Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Strašidelné historky místo hororu...(čtěte jen v noci)

    Nový příspěvek:

    Přispívat mohou jen přihlášení uživatelé.

    Pokud máš účet, přihlas se, pokud ne, můžeš si účet založit.

    Příspěvek z 21. června v 11:32.
    Adee v něm napsala:

    to asi jioo....

    Příspěvek z 21. června v 11:13.
    Molly_58 v něm napsala:

    Je to jako každej hororovej obrázek:-D

    Příspěvek z 21. června v 10:49.
    Hogo v něm napsal:

    ;-Dhttps://www.alik.cz/n/prispevek/84626773 ještě to zkopírovat a je z toho super alikovina

    Příspěvek z 21. června v 10:27, upravený vzápětí.
    Hogo v něm napsal:

    Hlavně si nevyhledávejte matematika je to strašidelnějsi než se zdá

    Příspěvek z 21. června v 10:22.
    Veryfr v něm napsala:

    A ještě si nevyhledávejte „Hachishakusama“ (je to zase k té historce, co už tu je..) :-c
    (neptejte se mě, proč si to vyhledávám, sama nevím :-D)

    Příspěvek z 21. června v 10:21.
    Hogo v něm napsal:

    Mě se stal ten nejhorší příběh na světě
    Šel jsem takhle jednou lesem a najednou bác a přišel vlk

    Nebo mě neměla ráda macecha a tak jsem s Mařenkou utekl

    Aha tak to není moje škoda moh sem si splhnout

    Příspěvek z 21. června v 10:11, upravený po 9 minutách.
    Veryfr v něm napsala:

    Dobře uděláš...Hlavně si to fakt nevyhledávejte, i když podle popisu to tak hrozné není...8=

    Příspěvek z 21. června v 10:06.
    andyell v něm napsala:

    Ó né. ;-( Tak teď to nebudu vyhledávat už vůbec!!;-(

    Příspěvek z 21. června v 9:57, upravený vzápětí.
    Veryfr v něm napsala:

    Já vám popíšu, co tam je....
    Je tam žena, která má rozřezanou pusu a je to fakt hnus... Je to k této historce...:-c

    Vážně to nevyhledávejte, já kvůli tomu včera nemohla usnout..

    Příspěvek z 21. června v 9:29.
    andyell v něm napsala:

    Něco strašně moooc hrůzostrašné! :-c
    Radši to nebudu vyhledávat.. :-c

    Příspěvek z 20. června ve 23:53.
    rapper454 v něm napsal:

    Eh, co tam asi je? :-D

    Příspěvek z 20. června ve 23:19.
    Veryfr v něm napsala:

    Hele, dám vám radu....Nevyhledávejte si „Kuchisake Onna“....a hlavně nedávejte obrázky :-c
    (vím, teď jsem vás navedla, abyste to udělali, ale vážně to nedělejte...)

    Příspěvek z 20. června ve 22:48, upravený vzápětí.
    mymy v něm napsala:

    ten ČERNÝ DŮM od autorky viktorka byl moc dlouhý ale strašidelné8-o8-o8-o8-o

    Příspěvek z 6. června v 19:35, upravený vzápětí.
    andyell v něm napsala:

    Ahoj, oživuji nástěnku O:-)
    No, v nasi skole straší taky :-(

    1. Když jsem se spolužačkou šla na WC, přes umývárnu (jako vždy), tak všechny ručníky jsou pověšené (kazdy má svůj ručník) a kdyz jdeme zpátky, tak všichni leží na zemi! Přitom tam nikdo nebyl! (Všichni byli ve třídě, jenom my jsme byli pryč, páč naše učitelka někdy převatahuje hodiny, takže máme přestávku a hodiny trochu jindy, než ostaní.. :-|)
    2. V umývárně se objevily nějaké kalhoty které nikomu nepatřili. Prostě se jen tak, z ničeho nic objeví v umývárně, ještě k tomu jazyku objeví kalhoty, které nikomu nepatří.
    3. Spolužákovi se ztratil mobil, který se našel úplně někde jinde, než se spolužák pohyboval. - Spolužák byl u skříněk a mobil byl úplně někde jinde.
    4. Potom se tam ztratili klíče (od domova) naší spolužačky, které se našli v její skříňce, kde je dřív hledala a nebyly tam..
    5. Učitelce z vedlejší třídy se ztratili klíče od třídy, takže se všichni z vedlejší třídy museli učit v jiné učebene, protože se ta třída zamyká. A kde se našli klice? Ve skříni na oblečení (pro učitelky..) Jak se tam dostali? Nikdo je tam nedával..

