Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Střípky knížek

    « Novější příspěvky
    Příspěvek z 24. června 2012 v 9:42.
    světýlko v něm napsala:

    Každý dobrý skutek se Ti vrátí,fantazie děla svět keásnějším, ale i lepším, pomoz druhému a pomůžeš i sobě, statečný není ten, kdo strach nezná, ale ten kdo ho umí překonat, poctivost přináší čistou duši a klidné spaní, učte se od starších minulost, abyste mohli tvořit budoucnost, radost, kterou uděláš druhému, se ti vrátí stokrát třpytivější.


    (František Ber: Zachraňte Ježíškův svět)

    Příspěvek z 17. června 2012 ve 20:34.
    Velekněžka v něm napsala:

    Vyptávat se začínej otázkou, na kterou znáš odpověď, tak se dozvíš o dotázaném nejvíc.


    [Anton Myrer: Poslední kabriolet]

    Příspěvek z 14. června 2012 v 19:36.
    BíláVrána v něm napsal:

    A potom to bolestné rozjímání při letu nad Francií, tak blízkou a současně tak vzdálenou! Jako bychom od ní byli odděleni celými staletími. Všechna něha, všechny vzpomínky, všechny důvody žít se nám vynořují před očima v hloubce pětatřiceti tisíc stop, sluncem dobře osvětlené, a přece nedostižitelnější než poklady faraonů ve vitrině musea...


    [Antoine de Saint-Exupéry: Válečné zápisy]

    Příspěvek z 6. června 2012 v 19:45.
    BíláVrána v něm napsal:

    Holčičko, neplač, jinak budu plakat taky. Vypadám silný, protože jsem velký, ale brzy omdlím, a kdyby se pak náhodou objevil ve dveřích můj velitel nebo generál, nebyl by na svého vojáka hrdý!
    Spíš mi uprav kravatu. Dej mi svůj malý kapesníček, abych na něj mohl psát pokračování Malého prince. Na konci příběhu daruje Malý princ tenhle kapesník princezně. Ty už nikdy nebudeš růže s trny, budeš vysněná princezna, která věčně čeká na Malého prince. Věnuju ti tu knihu. Kdybych ti ji nevěnoval, neměl bych klid. Jsem si jistý, že po dobu mé nepřítomnosti na tebe budou naši přátelé hodní. Když jsem tady, jsou raději se mnou, a to mi nelichotí. Ti, kteří mě mají rádi hlavně proto, že jsem slavný, mě rozesmutňují. Na ty, kdo k tobě nebudou laskaví, na ty zapomenu. Ženo, až se vrátím, budeme oba s přáteli, které máme ráda. Jenom s těmi.


    [Consuelo de Saint-Exupéry: Paměti růže]

    Příspěvek z 29. května 2012 ve 22:34.
    BíláVrána v něm napsal:

    Živý a krutý sen vzbudil mne nad ránem:
    jen jsme se míjeli... Sen o mém bolu
    - tys byla vlaštovkou, já starým havranem
    nad jedním světem, a nikdy ne spolu


    [J. H. Krchovský - Nad jedním světem]

    Příspěvek z 19. května 2012 v 0:48.
    BíláVrána v něm napsal:

    Na silnici, kousek od auta zahlédla cosi lesklého. Přejetý had. Snad slepýš. Ale ne. Strčila do něj klacíkem. Byl mrtvý, zkroucený do tvaru nedopsané číslice osm. Pootevřené nekonečno, to je tedy smrt. Když se linka v osmičce mine se svým koncem, nekonečno se stane konečným, protože tou dírou vniká do věčnosti nicota. Úplné nekonečno jsem nakreslila jako malá holka na peřinu v nemocnici. Tehdy jí táta s mámou vysvětlili, že každé číslo a každý okamžik lze rozdělit na nekonečný počet čísel, tedy okamžiků. I vteřina může trvat nekonečně dlouho, dodává teď Kateřina, doktorka přírodních věd. Když tehdy nakreslila na peřinu ležatou osmičku, měla pocit, že se s ní snad rodiče přišli do nemocnice rozloučit. Ale potom, když odešli, začala dělit, dělila okamžiky na poloviny, čtvrtiny, osminy, desetiny, setiny, tisíciny a žila v těch zlomcích, které byly nakonec tak krátké, že ani dvě nemoci, které ji měly zabít, nemohly v tom nekonečném dělení své dílo dokončit. Nekonečno jí zachránilo život. Ale někdo mu pomáhal.


    [Jan Balabán: Zeptej se táty]

    Příspěvek z 14. května 2012 v 0:52.
    BíláVrána v něm napsal:

    "Teď se chceme jeden od druhého přiučit a zahrát si spolu. Já ti ukážu své divadélko, naučím tě tancovat a trochu se povyrazit a tropit hlouposti, a ty mi ukážeš své myšlenky a něco ze svých vědomostí."
    "Ach, Hermíno, u mě toho není moc k ukazování, vždyť ty víš mnohem víc než já. Děvče, jaký jsi ty podivuhodný člověk! Ve všem mi rozumíš a ve všem mě předčíš. Jsem já pro tebe něco? Nenudím tě vůbec?"
    Hleděla potemnělým zrakem k zemi.
    "Takhle mluvit tě slyším nerada. Vzpomeň si na ten večer, co jsi mi udolaný a zoufalý ze svého trápení a samoty vběhl do cesty a stal se mým kamarádem. Proč asi, co myslíš, jsem tě tehdy mohla poznat a pochopit tě?"
    "Proč, Hermíno? Pověz!"
    "Protože jsem jako ty. Protože jsem právě tak sama jako ty a protože život a lidi a samu sebe mohu právě tak málo milovat a brát vážně jako ty. Vždycky existuje pár takových lidí, kteří po životě požadují to nejvyšší a těžko se dokáží smířit s jeho hloupostí a surovostí."


    [Hermann Hesse: Stepní vlk]

    Příspěvek z 14. května 2012 v 0:42.
    BíláVrána v něm napsal:

    Vítám Tě na své nástěnce.
    Tato nástěnka si klade za cíl shromažďovat úryvky knížek, které svého čtenáře čímsi zaujaly - ať už veselostí, melancholií, originalitou, ..., či hlubokou myšlenkou; to vše za účelem doporučení daného díla ostatním čtenářům. Své místo zde nalzene poezie i próza libovolných žánrů, anebo třeba oblíbené pasáže divadelních her.


    Pro svou nástěnku vyhrazuji dvě pravidla, o jejichž respektování Tě důrazně žádám:
    1. Uváděj, prosím, jméno a příjmení autora i název díla, z něhož čerpáš.
    2. Nepřekračuj, prosím, délku jednoho příspěvku.

    Děkuji Ti, že bereš má pravidla v potaz, a nyní je jen na Tobě, abys ostatním nabídl/a střípek zajímavé knížky!

    Kdo si nástěnku oblíbil?