Ano, je to Arabela.
Teď vám tu napíšu pár citátů z knih od jednoho autora. Úkolem bude uhodnout jméno autora.

Hněv je jed. Musíš od něj očistit mysl nebo zničí tvé lepší já. (Oromis-elda)

Eragone, tím, že se mě na to budeš ptát stále dokola, mou odpověď nezměníš. (Arya).

Ať děláš cokoliv, ochraňuj ty, na kterých ti záleží. Bez nich he život mizernejsi než si dokážeš představit. (Brom).

Dělej si hlavu s tím co můžeš změnit. A ten zbytek nech ať se vyřeší sám, co ty na to? (Brisingr)

Dokud nezacneme používat telepatii, knihy jsou naší nejlepší volbou pro pochopení lidstva.

Je lepší zavázat se upřímnému blaznovi než falešnému mudrci. (Eragon)

Je zbytečné hledat problémy tam, kde nejsou. (Brom).

Jen málo z toho, co za něco stojí, bývá snadné. (Glaedr).

Poznáte i jakého spisovatele jde?

Ano, je to Andíek na nervy.

A teď zkusíme jeden pohádkový seriál:

Král: „Továrnu, kde se takhle vaří, bych nechal vyhodit do povětří.”

Pan Majer: „Jestli se roznese, že jsem byl v base, tak mě už v televizi nenechají vyprávět pohádky.”

Myčka nádobí: „Ona ten kastrol nemeje, ona ho šimrá.”
Princezna Xenie: „Ty drzá babizno, kdybych měla po ruce svůj bičík.”

(Honzík s Mařenkou stěhovali z půdy válendu. Jenže válenda jim ujede na schodech a zastaví se u dveří.)
Pan Majer: „Za tohle tě mám vodit do lunaparku? Ani nápad.”
Honzík: „Čestný slovo se musí dodržet.”
Pan Majer: „Tak moment, já jsem ti dal čestný slovo, ale...”
Honzík: „Já za nic nemůžu, to Mařenka. Byl jsem snoubenec a musel jsem zařizovat byt.”
Pan Majer: „Jakej byt?”
Honzík: „Když si musíme pořád hrát na manžele...”
Pan Majer: „Vidím, máš to holt těžký.”

Král Hyacint: „Musíme Arabelu najít, jinak snad zemřu.”
Vigo: „Najdeme ji, Veličenstvo. Mám zjištěno, že do země se nepropadla.”

(Arabela pozoruje lidi, kteří hrají na kytaru. Když dohrají, jde se zeptat Petra.)
Arabela: „Smím se na něco zeptat, švarný jinochu?”
Petr: „No prosím.”
Arabela: „Smím vědět, jak se jmenuje ten nástroj, na který hráli ti úsměvaví mladí lidé?”
Petr: „No, to byl přece parní válec, mladá dámo. Cožpak jste to nepoznala?”
Arabela: „Parní válec? Má pěkný zvuk.”
Petr: „Pustili tě ze cvokárny?”
Arabela: „Cvokárna? To je ústav šlechtičen?”

Blekota: (představuje Rumburakovi své kolegy) „Ten malej je Mekota. A tohle je Pekota.”
(Projdou dva psi.)
Blekota: „To je Fekota a Jekota.”
Rumburak: „A ty?”
Blekota: „Blekota.”
Rumburak: (na čarodějnici) „Čaroděj Chechota byl asi blázen.”
Rumburak: (na Blekotu) „No tak... více služebnictva tu není?”
Blekota: „Bylo nás tu víc, ale když jsme ztratili pána...”
Rumburak: „Ztratili? Ale pohádkové bytosti přece neumírají.”
Blekota: „Vono ho to už nebavilo, von žil tisíc let a jednoho dne se proměnil v lesní vůni.”
Rumburak: „Říkám, že to byl blázen.”

(Pan Majer je pes.)
Honzík: „Mami, táta bude jíst s námi u stolu, nebo na zemi s Pajdou?”

Andílek na nervy 👼

Dáme si menší nápovědu v podobě traileru

Ano, jde o Twilight ságu, přesněji o první díl. Dnes zkusíme něco filmového.

Helenka: A co ty teda vlastně jíš?
Viktorka: Jím Racio, bio a maso jen od lokálních chovatelů, kteří dodržují humánní zacházení se zvířaty při jejich chovu.
Helenka: A co to znamená?
Doktor: To znamená, že slepici zabiješ s citem, láskou.

