Ten pocit, když je ráno blbý světlo, co mě vzbudí na můj vkus moc brzo a pak mi asi hodinu nejde usnout!

circi: jojo to znám, bydlím sice v Praze ale to moc nemění.

Ten pocit, když lidi z města, kteří projíždějí vesnicí nechápou, že nechceme aby se uprostřed noci předváděli jak hlasitej mají motor

Ten pocit když už nemá Killercow tu super profilovku s ptáčkem...

Upraveno: toto už je lepší: 2. června ve 22:19

Ten pocit, když máte tak rádi zelenou, že krom klubovny ji máte i na vizitce a na profilovce.

Ten pocit když u příspěvku Anež: Proč je mobil vymyšlený tak… napíšeš místo
vybíjel mobil vyvíjel mobil

Ten pocit když venku leje jak z konve, přitom tak nádherně svítí sluníčko a duha nikde!

Ten pocit když si chceš rychle nasadit botu, nejde ti to protože si nepomáháš rukama a jak se moc snažíš si tu botu obout tak jí kopneš na kamarádku 🤦🏻‍♀️ to bylo fakt nepříjemný.

Ten pocit když se ti do popruhů od batohu zamotají sluchátka a když je chceš vymotat tak je ještě víc zamotaš.

Ten pocit když mi jenom jeden kamarád sám od sebe popřál ke včerejšímu svàtku

Ten pocit,když všechny konverzace začínají „Ten pocit,když...“

Ten pocit když nemůžeš mezi těmi všemi dorty najít svůj příspěvek
Anež: Ten pocit když si koupíš…

Ten pocit,když tu začal neovladatelně řádit nevyléčitelný dortovirus...

samozřejmě že si dělám legraci,jenom tu řádí vyléčitelná epidemie dortových profilovek

Ten pocit, když se koukáš na hororovku a málem spadneš leknutím ze židle, protože zakukala kukačka z klubovny

Ten pocit když mám z klavíru jedničku prst je skoro zahojený,a je den dětí

Ten pocit když se mi řidičák odkládá, protože prý nevidím do dálky, takže se ještě musím objednat k očnímu, aby mi předepsal brýle, ale není lepší se soustředit na přítomnost, než na budoucnost? Já nepotřebuju vidět do dálky! :D :D

Ten pocit, když si chceš upravit příspěvek, začneš psát a pak si všimneš, že ti poodjel kurzor do jiné řádky

Ten pocit, když máš Alíkovský kamínek kousek od bydliště a taky jsem tam o víkendu hledala s kamarádkama kešku a nevěděla jsi o něm...

Hogo: Ten pocit, když na to… – pro upřesnění, je to odkaz na Viki_showiny příspěvky, které ostatní nemohou vidět… schválně si zkuste dosadit sebe. alik.cz/u/hogo/prispevky

Ten pocit, když učitelka na celou třídu naštvaně vyřvává, aby někdo konečně našel ten epiteton v „Romanci o Karlu IV.“ nebo se aspoň přihlásil a potom, navztekaně dusající mezi lavicemi dodává stejně nahlas: "Nebojte, já vás neukousnu!"
Občas mívám ke konci hodin češtiny pocit (coby introvert), jako kdyby mě tahle extrovertní a prudce cholerická učitelka během vyučování protáhla deseti večírky a dvaceti nekonečnými frontami na horské dráhy.

Hogo: já vím... Ale myslela jsem to tak že prostě jsem šla do nástěnky ten pocit a chtěla najít příspěvek co tu byl před chvilkou... A nemohla to najít protože skoro všechny bylo se stejnou profilovkou.

Ten pocit, když na to máš jednoduchý odkaz:
Viki_show

Ten pocit když se chceš kouknout kolík máš ”„ a nemůžeš najít svůj příspěvek kvůli dortové profilovce

ten pocit,když nikam nepíšete ani nedáváte najevo,koho máte rádi a nakonec to naše šikovná a chytrá Gigisuška stejně odhalí

Ten pocit, když máš na celý den zapsat pár vět a ještě ses k tomu ani nedostal

Ten pocit,když si máte dělat úkoly a místo toho jste na Alíkovi a píšete do nástěnek

Ten pocit, když se snažíte zadortovat nástěnky, ale někdo do nich furt píše

Ten pocit když si koupíš takové to pitíčko ale brčko ti zapadne dovnitř a to pitíčko bylo ještě skoro plné. A já se tak těšila

Ten pocit když se při krájení mrkve řizneš do prstu pak se za pár minut při krájení znovu řizneš jsem tak šikovná a zítra máš zkoušky z klavíru a máš ten prst docela oslabený. Jsem zvědavá jak to dopadne.

Ten pocit, když v matice dostaneš s kamarádkou 27 kostiček(1x1cm) a máš poskládat kvádr a je jenom jeden způsob, jak ho udělat a ty s kamarádkou najdeš další(udělaly jsme dlouhou žížalu)