Zítra začíná škola

PŘESPÁVAČKA VE ŠKOLE
Jednou se dvě kamarádky Jménem Lucka a Zuzka nestihly dostat ze školy v čas, bylo zamčeno. Ve škole už nikdo kromě nich nebyl. Holky nevěděly co mají dělat. Zkoušely z vypínače světla volat SOS ale nikdo nereagoval. Pak se setmělo holky uslyšely ze šatny divné zvuky a tak utekly do sborovny a tam se zamknuly. Když se zvuky přiblížily ke sborovně holky vzaly klíče na kterých se psalo 9.třída vyběhly přes ředitelnu k únikovému schodišti a běžely do 9.třídy a zamknuly se tam. Chvíli se nic nedělo. Když už holky chtěly odejít tak někdo začal škrábat na dveřea pak spadly všechny židle. Holky si sedly do rohu místnosti a modlil se ať to skončí. Neskončilo to!. Holky byly zoufalé a vyděšené. Pak zase bylo slyšet škrábání ale ne na dveře na stůl kousek od nich, když se holky na to místo podívaly nic tam nebylo. A když škrábání přestalo bylo jim jasné že něco spadne jako před tím. A bylo tomu tak......ráno byly holky nalezeny mrtvé. Na Zuzku spadla políčka a způsobyla ji silné krvácení z hlavy, a na Lucku spadla skříň a celou jí rozmáčkla.
Tento příběh je vymyšlený a poukazuje na to že některé holky se oblékají půl hodiny tak aby zrychlil. Občas když jsem čekala na kamarádku tak nám do šatny vlítnul učitel že se už bude zamykat.

Tak počkej rexiku až se vzbudím a budu mezi lidma

Vyřezávání dýní Hezká historka Maty!

Sem zítra něco přispěju :D

Vyřezávání dýní

Byl jednou jeden chlapeček a ten vyřezával dýni, jenže to nebyla dýně, byla to hlava. Chlapeček dýni vyřezal a položil před dům, o pár minut později dýně sežrala chlapečka, tátu, sestru, kočárek s dítětem... Jakmile dýně snědla celé město Brno, ulehlo před dům a usnulo, o pár let později byl zase haloween. A jelikož dům po pár letech vypadal, jako ty ozdobené, děti napadlo tam jít. Dýně je snědla a čekala dál. A od té doby děti, co vlezou do špatných domů, umřou, proto si dávejte pozor, kam jdete, dětičky.
A taky nevyřezávejte divné dýně.

Má někdo něco k haloweenu?

Děsivá Trubka

Jedné noci jsem se vzbudil, protože v trubkách praskalo. Říkal jsem si, že to bude určitě vodní kámen a šel jsem spát. Ráno na zdi byl obrovský moká louže. Řekl jsem si že to je v pohodě, že tam bude asi jen malá dírka. Rodiče odjeli na dovolenou a že se vrátí pozítří. A protože jsem trochu zlý, zavolal jsem celé třídě, že si uděláme přespávačku. Čekal jsem na ně před barákem, pak jsme šli ke zdi a tam krvavá louže. Nic jsme si z toho nedělali. Chvilku po tom někdo začal ječet na půdě, vyběhli jsme do 1. patra a bylo to jasné, schody na půdu se zřítily. Výtáhl jsem žebřík aby mohl vylézt z půdy. Ale neodpovídal... Řekli jsme si že šel spát a že bychom se měli najíst a taky jít spát. Opekli jsme si marshmelouny nad svíčkou, snědli je a šli spát, někteří spali v koupelně, někteří v garáži a pár v pracovně. Já jsem spal v pracovně. O půlnoci mě vzbudil praskot v trubkách, sedl jsem si na postel a měl jsem mokré nohy, rožnul jsem světlo a na zemi tekla červená řeka krve. Lekl jsem se, pak jako by někdo nastartoval auto a potom všichni začali křičet. Otevřel jsem okno a utekl jsem na zadní zahradu, hned vedle bylo malé okénko do koupelny. A v něm polovina člověka, druhá unitř koupelny a křičela pomóc. Vytáhl jsem ho ven a uvnitř předek auta. Vyšplhali jsme zeď na ulici za domem a utíkali do polí. Po dvou hodinách běhu a funění jsme se dostali do další vesnice, tam jsme u někoho přespali. Ráno, při rozednění jsme se šli podívat na dům. Z kopce tekla obrovská řeka krve a trosky mého domu, nakonec jsme přežili jen 3.