    Potom se tam ztrácí různé věci, které se vždycky najdou na nějakým místě, kde by jsme to nečekali . Třeba jako 3 a 4 :-c
    A taky je nase škola stará a dříve tam byla školka. A jak to s tím souvisí? Ehm..ani sama nevím :D Třeba se tam stalo něco strašného.. :-c

    Příspěvek z 3. března ve 14:47.
    SlečnaLMS v něm napsala:

    Mně zrovna včera skončily :-D:-|

    Příspěvek z 3. března ve 13:29.
    Adee v něm napsala:

    Horory na prázdniny!:-D

    Příspěvek z 3. ledna v 16:22.
    SlečnaLMS v něm napsala:

    Zdravím, mé dítě. Ty nevíš, kdo jsem, ale já znám tebe. Jsem jeden ze tří démonů, kteří ti byli přiřazeni hned po narození. Víš, někteří lidé v tomto světě jsou předpovězeni k velikosti, k tomu žít šťastný život, naplňující život. Ty bohužel jeden z nich nejsi a je naše práce to zařídit.

    Kdo jsme? Och ano, samozřejmě, jak neslušné ode mě. Představím nás:
    Hanba je má mladší sestra, démon na tvém levém rameni. Hanba ti říká, že jsi podivín; že tvoje myšlenky nejsou normální; že nikdy nezapadneš. Byla to hanba, kdo stál za tím, že tě jako dítě načapala maminka, jak sis se sebou hrál(a). Hanba tě nutí se nesnášet.
    Strach sídlí na tvém pravém rameni. Je to můj starší bratr a je stejně starý jako sám život. Strach naplňuje každý temný kout příšerami, mění každého cizího člověka v tmavé uličce v zabijáka. Strach tě zastavuje říct své tajné lásce, co k ní cítíš. Říká ti, že je lepší se vůbec nesnažit, než aby se všichni koukali, když něco zvoráš. Díky strachu buduješ vězení sám v sobě. A kdo jsem tedy já? Jsem tvůj nejhorší démon, ale přesto mě vnímáš jako přítele. Obracíš se na mne, když ti nic jiného nezbývá, protože žiju ve tvém srdci. Jsem to, co ti říká, abys vydržel(a). To, co prodlužuje tvé utrpení.
    S pozdravem,
    Naděje.

    ---------------------
    Tady je něco kratšího :-D

    Příspěvek z 3. ledna v 15:45.
    VeverkaČiperka123 v něm napsala:

    Však si to nečtu

    Příspěvek z 3. ledna v 15:44.
    Lídaaa v něm napsala:

    VeverkaČiperka123 tak si to nečti když se bojíš

    Příspěvek z 3. ledna v 15:31.
    VeverkaČiperka123 v něm napsala:

    Já si tady nic číst nebudu, já se moc bojím. Zamkla bych to tu, jsou tu děti, které se bojí, jako třeba já. ;-(

    Příspěvek z 3. ledna ve 14:12.
    Adee v něm napsala:

    Nemá někdo další příběh?

    Příspěvek z 12. června 2019 v 16:48.
    Viktorka v něm napsala:

    Černý dům
    Ten velmi starý jednopatrový dům stojí na samotném konci vesnice podél prašné písečné cesty do blízkého lomu. Je až neuvěřitelné, jak jeho čerň kontrastuje s okolní letní žlutavou barvou písmu, omletých kamenů a seschlé trávy. Tohle místo u malé říčky plné pstruhů by bylo rájem nebýt té staré, smradlavé a zlé stavby, jejíž dřevěná konstrukce samovolně vrzala tak hlasitě, že strašila malé děti i v ostatních vsích na míle daleko. Nikdo ta dřevěná prkna, z nichž se celá stavba skládala, nemohl nikdy natírat černou barvou. Ta barva prostě k domu patřila. Byla tím nejnápadnějším projevem zla skrývajícího uvnitř toho démonického stavení. Lidé žijící ve vsi se tomuto domu vyhýbali a ti, kteří občas chodili do další vesnice za lomem, raději zvolili cestu oklikou, jež byla o mnoho mil delší, než aby museli projít těch nekonečných dvacet metrů kolem temnotou zívajícího místa, na němž bylo stavení kdysi dávno vybudováno někým šíleným. Pokud to byl vůbec člověk. Kronika vsi tvrdila, že ano. Kdysi tam prý někdo bydlel. Nicméně nikdo z dosud žijících lidí ve vesnici si té doby nepamatuje a možná je to tak dobře. Staří lidé vypráví, že to místo bylo za války jedním z nejčastějších úkrytů cizineckých vojáků, kteří byli natolik bláhoví, že se do tohoto domu vydali, aby se skryli před nepřátelskou přesilou. I když mnohé zvěsti tvrdí, že dotyčné vojáky kdysi kdosi viděl mnoho let po válce, avšak v podobě hrůzných zjevení s krví na povrchu těla, nikoli uvnitř, všichni nešťastní bojovníci byli ve vsi prohlášeni nezvěstné a poté za mrtvé. Jisté bylo, že z domu se nikdy nikdo nevrátil živý. Tím pádem by smrt byla tou nejpřijatelnější alternativou pro nebohé obyvatele vesnice, kteří byli nuceni se každou noc zamykat na dvacet západů a zabarikádovávat všechna okna, aby ztělesnění zla, jež se kdykoliv může z toho místa vydat, nedorazilo právě k nim do světnice. To mohly být však jen povídačky místních opilců a klepy starých bábin posedávajících před svými chajdami. Všichni se však shodli na tom, že místo na konci vesnice není lidského původu, je zlé a rozhodně rádo přivádí lidi k šílenství. Dům stojící nejblíže toho černého stavení kdysi patřil jisté vdově, o jejímž jméně se raději nemluvilo. Tato žena, která měla tu smůlu, že její domov stál asi padesát metrů od Černého domu, se postupně snad zbláznila či onemocněla něčím, co jí změnilo kůži na černý popel, ale přitom ji ponechalo naživu. Nebohá žena vyběhla ze svého domu, ječela, až z toho praskaly bubínky, a hystericky se dožadovala pomoci po lidech kolem sebe, po Kristovi a Bohu samotném. Všichni svatí ji zřejmě odpustili a lidé od ní s hrůzou utíkali, neboť její zjev v nich zanechal nepopsatelnou hrůzu. Jediné, co odolalo nemoci, byly vdoviny zuby, které svítily ze zapáchající tlamy, jež byla kdysi ústy pohledné ženy. Černá stvůra ve špinavých ženských šatech křičela o pomoc, avšak nedočkala se. Muži z vesnice to vyřešili po svém. Nikde se o tom nemluvilo, ale starý hostinský tehdy vzal zbraň a nebohou vdovu zastřelil. Oháněl se tím, že již nebyla dále člověkem, pouze stvůrou pocházející z jiného světa. Poté její krčmu zapálil, aby se na něj prý nerozšířila nákaza ze sousedního místa, kde stál Černý dům. Byl to také jediný člověk, který kdy se pokusil zničit samotné centrum toho všeho zla. Jedné noci se rozhodl, že tu černou vrzající stavbu také zapálí, ukončí tak muka všech lidí ve vesnici a stane se tak hrdinou. Dalšího rána našli lidé jeho ohořelou mrtvolu ležet pod houbou pokrytým dřevem okénka Černého domu. Trvalo mnoho dní, než se muži z vesnice odvážili odtamtud odnést jeho páchnoucí tělo. Jakákoliv představa, že by vstoupili do takové blízkosti té nehybné stvůry, v nich vzbuzovala strach. Báli se, že dopadnou jako nebohá vdova, když se k domu přiblíží. Že zemřou strašnou smrtí nikoli kopím pekelného anděla, ale rukama vlastních bratrů, kteří se jich zřeknou a rozhodnou se jich raději zbavit, než aby přihlíželi jejich změnám v odporné lidské trosky. Není tak strašné změnit se, strašné je vědět, že vaši změnu lidé odsoudí a náležitě ji potrestají.

    Jonas ve vesnici nebydlel. Byl z vedlejší, větší vsi a jezdil sem na svém mezkovi za svou dívkou. Byl to chudý kluk a nezajímalo ho nic jiného, než sex s ní a peníze za výpomoc na pěstování vinné révy. Věděl, že omezenost je slovo plně charakterizující jeho postavu, ale bylo mu to jedno. Neznal jiný život než zde, a ani nechtěl znát, neboť velikost světa jej děsila. Stejně jako podivné místo na druhém konci vesnice, kam se nikdy neodvážil vkročit.

