to Grinch ;-)

    Teď zkusíme jeden seriál, který byl natočen na motivy knižní série:

    Hodor: „Hodor.”

    (Po cestě ke Zdi.)
    Jon: „Proč vlastně tolik čteš?”
    Tyrion: „Podívej se na mě a řekni, co vidíš.”
    Jon: „Zkoušíš mě?”
    Tyrion: „Ty vidíš trpaslíka. Kdybych se narodil v rodině sedláka, nechali by mě zemřít. Ale já jsem se narodil jako Lannister z Casterlyovy skály. Něco se ode mě očekává. Můj otec byl dvacet let pobočníkem krále.”
    Jon: „Dokud toho krále nezabil tvůj bratr.”
    Tyrion: „Ano, dokud krále nezabil bratr. Život je plný malých paradoxů. Sestra se vdala za nového krále a můj vzdorovitý synovec po něm usedne na trůn. Musím sehrát svou roli pro čest rodu, chápeš to? Ale jak? Můj bratr nosí meč, já mám svou hlavu. A hlava potřebuje knihy, tak jako meč potřebuje brus. Proto tolik čtu, Jone Sněhu.”

    Sansa: „Když padá sníh a vanou bílé vichry, osamocený vlk zemře, ale smečka přežije.”

    Daenerys: „Nechci, abys byl hrdina. Hrdinové dělají hloupé věci a umírají. Drogo, Jorah, Daario, dokonce i ten... Jon Snow. Všichni se snaží být lepší než druzí. Udělat tu nejpitomější odvážnou věc.”
    Tyrion: „Je zajímavé, že hrdinové, které jmenuješ - Drogo, Jorah, Daario, dokonce i ten... Jon Sníh, se do tebe zamilovali.”
    Daenerys: „Jon Sníh do mě není zamilovaný.”
    Tyrion: „Moje chyba. To na tebe tak toužebně zírá v naději na úspěšné vojenské spojenectví.”
    Daenerys: „Je pro mě moc malý.” (uvědomí si, jak to před Tyrionem vyznělo) „Nemyslím tím...”

    Ohař: „Ochráním tě. Chceš přece domů.”
    Sansa: „Nic mi nehrozí. Stannis mi neublíží.”
    Ohař: „Podívej se na mě! Stannis je zabiják. Lannisterové jsou zabijáci. Tvůj otec byl zabiják. Tvůj bratr je zabiják. Jednou budou tví synové zabijáci. Tenhle svět stvořili zabijáci. Takže by sis na ně měla zvykat!”
    Sansa: „Ty mi neublížíš?”
    Ohař: „Ne, ptáčátko, neublížím.”

    Poznáte o který seriál jde?

    Viktorie7 v něm napsala:

    GrinchO:-)?

    1v8na v něm napsala:

    Myslím, že to můžeme uznat. Jde o první díl - o Selekci ;-)

    Teď zkusíme něco vánočního filmového:

    Hlavní postava: „I kdybych jít chtěl, tak mám moc nabitý program: V 16:20 babrat se v sebelítosti, v 16:30 zírat do propasti, v 17:00 vyřešit hladomor (nechat si to pro sebe), v 17:30 gymnastika, v 18:30 zvu se na večeři, to přece nemůžu odmítnout. 19:00 zápasit se sebepohrdáním. Jsem zadaný. Možná kdybych posunul to pohrdání na 9, stihl bych si ještě lehnout do postele, civět na strop a podávat šílenství. Ale co si mám vzít na sebe?”

    Hlavní hrdina: „Nevím, jestli za to může ta rozkošná jiskra ve tvém oku nebo ta neústupnost, kterou se dříve vyznačovalo i mé méně chlupaté já, ale přesvědčila jsi mě.”

    Starostník: „Žádný strach, cenu dostanete, ale napřed malá rodinná sešlost. Krmily vás, šatily vás, to jsou ony a už jsou tady - chůvy.”
    Hlavní hrdina: „Vy jste ještě naživu?...”

    Starostník: „Marto Kdovíjaká, stanete se mou ženou?”
    Marta: „Promiňte, ale mé srdce patří jinému...”
    Hlavní hrdina: „To jako mně? Páni!!! Bezva, tak já mám holku!!!”

    Hlavní hrdina: „Taxi? Zelený nebereš, co, ty rasisto?!”

    Příspěvek z 11. prosince 2021 ve 3:03.
    Danielenl v něm napsala:

    Elita??

    1v8na v něm napsala:

    Super, Je to Dívka na koštěti.