Podle pravdy
je praskání v trubkách a louže

Adee Ta 2. by mohl být vodní kámen, taky nám, když je zaplé topení praská a tak.

A nebo ji máme taky...

P.S. Zítra zkusím vytvořit hodně strašidelný horor, tak se těšte.

Další horor, já už nemám co číst.

My chceme další horror starou pohádku.
To je to samé, pohádka byla horor pro dospělé.

Duchařská proměna

Jednoho dne jsme s partou lidí jeli do strašidelného domu. Jeli jsme až do Německa. Vy si jistě ale říkáte to je chvilka tam dojéct, ale není. Trvalo nám to asi tak 5 hodin. Až jsme byli tam tak jsme si vzali vybavení EMF, Krucifix, Duchařskou knihu, Duchařský box, Lucernu každý si vzal něco. Oliver si vzal EMF Kuba si vzal Duchařskou knihu Fanda si vzal na vyvolávání ducha duchařský box a Filip si vzal na ochranu Krucifix. Jak jsme viděli ten dům tak jsme měli ze strachu uděláno. Jak jsme byli uvnitř byla na zemi Ouija, tak ji vzal Filip, protože ten měl Krucifix na ochranu. Všichni se rozdělili. Oliver si zapnul EMF a chodil v ložnici. Tam najednou na EMF byla pětka a šel za klukama, aby za nim šli první přišel Filip položil na zem Krucifix s tabulkou Oujou. Potom přišel Fanda s Duchařským boxem. A potom tam přišel Kuba s Duchařskou knihou. Všichni položili na zem všechny své věci. Oliver vypl na chvíli EMF pro jistotu, aby to nepípalo, ale za chvíli EMF zase zapl. Filip si pro jistotu vzal do ruky Krucifix. A Filip si dal před sebe Ouiju a začal se ptát Are you here? A na tabulce se objevilo první písmenko a bylo to Y, takže už jsme měli všichni podezření, že je tu. Potom další písmenko bylo E a potom S. Potom se ho zeptal Fanda How old are you? A on odpověděl, že mu je pět. Ještě se Kuba zeptal, mohu se ho taky na něco zeptat? A Filip řekl ano. Tak se Kuba zeptal What’s your name? A duch odpověděl Robert Patro. Nakonec všichni šli kromě mě se porozhlédnout domě. A Oliver tam zůstal, najednou se zjevil duch a zabil ho. Když přišli všichni za Oliverem byl mrtvý. Ten se potom proměnil v ducha. Všechna parta raději utekla. Oliver zůstane nafurt duchem. Potom celá parta jela domů a všichni vystrašení jak přijeli domů, tak si všichni řekli, že už tam nikdy nepůjdou. A od té doby tam nikdo nechodí.

Prosím ohodnoťte jestli se Vám líbí

Co kdyby neexzistovala wifi?

Proč jsi to špunte smazala? Bylo to pěkný

Holka s kružítkem

Jednoho dne v 3.B byla matematika. Pak se záhadně zasla světla. Paní učitelka šla se zeptat školníka co se děje. Tak byla třída sama. A ze skříně vyšla holka, měla černé vlasy, bílou zástěru od krve, červene oči, a kružítko od krve. Cela třída panikařila a jenom 15 zních přežilo a 5 zních. Konec PS: Není to realné!!! Vymslela jsem si to.

Něco podobného, jako to moje.

Když jsem šla jednou ze školy domů, stalo se to, když jsem byla asi půl kilometru před naším domem. Před křovím, které nám roste před domem, jsem viděla úplně černou postavu, která držela v ruce něco modrého, co vypadalo jako nějaká deka. Vypadalo to divně, protože ta postava byla celá černá, jen deka modrá. Pak ta postava zašla za křoví, směrem k našemu domu a já jsem šla dál, z křoví jsem nespouštěla oči. Čekala jsem, že ta postava vyleze na druhé straně, jenže ona nevylezla. Když jsem se začala přibližovat, trochu jsem se bála. A když jsem přišla až ke křoví, nikdo za tím nebyl. Šla jsem domů a zjistila jsem, že doma taky nikdo není, takže ten Někdo nemohl být nikdo z mojí rodiny. Po celou dobu, co jsem byla doma sama jsem se bála, dokud někdo nepřišel.

