Za devatero horami byl jednou jeden sklerotickej dědula, kterej si už nepamatoval, jak to pokračuje...

Bol raz jeden kohút, ale ten bol už moc starý a tak zomrel. Potom zazvonil zvonček a rozprávky je koniec!

Byla jedna dívka jmenovala se Veronika, žila s babičkou, která jí každé ráno říkala ,že nemá chodit k cizejm lidem,protože ji hrozí nebezpečí.

Můžeš mě vždy ráno upravit, prosila Veronika babičku, ta řekla ,musíš se to naučit sama!!!

Musím tě naučit samostatnosti !!!

Aby ses v životě neztratila .Ale jednou dostala Veronika poznámku za to,že přišla neupravená do školy, když to babička četla, rozhodla se, že musí udělat za každé neupravení 100 dřepů ,ale pak se babička rozhodla ,že v sobotu a v neděli bude Veroniku upravovat sama ,aby nevypadala jak hastroš do zelí .

Pak ji babička řekla, že za odměnu dostane pejska,pokud se bude pravidelně upravovat .

Babička řekla,že bude mít Veronika hodiny doma ve spojení
se školou,protože dostávala samé pětky a poznámky .A jaké hodiny ,ptá se Veronika babičky .Babička Veronice řekla,že bude mít čistotu„zpěv,sportování,a divadlo

Dále Veronice řekla,
že se nesmí flákat,jinak dostane zákaz počítače na 14 dní, babička koupí i novou žákovskou knížku, aby se Veronika mohla pilně učit a s chutí se pustit do objevování tajemství světa ukrytých mezi řádky učebnic. Druhý den domácí škola začíná a Veronika se ptá co bude jako první hodina „Hmm, uvidíme, co nám dnes dopoledne napoví múza,“ odpověděla babička s úsměvem. „Možná si zazpíváme, abychom se probudili, protáhneme se u veselých říkanek a pak se pustíme do tajů matematiky. Uvidíme, kam nás naše fantazie a chuť po poznání dnes zavedou!

Začíná první hodina a babička říká ,Musíš zazpívat písničku skákal pes .

A hlavně nezpívej falešně.

Půjdeš pak na koncert a musí to být co nejlepší. Veronika zazpívá a babička řekne ,musíš se víc snažit !!!Moc se mi to nelíbilo !!!

Tvůj zpěv zněl jako bouchání do dveří a padání omítky ze zdi. Požaduji více tréninku a pilného učení !Nedávej mi známku!!! Prosí Veronika ,babička řekne :Nedám, neboj,to ti dá paní učitelka,ale jestli budeš zpívat jako opadaná fasáda nebo zrezlé dveře,tak ji moc nepotěšíš. Je tu další hodina a babička říká :Tak co,jakou známku jsi přinesla? Doufám že jsi nepropadla,jestli jo,tak budeš týden bez WiFi. Potom přišla Veronika ze školy a babička jí řekla:Tvoje snaha nebyla vůbec dobrá.
Zakazuji ti týden WiFi ,

Sobota :Veronika je smutná z toho,
že je bez internetu a tak se rozhodla vyčkat na dobu,až půjde babička na procházku se svým pejskem. Veronika se rozhodla utéct od zlé báby ,jakmile se naskytla příležitost,tak vzala klíč od brány,ale před bránou byl babiččin druhý zlý pes, který byl přivázán k řetězu,Veronika musela najít způsob,jak ho odehnat,nakonec vyšplhala na strom,kde našla obří větev,kterou hodila po psovi,pes se nemohl ani hnout a tak mohla Veronika utéct. Při cestě potkala hodnou paní, která řekla ,že si ji může vzít k sobě.
Paní řekla,proč se rozhodla utéct,a Veronika řekla
,že nesnesla zlost a přísnost babičky jak na Veroniku neustále
křičela a chovala se hrozně.
Paní byla moc hodná,měla doma čtyři kočičky ,hodného manžela a krásnou dceru.

