kdybych to měla vše vyjádřit tak by to bylo na slohovou práci
za mně nejvíc sliby chyby a také to že mně nikdy nevěřila máti ani banální věci. Mi ani nevěřila že čaj chutnal hnusně a donutila mě to vypít i když jsem skoro brečela a pak jí babička řekla ať se teda napije a zjistily že místu cukru tam dali sůl... ani promiň mi neřekla. A bylo to tak se vším co jsem jí kdy řekla a když jsem řekla něco pro mně vážné tak se mi maximálně vysmála. Spousta lidí navíc dělá že vás vyslechne ale nakonec ani neví o čem jste mluvili. Navíc dětská naivita je dost nebezpečná kolem špatných lidí. Ti toho zneužijí.
Já nevěřím nikomu a ničemu. Je lepší vždy počítat s více verzemi ať vám někdo něco nakecá nebo slíbí, vždycky počítat i s tím že to nemusí být pravda. A nesvěřovat se každému se vším když víte že nechcete aby se to někdo dověděl, protože se může stát že to prořeknou a jste pak v háji a ještě se cítíte špatně že jste se svěřili někomu kdo vás zradí. Také lidé co se přetvařují jsou na nic. Navíc jsem si všimla že ti lidé kteří většinou vypadají přátelsky jsou největší podrazáci. A ti kteří pochází z normálního rodinného zázemí zas nepochopí vaše problémy takže vám nedají dostatečnou podporu a spíš si připadáte že řešíte vlastně hloupost i když pro vás je to důležitá věc. Navíc každý je jiný a to že jim to přijde jako hloupost neznamená že to vážně hloupost je

U mě to bylo z opakovaného lhaní. Když vám blízký člověk opakovaně lže, tak to bolí nejvíc. Zvlášť když se mu rozhodnete dát další šanci a situaci vyřešit. A on to dělá dál a dál.. A tobě přijde, že toho člověka už vůbec neznáš. Že tě využil. Realita života, bohužel.