Toto je skutečný příběh

Piatok 13ého

V štvrtok je už večer a vy sa rozhodnete už ísť spať.
Idete spať s tým pocitom, že zajtra je piatok 13tého, a bojíte sa že sa vám niečo stane.

Ráno sa zobudíte na úplne inom mieste.
Začudujete sa, prečo ste tam. Ale dojde vám že to je preto že je piatok 13ého.

Vztanete z postele a rozhodnete sa, že sa pôjdete prejsť to mieste.

Prídete do strede celého mesta, a počujete krik, ktorý je počuť za kríkom. S obrovským strachom sa idete pozrieť čo je za kríkom, a zbadáte mŕtvolu...

Hneď bežíte pre pomoc, a dostanete sa do jednej vysokej budovy. Uvedomíte si že je to hotel. Ale recepcia ani zamestnanci tam neboli. Tak sa rozhodnete, že keď tam nikto není, tak si vojdete do jedného apartmánu.

Apartmán do ktorého ste vstúpili, mal číslo 10. Vošli ste do obývačky, a tam ste si všimli krvou napísané:

UTEČ

So strachom bežíte do apartmánu číslo 11.
Vojdete do izby, a tam bolo krvou napísané

KÝM

So strachom bežíte do apartmánu číslo 12.
Vojdete do izby, a tam je krvou napísané

MÔŽEŠ!

S obrovským strachom bežíte do apartmánu číslo 13.

Tam už v žiadnej izbe nebolo nič napísané.
Rozhodnete sa, že si pôjdete dať sprchu po takom hroznom dni.
Vstúpite do vane, pustíte vodu a sprchujete sa a spievate si Vysoký jalovec.

Zrazu počujete zvuk, ako keby sa váza rozbila. Vykuknete z vane, čo sa stalo. A vidíte veľké biele oči. Pozerajú sa na vás!
Keď už oči nebolo vidieť, otočili ste sa za seba a vidíte toho netvora s bielymi očami.
Snažíte sa dostať z hotela, ale už je neskoro...

Polícia prišla do hotela, prehľadali všetky apartmány, kuchyňu, bazén ale našli iba UTEČ, KÝM, MÔŽEŠ! Vaše telo sa hľadalo týždne ale nikdy sa nenašlo...
Ani tá príšera...

A doteraz túto príšeru voláme:

Uteč kým môžeš!

Prokletá

Utíkala jsem se slzami v očích lesním parkem, pokrytým sněhem.
Vždycky jsem začala utíkat, abych vyhnala ten hnusný pocit, že už se to zase stalo. Cožpak nikdy nemůžu mít kluka?
V hlavě jsem měla tolik otázek, ale jako vždycky neexistovaly odpovědi.
Zastavila jsem se a stěží dýchala.
Už jsem nemohla dál. Vlastně ani nechtěla.
Najednou za mnou zakřupal sníh.
Ohlédnula jsem se.
Kromě však kapek krve na zemi, které jsem za sebou zanechávala z krvácející ruky od nože, který jsem držela v ruce, nebylo vidět ani živáčka.
Zavrtěla jsem hlavou. Muselo se mi něco zdát. V tuhle ranní dobu jsem přece nikdo nechodí, maximálně šly slyšet projíždící auta sanitek. Na konci parku se totiž nacházela silnice vedoucí kousek k nemocnici, kam bych správně měla dojít.
Ale nemohla jsem.
Byla jsem prokletá, tím to bylo.
Začalo to v mých šestnácti letech.
Tehdy jsem poprvé políbila kluka, který byl o pár dní nalezen mrtev.
Nedokážu vám to nijak vysvětlit, ale když probíhalo vyšetření, našli u něj zakrvácený ženský prst.
Můj.
Já ho ale nezabila.
Pamatuju si to velice dobře, když jsem usnula u televize a ráno s výkřikem pozorovala svoje ruce a zprávy o mrtvém klukovi.
Můj otec, policista, zrovna pracoval u policie a prozradil mi, že jediná stopa vede k prstu s prstýnkem na kterým byl motýlek.
Takový prstínek jsem dostala právě od mého prvního kluka, který byl teď mrtvý.
Šla jsem si toho dne zaběhat a strašně moc jsem brečela.
Před každým jsem od té doby nosila rukavice a klukům se vyhýbala.
Pachatele naštěstí nenašli, ale pokud jsem byla opravdu prokletá má kledba mě znovu dostihla.
Probíhal maturitní ples a já jako jediná neměla partnera.
Toho večera jsem se opila a neuhlídala se.
Musela jsem políbit celkem 4 kluků nebo oni mě, protože jsem se ráno probudila u kamarádky bez dalších 4 prstů a zbylo mi posledních pět prstů.
To bylo na mě příliš, popadla jsem u ní v kuchyni nůž, tiše jsem se vyplížila z kamarádčina bytu a utíkala...
Bylo mi jedno kam, ale když jsem se konečně zastavila, celá bláznivá jsem se snažila uříznout nožem zbylé prsty...
Doufala jsem, že se mi podaří třeba vykrvácet a nebo, když budu bez všech prstů, konečně ta kletba pomine...
Ale co když né?