Viktorie: Kozí sýr a croissanty máte kde?
Prodavačka: Cože?
Viktorie: Kozí sýr a croissanty!
Prodai: To nevedeme. Já vám můžu nechat chleba, nějaký ty rohlíky a příště si musíte objednat.
Viktorie: cože?

Jakub o Viktorii: Já mám pocit, že jsem snad začal žít s mimozemšťanem. Já se z toho pořád nemůžu vzpamatovat.

Víte o jaký film jde?

Twilight sága?

Ano, byly to Pelíšky. A jedeme dál. Dnes dáme opět hudební hádanku

Poznáte o jaký film jde?

Pelíšky

Pelíšky
podle posledniho videa

Paráda!! A teď opět dáme něco podle soundtracku

Poznáte o jaký film jde? Předloha byla v kníze od Petra Šabacha

Titanic

Ano, je to Van Helsing.
Teď zkusíme hádat film podle soundtracku.

Poznáte o jaký film jde?

Super, je to Troja.

A teď opět jedna filmová hádanka

Kardinál Jinette: „Potřebujeme, abys jel na východ, až do Rumunska. Je to prokletá země, sužovaná strašidelnými tvory. Velí jim jistý hrabě Dracula.”
Van Helsing: „Dracula?”
Kardinál Jinette: „S něčím takovým ses ještě nesetkal. Před čtyřmi sty padesáti lety transylvánský kníže jménem Valerius Starší přísahal, že nikdo z jeho rodiny nevstoupí do nebe, dokud nepřemůžou Draculu. To se jim nepodařilo. A rodina jim pomalu dochází. Jeho potomek, Boris Valerius, král cikánů. Zmizel téměř před dvanácti měsíci. Jeho jediný syn, princ Velkan, a jeho dcera, princezna Anna. Jestli zemřou dřív, než se jim podaří přemoci Draculu, neprojde devět generací jejich rodiny svatopeterskou branou. Po více než čtyři století brání tato rodina naše levé křídlo. Obětovali své životy. Nemůžeme je nechat sklouznout do očistce.”
Van Helsing: „A proto posíláte do pekel mě.”
Kardinál Jinette: „Svým způsobem.”

Hrabě Dracula: „Úspěch!”
Viktor Frankenstein: „To jste vy, hrabě!”
Hrabě Dracula: „Již jsem přestával doufat, Viktore. Je škoda, že váš velký triumf narušuje taková maličkost, jako je vykrádání hrobů.”
Viktor Frankenstein: „Já vím. Musím odsud pryč!”
Hrabě Dracula: „Kam chcete utéct, Viktore? Vaše prapodivné experimenty z vás učinily ve většině civilizovaných zemí psance.”

Hrabě Dracula: „Proč nás nenechají na pokoji? Nezabíjíme víc, než potřebujeme, a míň, než na co máme právo. Mohou říci totéž o sobě? Nezdůraznil jsem snad, jak je důležité skoncovat s Valeriy? Jsme tak blízko naplnění našich snů!”
Verona: „Přišli jsme o Maryšku!”
Aleera: „Pane...”
Hrabě Dracula: „Nebojte se, holčičky. Najdu si jinou nevěstu.”
Verona: „Co?”
Aleera: „To pro tebe znamenáme tak málo?”
Verona: „Copak nemáš srdce?”
Hrabě Dracula: „Ne! Nemám srce! Necítím lásku! Ani strach! Ani radost! Ani stesk! Jsem prázdný! A budu žít navěky.”
Aleera: „Můj pane...”
Verona: „Není to tak zlé.”
(Dracula se zasměje.)
Hrabě Dracula: „Válčím s celým světem a se všemi živými dušemi, ale brzy začne konečná bitva!”

Anna Valeriová: „Pánové, nyní vás odzbrojíme.”
(Dav výstražně přistoupí blíž.)
Van Helsing: „Můžete to zkusit.”
(Dav ustoupí.)
Anna Valeriová: „Nepodrobíte se našim zákonům?”
Van Helsing: „Lidské zákony mi nic neříkají.”
Anna Valeriová: „Dobře. Zabijte je.”

Ano, šlo o Kocoura Mikeše.

Teď si dáme něco filmového.

Agamemnon: „Tvoji muži vyplenili Apolónův chrám.”
Achilleus: „Chceš zlato? Vezmi si ho. Je to můj dar. Vezmi si vše, co chceš.”
Agamemnon: „Už se stalo!”

Achilleus: „Málem jsi připlul až po válce!”
Odysseus: „Není důležitý začátek, ale konec války!”