Paní dala Veroniku do školy,kde byla moc hodná paní učitelka a hezky ji známkovala,Veronika dostávala jen samé pochvaly. A co se dělo na druhé straně: Babička si všimla,že je dcera pryč, taky si všimla psa,který se nemohl hnout ,měl celou zadní stranu zaklíněnou o větev a zlomené obě nohy. Okamžitě s ním jela na veterinu. Pes musel být v klidu a rok chodit na rehabilitace než se zotavil. Mezitím,co se pes uzdravoval ze zranění,která mu způsobila Veronika, šla babička Veroniku hledat,bohužel marně a ani za několik let ji nenašla. Jako náhradu si babička pořídila dalšího psa, jednou,když babička sekala zahradu ,tak ji pes chytil za nohu ,přeskočil bránu,pes viděl policejní auto ,tak babičku vláčel za ním .Policisté babičku okamžitě zadrželi za týrání dítěte a ta byla odsouzena k 15 letům vězení. Veronika se měla dobře u nové rodiny a žila šťastně až do smrti. To je konec příběhu

Byla jednou jedna čingčongka která měla čingčongské rodiče, čingčongského bratra a čingčongské kamarády. Jednou si ale její čingčonští rodiče řekli, že z čingčongovské země odjedou. Proto musela čingčonka s její čingčongksou rodinou z čingčongské země odjet a nechat všechny její čingčongské kamarády tam. Její čingčongský bratr jí řekl: ,Čingčongská sestro, ty se netěšíš do nečingčongské země?’' Čingčonka se rozplakala. Zjistila, že v její čingčongské zemi je vše co jí v nečingčongské zemi bude chybět. Čingčongský pes, který je pohřbený v čingčongském hrobě společně s čingčongskou kočkou která tam je s ním, čingčongský dům ALE HLAVNĚ TAM NECHALA JEJÍ ČINGČONGSKÝ TELEFON
(Je to příběh o mě hehe)

Jednou jsem si řekl že bych si mohl v televizní aplikaci YouTube vyhledat sebe. Chvilku jsem se toho bál, že se tam skoro vůbec nenajdu, že tam ve výsledcích vyhledávání budou skoro samá herní videa. No prostě Češi už asi neumí vymýšlet jména, mám nedodělaný vtip jak mě potká Forrest Gump. No a tak jsem se bál, že jsem si myslel, že jestli to najde to, co si myslím, že najde, tak že se vzteky neovládnu a hodím ovladač na televizi. Tak jsem to jednou risknul a do vyhledávání jsem si tam v televizi zadal yakari. No a dopadlo to vcelku dobře. Vyhledalo mi to malého indiána a obrazovka televize zůstala celá. Takže z toho vyplývá že aplikace YouTube v televizi je primárně určená ke sledování filmů a pohádek pro děti a ne na sledování youtuberů a herních videí, protože od toho ta televize přece je, ne?

To je príliš podobné mojej rozprávke
Bol raz jeden MichP, ale bohužiaľ spadol do kanála. Koniec

Hm, možná by stálo za to to vytáhnout?

Byl jeden jednou MichP, a ten vytáhl nástěnku... Konec.

Super

Byla jednou jeden medved. Dřív to byl obyčejný medvěd. Jednou narazil na web alik.cz a tam potkal Dari. Ta se s ním zkamarádila, ale nevěděla jak mu říkat. Hmm, možná Míša? Je to roztomilý, ale medvědovi se to nelíbilo. Tak Dari hledala a hledala, vztekala se a vztekala, smutnila a smutnila, až se z toho hledání, smutku a vzteku zpotácela na zem. Usnula. Zdálo se jí o medvědovi, který říká ,,Ahoj! Já jsem Medvěd!" Medvrd z velkým M. Ano. A tak začala Dari medvědovi říkat prostě ,,Medvede!"

Vaivo viděl jsi hodnocení?

9/10 je to docela veselé

Najednou ucítil chladný závan vzduchu odněkud zezadu. Prudce se otočil. Spatřil zrůdu zahalenou v kápi, která se k němu blížila. A pak viděl jen ticho a černo a pak jen... smrt.

Tohle jsem, vážení lidičkové, napsala před dvěma roky a nyní to našla ve starém procvičovacím sešitě. Já úplně sípám a potím se z toho, jak je to strašlivě napsaný, ale chci vidět, jak to MichP ohodnotí.

Za devatero horami, sedmero lesy a dvanáctero řekami byl jednou jeden nešťastný člověk, který prostě netrefil zpátky...

Byla jednou jedna holčička

Krásný příběh tleskam

Byl jednou jeden krokodýl a ten se nikdy nenarodil.

Tak co?

Takže :
Hogo : hezký legrační příběh je originální a není krátký. 8/10 (8:o
Viava : též + je to trochu napínavé 8,5/10
Kubík : zatím nejlepší příběh tady nejde k tomu nic dodat 9,5/10

z mého webu soutěžení

TO je vše

O mluvící řepě
Žili, byli vůl a kráva. Jednoho dne vůl zasadil řepu, která mu po čase vyrostla a byla převeliká. Snažil se ji vyfotit. Fotil, fotil, ale nevyfotil. Přivolal si tedy na pomoc krávu.