    Zaklepal na dveře domku, kde bydlela jeho dívka, a protáhl se s přimhouřenýma očima obrácenýma k nebi. Byl nádherný letní den a sluneční výheň se líně snášela k zemi a rozpalovala kameny na cestě. Horko přímo volalo po osvěžující koupeli v říčce. Možná svou dívku vytáhne ven a trošku se vyblbnou ve vodě. Rozzuřil se, když nikdo na klepání neodpověděl. Bylo to už podruhé, co se na něj vykašlala. A přitom se sem plahočil čtyři kilometry, aby ji viděl. A aby si užil. Rozhlédl se a s překvapením zjistil, že jeho mezek na něj poslušně nečeká na místě, kde měl čekat.

    „Kde jsi, ty pitomče?“ zavolal na mezka výhružně a vykročil ke středu vesnice.

    Před hospodou si všiml, že jeho věrný kopytník si to namířil po cestě k lomu. Vesele si to mašíroval a od kopyt se mu prášilo. Jako by úplně zapomněl na svého pána. Náhle zabočil kamsi doleva a zmizel.

    Jonas se rozeběhl vpřed ve snaze dostihnout mezka dříve, než se v uschlém hájku ztratí. Když doběhl k místu, kde předpokládal, že mezek odbočil, nenalezl po svém smradlavém dopravním prostředku ani stopy. Náhle si uvědomil, že stojí přímo před černým jednopatrovým stavením. Vzpomínal si na vyprávění lidí z vesnice. Byl to Černý dům, strašidelná budova, jež přivádí lidi k šílenství a vylézají z něj zrůdy, které do tohoto světa nepatří. Strašně chtěl se vrátit zpátky do bezpečné vesnice, ale musel najít svého kopytníka, protože cesta pěšky zpátky domů by byla v takovém vedru ještě nesnesitelnější než obvykle.

    Uslyšel slabé zamručení vycházející z vnitra stavení. Patřilo jednoznačně mezkovi, který dovnitř musel vlézt uvolněnými vchodovými dveřmi. Jonas sesbíral všechnu odvahu, kterou ještě měl, a pomalu vykročil k temným dveřím ještě temnějšího domu, před nímž ho všichni varovali, aby se k němu nikdy ani nepřibližoval, natož do něj lezl. Neměl ale na vybranou. Kdyby se vrátil domů bez mezka, otec by jej zaživa stáhl z kůže.

    Vstoupil do domu a pohltila jej tma. Mezek tam nebyl. Jen úplně prázdná špinavá hala, ve které nebylo zhola nic. Jen houbou porostlá prkna na podlaze, prkna na stěnách, prkna všude. Tedy všude, kam dokázal dohlédnout – venkovní světlo se nějakým nevysvětlitelným způsobem nedostávalo dovnitř a interiér celého stavení jako by sám vyzařoval tmu. Náhle celý dům zakřičel všemi svými prkny, z nichž byl kdysi pospojován. Všechno neuvěřitelně ohavně zavrzalo do předešlého ticha a Jonasovi málem zděšením vyskočilo srdce. Ten dům byl živý! A právě jej přivítal do svého temného a strašidelného království.

    Nečekal na nic a měl v úmyslu z tohoto strašného místa okamžitě vypadnout a doufat, že jej ve snech nebude pronásledovat příliš mnoho nocí. Otočil se a chtěl rozrazit dveře, kterými sem vešel. Narazil však jen na tvrdý odpor páchnoucího dřeva. Dveře se proměnily v pevnou stěnu a Jonas byl doslova zazděn. Dům ho uvěznil!

    „Pusť mě ven!“ zahulákal a propadl panice.

    Křikem a zoufalým bušením na zeď, jež dříve bývala dveřmi – nadějnou spojnicí mezi světem vyhřátým letním sluncem a peklem uvnitř toho zrůdného stavení. Bušil, křičel, plakal, ale to bylo vše, co mohl dělat. Byl pohlcen tmou a zápachem ztrouchnivělého dřeva držícího pohromadě ten nelidský domov.