Hector: „Obránit loď! Plujeme do Sparty!”
Paris: „Prosím, bratře.”
Hector: „Ty blázne!”
Paris: „Poslouchej mě.”
Hector: „Víš, co jsi udělal? Víš, kolik let usiloval náš otec o mír.”
Paris: „Já ji miluji.”
Hector: „Pro tebe je všechno hra. Touláš se od města k městu a spíš s vdovami, kněžkami a myslíš si, že víš něco o lásce. A co tvá láska k otci? Zostudil jsi ho, když jsi ji přivedl na tuhle loď. Co tvá láska k vlasti? Obětoval bys Tróju téhle ženě? Nedovolím, abys kvůli ní vyvoval válku!”
Paris: „Smím promluvit? Co říkáš je pravda. Já se prohřešil, vůči tobě i otci. Jestli chceš odvést Helenu do Sparty, budiž, ale já pojedu s ní.”
Hector: „Do Sparty? Zabijí tě!”
Paris: „Pak zemřu v boji.”
Hector: „A to ti připadá jako hrdinství? Zemřít v boji? Řekni mi, bratře, už jsi někdy zabil?”
Paris: „Ne.”
Hector: „Viděl jsi umírat muže?”
Paris: „Ne.”
Hector: „Já jsem zabíjel. Já znám smrt a není v tom žádné hrdinství, žádná romantika. Říkáš, že chceš umřít pro lásku, ale nevíš nic o smrti a nevíš nic o lásce.”
Paris: „Já přesto pojedu s ní. Nežádám, abys za mě bojoval.”
Hector: „To už jsi udělal. Do Tróje!”

Briseovna: „Jsem stále zajatkyně?”
Achilleus: „Jsi můj host.”
Briseovna: „V Tróji mohou hosté kdykoli odejít.”
Achilleus: „Pak tedy odejdi.”
Briseovna: „Opustil bys tohle všechno?”
Achilleus: „Opustila bys Tróju?”

(Paris vejde do Helenina pokoje.)
Helena: „Neměl bys tu být.”
Paris: „To jsi říkala i včera.”
Helena: „Včerejší noc byla chyba.”
Paris: „A noc předtím?”
Helena: „Tento týden jsem udělala mnoho chyb...”

Ano, jsou to Piráti z Karibiku.

Dneska si dáme pohádku, která byla napsána jako kniha a podle ní byl i Večerníček.

Milé děti, budu vám něco vypravovat, ale mám obavu, že tomu nebudete věřit. A přece je to pravda pravdouci, že v Hrusicích u Ševců měli jednou kocourka. A jmenoval se Mikeš.

"Spíš ještě, Pašíku?"
A Pašík uvnitř zabručel: "I nespím. Nemohu dnes nějak usnout. Už jsem počítal i do pěti a dvakrát jsem si přeříkal pohádku o té ovci, jak hnala ty slouhy po lávce přes potok, ale usnout nemohu." Nadzvihl čumákem poklop a povídá: "To je krásná neděle. Hned bych jel někam na výlet. Třeba do lesa na žaludy."
"Tak ano." Souhlasil Mikeš.

Poznáte i jakou pohádku jde?

Lassie: já to chtěla napsat taky ale nebyla jsem si jistá

Ano, jsou to Simpsonovi.

Teď tu mám pro vás jednu filmovou lahůdku s mým oblíbeným hercem

Kapitán Jack Sparrow: „Mám jeden návrh, milý kapitáne. Co takhle vyvěsit vlajku příměří? Já přeběhnu na Interceptor a vyjednám, aby ti vrátili ten medailon, co? Co mi na to řekneš?”
Kapitán Barbossa: „Nepoučitelný.”

(Jdou po dně moře u břehu k Dauntless pod vzduchovou kapsou vytvořenou obráceným člunem.)
Will Turner: „Je to bláznovství. Anebo geniální.”
Kapitán Jack Sparrow: „Tohle se opravdu nedá od sebe snadno rozeznat.”

Will vyzvídá o Perle.)
Kapitán Jack Sparrow: „Proč se ptáš mě?”
Will Turner: „Protože jsi pirát.”
Kapitán Jack Sparrow: „A ty chceš bejt taky pirát, nepletu se?”
Will Turner: „To nikdy.”

Guvernér Weatherby Swann: (na Willa) „Když jsem se vrátil do Port Royal, dal jsem ti milost. A takhle se mi odvděčuješ? Tím, že se paktuješ s tímhle? Vždyť je to pirát!”
Will Turner: „Hlavně dobrý chlap.”
Kapitán Jack Sparrow: „To jsem.”