    A teď si dáme opět něco knižního:

    V domech Druhých a Třetích jsem toho viděla dost, abych věděla,
    že mezi ně nechci nikdy patřit, natož pak mezi První. Kromě časů, kdy jsme
    skutečně trpěli hladem, mi nevadilo, že jsem Pátá. To máma se chtěla vyšplhat do vyšších kast,
    ne já.
    „A princ by si samozřejmě vybral Americu! Je totiž nejkrásnější ze všech,“ rozplývala se
    máma.
    „Prosím tě, mami. Vždyť jsem tuctová.“
    „To teda nejsi!“ vykřikla May. „Vypadáme přece stejně a já jsem krásná!“ Zubila se na mě tak zeširoka, že jsem se rozesmála.
    Vlastně se nemýlila. May byla skutečně krásná.
    Nejen díky své tvářičce, vítěznému úsměvu a jasným očím,
    bylo v tom něco víc. Z May vyzařovala energie a nadšení, kvůli kterým jste chtěli zůstat
    v její blízkosti. Byla magnetická, což já jsem tedy popravdě nebyla.
    „Gerade, co si myslíš ty? Podle tebe jsem hezká?“ zeptala jsem se.
    Všechny oči se upřely na nejmladšího člena rodiny.
    „Ne! Holky jsou trapný!“

    Jak jsem se k němu blížila, vstal a přečetl si mou jmenovku.
    „America, je to tak?“ řekl s pobaveným úsměvem na rtech.
    „Je to tak. Vaše jméno jsem už taky slyšela, ale mohl byste mi ho připomenout?“ Nebyla
    jsem si jistá, jestli je vtip na začátek dobrý nápad, nicméně Maxon se rozesmál a vyzval mě,
    abych si sedla.
    Naklonil se dopředu, blíž ke mně, a zašeptal: „Vyspala jste se dobře, má drahá?“
    Netuším, jak jsem se na takové oslovení zatvářila, ale Maxono-vy oči vesele jiskřily.
    „Ještě pořád nejsem vaše drahá,“ odpověděla jsem s úsměvem.
    „Ale když už jsem se uklidnila, vyspala jsem se dobře, to ano. Komorné mě musely
    vytáhnout z postele, jinak bych v ní zůstala.“
    „Těší mě, že máte pohodlí, má… Americo,“ opravil se na poslední
    chvíli.

    „O nic velkého nejde, jen další zhrzená láska. Nestojí to za řeč, věřte mi.“ Prosím,
    nenuťte mě. Nechci brečet.
    „Když já bych vážně moc rád slyšel nějaký zamilovaný příběh, který se stal venku, před
    hradbami paláce a mimo zdejší pravidla… Prosím.“
    Jenže já jsem si to tajemství nechávala pro sebe tak dlouho, ţe jsem o něm neuměla
    zformulovat ani větu. Navíc vzpomínky
    na Aspena mě příliš bolely. Dokážu vůbec nahlas vyslovit jeho jméno? Zhluboka jsem se
    nadechla. Maxon byl můj přítel a snažil
    se ke mně být milý. Také ke mně byl upřímný…
    „Ve světě tam venku,“ začala jsem a ukázala na rozlehlé hradby,
    „si kasty pomáhají navzájem. Někdy. Například od mého otce
    si tři rodiny pravidelně kupují každá aspoň jeden obraz a já zase o vánocích zpívám pro
    několik rodin, které si mě vždycky povo-lají. Jsou to naši mecenáši, chápete?

    Maxon si pro sebe vyslovil „Kota Singer“. Několik vteřin nato se mu očividně rozsvítilo.
    Odhodila jsem si vlasy z ramen a dopředu se obrnila.
    „Měli jsme z něj velkou radost, na tom kusu se váţ
    žně nadřel.
    Tehdy jsme ty peníze taky strašně potřebovali a všem se nám ule-vilo. Jenže Kota si
    skoro všechny nechal pro sebe. Ta jedna socha ho vynesla na vrchol, každý den mu chodily nové
    zakázky. Dneska má kilometrovou čekací listinu a účtuje si nehorázné sumy, protože si to může
    dovolit. Sláva mu trochu stoupla do hlavy.
    Pátí takovou pozornost obvykle nemají.“
    Naše pohledy se setkaly a já si znovu uvědomila, že k neviditel-nosti se už nikdy
    nevrátím, ať se mi to líbí, nebo ne.
    „Nakonec se Kota rozhodl, že se osamostatní. Když se moje
    starší sestra vdala, přišli jsme uţ o její plat. A Kota nás nechal na holičkách, jakmile začal
    vydělávat pořádné peníze.“ Položila jsem Maxonovi dlaně na hrudník, abych zdůraznila svoje
    následující slova. „Tohle se nedělá. Rodina se jen tak neopouští. Mu-síme stát při sobě, jinak…
    jinak nepřežijeme.“
    Z princových očí čišelo pochopení. „Nechal si všechno pro
    sebe? Chtěl si snad zaplatit postup do vyšší kasty?“

    „Lady Americo,“ pozdravil mě polohlasem.
    „Praporčíku Legere.“
    Přestože to neměl v popisu práce, otevřel mi dveře. Pomalu
    jsem kolem něj prošla a skoro jsem se bála otočit se k němu zády. Bála jsem se, že není skutečný. Ať jsem se sebevíc snažila vytěsnit ho ze srdce i z hlavy,
    v té chvíli jsem si ho přála mít u sebe. Když jsem ho míjela, uslyšela jsem ho vydechnout kousek
    od mých
    vlasů, a po zádech mi přejel mráz.
    Neţ za mnou pomalu zavřel, naposledy se na mě upřeně podíval.

    Poznáte o jakou knihu jde?

    Mardarinka v něm napsala:

    Dívka na košteti

    Statistika…

    Nástěnka:

    Vznikla:
    27. listopadu 2021 v 16:15
    Založila:
    Obsahuje:
    ~ 200 příspěvků
    Moderátorka:
    1v8na
    (kulisačka)