Mně se jednou stala dost děsivá věc.
Šla jsem ze školy a přišla před náš dům (mimochodem, na konci ulice je budova, příkop a pole). Zastavila jsem se a sundala si batoh, abych si mohla vytáhnout klíče a zahlédla jsem 2 tmavé postavy se psem, jak jdou po ulici. Dostala jsem strašný strach, ten pes byl dost velký a já byla na ulici sama. No, tak jsem teda šla hledat klíče. Když jsem je našla, podívala jsem se zase za těmi postavami se psem - jenže ouha. Ony tam už nebyly. Nejhorší je, že na stranu, kde je budova, nemohli utéct - je to soukromá budova, neurčená pro vstup lidem, kteří tam nepracují - tak jsem tedy vykoukla k poli a příkopu - a nikdo nikde. Nevím, zda se mi jen nezdálo, ale od té doby se bojím zapomenout si klíče doma a vidět ještě tohle.
A ano, je to reálný příběh.

Byl jednou jeden rohlík kterého ostatní týrali máslem

Rohlík zabil všechny

Ponaučení: netýrejte rohlík

To je hodně strašidelné, chceme další.
Slaďák ()
Byla jedna hezká zemička, ale jednoho dne se z ní stali trosky, kvůli strašnému drakovi.
Poučení: Nikdy nezabíjejte dráčátko.

Krvavá řeka

Žila byla, dívka jménem Nany. Bydlela blízko potoka, ve kterém se vždycky šplouchali malý rybičky. To se však změnilo 1. března kdy se jako vždy šla podívat na ryby. Místo průzračné vody tam byla řeka plná krve, ve které plavali mrtvé ryby. Uprostřed uviděla něco slizkého zeleného, co se každou chvíli čím dál víc přibližovalo. Rychle přemýšlela, jaké zvíře to je, ale poté poznala, že to je ruka starého pána, kterému omylem snědla jablko. Marně se snažila utéct, nestihla to. Ruka ji navždy sevřela, a stáhla do krvavé řeky, která tam je na památku dodnes.
Ponaučení zní, netrhejte sousedovi jablka
báli jste se - , další příběh - , oboje -

vena ale mobilni signal tam byl a tele-fon si vkapse mel
jesli jo tak vim co to vrceni bylo ..... krava-fon hledala mladatko

Byl jsem v lese a slyšel jsem vrčení. Jedno vím jistě. Zvířata v tomto lese nežila

To jako fakt

Normálně strašidelné ()
Jednou malá holčička neposlechla maminku a šla džunglí sama. Byl zrovna úplněk. Ozval se strašidelný zvuk a holčička se nebála a šla ke zvuku, protože si myslela, že opice potřebuje pomoc. Člověk ji kousl a když maminka očekávala, že se dcera vrátí oklikou, maminka umřela na kousnutí dcerkou. Ta potom sedla na Alíka a od té doby, kdo na Alíkův web vejde, umře do 10 let.

Prosím já vydržím hodně

Tak fajn, vymyslím ti něco po čem do tyhle nástěnky nikdy nepřijdeš

Škára posílejte další já už nemám co číst