Will Turner: „Kde je Elizabeth?!”
Kapitán Jack Sparrow: „Je v bezpečí, přesně jak jsem slíbil. A jak slíbila ona, Norringtona si vezme. A ty pro ni umřeš, taky přesně jak jsi slíbil. Jsme tedy všichni muži slova. Tedy kromě Elizabeth, která je žena slova.”

Jack stojí na prkně.)
Kapitán Barbossa: „Tak hupsni tam.”
Kapitán Jack Sparrow: „Naposled jsi mi dal pistoli s jedním náboje.”
Kapitán Barbossa: „Proklatě, fakt. Kde má Jack pistoli? Honem, sem s ní.”
Kapitán Jack Sparrow: „Jenže nejsem sám. A gentleman by nám dal pistole dvě.”
Kapitán Barbossa: „Budeš mít jednu jako předtím. Ukaž se ty jako gentleman. Zastřel dámu a sám pojdi hlady.”

Poznali jste o jaký film jde?

Ano, jde o pohádku Kouzla králů.

A teď si dáme jeden výbornej seriál

(Selma volá Homerovi.)
Homer: (po telefonu) „Co po mně chceš?”
Selma: (po telefonu) „Jak by se ti líbilo, kdybych odlítla do vesmíru a nikdy se nevrátila?”
Homer: (přijde za Selmou) „Jak posloužím?”

Vočko: „Na dnešní večer zavírám hospodu.”
Homer: „Cože? Nemůžeš zavřít, budu muset domů a pít lepší pivo za poloviční cenu v přirozeném světle!”

Marge: „Barte, pojď! Okamžitě jdeme domů!”
Bart: „Mami, tohle jsou katolíci! Tady ženský nikdo neposlouchá...”

Flanders: (rozdává vánoční dárky) „Pan řídící, paní Skinnerová...”
Skinner: „Vy dáváte každému ve Springfieldu dárek?”
Skinnerová: „O co ti jde, zvrhlíku!”

(V budoucnosti.)
Milhouse: „Lízo, obávám se, že mi začíná vánoční alergie.”
Líza: „Ó chudáčku malý, chápu, že pro někoho, kdo je alergický na purpuru, jmelí a cukroví, jsou Vánoce peklo.”
Milhouse: „Dokážeme poslat člověka na Slunce, ale nedokážeme zastavit kýchání.”

Ano, jde přesně o příběh Neználek v Kamenném městě.

A teď si dáme zase nějakou filmovou pohádku.

Tadeáš: „Mému vojsku. Dobře vím, s jakou radostí jste podstoupili náročný výcvik. Vaše odhodlání padnout na poli cti a slávy je hodno mého velkého uznání. Blahopřeji vám.”
Vojsko: „Sláva králi, sláva králi, sláva králi.”
Tadeáš: „Učinil jsem rozhodnutí, které vás možná překvapí. Dospěl jsem k poznání, že válka lidem nesvědčí a zemi neprospívá. Vojsko proto rozpouštím s určitou platností. S požehnáním mým i Božím - Běžte domů!”

Mariana: „Copak? Netančíš rád?”
Tadeáš: „Ani nevím. Tančím prvně.”

Královna ohně: „Jen si leť. Já si tu zatím svoji hruď pro srdéčko budu chystat.”

(O Tadeášovi.)
Královna ohně: „Tenhle že by dokázal mou kletbu zrušit? Dobrá, pohrajem si a strachy tu ani do půlnoci nevydržíš.”

Král Dobromil: „Mariáno, Tadeáši, ty buchty ochutnám. A na svatbu upečete další.”

O jakou pohádku jde?

Neználkovy příhody?

Ano, šlo o Botu jménem Melichar.

A teď si dáme jednu knižní pohádku. Je to starší kniha. Pokud si nebudete vědět rady, určitě ji budou znát vaši rodiče.

Obyvatelé Kvítečkova se náruţivě zabývali uměním, studovali vědy, rádi chodili do divadla a na výstavy, hráli fotbal nebo pečovali o květiny. Nejvíc ze všeho se ale malíčkům a malenkám líbilo cestování.
Zvláštní oblibu si cesty získaly po letu balonem do Zelení, po Neználkově, Knoflenčině a Strakáčkově výletu do Slunečního města a po výpravě na Měsíc.
Astronom Okulárek a Všeználek dokonce sestavili seznam cest na mnoho let dopředu a v něm se na prvním místě ocitla plavba na několika vorech po proudu široké Okurkové řeky, vstříc dobrodruţstvím a nebezpečím.

