Ten pocit, když jste na discgolfu, máte žluté, křiklavé triko, na které vám pořád sedají malí létající brouci musela jsem je odpinkávat asi každou minutu, někdy i častěji a to jich na mě bylo třeba 10-20 naráz a jednu dobu na mě „útočila hejna“ a už jsem z toho ztrácela nervy... Ale jako vážně, já uvnitř úplně zuřila a klidně bych uběhla i 5 km, abych je ze sebe setřásla. Ani jsem si to kvůli nim neužila

Ten pocit, když musíte něco připravit, takže vyhledáváte asi už hodinu učivo matematiky čtvrté a páté třídy a každý web píše, že se tam učí něco jiného... Poradil by mi někdo prosím?

Ten pocit, když u nás žádná bouřka nebyla a ani nekáplo, už je dost velké sucho.

Ten pocit, kdyz jsi pravdepodobne jeden z mala exemplaru co se netesi na prazdniny

Ten pocit, když se ta bouřka dostala už celkem blízko tebe a nevíš jestli se bát, nebo užívat désť

Ten pocit, když jedeš domů o den dřív a po odpolední (která končí v 7 večer) volá mamka, aby ses rychle zapakoval a jel, že hlásí nějaké naprosto šílené bouřky.

Ten pocit, když v 9 večer nasedáš do auta a zatím všude ticho, akorát šumí stromy a ty víš, že to není ten obvyklý šum, ale takový ten varovný, jako předzvěst pohromy.

Ten pocit, když si při jízdě městem s širokou ulicí a těmi stromy připadáš jak v nějakém tom americkém katastrofickém filmu na úplně těsném útěku před tou katastrofou. A když ti ten pocit ještě umocní vjezd do městečka vedle, které má dlouhou a rovnou hlavní ulici. Je pořád ještě normálně vidět , ale podél té rovné silnice už svítí lampy a přitom se stmívá. A ne takové to „červánkovité“ stmívání, ale to „modré“ - bouřkové.

A ten pocit, když si to pak ženeš těmi vesničkami kolem, kde občas svítí do toho šera tím silněji jedna lampa a jak ulice, tak silnice jsou úplně prázdné. A jen vidíš ty zlověstně pohybující se stromy...

Tyjo... fakt jsem si tu jízdu dneska užil

Ten pocit, když jsi právě teď nedaleko německa a furt lítají blesky…

Ten pocit, když si takhle procházíte návrhy nové klubovny. A u jednoho návrhu objevíte svoji packu a prý že jsem špitající dědek. Mno

Stalo sa to dnes ráno takže sa to nestalo teraz, ale aj tak je to dosť zaujímavé
Ten pocit, keď ráno ideš do školy a zrazu okolo teba ide vojenský konvoj nemeckej armády

Ten pocit když toto...<333

Ten pocit, když hned po mně napíše někdo o Špunt_3b_sýr

Ten pocit, když si prohlížíte vizitku Špunt_3b_sýr a snažíte se vyjmenovat ta vyjmenovaná slova po buchtě, ale seknete se hned u druhého slova.

Ten pocit, když jsem si chtěl něco vygooglit ale už nevím co

Ten pocit, kdyz misto kuskus prectes kaktus a jenom si rikas, kdo by sakra jedl kaktus...

Ten pocit, když tvoje nová profilovka...xd

Ten pocit, kdyz si napises takove „male“ priznani na vizitku a hrozne se obavas reakci ostatnich...

Uz cekam na tu postu zavalenou dopisy typu „Na to si mala to nemuzes vedet...“

Ten pocit, když si po letech vzpomenu na jedno tričko které jsme měli doma, neví co to je a nakonec zjistím, je to byl Doraemon a že to nebyl žádný Digimon.

Ten pocit, když místo VOYO přečteš YOYO

Ten pocit, když už na VOYO neměli nějaký film a po krátkém chatu ho tam dají zase zpátky.

crashinthedark: Ten pocit, když ajv got sam lemn sam šugr end džem ít them ap stop mí if jů ken! Kdyby tato palačinková tradice skončila, můj život by už nikdy nebyl stejný. :D

Ten pocit, když si chceš něco koupit, ale peněženku máš v jiném zavazadle

Ten pocit, když uvidím v televizi uvidím tohle a kvůli tomu tričku rozbiju ovladačem televizi a musím jet pro novou.

Ten pocit, když na vás vaše Polská kamarádka začne mluvit česk... :D

Ten pocit, když přijde bouřka a vám se udělá tak dobře...

Ten pocit když už musíš jít na kroužek ale nechceš ,protože venku je pekelné vedro

Ten pocit, když chceš ještě chvíli spát, ale někdo začne v baráku vrtat. Grrrr!

Ten pocit, když sedíš ve vlaku a je ti úplně brutální vedro...

Ten pocit, když se učím na test z biologie který mi rozhodne známku, a najednou se mi vybaví (a už se z mojí mysli nechce pustit!) písnička.
Jam jam jam jimijajéj, ic penkejk dej, ic penkejk dej!
Vaivo, jestli tohle čteš, pevně věřím, že se ti to teď začalo v hlavě opakovat taky. Nemáš zač.

Tak idem robiť druhý „záhradný“ pocit. Prvý bol dnes o tom žrútovi čerešní
Ten pocit, keď prejdeš okolo vášho ríbezľového kríka, ochutnáš len jednu bobuľku a zistíš, že už sú zrelé a celkom chutné idem si natrhať ďalšie

Ten pocit, když spěcháte z vlaku na autobus. Ale dvě minutky ještě máte čas. Tak si narychlo chcete v tomhle horku koupit studené pití z automatu. A máte posledních třicet korun v drobných. Tak je hodíte do automatu namackaté zvolený produkt. A místo minerálky vám vypadnou slané tyčky.