Hlavně v 6. a 7. třídě, ale trochu to mělo náznaky i dříve, od té doby naštěstí klid.

Mius nezávidím chudáků

Miuš
divím se že to nezačali řešit dřív a taky asi lituju jejich mámy nebo sestry protože očividně ty to doma zažívají furt, že patří do kuchyně..

Potkalo mě to na táboře (rok a půl zpátky) , byla to spíš psychická šikana, byla jsem tam s kámoškou a sestrou(která byla ještě menší) jako jediná holka no a přišla tam taková skupina starších kluků a zacali si z nás dělat srandu a pokaždé co jsme něco udělaly nebo řekly jinak tak řekli: nojo, žena! Pak když jsme chtely hrát jednu hru a oni tam byli tak nám řekli ať jdeme do kuchyně, že tam patříme, nebo můžeme jít uklízet (protože na to jsme a to nám půjde líp) a když jsme hráli vybíjenou nebo kill ball, házeli do nas tak micema, že jsme měly modřiny. Neustále nás ponižovali a uráželi a dělali to skoro každou chvíli, kdy jedna z nás promluvila.Taky na me hodili příbory od ešusů že to mám umyt a stali nade mnou dokud jsem to neudělala a pořád naznačovali pěsti a když nebudu dělat to co chci, že ta pěst bude v mém obličeji.
Takhle to trvalo skoro celých těch 7 dní, ale 4. to začali vedoucí řešit a šli na kobereček. Když se nějaká z nás obořila nebo zvedla hlas tak začali: máš krámy ty ženo blbá?! a furt hnusné narážky...

Já ze začátku ani nevěděla že mně šikanují protože jsem to nechápala(malá a nejmladší ze třídy) a doma se ke mně chovali podobně ale když jsem si to po pár letech uvědomila uzavřela jsem se do sebe a šikana časem přestala

Ano ale ten den kdy jsem byla obětí šikany tak jsem to řekla mámě a máma si s nima šla promluvit. Ty holky potkávám ve škole ale bojí se na mě sáhnout. Nejsem typ dítěte který to neřekne. Dělo se mi to asi v deseti letech

No, jako nevím jestli to úplně brát jako šikanu, ale v páté třídě se mi často kluci ze třídy smáli a nadávali mi, řikali mi Verdoniko (je to jedno přidaný písmeno, ale vadilo mi to :D) a taky mě nazývali tlustou, což jako není snad tak hrozný, ale já byla v háji
A do teď, když je občas potkám (jsem teď na gymplu), tak se snažím někam zahrabat, otočit, prostě aby mě nepoznali, protože do teď se mi smějou do očí
Ale už si to rozhodnš tolik neberu k srdci, ale stejnak to neni příjemný :D
(já vím že tohle je strašně chaotická zpráva, ale nechte mě bejt )

Ano, byla, a nechci to rozvádět, protože je mi to nepříjemné takhle napsat úplně všem do nástěnky.

Jo, byla jsem šikanována třikrát. Ta první šikana byla o tom, že v první třídě jsem seděla s jednou holkou a ta mi řekla, že jsem ( moje jméno ) zlodějka, že jsem jí prý ukradla nějakou malou červenou kuličku. Uslyšela to její kamarádka a řekla: Nelži ( moje jméno ) já jsem všechno viděla. Jenže to nebyla pravda, nic jsem neukradla. A já blb se rozbrečela kvůli tomu bruh :/. Řekla jsem to mé oblíbené učitelce, která nás učila v první a druhé třídě ale tento rok už odešla do důchodu :(, no a tak myslím druhý den po škole jsem přišla s učitelkou a s tou holkou do třídy a vyřešily jsme to a ta holka se mi omluvila. Ta učitelka podle jejího výrazu neměla už ji ráda. Jo a ještě jsem chtěla říct, že když jsem tátovi řekla o té šikaně, tak ta učitelka říkala mému tátovi a mě, že měla také to samé, co já, myslím, že mluvila o nějaké knize, kterou měl někdo jiný a ten člověk říkal učitelce ( když jako malá jako já jsem byla chodila do školy ) že ukradla nějakou knihu. Dál už si nepamatuji. Vše se vyřešilo.

Ted druhá třída, šikana číslo 2, nevím zda to brát jako šikanu, ale jedna nebo dvě holky mi ve třídě řekly, že mám hrozný hlas ( no, abych byla upřímná, mám takový „ hrubý, divný hlas“). No, to je vše, vše se vyřešilo.

Třetí třída, šikana číslo 3.
Takže šla jsem se dvěma žáky na chodbu, když v tom za mnou přišla holka z jiné třídy a řekla, že jsem svin*. A já blb se kvůli tomu rozbrečela. Jo, pro mě je to trapas, že jsem se jen kvůli takové blbosti rozbrečela. Ta holka se vrátila zpět na WC a o minutu později přišla za mnou a omluvila se mi. Pak řekla, že jí to řekli nějací kluci at ta holka mi řekne, že jsem svin*. Já nechápala, proč zrovna já, vždyt jsem nic neudělala.

To je vše. uh. No, nic hezkého to není.

No neřekla bych jako šikana, ale jedna holka mně otravovala a dělala si srandu z mého příjmení atd... a jednou mi z výtvarky hodila špinavý ubrousek do kapuci. Tak já jsem to řekla učitelce a od té doby si mně nevšímá :).... jenom se mně ptá co je rovnoramenný trojúhelník apod.,na to jí odpovím, že to má vědět sama a nebo ať se zeptá někoho jiného. 🙄

Na prvním stupni ZŠ, ale nebyla jsem sama. Pak se ukázalo, že ten kluk, který to dělal je nějak nemocný, přeložili ho na jinou školu a pak se někde léčil.

