Ten pocit, když nemůžeš pochopit jednu věc z matiky, o které ale víš, že téměř jistě bude u zkoušky...

Ten pocit, když chceš Bochníkovi odpovědět rumunsky, jenže ty rumunštinu moc neovládáš.

Ten pocit, keď sa chcem hrať na drsniaka a tak tu chcem machrovať s cudzou rečou, ktorej nikto nerozumie, ale akosi mi nevyjde výber správneho jazyka

Ten pocit, když si náhodně všimnete, že máte dneska účtoviny, protože jste se z neznámého důvodu předtím domnívali, že jsou až za necelý týden.

Ten pocit když nevím který medvěd je kiki a omylem ukážu na rexe

MichP: abys nedostal znova

Ale je to vskutku originální

Jake chceš konverzace po probuzeni, nemuzes ocekavat lepsi

Ten pocit, když si píšu s rexem a naše konverzace vypadají takhle

Ten pocit když dostaneš od Kiki zbučku jenom za nějaký maličký vtípek

MedvidekKiki: To je super že jsi jim chtěla dát zbučku
Ten pocit, když jste chtěli jít dnes ven, ale nemohli jste jít protože začalo pršet

Ten pocit, když si že mě už rok dělají srandu prvostupňové děti, s tím, že chodím s jedním mým kamarádem
dnes mě tak naštvali, že jsem jim chtěla dát zbučku

Ten pocit, když se ti stalo to co včera a ty si říkáš, že příroda asi po tobě chce, aby ses začala otužovat.

Ten pocit, když máš někam vstupenky s omezenou platností a jen s napětím čekáš až ti sroste zranění, ať to můžeš využít

Ten pocit když jsme v pondělí psali test a všichni znali výsledky a já je neviděla

Ten pocit, když píšeš test, máte už ve školní skupině řešení... a ty jen „musím si dát bacha, ať to nemám nápadně všechno dobře“.

Ten pocit, když u vás ta alergie tak nabere na síle tak, že musíte zůstat doma...

Ten pocit když právě jedeš na Medvědovi jménem Kiki a ono se to fakt chová jako horská dráha

Ten pocit, když moje nálada je jako horská dráha

Ten pocit, když se ti nechce vůbec nic dělat, ale víš že se musíš učit...

Ten pocit, když už jsi doma.

Ten pocit když ti není dobře

Ten pocit, když doděláš školní práci 13 minut před tím, než začíná hokej... A říkáš si, že je to úplně boží a že máš krásnou časovou rezervu a můžeš si jít na pohodu koukat.

Ten pocit, když obstaráváš na koncertě roli Ježíška. Podrobnosti v poště, protože už jdu zase obdarovávat.

Ten pocit, když sepisuješ otázky ke zkoušce... A už poněkolikáté se ti stane, že koukáš, kde bude začínat další, a uvědomíš si, že tu další už dávno píšeš...

Ten pocit, když jdeš účinkovat na další koncert.

Ten pocit, když se vám spustí alergie na pyl, která u vás minimálně 4 roky nebyla, vy jste na ni zapomněli a teď furt kýcháte a máte oteklé oči.

Ten pocit, když cestou ze školy začne pršet lít a ty se svými brýlemi vidíš velké krásné nic. A nemáš ani kapucu, ani deštník.

Ten pocit, když namísto státu v Africe - Zambie přečteš v rychlosti zombie a divíš se, o čem ten novinovej titulek vlastně je