Jedna ze čtvrtka
Ten pocit, když zjistíš že meteorologové předpokládají tornádo ve kraji ve kterém bydlím

Ten pocit, když budete mít ve škole tématický den filmy/seriályvyzdobíte třídu podle toho filmu, uděláte scénku, atd., a vaše třída si vybrala výměnu manželek....

Ten pocit, když chcete přispět do trezoru, ale těsně to nestihnete

Ten pocit, když doma před odjezdem na dovolenou jen tak „kdyby náhodou“ navlékneš svému plyšovému tygrovi, kterého si samozřejmě bereš s sebou, na ocas gumičky do vlasů...

O několik dní později mamka svoji gumičku ztratí a zeptá se tě, jestli náhodou nemáš. Vezmeš tygra se zářivě zelenými gumkami na ocase... A ten pohled mamky byl vážně hustý, překvapený a vděčný zároveň... Teď tu asi bude nosit tygříka na rukou.

Ten pocit, když se snažíte přehlušit ten koncert hudbou se svých sluchátkách, a nepomáhá to...

Ten pocit, když je nedaleko od vás nějaký koncert, vřískají kousek od vašeho domu nějací ptáci (jo tohle je úplně random) a vy nemůžete usnout.

Ten pocit, když si říkáš, že už bys měl konečně začít něco programovat, abys zase na poslední chvíli ve 3:58 mohl úpravy nasadit.

Doplněno ve 4:02: Pro změnu zase nestíhám. Nevadí, začátek jde posunout o hodinu.
Doplněno ve 4:58: Tak ještě patnáct minut.
Doplněno ve 5:13: Ještě čtvrt hodinky.
Doplněno ve 5:24: Tak je nasazeno, za pár minut to začne.

Ten pocit, kdyz zkusis nejakou jakoze strasne zazracnou masaz nejakyho random bodu na hlave, ktery prej ma odstranit bolest hlavy (a ty nemas sebou prasek), ale realne se to spis zhorsi :D

Edit: tak ja prasek snad i mam

Ten pocit, když víš, že tvoje chování odpovídá plachemu zvířeti nebo nějakému člověku co nezná civilizaci, ale rozhodně neodpovídá člověku.

Ten pocit, když se nedívám na hodiny a napíšu něco do nástěnky v 59 a ne v celou hodinu.

Ten pocit, keď sa práve vrátiš z akcie organizovanej armádou SR a si hrdý na svoj výkon na streľnici

Ten pocit, když váš táta vypráví o válce ve Vietnamu a vaše mamka chce vypadat chytře, tak do toho plácne: „No a pak jim tam stejně ti Američani hodili atomovky.“
Pomoc.

Ten pocit, kdyz se chvili radujes z volnyho kupecka, ale pak se sem navali 4 dalsi lidi

Rexi, spolužáci na SŠ jeli na jazykový pobyt do Německa a tam měly ovce u budovy hotelu, moc se jim to líbilo.

Ten pocit, kdyz trosku vic zabrouzdas do jedny nastenky a mas dve moznosti: bud byt rad z toho, ze jsi se diky alikovi komumikacne posunul a uz nepises uplny blbosti, nebo dal nechapat ten zbytek prispevku a par noci se tim nechat uzirat

Ten pocit, když stanujeme a máme s Bochníkem stan primo u hnoje a u koní.

ten pocit když jsi slyšela komára a teď ležíš pod peřinou, dusíš se a bojíš se vylézt 😂😂

Ten pocit když jsem u kamaráda, ale ten usnul tak jsem na Alíkovi a snažím se ho neprobudil.

Ten pocit, když mě něco trápí

Ten pocit, když dočteš knižní sérii, od začátku je smutná, tak doufáš, že bude mít alespoň hezký konec, ale stejně to má nejdepresivnější konec, jaký jsem kdy viděla.

majdula2000: a jaký tam máš čas?

Ten pocit, když máš jiný čas, než jaký je v ČR, a strašně tě to tady mate...

Ten pocit, když jste na discgolfu, máte žluté, křiklavé triko, na které vám pořád sedají malí létající brouci musela jsem je odpinkávat asi každou minutu, někdy i častěji a to jich na mě bylo třeba 10-20 naráz a jednu dobu na mě „útočila hejna“ a už jsem z toho ztrácela nervy... Ale jako vážně, já uvnitř úplně zuřila a klidně bych uběhla i 5 km, abych je ze sebe setřásla. Ani jsem si to kvůli nim neužila

Ten pocit, když musíte něco připravit, takže vyhledáváte asi už hodinu učivo matematiky čtvrté a páté třídy a každý web píše, že se tam učí něco jiného... Poradil by mi někdo prosím?

Ten pocit, když u nás žádná bouřka nebyla a ani nekáplo, už je dost velké sucho.

Ten pocit, kdyz jsi pravdepodobne jeden z mala exemplaru co se netesi na prazdniny

Ten pocit, když se ta bouřka dostala už celkem blízko tebe a nevíš jestli se bát, nebo užívat désť

Ten pocit, když jedeš domů o den dřív a po odpolední (která končí v 7 večer) volá mamka, aby ses rychle zapakoval a jel, že hlásí nějaké naprosto šílené bouřky.

Ten pocit, když v 9 večer nasedáš do auta a zatím všude ticho, akorát šumí stromy a ty víš, že to není ten obvyklý šum, ale takový ten varovný, jako předzvěst pohromy.

Ten pocit, když si při jízdě městem s širokou ulicí a těmi stromy připadáš jak v nějakém tom americkém katastrofickém filmu na úplně těsném útěku před tou katastrofou. A když ti ten pocit ještě umocní vjezd do městečka vedle, které má dlouhou a rovnou hlavní ulici. Je pořád ještě normálně vidět , ale podél té rovné silnice už svítí lampy a přitom se stmívá. A ne takové to „červánkovité“ stmívání, ale to „modré“ - bouřkové.

A ten pocit, když si to pak ženeš těmi vesničkami kolem, kde občas svítí do toho šera tím silněji jedna lampa a jak ulice, tak silnice jsou úplně prázdné. A jen vidíš ty zlověstně pohybující se stromy...

Tyjo... fakt jsem si tu jízdu dneska užil

Ten pocit, když jsi právě teď nedaleko německa a furt lítají blesky…

Ten pocit, když si takhle procházíte návrhy nové klubovny. A u jednoho návrhu objevíte svoji packu a prý že jsem špitající dědek. Mno