Ano

Ano

Byl jsem 12 let. A myslím že budu dál.

Byla, a stále jsem... Ale neřeším to... Není proč.

Ano já a moje kamarádka jsme byli tak na 1 až 2 měsíce obětí šikany. Naštěstí se to už vyřešilo

Aleee špuntíku. Musíš jim ukázat kdo je alfasamec! Vytáhneš mnichovo kladivo na Chleby a všechny zadupeš do země! Pokud to nebude stačit potom stačí zavolat komando ala pštros. Tohle je samozřejmě vtip. A taky já nejsem vůbec dobrej psycholog a už vůbec nějakej psychiatr. Mimochodem Špunte, pokud si to ještě nezkusila můžeš to říct někomu dospělému(spíš mamce, ale možná i učitelka) Pokud by to nepomohlo můžeš zkusit školního psychiatra nebo psychologa nebo jak se jmenuje, který by teda měl mít tyhle věci na starost.

Já jsem šikanovaná od první třídy. :(

Ani moc o tom nevím že bych byl šikanován?!
Ale základní ráda proti šikaně zní:
Řekni to komu důvěřuješ třeba rodičům!

Šikanují ňa už osm let 😢

Jsem jediný člověk, kterého ty příběhy zde naprosto rozčilují?

Sverte se a nenechte si to libit!!! To si nikdo k vam dovolit nesmi!

Já jsem byla 4 roky šikanovaná celou třídou.

Šikanu jsem zažila trvala jen dva týdny a potom mi ten kluk řekl že mě miluje
Já ani nevím jestli se tohle dá brát vůbec jako šikana ale ty kluky vážně nechápu

Vlog_Mac: Šikanu jsem zažila snad ze…
To muselo být strašně a řešila jsi to s rodiči?

Šikanu jsem zažila snad ze všech pozic na všech místech a nikomu ji nepřeju. Asi nejnovější byla kyberšikana, která taky bolela rozhodně nejvíc. Byla od kamarádů, kterým jsem plně věřila. Až teď si uvědomuju, že mě nikdy neměla hlavní z nich ráda. Chovali se mile, dokud jsem byla podle jejich ideálu, ale pak začalo vyhrožování. „Musíš s ním chodit, protože je jedním z nás!“ „Nesmíš poslouchat tenhle styl muziky, protože je to mid.“ „Imagine snažit se léčit“. Nejhorší to, ale bylo když jeden z nás udělal sebevraždu. Mě to úplně psychicky vydeptalo a všichni mi začali vyhrožovat a nadávat za to, že umřel kvůli mě. Vyhrožovali mi smrtí, doteď to někdy dělají. Dostávám se z toho rok a furt jsem tak někde v polovině cesty. Zanechalo to na mě 20 kilo dole ze stresu, panické ataky a ptsd. Kousek od pobytu v psychiatrické léčebně atd. A těmhle jsem před rokem a půl říkala rodina a praví kamarádi…

Marmeláda_Marci: Možná jsem obětí, jenom o…
Neříkej si to Marmoško. Nesmíš myslet nad tím co by se stalo. Jinak se to opravdu stane. A ty jsi moc vtipná a nevidím důvod proč by se s tebou moc lidí nebavilo. Ber to hlavně pozitivně, že se ti to nestalo.

Byla jsem šikanovaná. 2x. První nevím jestli se to dá brát jako šikana, ale radši to sem napíšu. V první třídě jsem neměla žádné kamarády. Byla jsem taková samotářská a styděla jsem jít ze svého Místecká který se jmenoval lavice. Jednou mě paní učitelka prosadila k jedné spolužačce. Nejdřív to bylo takové nevinné. Strkala mě do lokte. Pak mě, ale strká na koberec a docela to bolelo. Hodně si na mě dovolovala. Vše jsem říkala mamce. Ona to pak řekla její mamce a vše jsme si vyrikali.
Druhá šikana byla s jednou holkou kterou někdo ve třídě nemá rád (já vím zní to zle, ale ještě jste neslyšeli ten příběh). Já jsem se s tou holkou kamarádila, protože mi ji bylo asi líto. Jednou jsem byla u skříněk a rozzlobila se na mě kvůli ničemu. Popadla mě za krk a začala mě škrtit. Naštěstí jsem utekla a řekla jsem to mamce a taťkovi. A ať je řada, že jsem to neřekla učitelce.
Ta samá holka mi ještě vyhrožovala (podle smajlíků to asi poznáte). Každý den mi říkala „Dnes umřes", ale nikdy to neudělala. Řešila jsem to s mamkou a ona zavolala tě její mamce. Ona se mi nakonec omluvila. No ale já ji moc nevěřím...

Nikomu nepřejí šikanu. Je to zlé.. Nikdo si to nezaslouží.

PS: Teď jsem si to četla po druhé a mám slzy v očích.

Možná jsem obětí, jenom o tom nevím...
Jsem fakt hodně dobrý bod na střílení, chodím často bosky, mám ráda přírodu a hlavně jsem až příliš hodná. Myslím si, že pomalu začínají mojí spolužáci se šikanou, nikdo se se mnou nebaví a když baví, tak je to většinou: Marcii, co byl za úkol? Májo, dáš mi ...?

Já ale moc nechci ale není to zas tak zlí ale až to bude horší tak zavolám znám jednu holku která to má horší