„Hele, Sirupčíku, chtěl bys třeba ty být kapitánem naší výpravy?“
„Ale kdepak, kdepak!“ zamával Sirupčík rukama. „Já špatně plavu, bojím se.“
„Takţe bys nebyl proti, kdyby mě spolek zvolil kapitánem?“
„Jasně ţe nebyl. Ale kdo to je, ten spolek?“
„Přece ty, já a ještě někdo další.“
Neţ se Sirupčík vzpamatoval, popadl Neználek za rukáv Čiperku, který zrovna utíkal kolem.

„Váţení diváci,“ pištěla jedna malenka z nějaké stanice, „díky našemu televiznímu a rozhlasovému vysílání jste v Kamenném městě první, kdo můţe sledovat vesmírného hosta.“
„Milí přátelé,“ pokoušel se ji překřičet jiný mistr televizních zpráv a zároveň se ji snaţil odstrčit a Šroubka jí zakrýt, aby diváci jiné neţ jeho stanice neviděli pokud moţno nic, „pouze náš kanál Kamenná televize vysílá unikátní záběry z příletu zázračného malička z jiné planety. Vidíte robota, který má místo hlavy zařízení s fantastickými průzory, jeţ vypadají jako oči.“

„Vţdyť ti promoknou šaty.“
„To je právě dobře. Přitom se vyperou a pak rovnou na mně uschnou. Ono uţ je teplo.“
Dva deštníky, bleděmodrý klobouk a rozdrbaný, jako vrabec rozčepýřený Strakáček se ještě chvíli potloukali mezi sochami a pak se vydali k přístavišti. Cestou potkali Květíka, Strunku, Tubičku, Všeználka, Okulárka a Šroubka s Vroubkem. Ti také směřovali k řece a vzájemně si vyměňovali dojmy ze setkání s kolegy.

„A tady máš další,“ odpověděl Tubička. „Tenhle obraz jsem dělal, kdyţ nás vítali uţ tady v Kamenném městě. A tohle je z té doby, kdyţ jsme pluli mezi těmi hezkými břehy, ještě neţ přišla poušť.“
A začal vytahovat stále nové a nové obrázky – portréty, krajinky nebo výjevy, jak malíčci staví vory, zakládají tábořiště, koupají se nebo bojují s vodním vírem.
„Vypadá to výborně,“ chválili ho Strunka a Květík, který také vystoupil na nábřeţí.
Malíř mezitím rozloţil všechny obrazy v určitém pořadí přímo pod nataţeným vlascem, pak vzal hrst kolíčků a začal své výtvory rozvěšovat jako sušící se prádlo. Strunka a Květík mu pomáhali. „Úţasně sis to vymyslel. Je z toho něco jako výstava v prádelně.“
Ráno bylo jasné a bezvětrné, a tak obrazy visely

Ta ze zkušenosti věděla, ţe Neználek si dokáţe leccos vybájit.
„Ona ta příšera není moc velká, však se do toho lůţka lehce vešla. Zřejmě dokáţe za noc sníst jenom jednoho malička. Jsem si docela jistý, ţe je to vodní drak.“
Astronom Okulárek naslouchal Neználkovi stejně jako Knoflenka s nedůvěrou a náhle velmi významně pravil: „Já se, kamarádi, domnívám, ţe tam není ţádný vodní drak.“
„A co tedy?“ zeptal se Cárek.
„Však na to přijď sám,“ vyzval ho Okulárek vítězně a pohlédl vzhůru. Všichni se také podívali na nebe, ale neviděli nic kromě slunce a mraků.
„Došlo vám to?“ pronesl Okulárek tajuplně.
„Ne,“ odpověděl Cárek bez okolků.
„Dobrá, ţe jste to vy, povím vám to. V tom závěsném lůţku je človíčkoid.“
Někdo překvapením vyhekl, jiní se naopak začali chichotat. Názory se různily. Jedni říkali, ţe je tam vodní drak, druzí tvrdili, ţe návštěvník z vesmíru.
„V kaţdém případě ho musíme probudit a z té kajuty vyhnat,“ prohlásil Neználek. „Pak uvidíme, co dál.“
S těmi slovy popadl bytelné veslo a vlezl do kajuty.

Mimochodem - určitě doporučuji knihu si přečíst - má parádní ilustrace.

Menší nápověda - spisovatel se jmenuje Igor Nosov Petrovič