Slavné osobnosti, které zemřely
Nový příspěvek
Natyna1003 v něm napsala:
Už je to skoro dva měsíce ale za zmínku určitě stojí: Naya Rivera
. Kdyby někdo nevěděl, hrála v seriálu Glee
YuQi v něm napsala:
Jonghyun, Sulli a Goo Hara - proč zrovna oni?
verbum v něm napsal:
Tolik skavnych lidi zemrelo, Mozart zemřel, Albert Einstein, zemřel, Karel Gott zemřel a me take není nějak dobře....
paratko2323 v něm napsala:
To je smutné. :(
Koukala jsem se na obrazy a jsou trošku podivné ale malovat uměl
Ale nevím proč kopíruješ celou wikipedii. :D
sonicNfnf v něm napsala:
Salvador Dalí
Dalí na fotografii Allana Warrena v roce 1972
Dalí na fotografii Allana Warrena v roce 1972
Narození 11. května 1904
Figueres v Katalánsku
Úmrtí 23. ledna 1989 (ve věku 84 let)
Figueres v Katalánsku
Příčina úmrtí srdeční zástava
Místo pohřbení Divadelní muzeum Salvadora Dalího
Země Španělsko
Národnost Katalánec
Vzdělání Akademie výtvarných umění v Madridu (nedokončeno)
Alma mater Královská akademie múzických umění San Fernando (1922–1926)
Povolání malíř, sochař, spisovatel
Rodiče Salvador Dalí i Cusí a Felipa Domènech i Ferrés
Manžel(ka) Gala Dalí roz. Jelena Ivanovna Diakonova
Hnutí surrealismus
Významná díla Autoportrét s šíjí Raffaela (1920–1921); Shnilý osel (1928); Stáří Viléma Tella (1931)
Ovlivněný Henri Matisse, Pablo Picasso, René Thom
Vliv na Damien Hirst, Mikuláš Medek, Eva Švankmajerová
Ocenění Člen Královské akademie umění v Madridu (1973) a Académie des beaux-arts (1978) v Paříži, titul Markýz z Púbolu udělený španělským králem (1982)
Webová stránka www.salvadordali.com
Citát
Jediný rozdíl mezi surrealisty a mnou je ten, že já jsem surrealista.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Salvador Felip Jacint Dalí i Domènech (11. května 1904 Figueres – 23. ledna 1989 Figueres) byl katalánský malíř, který se proslavil svými surrealistickými díly. Mezi pařížské surrealisty byl přijatý v roce 1929 po natočení filmu Andaluský pes, na kterém spolupracoval s Luisem Buñuelem. Později se s nimi rozešel, protože byl považován za příliš komerčního umělce. Mnohé jeho obrazy jsou založeny na snové imaginaci. Předměty každodennosti na nich dostávají nezvyklé formy, tak jako např. rozteklé hodinky na obraze Persistence paměti. Obrazy vzniklé po 2. světové válce jsou klasičtější a v důsledku Dalího konverze ke katolictví mívají náboženské náměty. Jeho obrazy se vyznačují pečlivým kresebným zpracováním a smyslem pro realistický detail. Používal výrazné barvy. Kromě malby a kresby se Dalí také zabýval grafikou, vytvářel sochy, ilustroval knihy, navrhl parfém, designoval šperky, pro divadelní představení navrhoval kostýmy a scénu. Napsal rovněž libreto k baletu a několik autobiografických a beletristických knih. Názory na vlastní tvorbu formuloval v několika studiích a manifestech.
Obsah
1 Život
- 1 Mládí
- 2 Surrealista
- 3 Za války v USA
- 4 Život po válce
3 Dílo
4 Sbírky
5 Lauryssensovo svědectví
6 Dalí a České země
7 Odkazy
7.1 Reference
7.2 Literatura
7.3 Související články
7.4 Externí odkazy
Život
Mládí
Dalí se narodil ve městě Figueres v Katalánsku 11. května 1904, tedy zhruba devět měsíců po smrti jeho bratra, který zemřel na gastroenteritidu. Nejspíše právě z toho důvodu byli Salvadorovi rodiče přesvědčeni, že je pouhou reinkarnací svého vlastního bratra, čemuž nakonec sám uvěřil. Na tuto skutečnost odkazuje například v obraze Portrét mrtvého bratra (1963).
Od dětství projevoval vlohy pro malířství. Už jako osmiletému mu rodiče zřídili malý ateliér v podkroví bytu.[1] První školení v kresbě získal Dalí na soukromém gymnáziu maristů (Societas Mariae), které navštěvoval od roku 1916. Zde se také seznámil s impresionismem a pointilismem.[2] V roce 1918 mu místní divadlo uspořádalo výstavu, která vzbudila mezi kritiky zájem.[3] Zajímal se o dějiny malířství a v roce 1919 publikoval v regionálním časopise články o starých mistrech.