    Padl na kolena a snažil se potlačit tu panickou hrůzu, který třásla celým jeho tělem a nedovolila mu dýchat. Uvědomil si, jak málo stačilo, aby pokračoval dál svým vlastním a vlastně bezstarostným životem. Stačilo jen nenásledovat mezka až sem, kde jej bude nepochybně čekat smrt hladem. Nemá smysl volat o pomoc. Nikdo nepřijde. Nikdo nebude riskovat, že dopadne stejně jako naříkající oběť, další oběť Černého domu.

    „Hahaha,“ zasmálo se něco hlubokým hlasem a donutilo to Jonase vyskočit na nohy a přitisknout se ke zdi.

    Uprostřed vrzajícího domu se zhmotnila postava, již viděl Jonas jen jako siluetu. Byla mu velmi podobná. Štíhlé tělo, mužské rysy a mladý energický postoj. Jonas nevěděl, co to má znamenat, ale rozhodně jej to nepatrně uklidnilo. Třeba se stal jen obětí kanadského žertíku nějakého hodně ulítlého cvoka.

    Postava vykročila kupředu a dopadly na ni jediné bledé paprsky světla, jež byly v domě k nalezení. Ozářily obličej neznámé postavy a donutily Jonase dlouze zakřičet. Křičel jako nikdy v životě, ale nedokázal zavřít oči. Jeho vlastní postava na něj hleděla ohavným černým a popraskaným obličejem bez očí a smála se zeširoka, odkrývaje přitom řadu jasně bílých zubů. Jonas stál přitisknutý ke zdi a celý se třásl při pohledu na svou vlastní mrtvolu, který chodila, mluvila a usmívala se jako dítko na svou oblíbenou hračku. Slzely mu oči, kterými nedokázal ani mrknout. Ledový chlad v srdci jej úplně zaplavil.

    „Zase někdo, kdo má strach,“ zachechtala se mrtvola. „Všichni ve vesnici věří tomu, že se tady skrývá něco nadpřirozeného, pekelného a odporného, tak proč by nemělo? Věřil jsi tomu, bál ses toho, tak proč by realita měla být jiná?“ zakrákala.

    „Já chci domů!“ zavřeštěl Jonas a z očí mu tekly potoky slz. Srdce mu tlouklo tak zběsile, až bolelo.

    „Nepůjdeš domů, já tě totiž sežeru!“ zahulákala mrtvola a s hlasitým skřekem se vrhla na bezmocného Jonase, jejího lidského obrazu, který ji ve svých strašidelných představách stvořil už dávno. Jakmile se dověděl o staré vdově, jež se změnila v monstrum. Nikdy se to neměl dovědět. Možná by byl v domě ušetřen. Možná by jeho smrt neměla tak odpornou mrazivou podobu. A dům by tak možná nezískal další dobrý způsob, jak víru ve své zlo přenést ještě silněji na všechny nebohé vesničany nakažené strachem.

    Johanovo tělo se našlo druhý den pohozené pod okénkem přesně ve stejné poloze jako tenkrát tělo hospodského. Dům si připsal na své konto další oběť a lidé z vesnice měli další důvod k panickému strachu z toho strašného místa vrzajícího smrtí.

    Den nato dorazil do vesnice jeden mladý manželský pár, který zde ještě nikdy nebyl. Manžel Loukas se svou chotí byli dosti nezávisle bohatí, ale život ve městě bylo něco, o čem nechtěli ani slyšet. Ač se to zdálo neuvěřitelné, toužili po prostém životu na vesnici, kde budou moci založit rodinu a spokojeně žít. Nedělali si příliš hlavu se stěhováním do vesnice plné neznámých lidí. Časem se usadí každý i mezi cizími lidmi. Člověk je přece společenský tvor, který se rád sbližuje. Dorazili do této neznámé vesničky na svých draze zaplacených koních a rozhlíželi se po vesnici hledajíc dům podle jejich gusta, za nějž byli ochotni dobře zaplatit. Staré krčmy ve vesnici nebyly to pravé ořechové, ale jeden dům je přece zaujal – jednopatrový domek se sněhově bílou omítkou, jež stál na konci vesnice asi padesát metrů od starého vyhořelého stavení. Dům už na dálku nádherně bíle svítil a společně se zlatavým okolím z něj čpěl jakýsi zvláštní optimismus, který se nedal popsat. Loukasova žena popohnala svého koně a zamířila k domečku s nadšenými řečmi, že tohle určitě bude vhodné místo na bydlení a že do oken se nádherně budou hodit africké fialky.