Kráva se chytla vola, vůl řepy a fotili, fotili, ale nevyfotili. Tak kráva vzala sekyru a promluvila: ,,Ustupte, tady není nic k vidění". Sekyrou chtěla řepu rozbít, ale řepa, jakoby z kamene byla. Přivolali si na pomoc kňučku.

Kňučka zakňourala, chytla se krávy, kráva vola, vůl řepy a mlátili, mlátili, ale nerozmlátili. Tak kňučka zakňourala na rejska. Ten byl rád, že jako skutečný rejsek může rýt, přikráčel k řepě a začal do ní rýt, ale čumák si natloukl.

Rejsek se chytil kňučky, kňučka krávy, kráva vola, vůl koštěte a chodili po zahradě a hráli si na mašinku. Řepa jim k tomu zpívala písničku: ,,Jede jede mašinka...". Tak rejsek zavolal na číslo 158- policii.

Policie přijela za chvíli a vydala se všem na pomoc. Vůl ale brečel, že chce řepu vyfotit, tak si to vybrečel a všichni se do toho pustili.

Policie se chytla rejska, rejsek kňučky, kňučka krávy, kráva vola, vůl řepy a fotili, fotili, ale nevyfotili. Tak policie zavolala vězně.

Vězni se chytli policie, policie rejska, rejsek kňučky, kňučka krávy, kráva vola, vůl řepy a fotili, fotili, selfí si vyfotili a najednou řepa udělala "KRK, PRD, BLINK" a byla tu tam.

Vůl přiznal svojí chybu, celou dobu měl telefon obráceně. 🤣😂

Zkopírováno ze 3. nejlepšího webu

Covidová Karkulka, Kaufland... Tady se ale najde zajímavostí!

ještě si neohodnotil.
Tobiase si minule přece hodnotil!
a ještě ohodnotit toto...

Mrtvo

Noooo, asi joooo

Milý Hogo, řekl bych že tam si povídáme o rozuzlení pohádek, jak skončili atd. Tady se píší příběhy nebo pohádky, které vymyslíme, podle názvu nástěnky je to jasně vidět. Nevidím tedy jediný důvod proč to psát tam
a v tamté nástěnce ani nevím co se dělá, je to tam takové všelijaké

Hogo: Já myslím, že je v tom trochu rozdíl.

https://www.alik.cz/n/prispevek/84832304
Kbíku, nešlo by toto řešit tady? https://www.alik.cz/n/pohadky-a-jejich-rozuzleni

Již nějakou dobu plánovala. Potřebovala na chvíli utéct od starého bytu, kde je vše moc drahé a ona se nesmí téměř ničeho, aniž by se to pod jejím dotekem nerozpadlo. Vybavila se nezbytnými věcmi, jako je nůž, děsivá maska a kabelka.

Šla temnou ulicí a neustále se ohlížela. Nikdo ji nesmí vidět. Každý závan větru, každé nepatrné škrtnutí kamínku o zem v ní vyvolávalo pocit děsu. Musela se však dostat k cíli a nikdo ji při tom nesměl vidět. Byl by to její konec.

Prošla opuštěným domem. Byl tajemný. Nikdo, kromě ní, do něj od záhadné smrti majitelů nevkročil. Kromě jejích kroků se zde ozývalo rytmické kapání vody, rozléhalo se, až jí běhal mráz po zádech.

Když vyšla z domu, spatřila schody, vedoucí někam do temna. Páchlo to tu ztrouchnivělým dřevem a ona se roztřesenou nohou dotkla prvního schodu. To teplo, které se jí rozlévalo v srdci, jí vydrželo až dolů. Kolečka potichu vrzala a ona se dál plížila. Kudrny jí vlály ve větru, jenž značil temnou a mrazivou noc.

Jakoby jí najednou někdo vytrhnul žaludek. Z domu vedle se ozvalo vyzvánění telefonu. Rychle vyndala z kabelky ten svůj, tiše ho položila pod malovanou lavičku a s mírným pocitem úlevy šla dál. Teď nikdo nebude vědět, kde je.

Tiše cupitala přes přechod. Nepatrně nahlédla za zdánlivě potemnělý roh, když v tom ho spatřila. Konečně, po děsném strachu, čekání a nervozitě ho spatřila. Svou lásku. Svůj sen. Smysl svého života.

Kaufland.

Vší silou se opřela do rozvrzaného chodítka (které musela ze schodů vláčet na zádech), zamávala růžovou kabelkou a vrhla se vstříc slevám a rohlíkům.

Kubíku, ta pohádka je geniální! To si musím nechat vytisknout a dát do rámečku (jen počkejte až to doopravdy udělám!)
Jediné, co mě překvapuje, je, že Zeman umí tak rychle běhat..