Ten pocit, když jste si uvědomili, že si z dnešku skoro nic nepamatujete :D
Aneb miluju svojí paměť

Dost dlouho jsem si i myslel, že se mi celý sraz jen zdál, dokud jsem nenašel fotky v telefonu a vizitku, miluju můj mozek :D

edit: Ale tak doufám, že po vyspání se to projasní :D

Ten pocit, když máte vyrazit na druhou strany Prahy, kde jste v životě nebyli, s instrukcemi stylu „vyjedeš eskalátorem vlevo a pak zahneš vpravo“ a tím, že vám trvá půl hodiny určit, kde vlastně to vpravo a vlevo je. :D

Ten pocit, kdyz jdes dolu z nejaky rozhledny, ale dole je nejaky socialni chaos a tak premyslis, jestli spis nejit zase zpatky nahoru.

Funguje to!

Ten pocit, kdyz kvuli vlastni blbosti nejedes na sraz, ale alespon sikanujes Bochnika na dalku

Ten pocit, když vás někdo opije

Ten pocit, když Tě maminka motivuje k uklízení tím, že Ti povolí registraci na iprimu, abys mohl sledovat pořad o uklízení.

Ten pocit když sedíš u tohoto stolu Vlak a zároveň jedeš autobusem.

Ten pocit, když jdeš na nákup chybí ti 10 KČ. Pápá sušenky, nechávám vás zde...

Ten pocit, když máte zlomený nos a chytnete rýmu

majdula2000: Ten pocit, když jsem jednou v takové situace ten čudlík zmáčknul, a ty dveře se opravdu otevřely.

Ten pocit, když se kopneš malíčkem na noze o roh skříně nebo postele.

Tréninková edice

Ten pocit, když jdeš na tatami, prostě krása a nádhera, ale tam je někde pod tím díra a ty to cítíš
Ten pocit, když si vezmeš odražeč, který ještě není promlácenej a je úplně novej :D

Ten pocit, když váš vlak zastaví v tunelu a rozsvítí se čudlíky na otevírání a zavírání dveří a ty jen přemýšlíš, co to... Jestli jako nepůjdeš na procházku.

Ten pocit, kdyz odepisujes strasne brzo rano lidem v poste a jen cekas na otazku „co jsi sakra delala tak brzo rano vzhuru?“

Ten pocit, když najdete doma několik rakouských poštovních známek za 90 centů koupených před pár lety, a pak na internetu zjistíte, že teď už poštovné z Rakouska do ČR stojí 1,20 eura.

Ten pocit, když pokazíte celé představení a všichni rodiče ostatních dětí: „To bylo tak krásné, ta jsi tak šikovný/á!“ a jenom tvoje mamka: „ Bylo to strašný, byli jste falešně a ty máš špatné a moc tvrdé pohyby!“

Ten pocit, když ztratíš všechny vylisovane květiny do herbáře, který máš odevzdat za 1 den.

Ten pocit, když jsi už skoro hodinu vzhůru, ale stále se jaksi válíš v pelechu.

Ten pocit, když máš na posílání zpráv upozornění ve formě ptačího zpěvu. Najednou se ozve „píp, píp, píp, píp, píp...“ A ty si říkáš: Kdo mi furt tak horlivě píše . Otočíš se a zjistíš, že se táta kouká na dokument o ptácích

Ten pocit, když se rozčiluješ, protože ti prostě nejde zahrát něco na ukulele, tak se naštváním přesuneš na něco těžšího (velice logické) a zahraješ to na první pokus :D

Ten pocit, když zase něco hledáš a najdeš balení pendreků... Můj pokoj je nějak prokletý. No, ale co si budem, tu "kletbu" si užívám.

Ten pocit, když si dáš k večeři sladké mléko a jsi po něm nabuzený a plný energie...

Ten pocit, když čekáš, kdy odepíše YOYO, protože si moc přeješ, aby Tvá konverzace s ním mohla pokračovat.
Edit: Koukám, že asi nemá na co odpovídat. Jdu to napravit.

Ten pocit, když uvidíš na jednom právě opravovaném baráku reklamní plakát toho realitního makléře, co to zprostředkoval, ve znění:

Prodal jsem...
...prodám i Vaší nemovitost
(telefonní číslo)

a jen tak z legrace tě napadne, zda je to pouze nabídka, nebo výhrůžka

Ten pocit, když po náročném dni přijdeš tam, kde stával tvůj dům a zjistíš, že to byla výhrůžka

Ten pocit když jdu do koupelny umýt si ruce a omylem si začnu čistit zuby.

Ten pocit, když ti vedoucí konečně pošle vyjádření k bakalářce... A ty jen čučíš, že to máš vlastně všechno dobře, takže doladění těch několika málo drobností ti zabere akorát chviličku.

Janculo rozumim, co asi na tajnaka delam s pocitacem

Ten pocit, kdyz misto spanku zase koukas do mobilu

Ten pocit, když byla skautská schůzky a ty jsi extrémně šťastná.
Ten pocit, když se těšíš extrémně na skautský tábor.