    Příspěvek z 7. června 2019 ve 21:57.
    Adee v něm napsala:

    Děkuji za všechny příspěvky!:-3$>(ÍÍÍ)

    Příspěvek z 24. května 2019 v 15:21.
    číča800 v něm napsala:

    Mokrá Lucie
    Lucie byla obyčejnou dívkou,, která opustila svého kluka a začala chodit s jiným. Ten bývalý kluk se jí za to pomstil: shodil ji do Vltavy a ona se utopila. Její duch se ale chce pomstít. Proto si vždy vyhlídne nějakého kluka, asi tak 12 - 17 let. Když je sám doma, tak k němu přijde a zabije ho buď tak, že ho uškrtí :-c8= nebo ho vyláká k řece a tam ho shodí. Mstí za za toho svého na nevinných klucích :O
    Její přítomnost poznáte takto: slyšíte kapat kapky, jakoby ze stropu, nebo na podlaze uvidíte louži. Zjevuje se jako dívka v džínech a tričku, celá mokrá. Vypadá asi tak na 15 let. Svou oběť (když je uškrcená) vždy hodí do řeky. Někdy se zjeví že má přes sebe přehozenou rybářskou síť.
    8=8=8=

    Příspěvek z 23. května 2019 v 19:27.
    Joy_Chery v něm napsala:

    Brrr tak to bych ji nechtěla nikdy potkat.

    Příspěvek z 22. května 2019 v 19:58.
    SlečnaLMS v něm napsala:

    Joy_Chery: Já jsem to teda nikdy neviděla:-D Prý že jo :-c Ale pořád to může být jen povídačka

    Příspěvek z 22. května 2019 v 16:55.
    Joy_Chery v něm napsala:

    Jsem si to četla včera a teď jsem si na to znovu vzpomněla, mám otázku. To opravdu existuje?? :D

    Příspěvek z 21. května 2019 ve 21:30.
    SlečnaLMS v něm napsala:

    Kuchisake Onna 口裂け女 [Kučisake ona] aneb žena s rozřízlými ústy

    Jedná se o ženu (ducha) která měla prý být nevěrná svému manželovi, tak ten jí vzal a rozřízl jí od uchu k uchu pusu. Přes pusu nosí roužku.

    Chodí po japonských ulicích v noci a dětí se ptá jestli je pěkná. Když řeknou že ne, zabije je svými 30cm dlouhými nůžkama. Pokud řeknou že ano, sundá roužku a zeptá se „i teď?“ pokud řeknou znovu ano, vezme nůžky a udělá to stejné jim. Aby byli „krásní“ jako ona.Když už se jim podaří utéct, najde si svou oběť znovu a zjeví se těsně před dítětem.

    Když se toto roku 1979 dozvěděli, některé školy měli zakázané, aby děti chodily sami. Buď s doprovodem učitele, policie nebo ve skupinách.

    Naposledy se zjevila roku 2007...

    Příspěvek z 21. května 2019 v 19:17.
    Joy_Chery v něm napsala:

    Něco jsem taky přidám:

    VYVOLÁVÁNÍ MARIE TEREZIE
    Jeden den, když u mě doma spala kámoška chtěli jsme dělat něco zábavného a aby to bylo na dlouho. Napadlo nás, že budem vyvolávat duchy, jakou osobu to nás napadlo po chvilce ...Marii Terezii. Když jsme jí vyvolali tak se začala klepat lampa, ale jen lampa kdyby to bylo zemětřesení tak i třeba stůl ale byla to jen lampa. Bály jsme se a radši jsme ducha nechali být, ráno když jsme se probudili tak jsme byli zděšený, měli jsme každá po těle pupínky a vypadaly strašně, uvědomili jsme si že jsme včera neodvolali ducha. Marie měla dceru která umřela na neštovice, ty pupínky byli neštovice. Jeli jsme hned k doktorovi a byli jsme tam dlouho...

    Z toho bereme ponaučení: nikdy nevyvolávejte duchy, protože je tím rušíte a když se tak stane nezapomeňte ho odvolat. Jinak tento příběh se mi nestal ;-) Díky za přečtení. :)

    Kdo si nástěnku oblíbil?