Roku 1922 byl přijat na Akademii výtvarného umění v Madridu. Na koleji se stali jeho přáteli Federico García Lorca a Luis Buñuel. V roce 1923 však byl pro kritiku vyučujících ze školy na rok vyloučen. Rok nato se na Akademii vrátil, v říjnu 1926 však z ní byl vyloučený definitivně. Odmítl se podrobit zkouškám, protože považoval examinátory za nekompetentní.
Od února do října 1927 absolvoval vojenskou službu. Ještě před tím strávil ve společnosti své matky a tety týden v Paříži. Navštívil Louvre a přijal ho i Picasso.[4] V té době se Dalí snažil formulovat své estetické názory i písemně. Roku 1927 publikoval esej o svatém Šebestiánovi, o níž si psal s Lorcou a v níž se už objevuje surrealistická tematika.[5] Spolu s literáty Lluísem Montanyà (1903–1985) a Sebastianem Gaschem (1897–1980) vydali roku 1928 Žlutý manifest, v němž se postavili za odkaz avantgardních směrů jako byly kubismus, futurismus a dadaismus.
Surrealista
Rok 1929 byl pro Dalího důležitý z uměleckého i osobního hlediska. Byl v té době v zajetí obrazů surrealistických umělců jako byli Hans Arp, Max Ernst, Yves Tanguy a Joan Miró a sám ve stejném duchu maloval. Do onoho roku spadá jeho druhý pařížský pobyt, spojený hlavně s natáčením Andaluského psa, na němž spolupracoval s Luisem Buñuelem. Film znamenal, že byl Dalí přijatý mezi pařížské surrealisty. Poznal tak André Bretona a Tristana Tzaru. V témže roce měl Dalí v Paříži první samostatnou výstavu, a to v Galerii Goemans.
Dalího Teatre Museu ve Figueres
V létě 1929 ho do Cadaqués přijeli navštívit Buñuel, René Magritte s manželkou a Paul Eluard se svou ženou Galou, původem Ruskou. Dalí a o deset let starší Gala († 1982) spolu navázali poměr; v jeho důsledku se Gala s Eluardem rozvedla a v říjnu 1934 si vzala Dalího. Pro malíře to ovšem znamenalo rozchod s otcem, který jeho nemanželský poměr odmítl akceptovat. Gala se stala Dalího inspirací – často ji portrétoval – a především se starala o ekonomické záležitosti spojené s jeho tvorbou.
V roce 1930 začal rozvíjet svou paranoicko-kritickou metodu. Publikoval tehdy texty Shnilý osel a Viditelná žena. André Breton ji interpretoval následovně: Neustálé, nezadržitelné proměny, jimiž předmět duchovního zájmu pro paranoika prochází, způsobují, že paranoik pokládá všechny jevy vnějšího světa za nestálé, přecházející rychle od jednoho stavu k druhému [...] Rozhodující je, že paranoik je schopen toto vidění světa zprostředkovat i ostatním.[6] V roce 1930 vznikl ze spolupráce mezi Buñuelem a Dalím jejich druhý film Zlatý věk, který vyvolal u pravicových extremistů vlnu odporu a vandalismu.
Roku 1932 už byl Dalí v určitých sběratelských kruzích mezinárodně uznávaný umělec. Účastnil se první surrealistické výstavy v USA. Vznikla skupina sběratelů s názvem Zodiaque, která se zaměřila na nákup jeho obrazů. I nadále se Dalí věnoval psaní. Na počátku 30. let mu vyšla práce Láska a paměť a článek o jedlé kráse a secesní architektuře. Scénář k filmu Babaouo však nikdy nebyl realizován. Od roku 1932 začal ve svých obrazech tematizovat díla Arnolda Böcklina a Jana Vermeera; namaloval několik perzifláží slavného Miletova obrazu Klekání.
Roku 1933 namaloval a rok nato na Salonu nezávislých vystavil obraz Záhada Viléma Tella. To vedlo k roztržce s pařížskými surrealisty. Tell zde totiž má Leninův obličej. To rozlítilo Bretona natolik, že se obraz ještě na výstavě pokusil zničit a Dalího označil za kontrarevolucionáře.[7]
JE TO MALÍŘ MNĚ PŘÍPADÁ HEZKY ALE JAK VŠUDE JSEM DÍVALA OD NĚHO VŠICHNI ZEMŘELY JEHO VNUČKA PRADĚDEČEK PRABABIČKA SYN SESTRA DCERAcommons.wikimedia.org/wiki/File:Dali%5fAllan%5fWarren.jpg
–MM– v něm napsal:
Jaroslav Kubera...
Škoda ho, nejspíš by měl šanci v příštích prezidentských volbách.
| předchozí | 1234 | další |